115 C 67/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 508 811,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 235 999 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 6 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 272 812,5 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 79 928,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 93 307,27 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 284 412 Kč od 8. 11. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 11,71 % ročně z částky 245 899 Kč od 8. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 7. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 508 811,50 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi předchůdcem žalobce společností , Anonymizováno, s. r. o. (dále jen „předchůdce žalobce“) a žalovaným byla dne 1. 10. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému ve prospěch označeného účtu částku 439 999 Kč a sjednali si poplatek za sjednání úvěru ve výši 2 % z kupní ceny Žalovaný se zavázal vrátit finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 11,71 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný smlouvou sjednané povinnosti neplnil řádně a včas a s platbou pravidelných splátek se dostal do prodlení; předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil celý úvěr za splatný ke dni 1. 2. 2022. Žalovaný na dluh uhradil částku 204 00 Kč. S účinností ke dni 7. 11. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení dlužné jistiny, poplatků, smluvní pokuty a příslušenství v podobě obchodního úroku a úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, soud zjistil, že mezi předchůdcem žalobce , Anonymizováno, s. r. o. a žalovaným byla dne 1. 10. 2021 uzavřena označená smlouva, na základě které se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 439 999 Kč, přičemž předmětem financování bylo vozidlo tovární značky BMW řada 3, jehož kupní cena činila 439 999 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit finanční prostředky v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 854 Kč splatných vždy k 1. dni v měsíci počínaje 1. 11. 2021; obchodní úrok byl sjednán ve výši 11,71 % ročně. Žalovaný byl dále povinen hradit poplatek za sjednání úvěru ve výši 2 % z výše financované částky úvěru, který byl určen jako součást jistiny a splácen v pravidelných splátkách.

5. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný o své osobě sdělil, že nemá žádné náklady na bydlení, nemá vyživovací povinnost vůči žádným osobám, má splátky jiných úvěrů ve výši 5 116 Kč měsíčně, dále sdělil, že je zaměstnaný, přičemž měsíční příjem činí 22 808 Kč. V rámci interní analýzy úvěruschopnosti pak předchůdce žalobce prověřoval žalovaného v komerčních i veřejných registrech, a to v registru SOLUS, v insolvenčním rejstříku, registru CRIF.

6. Z výplatních pásek soud zjistil, že za měsíc květen 2021 vznikl žalovanému nárok na mzdu ve výši 17 956 Kč, za měsíc červen 2021 ve výši 22 800 Kč, za měsíc červenec 2021 ve výši 23 148 Kč a za měsíc srpen 2021 ve výši 22 469 Kč.

7. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného u , Anonymizováno, , a.s. pro majitele , Jméno žalovaného, soud zjistil, že za období od 1. 8. 2021 do 31. 8. 2021 přišlo na účet žalovaného od jeho zaměstnavatele, , jméno FO, , celkem 16 500 Kč, za období od 1. 9. 2021 do 30. 9. 2021 pak 5 000 Kč.

8. Z výpisu z účtu společnosti , právnická osoba, . č. , č. účtu, za měsíc říjen 2021 se podává, že dne 1. 10. 2021 byla na tento účet připsána částka 439 999 Kč, jako odesílatel byla označena společnost , Anonymizováno, s. r. o. Shodné informace soud zjistil i z dokladu čerpání.

9. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobci dne 9. 2. 2023 částku ve výši 204 000 Kč.

10. Z dopisu ze dne 1. 2. 2022 soud zjistil, že předchůdce žalobce v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek odstoupil od smlouvy o úvěru s účinností ke dni doručení odstoupení žalovanému a prohlásil celý úvěr za splatný ke dni odstoupení od smlouvy. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dluhu ve výši 467 078,04 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a jejích příloh soud zjistil, že dne 7. 11. 2023 předchůdce žalobce jako postupitel postoupil na žalobce jako postupníka pohledávku za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, .

12. Z dopisu ze dne 4. 12. 2023 soud zjistil, že předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce.

13. Z podacího lístku č. RR2715578662F soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 12. 2023 bylo žalovanému odesláno dne 4. 12. 2023.

14. Z výzvy k plnění soud zjistil, že dne 4. 6. 2024 byl žalovaný ze strany zástupce žalobce písemně upozorněn na dluh ve výši 718 338,52 Kč a byl vyzván k jeho úhradě nejpozději do 19. 6. 2024.

15. Z podacího lístku č. RR2721153225F soud zjistil, že výzva k plnění ze dne 4. 6. 2024 byla žalovanému odeslána téhož dne.

16. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

17. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

23. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

25. V řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 439 999 Kč. Smluvní ujednání mezi předchůdcem žalobce a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

26. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

27. Z předložených listin nevyplývá, že by informace o příjmech a výdajích žalovaného byly ze strany žalobce dostatečně zjišťovány a následně ověřovány a hodnoceny. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného, žádným způsobem však neověřoval tvrzení žalovaného stran výdajů, tedy nezjišťoval skutečnou výši nákladů na bydlení, když žalovaný uvedl, že náklady na bydlení jsou nulové, nezjišťoval ani jiné osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti, úhradu jiných dluhů, výdaje související se zdravotním stavem apod., a spokojil se pouze s prohlášením žalovaného stran jeho výdajů a žádné dokumenty po něm nežádal. Žalobce ani nezjišťoval výši dluhu, který již žalovaný splácel a spokojil se pouze s jednotlivou informací o výši splátky blíže neurčeného dluhu. K prokázání příjmů pak žalobce použil výplatní pásky a výpis z účtu žalovaného, přičemž právě z tohoto výpisu z účtu oproti výplatním páskám vyplývá, že za měsíc srpen 2021 obdržel žalovaný od svého zaměstnavatele, , jméno FO, , pouze 16 500, přičemž dle výplatní pásky měl obdržet 22 469, v měsíci září pak přišlo na účet žalovaného od zaměstnavatele pouze 5 000 Kč.

28. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně hodnotil zejména výdaje žalovaného, což nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právě dostatečné zjištění a ověření převisu příjmů nad výdaji úvěrované osoby je nutné pro určení schopnosti řádně hradit dluh. Předchůdce žalobce neprojevil žádnou aktivní činnost směřující ke zjištění reálných výdajů žalovaného. Místo toho pak sám žalobce kalkuluje s obecnou částkou životního minima, která ale není schopna poskytnout konkrétní informace o žalovaném a jeho výdajích. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Přihlédnout je třeba také k tomu, že ačkoliv žalobce tvrdil, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nahlížel do registrů, žádné výstupy z provedených lustrací nepředložil, do některých registrů, jako je Centrální evidence exekucí pak žalobce ani nenahlížel, ačkoli by mu mohly poskytnout další důležité informace o majetkové situaci žalovaného.

29. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a řádně neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného, a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

30. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

31. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 235 999 Kč (poskytnutá jistina ve výši 439 999 Kč ponížená o úhradu žalovaného v celkové výši 204 000 Kč), ve zbylé části žalobou uplatněného nároku ve výši 272 812,50 Kč soud návrh žalobce zamítl. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 93 307,27 Kč, a úroku ve výši 11,71 % ročně z částky 245 899 Kč od 8. 11. 2023 do zaplacení soud návrh žalobce rovněž zamítl, neboť ujednání o smluvních úrocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

32. Ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 79 928,72 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 284 412 Kč od 8. 11. 2023 do zaplacení soud nárok žalobce rovněž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení.

33. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. V rámci soudního řízení, je proto dále nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. Žalovaný neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, soud proto při stanovení výše měsíčních splátek vyšel z informací uvedených ve spisovém materiálu, když stanovil jejich výši na 6 000 Kč, což lze považovat za přiměřené možnostem a schopnostem spotřebitele hradit dluh.

34. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl.

35. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 235 999 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 272 812,5 Kč, částkou představující kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 79 928,72 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 93 307,27 a částkou ve výši 68 210,17 Kč představující úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 284 412 Kč od 8.11.2023 do dne vyhlášení rozhodnutí, a částkou ve výši 58 772,89 představující úrok ve výši 11,71 % ročně z částky 245 899 Kč od 8.11.2023 do dne vyhlášení rozhodnutí, celkem tedy částku, ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul, představuje částka 573 031,55 Kč. Žalobce proto byl úspěšný v 29 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 71 %. Z procesního hlediska převážně úspěšnému žalovanému by proto náležela (poměrná) náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.