115 C 64/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa o zaplacení 24 113 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 018 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 7 095 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 227,91 Kč za dobu od 26. 12. 2022 do 17. 1. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 113 Kč od 18. 1. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 991 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 1. 2023, doplněnou o podání ze dne 3. 5. 2023, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 24 113 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 5. 5. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na jeho účet. Mezi účastníky byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za expres výplatu, poplatek za tzv. bezpečnou splátku, poplatek za účelně vynaložené náklady, poplatek za prodloužení splatnosti a smluvní pokuta. Úvěr byl splatný dne 4. 6. 2022. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s úhradou dluhu; na svůj dluh uhradil 2 982 Kč. Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 19 999 Kč Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za tzv. bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 979 Kč a 980 Kč, poplatku za účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 600 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce s tímto postupem soudu souhlasila, souhlas žalovaného za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu předpokládá).

4. Ze smlouvy o úvěru a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 5. 5. 2022 byla na základě žádosti žalovaného (ID klienta [číslo]) mezi účastníky prostřednictvím služeb komunikace na dálku (www.kamali.cz) uzavřena smlouva o úvěru. Žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit [anonymizováno] částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 20 660 Kč v jediné splátce do 4. 6. 2020. Mezi účastníky byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatek za prodloužení doby splatnosti korunovým odkladem ve výši 1 980 Kč, poplatek za prodloužení doby splatnosti desetiprocentním odkladem ve výši 980 Kč, poplatek za službu expresní výplata ve výši 199 Kč jednorázově a poplatek za službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla mezi účastníky ujednána smluvní pokuta ve výši 3 % z jistiny úvěru, maximálně však ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a dále náklady spojené s upomínáním a vymáháním ve výši skutečně provedených úkonů dle sazebníku žalobce.

5. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobce dne 5. 5. 2022 poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo].

6. V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že nemá žádné děti, výše jejího příjmu činí 62 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč, výdaje na bydlení činí 11 097 Kč a další splátky 4 000 Kč. Žalovaný nepředložil žádné doklady o výši příjmů a výdajů.

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný na dluh uhradil dne 1. 6. 2022 částku 1 Kč, dne 7. 7. 2022 částku 1 Kč a dne 10. 8. 2022 částku 2 980 Kč.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 11. 2022 žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost uplatnění nároku soudní cestou. Upomínka byla dle poštovního podacího archu odeslána téhož dne.

9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

18. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. V posuzované věci byla úvěruschopnost žalovaného prověřována na webových stránkách společností zabývajících se zjišťováním poskytnutých bankovních a nebankovních úvěrů (BRKI, NRKI, SOLUS). Žalobce však žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl dostatečná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. Ze smlouvy rovněž žádným způsobem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobce jakkoli ověřovány nebo by byla s odbornou péčí blíže zkoumána příjmová a výdajová stránka žalovaného. Žalobce rovněž nevyžádal na žalovaném dokumenty (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z účtů či jiné dokumenty), které by osvědčovaly, že žalovaný (resp. domácnost žalovaného) má příjem a výdaje v tvrzené výši. Příjmy a výdaje byly hodnoceny v kontextu statistických dat. Povinnost žalobce ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalovaného však nelze nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční příjmy a výdaje dané osoby (žalovaného). Přitom právě příjmovou a výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet.

20. Žalobce tedy postupoval zcela formálně bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit pravdivost informací sdělených žalovaným. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

23. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 17 018 Kč (poskytnutá jistina ve výši 20 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného v celkové výši 2 982 Kč), ve zbylé části 7 095 Kč soud návrh žalobce zamítl (z části proto, že je tvořena již uhrazenou jistinou a z části proto, že je tvořena poplatky a smluvní pokutou, jež žalobce odvozoval od absolutně neplatné smlouvy o úvěru). Ohledně kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 227,91 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 113 Kč od 18. 1. 2023 do zaplacení, soud nárok žalobce rovněž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

24. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

25. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 24 113 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 17 018 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 7 095 Kč, ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalobce proto byl úspěšný v 70,5 % předmětu řízení, v 29,5 % předmětu úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce jeho neúspěchu má žalobce právo na náhradu 41 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 965 Kč a dále odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a.t.“), za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za každý ze tří úkonů (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba) činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a.t. 300 Kč. Za každý ze tří provedených úkonů pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. ve výši á 100 Kč Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 417 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu 991 Kč, která odpovídá 41 % účelně vynaložených nákladů řízení.