115 C 5/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 24 105 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 940 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 3 060 Kč, poplatku ve výši 4 875 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 875 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 230 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 9. 2022, doplněnou o podání ze dne 28. 2. 2023, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 19 875 Kč spolu s příslušenstvím, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a se smluvní pokutou ve výši 4 230 Kč. Uvedl, že mezi účastníky byla elektronicky dne 17. 12. 2020 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalobce zjišťoval a ověřoval příjmy a výdaje žalovaného, jeho rodinné poměry a současně činil dotaz do registrů za účelem posouzení schopnosti žalovaného řádně splácet úvěr. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 4 875 Kč do 6. 5. 2021. Mezi účastníky byla ve smlouvě ujednána povinnost žalovaného hradit poplatky za úkony žalobce, mezi nimiž byla i povinnost žalovaného hradit poplatek 500 Kč za písemnou upomínku, resp. výzvu k úhradě. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byl žalobce oprávněn účtovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; vůči žalobci mu vznikl dluh sestávající z jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku ve výši 4 875 Kč, nákladů na upomínání ve výši 2 500 Kč (5xvýzva) a smluvní pokuty za období od 7. 5. 2021 do 5. 9. 2022 ve výši 7 290 Kč, která byl ponížena o úhradu žalovaného ve výši 3 060 Kč na částku 4 230 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci, s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

4. Dne 17. 12. 2020 byla mezi účastníky prostřednictvím webových stránek www.coolcredit.cz uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému ve prospěch jeho účtu uvedenému ve smlouvě č. [bankovní účet] poskytnuta částka 15 000 Kč (jak také plyne z potvrzení o platbě ze dne 17. 12. 2020). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 875 Kč nejpozději do 16. 1. 2021, přičemž termín splatnosti mohl být na žádost žalovaného prodloužen. Žalovaný se zavázal hradit žalobci poplatek za zaslání písemné upomínky nebo výzvy k plnění ve výši 500 Kč za každý jednotlivý případ upomínání. Mezi účastníky byla rovněž pro případ prodlení žalovaného s úhradou zápůjčky sjednána povinnost žalovaného hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce žalobce zjistil a ověřil výši příjmu žalovaného z výplatních pásek za období od dubna do června 2020. Náhledem do Centrální evidence exekucí bylo ze strany žalobce dále zjištěno, že vůči žalovanému nejsou vedeny žádné exekuce.

6. Dopisem ze dne 23. 4. 2021, 30. 4. 2021, 13. 5. 2021, 20. 5. 2021 a 27. 5. 2021 žalobce upomenul žalovaného o úhradu dlužné částky. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 7. 2022 právní zástupce žalobce žalovaného opětovně vyzval k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost podání žaloby; předžalobní výzva byla odeslána dne 27. 7. 2022.

7. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla účastníky zpochybňována.

8. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

16. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností smlouvy o zápůjčce. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

17. V posuzované věci žalovaný sdělil žalobci údaje o svém pravidelném příjmu a předložil žalobci výplatní pásky za období od dubna do června 2020. Stran příjmů žalovaného lze informace poskytnuté žalovaným považovat za žalobcem dostatečně ověřené. V rámci posouzení úvěruschopnosti však žalobce ověřoval pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Ohledně pravidelných výdajů žalovaného se žalobce zjevně spokojil s prohlášením žalovaného. O tom ostatně svědčí i skutečnost, že k prokázání údajů o výdajích nepředložil žalovaný (a žalobce ani nevyžadoval) byť jediný doklad. Schopnost splácet úvěr, tzv. úvěruschopnost, přitom není dána pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů.

18. Žalobce tedy postupoval zcela formálně bez toho, aniž by se alespoň pokusil ověřit zejména výdaje žalovaného. Pouhé konstatování, že žalovaný bude schopen řádně hradit úvěr, aniž je zřejmé, na základě jakých poznatků byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobce před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval výdaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému zápůjčku v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

20. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

21. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 11 940 Kč (poskytnutá jistina 15 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 3 060 Kč), ve zbylé části žalované jistiny 3 060 Kč soud žalobu zamítl. V části nároku na zaplacení poplatku ve výši 4 875 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky (náklady na upomínky) ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 230 Kč soud žalobu zamítl, neboť ujednání o poplatku, nákladech a smluvní pokutě vychází z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce. Ohledně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 875 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení, soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

22. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl.

23. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 11 940 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 14 665 Kč, ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalovaný byl v řízení z procesního hlediska převážně úspěšný, náležela by mu proto (poměrná) náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nárok na jejich náhradu nepřiznal.