115 C 70/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Hany Slané a přísedících Ing. Vojtěcha Máši a Michaela Šafaříka ve věci žalobce: ; název žalobkyně , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru

I. Žaloba, aby soud určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci žalovaným dne 13.7.2020 je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 6.776 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobou ze dne 25.11.2020 se žalobcem domáhal, aby soud určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci žalovaným dne 13.7.2020 je neplatná. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec byli v pracovně právním vztahu založeném pracovní smlouvou ze dne 18.8.1998. Žalovaný vykonával u žalobce na Pedagogické fakultě na katedře občanské výchovy práci lektora II. stupně. Žalobce dal žalovanému výpověď z pracovního poměru datovanou dne 18.6.2005 dle ust. § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, dále jen zákoník práce. Žalovaný dopisem ze dne 22.6.2015 reagoval na výpověď ze dne 18.6.2005, uvedeným podáním žalovaný písemně neoznámil žalobci, že trvá na tom, aby jej žalobce dále zaměstnával. Rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. 38 C 137/2015-105 ze dne 11.4.2018 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně 15 Co 212/2018-144 bylo určeno, že výpověď, kterou dal žalobce žalovanému dne 18.6.2015, je neplatná. Žalovaný dal dne 13.7.2020 žalobci výpověď z pracovního poměru dle ust. § 50 odst. 3 zákoníku práce. Žalobce považuje výpověď danou dne 13.7.2020 za neplatnou, jelikož pracovní poměr skončil dle ust. § 69 odst. 3 písm. a) zákoníku práce, uplynutím výpovědní doby neplatně dané výpovědi, tj. 31.8.2015. Výpověď daná žalobci žalovaným dne 13.7.2020 je neplatná, jelikož žalovaný poté, co obdržel výpověď datovanou dne 18.6.2005, ani v průběhu řízení o neplatnosti výpovědi vedené v řízení sp. zn. 38 C 137/2015 nesdělil zaměstnavateli písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával. Nenaplnila se tak právní domněnka trvání pracovního poměru i po skončení výpovědní doby neplatně dané výpovědi. Žalovaný nebyl oprávněn dát dne 13.7.2020 výpověď z pracovního poměru, jelikož tímto právním jednáním rozvazoval právní vztah, který již neexistoval. Žalobce dále odůvodnil žalobu tím, že jediný způsob a forma, jak určit, zda je výpověď neplatná, je řízení o žalobě o neplatnosti takové výpovědi. Žalobce má na určení neplatnosti naléhavý právní zájem, když je nezbytné, aby bylo na jisto postaveno, kdy došlo k zániku pracovního poměru žalovaného. Určení této skutečnosti má význam pro vyplacení náhrady mzdy z neplatně rozvázaného pracovního poměru, když žalovaný tuto požaduje v samostatném soudním řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 115 C 163/2018.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, nesouhlasil s tím, že pracovní poměr mezi účastníky skončil ke dni 31.8.2015, tedy uplynutím výpovědní doby neplatně dané výpovědi. Žalovaný tvrdil, že z jeho písemného nesouhlasu s výpovědí ze dne 18.6.2015 je evidentní jeho trvání na dalším zaměstnávání. Uvedl, že tento přípis je třeba hodnotit v celém jeho kontextu, nelpět formalisticky na konkrétních formulacích, přičemž z tohoto dopisu jednoznačně vyplývá, že žalobce má zájem a trvá na dalším zaměstnávání. Dále uvedl, že je písemné oznámení o trvání na dalším zaměstnávání prokázáno skutečností, že žalovaný podal žalobu o určení neplatnosti výpovědi dané žalobcem žalovanému dne 18.6.2015 ještě ve výpovědní době dne 5.8.2015 Touto žalobou bylo zahájeno řízení sp. zn. 38 C 137/2015. Žalobce se k této žalobě vyjádřil podáním doručeným nadepsanému soudu dne 25.9.2015, není tedy sporu o tom, že žalovaný na dalším zaměstnávání u žalobce trval a tuto skutečnost bez zbytečného odkladu písemně oznámil. Dále žalovaný poukazoval na to, že žalobce od 1.7.2019 do 30.9.2020 hradil žalovanému náhradu mzdy, což vyvrací tvrzení žalobce, že považuje předmětný pracovní poměr za skončený ke dni 31.8.2015. Veškeré jednání uskutečněné žalobcem od pravomocného ukončení řízení vedeného Městským soudem v Brně pod sp.zn. 38 C 137/2015 svědčilo o tom, že žalobce považoval pracovní poměr mezi ním a žalovaným za nadále trvající, neboť vyplácel žalovanému náhrady mzdy, oznámil mu překážku na straně zaměstnavatele, vydal nový mzdový výměr dne 25.7.2019, a tedy že uznal existenci předmětného pracovního poměru i po jím tvrzeném datu skončení pracovního poměru.

3. Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému se ani jedna ze stran nedostavila, neomluvila svou neúčast, nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud řízení nepřerušil dle § 110 o.s.ř., neboť uvedený postup by se příčil účelu řízení. V projednávané věci panuje mezi účastníky spor o trvání pracovního poměru. Dle soudu je nežádoucí, aby stav nejistoty mezi účastníky nadále trval, a naopak je na místě, co nejrychleji postavit tuto otázku najisto. Rozhodnutí o nároku žalobce uplatněném v tomto řízení s tím úzce souvisí. Proto soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal a rozhodl.

4. Soud provedl dokazování a z provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků učinil následující dílčí skutkové závěry.

5. Pracovní smlouvou a dohodami o změně pracovní smlouvy ze dne 24.1.2001, 29.1.2001, 14.6.2002, 19.9.2005 soud zjistil, že mezi žalobcem jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem vznikl pracovní poměr, ve kterém se žalovaný zavázal vykonávat pro žalobce práci lektora II. stupně na Pedagogické fakultě na katedře občanské výchovy.

6. Rozsudkem Městského soudu v Brně č.j.: 38 C 137/2015-105 ze dne 11.4.2018 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j.: 15 Co 212/2018-144, které nabyly právní moci dne 25.7.2019 soud zjistil, že výpověď z pracovního poměru ze dne 18.6.2015, kterou dal žalobce žalovanému, je neplatná.

7. Z listiny ze dne 18.6.2015 soud zjistil, že žalovaný reagoval dne 18.6.2015 na výpověď z pracovního poměru, kterou obdržel od žalobce, tak že poukazuje na porušení zákoníku práce. Tvrdí, že skutečným důvodem výpovědi není jeho nadbytečnost, ale snaha zbavit se ho z důvodu vysokého věku, proto mu v minulosti byl nabízen„ dobrovolný odchod.“ Dle žalovaného se jedná o zastřený právní úkon a vyzývá v tomto dopise žalobce k jednání. Po zhodnocení obsahu této listiny soud dospěl k závěru, že z ní nevyplývá žádný projev vůle žalovaného o tom, že má zájem být nadále u žalobce zaměstnán.

8. Ze mzdového výměru ze dne 25.7.2019 soud zjistil, že žalobce informoval žalovaného o tom, že podle vnitřního mzdového předpisu náleží žalovanému mzdový tarif při úvazku 40 hodin týdně ve výši 30.100 Kč měsíčně. Z listiny ze dne 20.9.2019 soud zjistil, že žalobce informoval žalovaného o tom, že nastala překážka v práci na straně zaměstnavatele, a proto žalovaný nemá ode dne 23.9.2019 docházet na pracoviště žalobce, že mu přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku dle § 208 zákoníku práce.

9. Z listiny ze dne 2.12.2020 soud zjistil, že žaloba o určení neplatnosti pracovního poměru nebyla žalobcem připojena administrativním omylem jako příloha k podání, které učinil prostřednictvím datové schránky žalobce dne 26.11.2020, ale byla připojena až k podání do datové schránky dne 3.12.2020.

10. Ze spisu Městského soudu v Brně 115 C 163/2018 soud zjistil, že k Městskému soudu v Brně podal žalobce dne 1.11.2018 žalobu o zaplacení náhrady mzdy v důsledku neplatnosti rozvázání pracovního poměru, ve které se domáhal zaplacení částky 846.156 Kč. Žaloba byla žalobci doručena dne 26.2.2019. Dále z obsahu spisu soud zjistil, že dne 12.7.2018 sepsal zástupce žalovaného žalobci výzvu k zaplacení náhrady mzdy z důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru, ve kterém je výslovně uvedeno, že žalovaný považoval od počátku výpověď, kterou mu dal žalobce, za neplatnou a byl připraven vykonávat práci tak, jako doposud. Tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 12.7.2018. Dle soudu z obsahu této listiny jednoznačně vyplývá zájem žalovaného být nadále u žalobce zaměstnán a pokračovat ve výkonu práce.

11. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Pracovní poměr mezi žalobcem jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 18.8.1998. Dne 18.6.2015 dal žalobce žalovanému výpověď, která byla pravomocně shledána neplatnou rozsudkem Městského soudu v Brně č.j.: 38 C 137/2015-105 ze dne 11.4.2018 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j.: 15 Co 212/2018-144. Rozsudky nabyly právní moci dne 25.7.2019. V období od 18.6.2015 do 25.7.2019 podal žalovaný k Městskému soudu v Brně dne 1.11.2018 žalobu o zaplacení náhrady mzdy v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru, která byla žalobci doručena dne 26.2.2019 a v rámci tohoto řízení byla ze strany žalovaného učiněna žalobci dne 12.7.2018 výzva k zaplacení náhrady mzdy, ve které bylo výslovně konstatováno, že žalovaný je připraven konat práci pro zaměstnavatele. Dne 13.7.2020 dal žalovaný žalobci výpověď dle § 50 odst. 3 zákoníku práce.

12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Podle § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může, jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

14. Podle § 80 o.s.ř. žalobou lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

15. V projednávané věci žalobce v žalobě uvedl, že mu byla doručena výpověď z pracovního poměru učiněná žalovaným dne 13.7.2020. Pracovní poměr měl skončit rozvázáním ve dvouměsíční výpovědní lhůtě ke dni 30.9.2020. Za situace, kdy žalobce podal žalobu o určení neplatnosti výpovědi dne 3.12.2020 je zřejmé, že uvedené bylo učiněno po dvouměsíční lhůtě dle § 72 zákoníku práce a soud tedy nárok žalobce nemůže posuzovat podle § 72 zákoníku práce. Tvrzení žalobce o tom, že žaloba nebyla podána s původním podáním ze dne 26.11.2020 administrativním pochybením je bez významu a procesní pochybení jde k tíži žalobce. Uvedené nelze zohlednit při hodnocení lhůty dle § 72 zákoníku práce. Soud se dále zabýval tím, zda lze určit neplatnost výpovědi podle § 80 občanského soudního řádu. Podle § 80 občanského soudního řádu může soud určit neplatnost výpovědi kdykoliv, je-li na určení naléhavý právní zájem. Určovací žaloba podle § 80 o.s.ř. má preventivní charakter a má opodstatnění jednak tam, kde pomůže eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácením budoucích sporů účastníků (rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn.: 3 Cdon 1336/96). Úspěšně může určovací žalobu podat jen ten, kdo má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. V řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je žalobce povinen tvrdit skutečnosti, jimiž dokládá splnění podmínky naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Žalobce naléhavý právní zájem spatřoval v nezbytnosti určení, kdy došlo k zániku pracovního poměru žalovaného, neboť uvedené má význam pro vyplacení náhrady mzdy, což je předmětem řízení sp. zn. 115 C 163/2018. Soud se ztotožnil s tvrzením žalobce o naléhavém právním zájmu na určení neplatnosti výpovědi, když v rámci předběžné otázky soud vyřeší otázku trvání pracovního poměru žalovaného, což pomůže odstranit stav nejistoty v právním vztahu mezi účastníky a bude eliminovat další spory mezi účastníky.

16. Podle § 69 odst. 1 zákoníku práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

17. Podle § 69 odst. 3 zákoníku práce rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou, a) byla-li dána neplatná výpověď, uplynutím výpovědní doby, b) byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit; v těchto případech má zaměstnanec právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby.

18. K posouzení otázky, zda došlo k zániku pracovního poměru uplynutím dvouměsíční výpovědní lhůty po doručení neplatné výpovědi ze dne 18.6.2015 nebo zda pracovní poměr trval i po 25.7.2019, kdy nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Brně č.j.: 38 C 137/2015-105 ve spojení s rozsudkem Krajského soud v Brně 15 Co 212/2018-144, kterými byla určena výpověď ze dne 18.6.2015 neplatnou, soud uvádí, že zaměstnanec může učinit oznámení o tom, že trvá na dalším zaměstnávání až do doby platného skončení pracovního poměru, které nastalo na základě jiné pracovně právní skutečnosti, nejpozději však do rozhodnutí soudu, jímž bylo řízení o žalobě o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru pravomocně skončeno, a kterým byla určena neplatnost rozvázání pracovního poměru. V tomto případě tedy žalovaný mohl učinit svůj projev vůle o tom, že trvá na dalším zaměstnávání, až do 25.7.2019.

19. Vzhledem k tomu, že zaměstnanec může své písemné oznámení učinit nejen výslovně, ale také jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl projevit, je jeho požadavek na dalším zaměstnávání obsažen v každém písemném projevu vůle, z něhož bez pochybností vyplývá, např. v žalobě, v níž se zaměstnanec domáhá nejen určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, ale také náhrady mzdy ve smyslu § 69 odst. 1 věty první zákoníku práce nebo určení, že pracovní poměr trvá i v době (po dni), ke kterému měl podle neplatného rozvázání pracovního poměru skončit apod.. Zaměstnancovo oznámení, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, má sledovat účinky dnem, v němž bylo zaměstnavateli doručeno. Bylo-li oznámení učiněno v žalobě nebo v jiném úkonu učiněném vůči soudu, je vůči zaměstnavateli účinné doručením žaloby nebo okamžikem, kdy se o něm jinak v řízení dozvěděl. Byla-li zaměstnanci daná výpověď a bylo-li zaměstnavateli doručeno zaměstnancovo písemné oznámení, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával ještě před uplynutím výpovědní doby, nastávají jeho účinky teprve až ode dne následujícího po uplynutí výpovědní doby (Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, 408-427 s.)

20. V této věci soud ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 115 C 163/2018 zjistil, že z žaloby podané v tomto řízení dne 1.11.2018, která byla žalobci doručena dne 26.2.2018, a dále z výzvy k plnění ze dne 12.7.2018, která byla žalobci téhož dne odeslána, jednoznačně vyplývá písemný projev vůle žalovaného o tom, že trvá na dalším zaměstnávání, tzn. byť se soud ztotožňuje s názorem žalobce v tom, že uvedená žádost o dalším trvání zaměstnávání nevyplývá z přípisu žalovaného ze dne 18.6.2015, tak bylo v řízení zjištěno, že takovéto oznámení o trvání na dalším zaměstnávání žalovaný učinil výzvou ze dne 12.7.2018 a to včas, do právní moci rozhodnutí o určení neplatnosti výpovědi ze dne 18.6.2015. Je tedy zřejmé, že pracovní poměr ke dni výpovědi, kterou dal žalovaný žalobci dne 13.7.2020, trval a žalovaný dal žalobci výpověď z pracovního poměru v souladu s § 50 odst. 3 zákoníku práce, soud proto žalobu zamítl. Pracovní poměr mezi účastníky skončil uplynutím výpovědní doby k 30.9.2020.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má zcela procesně úspěšný žalovaný právo na plnou náhradu nákladů řízení, které v tomto případě činí celkem 6.776 Kč. Tato částka sestává z těchto částek: -) 5.000 Kč odměnu advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání vyjádření) ve výši 2.500 Kč za úkon určené podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., -) 600 Kč za hotové výdaje advokáta podle §13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 režijní paušály po 300 Kč (převzetí zastoupení, podání vyjádření), -) 1.176 Kč tj. 21 % DPH, jíž je zástupce žalovaného plátcem. Náklady řízení je žalobce povinen uhradit k rukám zástupce žalovaného podle § 149 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.