115 C 73/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 863,56 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části kapitalizovaného úroku ve výši 12 489 Kč a smluvní pokuty ve výši 863,56 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 348,63 Kč za dobu od 27. 3. 2023 do 11. 4. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 23. 4. 2024 do 13. 5. 2024, úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou na soud dne 29. 8. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 15 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 863,56 Kč. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce (, Anonymizováno, .) a žalovaným byla dne 24. 2. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému bezhotovostním převodem na účet žalovaného částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 589 Kč jednorázovou splátkou nejpozději do 26. 3. 2023. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla sjednána povinnost žalovaného hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouvou sjednané povinnosti žalovaný neplnil řádně a včas; na svůj dluh neuhradil ničeho. S účinností ke dni 22. 4. 2024 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 18. 11. 2024 vzal žalobce žalobu ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 12 489 Kč a smluvní pokuty ve výši 863,56 Kč částečně zpět. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil v souladu s § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.“) výrokem pod bodem I tohoto rozsudku. Souhlasu žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začal soud jednat.

4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř.; žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.

5. Dne 24. 2. 2023 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným elektronicky na webových stránkách uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které předchůdce žalobce dne 24. 2. 2023 poskytl žalovanému částku 15 000 Kč převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, /, Anonymizováno, , jak také plyne z potvrzení o platbě. Smlouva byla žalovaným podepsána pomocí tzv. autorizačního kódu vygenerovaného předchůdcem žalobce. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 589 Kč jednorázovou úhradou splatnou dne 26. 3. 2023. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla mezi smluvními stranami ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho.

6. Žalovaný byl ze strany předchůdce žalobce opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, a to dopisem ze dne 31. 3. 2024, 5. 4. 2023, 15. 4. 2023 a 25. 4. 2023.

7. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne 18. 7. 2022 právní předchůdce žalobce jako postupitel a žalobce jako postupník ujednali, že na základě dílčích smluv o postoupení pohledávek budou postupovány jednotlivé pohledávky právního předchůdce žalobce jako věřitele za dlužníky na žalobce. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 4. 2024 byla s účinností k témuž dni pohledávka za žalovaným postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce.

8. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 4. 2024. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu; žalovanému byl dle podacího lístku dopis odeslán 29. 4. 2024.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 8. 2024 žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu a vyzval jej k úhradě; upomínka byla odeslána dne 14. 8. 2024.

10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 547 občanského zákoníku, musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.

18. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. Z předložené smlouvy o úvěru nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobce řádně a s odbornou péčí zabýval posouzením schopnosti žalovaného splácet poskytnutou částku. Žalobce v reakci na výzvu soudu nadto uvedl, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného řádně splácet úvěr nedisponuje a v důsledku této skutečnosti vzal žalobu částečné zpět, jak je uvedeno výše.

20. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Předchůdce žalobce dostatečně neověřil příjmy a výdaje žalovaného, nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen jednorázovou splátkou uhradit celou poskytnutou jistinu ve výši 15 000 Kč včetně poplatku za poskytnutí úvěru 6 589 Kč. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

23. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným platně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč (poskytnutá částka 15 000 Kč, úhrada žalovaného 0 Kč).

24. V části nároku žalobce na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o těchto nákladech vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

25. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 4. 2024, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení. Oznámení bylo žalovanému zasláno 29. 4. 2024, doručeno mu mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 2. 5. 2024. Dne 3. 5. 2024 žalovanému počala běžet desetidenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 13. 5. 2024.

26. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobcem není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobce a žalovaný je od 14.5. 2024 v prodlení.

27. Žalobci proto vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení 14,75 % ročně odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 348,63 Kč za dobu od 27. 3. 2023 do 11. 4. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 23. 4. 2024 do 13. 5. 2024 a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení, soud nárok žalobce naopak zamítl, neboť žalovaný se do 14. 5. 2024 nedostal do prodlení.

28. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem II tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem III zamítl.

29. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

30. O nákladech řízení soud rozhodl ve výroku pod bodem IV podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 348,63 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 12 489 Kč, smluvní pokuty ve výši 863,56 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, tj. částky v celkové výši 30 749,19 Kč. Žalobce byl úspěšný ohledně částky 15 000 Kč, ohledně částky 15 749,19 Kč úspěšný nebyl. S ohledem na skutečnost, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci je téměř totožný, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

31. Výrok pod bodem V tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobci vznikla poplatková povinnost ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán. Z přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., konkrétně z položky 2 vyplývá, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle položky 1 bod 1 písm. a) činí poplatková povinnost žalobkyně částku 1 000 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobci výrokem V. tohoto rozsudku, aby uhradil na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč.