115 C 45/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 6 533,02 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 533,02 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 13 229,74 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 533,02 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 533,02 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 533,02 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 10. 2021, doplněnou o podání ze dne 21. 4. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 6 533,02 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále je„ právní předchůdce“), a žalovaným byla dne 26. 1. 2007 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč v 53 týdenních splátkách ve výši 640 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 22 840 Kč. S účinností ke dni 5. 1. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Dne 26. 1. 2007 byla mezi společností [právnická osoba], a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč, tj. celkem 33 920 Kč, v 53 týdenních splátkách ve výši 640 Kč; poslední splátka měla být splatná 1. 2. 2008. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 22 840 Kč, kdy z toho byla částka 9 373,02 Kč započtena na úhradu souhrnného poplatku a částka 13 466,98 Kč byla započten na úhradu jistiny.

6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o půjčce byla dne 26. 1. 2007 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že žije na ubytovně, nemá žádné nezaopatřené děti. Žalovaný byl v době žádosti o poskytnutí půjčky nezaměstnaný, měl však příjem z brigády ve výši 15 000 Kč, současně byl poživatelem dávek státní podpory ve výši 4 400 Kč. Celkový měsíční příjem žalovaného činil 19 400 Kč. Výdaje žalovaného činily celkem 8 280 Kč a sestávaly z nájemného ve výši 3 780 Kč, nákladů na telefon ve výši 500 Kč, výdajů na domácnost ve výši 4 000 Kč. Účelem půjčky byl nákup automobilu. Z karty vyplývá, že žalovaný předložil občanský průkaz, výměr podpory, nájemní smlouvu, účty za nájem a bankovní výpisy. Zaměstnání bylo ověřeno u agentury, která zprostředkovávala brigádu žalovaného.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka s účinností ke dni 5. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 6. 1. 2021, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 11 080 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl odeslán dne 1. 2. 2021.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 1. 2021 žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu.

9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

10. Jelikož byla smlouva o úvěru uzavřena dne 14. 10. 2009, řídí se právní vztahy z ní vyplývající podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“) a zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. z.“).

11. Podle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle § 488 o. z. závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.

13. Podle § 489 o. z. závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně.

14. Podle § 451 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

15. Podle § 451 odst. 2 o. z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Smlouva o půjčce byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V době uzavření předmětné smlouvy o půjčce sice nebyla zákonem zakotvena povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost spotřebitele řádně úvěr (půjčku) splácet, to však neznamená, že lze přiznat soudní ochranu jednání, které je ve svém důsledku schopno poškodit spotřebitele jako slabší stranu daného závazkového právního vztahu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, také dovodil, že:„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ a dále dovodil, že:„ …naopak obecné soudy - a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci - by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 17. Soud se proto nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o půjčce. Žalovaný byl v době žádosti o poskytnutí půjčky nezaměstnaný a byl poživatelem dávek státní podpory. Příjem žalovaného pak měl být tvořen i příjmy z brigád ve výši 15 000 Kč, tato skutečnost však nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně žádným způsobem ověřována. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobkyně ověřit si minimálně zdroj tohoto brigádního příjmu, a pokud se právní předchůdce žalobkyně spokojil s tvrzením žalovaného o jeho celkovém měsíčním příjmu, aniž se zajímal o jeho zdroj, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí.

18. Smlouva o půjčce uzavřená v rozporu s právem spotřebitele na ochranu, resp. uzavřená způsobem zakládajícím nerovnoměrný vztah mezi spotřebitelem (žalovaným) jako dlužníkem a poskytovatelem úvěru jako profesionálem zabývajícím se poskytováním úvěrů v rámci své podnikatelské činnosti, je proto ve smyslu § 39 o. z. neplatná, neboť se příčí dobrým mravům a odporuje zájmu na zachování veřejného pořádku. Jak bylo shora uvedeno, lehkovážnému jednání poskytovatele úvěru, který se nijak nezabýval tím, zda je žalovaný reálně schopen půjčky splatit, a přesto mu úvěr, jehož splacení nadto sankčně zajistil, poskytl, nelze poskytnout soudní ochranu.

19. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je celospolečenským (veřejným) zájmem na prevenci předlužování, chrání však také pozici potencionálních věřitelů úvěrovaného spotřebitele před možným předlužením spotřebitele, což ve svém důsledku může vést k insolvenci spotřebitele (se všemi důsledky s tímto spojenými) a následnému omezení možnosti uspokojení pohledávek potencionálních věřitelů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz).

20. Soud proto uzavřel, že smlouva o půjčce byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o půjčce uhradil 22 840 Kč, tedy částku převyšující půjčenou jistinu. Z důvodu shora uvedených proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

21. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalovanému, který byla v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč Tyto náklady sestávají z paušální částky nákladů žalovaného dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu za jeden úkon (vyjádření ze dne 20. 5. 2022) ve výši 300 dle § 1 odst. 3 této vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 2 odst. 3 této vyhlášky.