115 C 67/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 100 482,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 863,98 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 30. 11. 2021 do 14. 2. 2022 ve výši 356,19 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 863,98 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 80 618,31 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 12 392,34 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 98 388,69 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 30. 11. 2021 do 14. 2. 2022 ve výši 1 443,40 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 80 618,31 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatiti žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 180 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 2. 2022, doplněnou o podání ze dne 25. 5. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 100 482,29 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 14. 7. 2011 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr formou čerpání úvěrového rámce až do výše limitu 100 000 Kč. Úvěrový rámec byl v průběhu trvání smluvního vztahu navýšen čerpáním žalovaného, kterým překročil původní výši úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami splatnými 20. dne daného kalendářního měsíce, a to ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Současně se žalovaný zavázal hradit poplatky a případné sankce dle úvěrových podmínek žalobkyně. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 15. 11. 2021 zesplatnila. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové výši 492 701,87 Kč, na poskytnutý úvěr uhradil 472 837,89 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 98 388,69 Kč, dlužných poplatků ve výši 366 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 200 Kč a smluvních pokut ve výši 1 527,60 Kč a příslušenství.

2. Podáním doručeným soudu dne 25. 5. 2022 žalovaný uvedl, že rozhodné skutečnosti a důkazy si ponechá k ústnímu jednání.

3. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

4. Z úvěrové smlouvy [číslo] pravidel programu odměn pro Tesco kreditní kartu soud zjistil, že dne 14. 7. 2011 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr formou úvěrového rámce (kreditního limitu) do výše 11 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Roční úroková sazba činila 26,28 % ročně. Žalovaný v úvěrové smlouvě uvedl, že je ženatý, žije v podnájmu a má vyživovací povinnost vůči 1 dítěti. Čistý měsíční příjem žalovaného činil 20 000 Kč, další příjem partnera činil 17 000 Kč.

5. Z úvěrových podmínek žalobkyně platných ke dni 1. 1. 2011 soud zjistil, že dle hlavy 13 § 3 byla v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru či její části delší než 7 dní, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 % z částky, s jejíž úhradou je v prodlení.

6. Z úvěrové karty soud zjistil, že ke dni žádosti o poskytnutí úvěru byl žalovaný ženatý, žil v podnájmu a měl 1 dítě. Příjem žalovaného byl tvořen mzdou ve výši 20 000 Kč, příjem partnerky žalovaného činil 17 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nehradí jiné splátky. Žalovaný neměl žádný záznam v registru NRKI a SOLUS. Pracovní poměr žalovaného byl ověřen telefonickým hovorem.

7. Z výpisu z účtu Clubcard kreditní karty za leden 2012 soud zjistil, že žalovaný k 31. 1. 2012 čerpal částku 3 919,80 Kč.

8. Z výpisu z účtu Clubcard kreditní karty za únor 2012 soud zjistil, že žalovaný k 29. 2. 2012 čerpal částku 25 413 Kč, čímž došlo k navýšení kreditního limitu z 11 000 Kč na 30 000 Kč.

9. Z výpisu z účtu Clubcard kreditní karty za říjen 2012 soud zjistil, že žalovaný k 31. 10. 2012 čerpal částku 10 851,46 Kč.

10. Z výpisu z účtu Clubcard kreditní karty za listopad 2012 soud zjistil, že žalovaný k 30. 11. 2012 čerpal částku 33 015,35 Kč, čímž došlo k navýšení kreditního limitu z 30 000 Kč na 50 000 Kč.

11. Z výpisu z účtu Clubcard kreditní karty za březen 2013 soud zjistil, že žalovaný k 31. 3. 2012 čerpal částku 13 111,64 Kč.

12. Z výpisu z účtu Clubcard kreditní karty za duben 2013 soud zjistil, že žalovaný k 30. 4. 2013 čerpal částku 39 596,29 Kč, čímž došlo k navýšení kreditního limitu z 50 000 Kč na 80 000 Kč.

13. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 492 701,87 Kč (453 346,95 Kč a 39 354,92 Kč), na svůj dluh uhradil 472 837,89 Kč; poslední úhrada byla provedena dne 5. 8. 2021. Dle výpisu činí dlužná jistina 98 388,69 Kč (sestává z částky 91 161,74 Kč a 7 226,95 Kč), dlužné poplatky činí 366 Kč (poplatek ve výši 49 za každý ze 4 výpisů z účtu ze dne 20. 8. 2021, 20. 9. 2021, 20. 10. 2021 a 15. 11. 2021, a dále poplatek ve výši 85 Kč za každý z výběr z ATM dne 20. 8. 2021 a 20. 9. 2021), náklady na vymáhání činí 200 Kč a smluvní pokuta činí 1 527,60 Kč.

14. Z výzvy ze dne 15. 11. 2021 soud zjistil, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou pravidelných splátek žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 106 870,18 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy; výzva byla dle poštovního podacího archu odeslána dne 16. 11. 2021.

15. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 2. 12. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu, výzva byla dle poštovního podacího archu odeslána dne 3. 12. 2021.

16. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

17. Jelikož byla smlouva o revolvingovém úvěru uzavřena dne 14. 7. 2011, řídí se právní vztahy z ní vyplývající podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“) a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 3. 2013 (dále jen„ z. s. ú.“).

18. Podle § 3 písm. a) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

19. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

20. Podle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

21. Podle § 451 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

22. Podle § 451 odst. 2 o. z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů 23. Soud se z úřední povinnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

24. Při uzavírání smlouvy o úvěru žalovaný sdělil žalobkyni výši svých pravidelných měsíčních příjmů. Z předložených listin však vyplývá, že žalobkyně ověřovala pouze příjem žalovaného, ze smlouvy ani z úvěrové karty však žádným způsobem neplyne, že by žalobkyně ověřovala nebo s odbornou péčí blíže zkoumala informace týkající se dalšího příjmu domácnosti (příjem partnerky), žalobkyně nevyžádala na žalovaném jakékoliv dokumenty (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z účtů či jiné dokumenty), které by osvědčovaly, že žalovaný (resp. partnerka žalovaného) má příjem v tvrzené výši 17 000 Kč.

25. Přihlédnout je potřeba zejména k tomu, že žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, nezkoumala a neověřovala výdaje určené na bydlení, osobní potřeby apod. Výdaje žalovaného byly stanoveny pouze odhadem pomocí statistického modelu. Povinnost žalobkyně ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalovaného však nelze nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalovaného).

26. Smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, avšak před jeho novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. Zákon o spotřebitelském úvěru platný v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru (tj. před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb.) výslovně nespojoval s nedostatečným prověřením úvěruschopnosti spotřebitele absolutní neplatnost smlouvy. Pouhá skutečnost, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo v jiném časovém období, však nemůže zvýhodňovat jednu stranu smlouvy (žalobkyně jako podnikající osobou) na úkor strany druhé (žalovaného coby spotřebitele). I na smlouvu o úvěru, která byla uzavřena před novelou zákonem 43/2013 Sb., je proto třeba nahlížet jako na absolutně neplatnou, která nevyvolává žádné smlouvou zamýšlené účinky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, č.j. 33 Cdo 201/2018, a dále nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp.zn. I. ÚS 199/11). Soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu.

27. Smlouva o úvěru uzavřená v rozporu s právem spotřebitele na ochranu, resp. uzavřená způsobem zakládajícím nerovnoměrný vztah mezi spotřebitelem (žalovaným) jako dlužníkem a poskytovatelem úvěru (žalobkyní) jako profesionálem zabývajícím se poskytováním úvěrů v rámci své podnikatelské činnosti, je proto ve smyslu § 39 o. z. neplatná, neboť se příčí dobrým mravům a odporuje zájmu na zachování veřejného pořádku.

28. Soud proto uzavřel, že smlouva o revolvingovém úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru uhradil 472 837,89 Kč, žalobkyně má proto právo na vrácení poskytnutého plnění ve výši 19 863,98 Kč.

29. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat výzvu ke splacení revolvingového úvěru ze dne 15. 11. 2021, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 30. 11. 2021 ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky 13 639,55 Kč. Žalobkyni proto náleží zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 863,98 Kč od 30. 11. 2021 do 14. 2. 2021 v kapitalizované výši 356,19 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 863,98 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení.

30. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku, poplatcích a smluvních pokutách vychází z absolutně neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru.

31. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 19 863,98 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 80 618,31 Kč, ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalobkyně proto byla úspěšná v 20 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 80 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobkyně má žalovaný právo na náhradu 60 % účelně vynaložených nákladů. Dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. přizná soud účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Žalovanému vznikly náklady dle § 1, 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby (písemné podání soudu ze dne 25. 5. 2022); žalovaný má právo na náhradu 60 % nákladů řízení, tj. 180 Kč.