115 C 59/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 81 052,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 559,07 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 917,52 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 936,27 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 17 510,59 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 30. 11. 2021 do 14. 2. 2022 ve výši 329,94 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 476,59 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 62 576,06 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 10 361,76 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 62 064,94 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 30. 11. 2021 do 14. 2. 2022 ve výši 1 122,09 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 62 576,06 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 810 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 2. 2022, doplněnou o podání ze dne 17. 5. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 18 476,59 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 1. 3. 2019 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr formou čerpání úvěrového rámce až do výše limitu 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s úrokem formou pravidelných měsíčních splátek, které byly splatné 20. dne daného kalendářního měsíce, a to ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Současně se žalovaný zavázal hradit poplatky a případné sankce dle úvěrových podmínek žalobkyně. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 15. 11. 2021 zesplatnila. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové výši 41 688,50 Kč, na poskytnutý úvěr uhradil 37 129,43 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 17 510,59 Kč, dlužných poplatků ve výši 236 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč, smluvních pokut ve výši 500 Kč a příslušenství.

2. Podanou žalobou se žalobkyně dále domáhal zaplacení částky ve výši 62 576,06 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 31. 10. 2005 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr formou čerpání úvěrového rámce až do výše limitu 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s úrokem formou pravidelných měsíčních splátek, které byly splatné 20. dne daného kalendářního měsíce, a to ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Současně se žalovaný zavázal hradit poplatky a případné sankce dle úvěrových podmínek žalobkyně. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 15. 11. 2021 zesplatnila. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové výši 200.914,92 Kč, na poskytnutý úvěr uhradil 257.099,51 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 62 064,94 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 100 Kč, smluvních pokut ve výši 411,12 Kč a příslušenství.

3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

5. Dne 1. 3. 2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr formou úvěrového rámce do výše 22 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Roční úroková sazba činila 26,28 % ročně. Žalovaný čerpal úvěr za účelem koupě černé techniky (zboží Honor 10 Lite) ve výši 6 737 Kč a dále v období od června 2019 do května 2020; celkem žalovaný čerpal částku 41 688,50 Kč. Žalovaný hradil poskytnutý úvěr nepravidelně, na svůj dluh uhradil 37 129,43 Kč; poslední úhrada byla provedena dne 26. 7. 2021 (jak také plyne z výpisu čerpání, úhrad a splátek). Výzvou ze dne 15. 11. 2021 byl žalovaný upozorněn na dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] v celkové výši 20 285,28 Kč a byl vyzván k jeho úhradě do 14 dnů od sepsání výzvy.

6. V souvislosti s uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] žalovaný uvedl, že je svobodný a žije u rodičů. Čistý příjem žalovaného činil 15 300 Kč měsíčně, další příjmy domácnosti činily 10 000 Kč.

7. Dne 31. 10. 2005 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěrové kartě [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr formou úvěrového rámce do výše 30 000 Kč. Úvěrový rámec byl v souladu se smlouvou navýšen dne 4. 7. 2012 na částku 50 000 Kč a dne 10. 11. 2014 na částku 80 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Roční úroková sazba činila 26,28 % ročně. Žalovaný čerpal úvěr v období od listopadu 2005 do května 2020; celkem žalovaný čerpal částku 200 914,92 Kč. Žalovaný hradil poskytnutý úvěr nepravidelně, na svůj dluh uhradil 257 099,51 Kč; poslední úhrada byla provedena dne 26. 7. 2021 (jak také plyne z výpisu čerpání, úhrad a splátek). Výzvou ze dne 15. 11. 2021 byl žalovaný upozorněn na dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] v celkové výši 69 058,49 Kč a byl vyzván k jeho úhradě do 14 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla odeslána dne 16. 11. 2021.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 2. 12. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze smlouvy o úvěrové kartě [číslo] v celkové výši 90 365,10 Kč. Výzva byla odeslána dne 3. 12. 2021.

9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

10. Ohledně smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že v případě nároku plynoucímu ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] je žaloba důvodná pouze z části. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

18. Při uzavírání smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaný sdělil žalobkyni výši svých pravidelných měsíčních příjmů. Ze smlouvy však žádným způsobem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobkyně jakkoli ověřovány nebo by byla s odbornou péčí blíže zkoumána příjmová a výdajová stránka žalovaného. Žalobkyně rovněž žádným způsobem neověřovala skutečnou výši dalších příjmů žalovaného, nevyžádala na žalovaném jakékoliv dokumenty (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z účtů či jiné dokumenty), které by osvědčovaly, že žalovaný má příjem ve výši 15 300 Kč a domácnost žalovaného má další příjem ve výši 10 000 Kč.

19. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, nezjišťovala a neověřovala výdaje určené na bydlení, osobní potřeby, případně zda má žalovaný povinnost hradit další dluhy. Výdaje žalovaného byly stanoveny odhadem pomocí statistického modelu. Povinnost žalobkyně ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalovaného však nelze nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalovaného).

20. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] nepostupovala s odbornou péčí, když údaje uvedené žalovaným zjišťovala a ověřovala pouze obecně. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně tak nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III. ÚS 4129/18).

21. Soud proto v části nároku žalobkyně plynoucím ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřel, že smlouva byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

22. Ve světle uvedeného proto žalobkyni v případě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 4 559,07 Kč, která je rozdílem mezi čerpanou částkou ve výši 41 688,50 Kč a úhradou žalovaného ve výši 37 129,43 Kč. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 936,27 Kč a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 17 510,59 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení soud návrh žalobkyně zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo]. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 329,94 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 476,59 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení soud nárok žalobkyně taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Z důvodu shora vyložených proto soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).

23. Ohledně smlouvy o úvěrové kartě [číslo] soud vztažmo k § 3028 odst. 3 občanského zákoníku, aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ starý občanský zákoník“) a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“).

24. Podle § 39 starého občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

25. Podle § 488 starého občanského zákoníku závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.

26. Podle § 489 starého občanského zákoníku závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně.

27. Podle § 451 starého občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

28. Podle § 451 odst. 2 starého občanského zákoníku bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

29. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že v případě nároku plynoucímu ze smlouvy o úvěrové kartě [číslo] není žaloba důvodná ani z části. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Smlouva o úvěrové kartě [číslo] byla mezi účastníky uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V době uzavření předmětné smlouvy sice nebyla zákonem zakotvena povinnost poskytovatele úvěru (žalobkyně) prověřit schopnost spotřebitele řádně úvěr (půjčku) splácet, to však neznamená, že lze přiznat soudní ochranu jednání, které je ve svém důsledku schopno poškodit spotřebitele jako slabší stranu daného závazkového právního vztahu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, také dovodil, že:„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ a dále dovodil, že:„ …naopak obecné soudy - a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci - by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 30. Soud se proto zabýval platností smlouvy o úvěrové kartě [číslo]. Z této nevyplývá, že by se žalobkyně jakkoli zabývala schopností žalovaného splácet úvěr, nezkoumala pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádala si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sama aktivně neprovedla žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnuté revolvingový úvěr.

31. Smlouva o úvěrové kartě [číslo] uzavřená v rozporu s právem spotřebitele na ochranu, resp. uzavřená způsobem zakládajícím nerovnoměrný vztah mezi spotřebitelem (žalovaným) jako dlužníkem a poskytovatelem úvěru jako profesionálem zabývajícím se poskytováním úvěrů v rámci své podnikatelské činnosti, je proto ve smyslu § 39 starého občanského zákoníku neplatná, neboť se příčí dobrým mravům a odporuje zájmu na zachování veřejného pořádku. Jak bylo shora uvedeno, lehkovážnému jednání poskytovatele úvěru, který se nijak nezabýval tím, zda je žalovaný reálně schopen půjčky splatit, a přesto mu úvěr, jehož splacení nadto sankčně zajistil, poskytl, nelze poskytnout soudní ochranu.

32. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je celospolečenským (veřejným) zájmem na prevenci předlužování, chrání však také pozici potencionálních věřitelů úvěrovaného spotřebitele před možným předlužením spotřebitele, což ve svém důsledku může vést k insolvenci spotřebitele (se všemi důsledky s tímto spojenými) a následnému omezení možnosti uspokojení pohledávek potencionálních věřitelů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz).

33. Soud proto uzavřel, že v případě smlouvy o úvěrové kartě [číslo] byla smlouva od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o úvěrové kartě [číslo] uhradil 257 099,51 Kč, čerpal přitom částku pouze ve výši 200 914,92 Kč, žalobkyni proto nevzniklo právo na vrácení žádného plnění, jež by představovalo bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Z důvodu shora uvedeného proto soud výrokem pod bodem III. žalobu ohledně nároku plynoucího ze smlouvy o úvěrové kartě [číslo] v celém rozsahu zamítl.

34. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky v celkové výši 81 052,65 Kč. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 4 559,07 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobkyně je představován výrokem II. a III., tedy částkou v celkové výši 76 493,58 Kč, ohledně které soud žalobu ve výroku II. a III. zamítnul. Žalobkyně proto byla úspěšná v 5,6 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 94,4 %. Žalovanému, který byl z procesního hlediska úspěšnější, by proto náležela (poměrná) náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.

35. Výrok V. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyni vznikla poplatková povinnost ve výši 3 243 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán. Z přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., konkrétně z položky 2 vyplývá, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle položky 1 bod 1 písm. c) činí poplatková povinnost žalobkyně částku 4 053 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobkyni výrokem V. tohoto rozsudku, aby uhradila na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 810 Kč