115 C 58/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně, reg.č.: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa, obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 80 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 80 000 Kč od 14. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 150 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 093,50 Kč od 15. 11. 2016 do 13. 8. 2020, úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 80 000 Kč od 14. 8. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 150 Kč od 14. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatiti žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 049 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupe žalobkyně.

1. Žalobou doručenou (místně nepříslušnému) Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 27. 5. 2021, doplněnou o podání ze dne 17. 5. 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 80 150 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 15. 11. 2016 uzavřena smlouva o povoleném přečerpání, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr (kontokorent) do výše sjednaného limitu 20 000 Kč. Limit povoleného přečerpání byl dne 26. 6. 2017 navýšen na částku 65 000 Kč a dne 26. 9. 2017 na částku 80 000 Kč. Žalovaná byla oprávněna čerpat poskytnutý kontokorent s podmínkou, že nesmí přečerpat povolený úvěrový limit nad sjednanou částku. Současně se zavázal hradit úvěr spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně poplatky dle sazebníku žalobkyně. Žalovaná byla oprávněna splácet úvěr kdykoliv, splácení úvěru se uskutečňovalo převodem peněžních prostředků na mKonto, ke kterému bylo povoleno přečerpání. Žalovaná neplnila řádně a včas sjednané smluvní podmínky, když nehradila sjednané měsíční splátky, žalobkyně proto dne 13. 8. 2020 od smlouvy odstoupila. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá úhrady dlužného debetu ve výši 80 000 Kč poplatku za výzvu k úhradě dluhu ve výši 150 Kč a dále příslušenstvím v podobě úroku a úroku z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobkyně s tímto postupem soudu souhlasila, žalovaná souhlasila za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav.

5. Na základě žádosti žalované o zřízení účtu č. anonymizováno ze dne 13. 10. 2014 byla mezi účastníky téhož dne uzavřena smlouva o vedení účtu mBank, na základě které se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovanou běžný účet č. bankovní účet (tzv. mKonto) a žalovaná se zavázala hradit žalobkyni poplatky za poskytnuté služby.

6. Žalovaná dne 15. 11. 2016 požádala o poskytnutí povoleného přečerpání k mKontu. V žádosti uvedla, že je svobodná, žije pronajatém bytě a má 2 děti. Žalovaná dále uvedla, je bez hlavního příjmu, má však vedlejší příjem ve výši 4 800 Kč, jehož zdrojem je rodičovský příspěvek, a dále má vedlejší příjem ve výši 8 000 Kč, jehož zdrojem jsou sociální dávky. Stran výdajů nebylo uvedeno ničeho.

7. Na základě schválení žádosti byla mezi účastníky dne 15. 11. 2016 uzavřena smlouva o povoleném přečerpání č. anonymizováno. Žalobkyně poskytla žalované úvěr s možností přečerpání, tzv. kontokorent, až o výše limitu 20 000 Kč. Kontokorent byl poskytnut k mKontu žalované č. bankovní účet. Úvěr byl úročen sazbou ve výši 16,9 % ročně. Žalovaná byla povinna zajistit, aby nedošlo k přečerpání povoleného úvěrového rámce nad sjednanou částku, v opačném případě byla žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit. Současně se žalovaná zavázala kontokorent průběžně hradit převodem peněžních prostředků na mKonto; žalovaná byla oprávněna splácet úvěr kdykoliv.

8. Dodatkem č. anonymizováno ze dne 26. 6. 2017 byla výše limitu na základě žádosti žalované z téhož dne navýšena na 65 000 Kč. V žádosti o navýšení limitu kontokorentu žalovaná uvedla, že je svobodná, má 3 děti a její čistý měsíční příjem činí 12 000 Kč.

9. Dodatkem č. anonymizováno ze dne 26. 9. 2017 byla výše limitu na základě žádosti žalované z téhož dne navýšena na 80 000 Kč. V žádosti o navýšení limitu kontokorentu žalovaná uvedla, že je vdaná, má 3 děti a její čistý měsíční příjem činí 12 000 Kč.

10. Dle sazebníku bankovních poplatků byla žalobkyně oprávněna účtovat poplatek za odeslání výzvy k úhradě úvěru ve výši 150 Kč.

11. Z transakční historie účtu za období od 13. 10. 2014 do 23. 3. 2021 soud zjistil, že žalovaná hradila splátky nepravidelně a s prodlením. Žalovaná poskytnutý kontokorent průběžně čerpala, přičemž kontokorent byl zpočátku čerpán v rámci povoleného limitu. Žalovaná do listopadu 2016 udržovala kladný zůstatek na kontokorentním účtu, od listopadu 2016 docházelo k čerpání kontokorentu do mínusových hodnot, žalovaná však až do května 2020 nepřekračovala sjednaný limit kontokorentu a průběžně hradila svůj dluh. Od května 2020 žalovaná opakovaně překročila limit sjednaného kontokorentu; ke dni odstoupení od smlouvy, tj. k 13. 8. 2020, žalovaná čerpala kontokorent ve výši 80 000 Kč.

12. Upomínkou ze dne 15. 4. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částek překračujících sjednaný limit kontokorentu, a to do 7 dnů od doručení výzvy. Současně žalovanou upozornila na možnost odstoupení od smlouvy v případě dalšího prodlení s úhradou dluhu. Upomínka byla odeslána dne 16. 4. 2020.

13. Předžalobní upomínkou ze dne 22. 4. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu v celkové výši 100 801 Kč do 10 dnů od doručení výzvy.

14. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

15. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 3 odst. písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon č. 145/2010 Sb.“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

18. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.

21. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

22. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťovala žalobkyně pouze informace týkající se příjmu žalované. Z těchto bylo zjištěno, že ke dni uzavření smlouvy, jakož i ke dni, kdy byl limit přečerpání navýšen, činila výše příjmu žalované cca 12 000 Kč Z předložených dokumentů je navíc zřejmé, že žalovaná byla v domácnosti na rodičovské dovolené se 2, později 3 dětmi. Jejím jediným příjmem tak mohly být dávky státní podpory a rodičovský příspěvek, což žalovaná sama uvedla v žádosti o poskytnutí přečerpání k mKontu. Dávky státní podpory, o nichž se lze důvodně domnívat, že jsou přídavky na dítě (děti), pak lze spolu s rodičovským příspěvkem považovat za příjem, který nenáleží pouze žalované, nýbrž také nezaopatřeným dětem. Žalobkyně nadto vůbec neověřila, zda žalovaná tento příjem skutečně má. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Žalobkyně na ověření výdajů žalované zcela rezignovala, žádné informace stran výdajů nezjišťovala a vycházela pouze ze svého interního ekonomického modelu, který vygeneroval předpokládané výdaje žalované. Zákonnou povinnost žalobkyně ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalované však nelze obcházet a nahrazovat obecným statistickým modelem, který navíc není schopen určit reálné měsíční výdaje dané osoby (žalované).

23. Žalobkyně tedy nedostála své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 24. Žalobkyně tedy poskytla žalované úvěr v rozporu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 9 zákon č. 145/2010 Sb. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18) .Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila.

25. Soud proto uzavřel, že smlouva o povoleném přečerpání mKonta ve znění dodatků byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalovaná čerpala kontokorent ve výši 80 000 Kč, soud proto žalobě v této části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku ohledně nároku na zaplacení smluvního úroku a poplatku za upomínku návrh žalobce zamítl (výrok II.), neboť ujednání o smluvním úroku a poplatcích vychází z neplatné smlouvy o úvěru.

26. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. Žalovaná se do prodlení dostala marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat výzvu ke splacení úvěru ze dne 15. 4. 2020, která byla odeslána dne 16. 4. 2020, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 14. 8. 2020, jak bylo žádáno v návrhu, a to ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl přiznán z částky 80 000 Kč, ohledně které bylo žalobě vyhověno, z částky 150 Kč soud žalobkyni právo na úhradu úroku z prodlení nepřiznal, neboť ohledně uvedené částky byla žaloba zamítnuta.

27. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 80 150 Kč. Úspěch žalobkyně je představován výrokem I., tedy částkou ve výši 80 000 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 150 Kč. Žalobkyně byla proto úspěšná v 99,8 % předmětu řízení, v 0,2 % předmětu řízení úspěšná nebyla. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 206 Kč a dále odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a.t.“), za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé. Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a.t. ve výši á 300 Kč Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta v částce 2 923 Kč) činí 20 049 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.