115 C 63/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 11 371,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.406,92 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 2 964,70 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 625,02 Kč od 16. 9. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 081 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 11. 2022, doplněnou podáním ze dne 9. 5. 2023, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 11 371,62 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva ke službě [anonymizováno] účet. Žalobce poskytl žalovanému [příjmení] kartu a zřídil službu [anonymizováno] nákupní účet, prostřednictvím kterých měl žalovaný možnost hradit kupní cenu zboží s možností odložených plateb až do výše 30 000 Kč. Částka čerpaná žalovaným prostřednictvím karty byla vždy připsána do měsíčního vyúčtování a žalovaný byl povinen uhradit ji spolu s poplatky v souladu s obchodními podmínkami žalobce. Žalovaný využil služeb žalobce a čerpal částku v celkové výši 9 625,02 Kč, na svůj dluh však uhradil pouze částku 1 218,10 Kč. Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 625,02 Kč s příslušenstvím a dlužných poplatků ve výši 1 746,60 Kč (poplatky z prodlení ve výši 2 719,70 Kč a poplatky za službu ve výši 245 Kč, na které byla započtena úhrada žalovaného).

2. Žalobce dále uvedl, že řádně a s odbornou péčí posoudil před uzavřením smlouvy o úvěruschopnost žalovaného; vycházel přitom z vlastního šetření, údaje ověřoval ze zdrojů nezávislých na žalovaném a z historických informací o žalovaném. Z interní databáze, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí či registru Solus nebyly zjištěny žádné negativní informace. Žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, svobodný a bezdětný, příjem činí 18 000 Kč, výdaje 7 000 Kč a další splátky 1 909 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy k službě Twisto účet, všeobecných obchodních podmínek žalobce k [anonymizováno] účtu a všeobecných obchodních podmínek žalobce k [anonymizováno] kartě [anonymizováno] soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 20. 9. 2018 za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva, na základě které se žalobce zavázal zřídit žalovanému [příjmení] účet, prostřednictvím něhož byl žalovaný oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby až do výše poskytnutého limitu 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnuté finanční prostředky spolu s měsíčním vyúčtováním jeho [anonymizováno] účtu. V rámci [anonymizováno] účtu byla poskytnuta i služba [anonymizováno] karta [anonymizováno], která umožňovala žalovanému hradit kupní ceny zboží ve virtuální nebo fyzické podobě.

6. Z výstupu z interního systému žalobce soud zjistil, že žalovaný provedl dne 31. 3. 2020 aktivaci virtuální [anonymizováno] karty [anonymizováno].

7. Z Ceníku žalobce soud zjistil, že za správu a vedení účtu byl sjednán poplatek ve výši 49 Kč měsíčně. Ceník dále stanovil výši poplatku za odložení splatnosti, poplatku z prodlení a účelně vynaložených nákladů řízení.

8. Ze výstupu z interního systému žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že byl v době žádosti o uzavření smlouvy o [anonymizováno] účtu svobodný a bezdětný. Žalovaný deklaroval příjem ve výši 18 000 Kč, výdaje ve výši 7 000 Kč a další splátky ve výši 1 909 Kč.

9. Z vyúčtování [anonymizováno] účtu za duben 2020 soud zjistil, že žalovaný realizoval platby v celkové výši 6 781,62 Kč a byl mu dále účtován poplatek za službu ve výši 49 Kč, poplatek za odložení platby ve výši 315 Kč a poplatek z prodlení ve výši 1 298 Kč. Dle výpisu žalovaný na dluh uhradil částku 1.218,10 Kč.

10. Z vyúčtování [anonymizováno] účtu za květen 2020 soud zjistil, že žalovaný realizoval platby v celkové výši 1 072,70 Kč a byl mu dále účtován poplatek za službu ve výši 49 Kč, smluvní pokuta ve výši 3,36 Kč, poplatek za odložení platby ve výši 325 Kč a poplatek z prodlení ve výši 536,35 Kč. Dle výpisu žalovaný na dluh neuhradil ničeho.

11. Z vyúčtování [anonymizováno] účtu za červen 2020 soud zjistil, že žalovaný realizoval platby v celkové výši 474,40 Kč a byl mu dále účtován poplatek za službu ve výši 49 Kč, smluvní pokuta ve výši 2,61 Kč, poplatek za odložení platby ve výši 322 Kč a poplatek z prodlení ve výši 237,20 Kč. Dle výpisu žalovaný na dluh neuhradil ničeho.

12. Z vyúčtování [anonymizováno] účtu za červenec 2020 soud zjistil, že žalovaný realizoval platby v celkové výši 259 Kč a byl mu dále účtován poplatek za službu ve výši 49 Kč, poplatek za odložení platby ve výši 353 Kč a poplatek z prodlení ve výši 129,50 Kč. Dle výpisu žalovaný na dluh neuhradil ničeho.

13. Z vyúčtování [anonymizováno] účtu za srpen 2020 soud zjistil, že žalovaný realizoval platby v celkové výši 1 037,30 Kč a byl mu dále účtován poplatek za službu ve výši 49 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 696,76 Kč a poplatek z prodlení ve výši 518,65 Kč. Dle výpisu žalovaný na dluh neuhradil ničeho.

14. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 10. 2022 soud zjistil, že žalobce upozornil žalovaného na dluh ve výši 14 366,32 Kč s příslušenstvím a vyzval jej k jeho zaplacení do 7 dnů od datace výzvy. Dle potvrzení podání byla upomínka odeslána dne 6. 10. 2022.

15. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

16. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

22. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora označená zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Smluvní ujednání mezi žalobcem a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou úvěrovou smlouvou ve smyslu § 1810 a násl. ve spojení s § 2395 a násl o.z., neboť žalobce poskytl žalovanému možnost čerpat finanční prostředky do limitu 30 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpané finanční prostředky uhradit za podmínek stanovených smlouvou k službě [anonymizováno] účet.

24. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

25. V posuzované věci žalobce zjišťoval a posuzoval schopnost úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně. Ohledně příjmů a výdajů žalovaného se žalobce zjevně spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval a aktivně ani nevyvinul žádnou snahu zjistit, zda žalovaný dosahuje tvrzeného příjmu a má výdaje v tvrzené výši. Přitom právě příjmovou a výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Skutečnost, že žalovaný před vznikem závazkového vztahu uvedl coby své výdaje částku 7 000 Kč bez toho, aniž by bylo zřejmé, o jaké konkrétní výdaje jde, navíc s tím, že žalovaný již v době žádosti o uzavření smlouvy hradil další splátky ve výši téměř 2 000 Kč měsíčně, pouze podporuje závěr o tom, že žalobce měl být v posuzování úvěruschopnosti ostražitější.

26. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

27. Soud proto uzavřel, že smlouva ke službě [anonymizováno] účet byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny proto nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

28. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny, tj. čerpané částky (realizovaných plateb), snížené o úhradu žalovaného. Žalovaný čerpal prostředky v celkové výši 9 625,02 Kč (v dubnu 2020 ve výši 6 781,62 Kč, v květnu 2020 ve výši 1 072,70 Kč, v červnu 2020 ve výši 474,40 Kč, v červenci 2020 ve výši 259 Kč a v srpnu 2020 ve výši 1 037,30 Kč), na svůj dluh v dubnu 2020 uhradil 1 218,10 Kč. Soud tedy uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 8 406,92 Kč. Ohledně zbylé částky představující dlužnou jistinu ve výši 1 218,10 Kč soud žalobu zamítl, stejně jako i nárok na zaplacení dlužných poplatků ve výši 1 746,60 Kč, neboť ujednání o poplatcích vychází z absolutně neplatné smlouvy.

29. Soud rovněž zamítl nárok žalobce na úhradu úroku z prodlení, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení; stejně tak opatrovník ani na výzvu soudu nesdělil relevantní informace o aktuální finanční a majetkové situaci žalovaného.

30. Z důvodu shora vyložených proto soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.)

31. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 8 406,92 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 2 964,70 Kč (1 218,10 Kč + 1 746,60 Kč), ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalobce proto byl úspěšný v 74 % předmětu řízení, v 26 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči jeho neúspěchu má žalobce právo na náhradu 48 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a.t.“), za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za každý ze tří úkonů (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba) činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a.t. 300 Kč. Za každý ze tří provedených úkonů pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. ve výši á 100 Kč. V souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, přiznal soud žalobci na náhradě nákladů řízení nižší sazbu za každý úkon právní služby učiněný do podání návrhu včetně, protože návrh žalobce je podán na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje 50 000 Kč.

32. Celkem náklady žalobce činí 2 252 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 1 081 Kč, která odpovídá 48 % účelně vynaložených nákladů řízení.