115 C 49/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Hany Slané a přísedících RNDr. jméno příjmení a jméno příjmení ve věci žalobce: právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 140 900 Kč s příslušenstvím

I. Změna žaloby, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 88.000 Kč ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 % bodů z této částky ročně, ode dne doručení žaloby do zaplacení, se připouští.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 52.900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 52.900 Kč za dobu od 22.4.2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 88.000 Kč s úrokem z prodlení z částky 88.000 Kč ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 % bodů z této částky ročně, ode dne doručení žaloby do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 4.2.2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci náhradu škody ve výši 52.900 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 88.000 Kč. Podáním došlým soudu dne 16.8.2022 žalobce rozšířil žalobu o návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci s částkou 88.000 Kč rovněž úrok z prodlení v zákonné výši za dobu ode dne doručení žaloby do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky vznikl pracovní poměr, žalovaný uzavřel s žalobcem dohodu o hmotné odpovědnosti za převzaté a svěřené hodnoty. Na základě inventury konané dne 28.12.2017 zjistil žalobce škodu na svěřených hodnotách ve výši 66.190 Kč. Žalovaný uznal škodu, co do částky 52.900 Kč a zavázal se tuto zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.000 Kč měsíčně. Současně si účastníci v dohodě ze dne 29.1.2018 dohodli, že v případě porušení povinností žalovaného zaplatit žalobci pravidelnou měsíční splátku ve výši 2.000 Kč, zaplatí žalovaný žalobci smluvní pokutu ve výši 2.000 Kč za každý započatý měsíc po splatnosti. Pracovní poměr mezi účastníky skončil na základě výpovědi žalovaného žalobci ze dne 30.11.2017.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Změnu žaloby obsaženou v podání došlém soudu dne 16.8.2022 soud připustil výrokem I. rozsudku v souladu s § 95 odst. 2 o.s.ř.

4. Soud provedl dokazování a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu.

5. Z dohody o provedení práce ze dne 1.1.2015 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobcem dohodu o provedení práce na dobu od 1.1.2015 do 31.12.2015. Z pracovní smlouvy ze dne 2.11.2015 soud zjistil, že žalobce jako zaměstnavatel uzavřel s žalovaným jako zaměstnancem pracovní smlouvu na dobu neurčitou s účinností od 2.11.2015, žalovaný se zavázal vykonávat práci administrativního pracovníka. Z dohody o hmotné odpovědnosti ze dne 14.8.2015 soud zjistil, že žalovaný převzal odpovědnost za svěřené hodnoty, konkrétně za zboží v hodnotě 2.500.000 Kč. Ze seznamu zboží, které bylo předmětem inventury, protokolu o inventuře a listiny označené uznání dluhu a dohoda o splátkách soud zjistil, že žalobce provedl ve dnech 28. a 29.12.2017 inventuru ve skladu a zjistil škodu na svěřených hodnotách žalobci. Žalobce uznal výši škody 52.000 Kč a zavázal se tento dluh žalobci zaplatit ve splátkách ve výši 2.200 Kč měsíčně až do úplného uhrazení s tím, že poslední splátka bude činit 2.300 Kč. Současně si účastníci dohodli, že v případě prodlení s úhradou, byť jen jediné měsíční splátky, delšího než 20 dnů, ztrácí dlužník výhodu splátek, zbývající částka dluhu se stává splatnou ihned. Dále si účastníci dohodli, že nezaplatí-li dlužník dlužnou částku včas, je povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu 2.000 Kč za každý započatý měsíc po splatnosti. Z výpovědi ze dne 30.11.2017 soud zjistil, že žalovaný doručil žalobci dne 30.11.2017 výpověď z pracovního poměru. Z předžalobní výzvy a podací stvrzenky soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení žalované částky před podáním žaloby. Z výpisu z centrální evidence exekucí soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti pro posouzení nároku žalobce.

6. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze ohledně nároku žalobce z titulu náhrady škody. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi účastníky vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 2.11.2015 pracovní poměr. Za trvání pracovního poměru vznikla žalobci škoda na hodnotách svěřených žalovanému. Účastníci uzavřeli v souladu s § 263 odst. 2 zákona 262/2006 Sb. zákoníku práce dohodu, ve které se zavázal žalovaný splácet žalobci vzniklou škodu, kterou současně do výše 52.900 Kč uznal. Vzhledem k tomu, že tuto povinnost nesplnil dobrovolně, soud jej k této povinnosti zavázal výrokem II. rozsudku. Současně soud zavázal žalovaného v souladu s § 4 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku k zaplacení úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013.

7. Výrokem III. soud zamítl nárok žalobce na zaplacení částky 88.000 Kč z titulu smluvní pokuty. Podle § 346d odst. 5 zákona 262/2006 Sb. zákoníku práce smí být smluvní pokuta ujednána mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem jen, stanoví-li to zákoník práce. V případě odchýlení se od tohoto ustanovení se k dohodě nepřihlíží. Jediným případem, kdy lze v pracovně právním vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem dohodnout smluvní pokutu je v případě nároku z konkurenční doložky. V projednávané věci pracovní poměr skončil uplynutím výpovědní lhůty dne 31.1.2018, účastníci uzavřeli dohodu o uznání dluhu a splátkách dne 26.1.2018, tedy v době, kdy pracovní poměr trval a tudíž k ujednání o smluvní pokutě nelze přihlížet a nárok na smluvní pokutu ve výši 88.000 Kč žalobci přiznat.

8. Výrok IV. je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého by náhrada nákladů řízení podle úspěchu ve sporu náležela žalovanému. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.