115 C 58/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 19 721,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 249 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 249 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 472,55 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 4 084 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 1 529,65 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 721,55 Kč od 30. 4. 2024 do 13. 8. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 472,55 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 18,37 % ročně z částky 19 721,55 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 19 249 kč od 14. 8. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 675,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 11. 2024 domáhala zaplacení 19 721,55 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 30. 11. 2022 s předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaný se zavázala vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 9 942 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 996 Kč v 52 týdenních splátkách ve výši 719 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 751 Kč.

2. S účinností ke dni 29. 4. 2024 předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Dne 30. 11. 2022 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že část poskytnuté částky ve výši 7 052 Kč byla použita na splacení dlužného zůstatku ze smlouvy o zápůjčce či spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, a část ve výši 12 948 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti. Žalovaný se zavázal se tuto částku vrátit spolu s poplatkem a pojistným v celkové výši 37 362 Kč v 52 týdenních splátkách ve výši 719 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 %.

6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru 535574669 byla dne 29. 1. 2022 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, pracuje na plný úvazek a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný dále uvedl jeden zdroj příjmu s tím, že jeho čistý příjem činil 19 950 Kč a další příjem domácnosti činil 20 000 Kč. Měsíční výdaje byly odhadnuty ve výši 3 208, žalovaný také hradil další splátky ve výši 1 698 Kč měsíčně. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovaným byly předchůdcem žalobkyně ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek za září, říjen 2022.

7. Podle přehledu plateb ze dne 6. 5. 2024 žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uhradila celkem 751 Kč.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 byly pohledávky postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informována dopisem ze dne 29. 4. 2024, kterým byla současně vyzván k zaplacení. Dopis byl odeslán dne 30. 5. 2024.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2024 žalobkyně upozornila žalovanou na výši dluhu a opětovně ji vyzvala k úhradě do 13. 8. 2024. Upomínka byla odeslána 29. 7. 2024.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.

17. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvami, neboť žalobkyně, resp. její předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

18. V posuzované věci žalovaný sdělil předchůdci žalobkyně informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z jedné žádosti o úvěr a listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany předchůdce žalobkyně dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Příjem žalovaného byl ověřen předložením výpisů z výplatních pásek. Předchůdce žalobkyně ale žádným způsobem nezkoumal a neověřoval, co je zdrojem dalších příjmů domácnosti, když žalovaný uvedl, že je svobodný a má pouze jeden zdroj příjmu. Jistě bylo v možnostech předchůdce žalobkyně ověřit si výši těchto dalších příjmů; pokud se předchůdce žalobkyně spokojil s tvrzením žalovaného o celkovém příjmu, aniž se zajímal o všechny jeho zdroje, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí.

19. Ohledně výdajů se předchůdce žalobkyně zjevně spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval. Předchůdce žalobce nezjišťoval, jaké jsou konkrétní výdaje žalovaného na bydlení, osobní potřeby nebo volnočasové aktivity. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr, i když byl žalovaný zatížen úhradou jiných dluhů a části poskytnutého úvěru byl splácen nedoplatek z jiné úvěrové smlouvy. Poskytnutí úvěru žalovanému zatíženému předchozími dluhy při současném nedostatečném zjištění výdajů nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup poskytovatele úvěru.

20. Předchůdce žalobkyně tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěry uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěry v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobkyně dostatečně neověřil výdaje žalovaného, nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut, a to i kdyby deklarované výdaje odpovídaly realitě, o čemž lze mít při obecné znalosti cen energií či nákladů spojených s bydlením důvodnou pochybnost.

22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru č. , hodnota, byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

23. Ve světle uvedeného proto žalobkyni, na kterou byly pohledávky za žalovaným platně postoupeny, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši 19 249 Kč (poskytnutá jistina ve výši 20 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného 751 Kč); ve zbylé části soud návrh žalobkyně zamítl. V části nároku žalobkyně na úhradu smluvních úroků soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úrocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

24. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat předžalobní upomínku ze dne 29.7.2024, ve kterém byl žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 13. 8. 2024. Oznámení bylo žalovanému zasláno 29.7.2024, doručeno jí mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání. Nezaplatil-li žalovaný do 13. 8. 2024, nachází se od 14.8.2024 v prodlení.

25. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jejím možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaný je od 14. 8. 2024 v prodlení.

26. Žalobkyni proto vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 249 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, neboť do této doby se žalovaný nedostal do prodlení s úhradou dluhu. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb.

27. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

28. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

29. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud určil poměr úspěchu obou účastníků ve věci a od úspěchu žalobkyně odečetl její neúspěch. Ve výši rozdílu vznikl žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve sporu úspěšný ohledně částky 19 249 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 249 Kč od 14. 8. 2024 do 30. 7. 2025 ve výši 2 360 Kč, které byly žalobkyni výrok I. rozsudku přiznány. Žalobkyně měla úspěch z 65 %. Ohledně částky 472,55 Kč, 1 529,65 Kč, 4 084 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 19 721,55 od 30. 4. 2024 do 13. 8. 2024 ve výši 845 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18,37 % z částky 19 721,55 Kč od 30. 4. 2024 do 30. 7. 2025 ve výši 4 536 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 472,55 Kč od 14. 8. 2024 do 30. 7. 2025 ve výši 58 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 19 249 Kč od 14. 8. 2024 do 30. 7. 2025 ve výši 1,18 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Celkem byla žalobkyně neúspěšná ohledně částky 11 526,38 Kč to je 35 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má právo na náhradu 30 % svých nákladů. Žalobkyni vznikly náklady v celkové výši 2 252 Kč. Tato částka se skládá z těchto částek:-800 Kč za zaplacený soudní poplatek,- 900 Kč odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání ve věci samé, předžalobní výzva) ve výši 300 Kč za úkon určené podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.,- 300 Kč za hotové výdaje advokáta podle §13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 režijní paušály po 100 Kč služby (převzetí zastoupení, podání ve věci samé, předžalobní výzva),-252 Kč představující DPH, jehož je zástupce žalobkyně plátcem. Žalobkyně má právo na náhradu 30 % nákladů řízení, což činí částku 675,60 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.