115 C 61/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobce: právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 47 899,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 41 208 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 6 691,83 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 4 980,88 Kč za dobu od 21. 2. 2021 do 30. 4. 2022, úroku ve výši 23,76 % ročně z částky 47 899,83 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 47 899,83 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 948 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupe žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 8. 2022, doplněnou o podání ze dne 25. 4. 2023, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 47 899,83 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]) a žalovanou byla dne 21. 2. 2021 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr formou čerpání úvěrového rámce až do výše limitu 50 000 Kč. Při schvalování úvěru právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované na základě údajů poskytnutých žalovanou, tyto kontroloval v interních a externích databázích a hodnotil porovnáním příjmů a výdajů odhadnutých na základě historických dat ČSÚ. Žalovaná se zavázala splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 23,76 % ročně a pojištěním pravidelnými měsíčními splátkami splatnými 17. dne daného kalendářního měsíce. Současně se žalovaná zavázala hradit poplatky a případné sankce dle úvěrových podmínek právního předchůdce žalobce. Jelikož žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 30. 4. 2022 zesplatnil. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaná čerpala peněžní prostředky v celkové výši 56 658 Kč, na poskytnutý úvěr uhradila 15 450 Kč. S účinností ke dni 17. 5. 2022 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 47 899,83 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 45 404,38 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, pokut ve výši 657 Kč a pojistného ve výši 1 238,45 Kč, a dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 980,88 Kč, úroku ve výši 23,76 % ročně z částky 47 899,83 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 47 899,83 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Na základě žádosti žalované [číslo] ze dne 21. 2. 2021 a akceptace právního předchůdce žalobce ze dne 21. 2. 2021 byla mezi předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních služeb v rámci které byla dne 25. 2. 2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]; součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník pro úvěry platný od 11. 3. 2020. V žádosti žalovaná uvedla, že je svobodná, žije ve vlastní nemovitosti, její příjem činí 25 000 Kč, náklady domácnosti činí 14 000 Kč a má další finanční závazky ve výši 1 500 Kč. Úvěr se žalovaná zavázala hradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 050 Kč splatných vždy k 17. dni kalendářního měsíce spolu s úrokem ve výši 23,76 % ročně a sjednaným pojištěním. Žalovaná požádala o sjednání specifických podmínek čerpání a splácení, na základě kterých se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnutou částku jako odchozí úhradu z úvěrového účtu na účet zprostředkovatele za účelem úhrady ceny zboží.

6. K čerpání úvěru, tj. poskytnutí úhrady zprostředkovateli za účelem úhrady ceny zboží zakoupeného žalovanou, došlo dne 24. 2. 2021 ve výši 19 358 Kč, dne 22. 7. 2021 ve výši 25 300 Kč a dne 3. 9. 2021 ve výši 12 000 Kč. Žalovaná tedy čerpala úvěr v celkové výši 56 658 Kč. Splátky úvěru byly žalovanou hrazeny nepravidelně, a to dne 1. 3. 2021 ve výši 2 050 Kč, dne 20. 4. 2021 ve výši 2 050 Kč, dne 11. 5. 2021 ve výši 2 050 Kč, dne 10. 6. 2021 ve výši 2 050 Kč, dne 19. 7. 2021 ve výši 2 050 Kč, dne 15. 9. 2021 ve výši 200 Kč a dne 16. 9. 2021 ve výši 5 000 Kč; celkem žalovaná uhradila 15 450 Kč.

7. Právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 25. 3. 2022 odstoupil od úvěrové smlouvy a úvěr v celkové výši 52 881 Kč prohlásil za splatný ke dni 30. 4. 2022.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze 17. 5. 2022 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno dne 23. 5. 2022 9. Předžalobní upomínkou ze dne 31. 5. 2022 žalobce upozornil žalovanou na výši dluhu a vyzval ji k jeho úhradě. Upomínka byla žalované odeslána téhož dne.

10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

19. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

20. Při uzavírání smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaná sdělila právnímu předchůdci žalobce výši svých pravidelných měsíčních příjmů a výdajů. Ze smlouvy však žádným způsobem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany předchůdce žalobce jakkoli ověřovány nebo by byla s odbornou péčí blíže zkoumána příjmová a výdajová stránka žalované. Právní předchůdce žalobce neprojevil žádnou aktivní činnost směřující ke zjištění, zda žalovaná skutečně dosahuje tvrzených příjmů (např. předložením pracovní smlouvy, mzdového výměru, výpisu z účtu, výplatních pásek apod.) a zda má výdaje v tvrzené výši (např. předložením dokladů o platbě energií, inkasa, pojištění, telefonních služeb apod.). Předchůdce žalobce tedy žádným způsobem neověřoval reálné příjmy a výdaje žalované a bez dalšího považoval tvrzení žalované za pravdivá. Přitom právě příjmovou a výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce, resp. jeho právní předchůdce, povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet.

21. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházel z informací sdělených žalovanou bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jejich pravdivost, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do smlouvy či formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovanou. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

22. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C -679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

23. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

24. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovanou řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 41 208 Kč (čerpaná jistina ve výši 56 658 Kč ponížená o úhradu žalované v celkové výši 15 450 Kč), ve zbylé části jistiny 6 691,83 Kč soud návrh žalobce zamítl. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 980,88 Kč za dobu od 21. 2. 2021 do 30. 4. 2022 a úroku ve výši 23,76 % ročně z částky 47 899,83 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení soud návrh žalobce rovněž zamítl, neboť ujednání o smluvních úrocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru. Ohledně úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 47 899,83 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení soud nárok žalobce rovněž zamítl, neboť žalovaná se dosud nedostala do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

25. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

26. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 41 208 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 6 691,83 Kč, ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalobce proto byl úspěšný v 86 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v 14 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalované má žalobce právo na náhradu 72 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 916 Kč a dále odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a.t.“), za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za každý ze tří úkonů (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba) činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3. a.t. 500 Kč. Za každý ze tří provedených úkonů pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. ve výši á 100 Kč Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 4 094 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu 2 948 Kč, která odpovídá 72 % účelně vynaložených nákladů řízení.