115 C 76/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15.645 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.232,33 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7.232,33 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, dále částku 5.000 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5.000 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2.472,94 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 122,29 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8.133,27 Kč od 29. 3. 2024 do 22. 4. 2024, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 900,94 Kč od 23. 4. 2024, kapitalizovaného úroku ve výši 861,97 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 8.133,27 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení, dále částky 939,73 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5.939,73 Kč od 20. 2. 2024 do 22. 4. 2024 a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 939,73 Kč od 23. 4. 2024, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1.061 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 7. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15.645 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 1. 3. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10.000 Kč převodem na jeho účet. Před uzavření smlouvy žalobkyně zjišťovala informace o příjmech a výdajích žalovaného (úvěrové registry, výpisy z účtu), informace byly vyhodnoceny porovnáním s částkami vycházejícími ze statistických dat a příchozími úhradami na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit finanční prostředky spolu s poplatky a úrokem ve 24 měsíčních splátkách ve výši 527 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti, dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek a žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 8.133,27 Kč, poplatků ve výši 1.572 Kč a příslušenství.

2. Mezi účastníky byla dále dne 1. 8. 2019 uzavřena smlouva o bankovních službách, na základě které se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, . Dne 27. 7. 2022 účastníci uzavřeli smlouvu o povoleném debetu s možností přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku ve výši 5.000 Kč k uvedenému účtu žalovaného. Jelikož žalovanému vznikl nepovolený debet, který po opakovaných urgencích neuhradil, žalobkyně od smlouvy o povoleném debetu odstoupila a domáhá se úhrady přečerpané částky ve výši 5.939,73 Kč s příslušenstvím.

3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně s tímto postupem soudu souhlasila, souhlas žalovaného se za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá.

5. Dne 1. 8. 2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o bankovních službách, na základě které se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal dodržovat sjednané smluvní podmínky a hradit žalobkyni poplatky spojené s vedením účtu.

6. Smlouvou o povoleném debetu č. , hodnota, ze dne 27. 7. 2022 žalobkyně poskytla žalovanému možnost přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku s limitem 5.000 Kč k běžnému účtu č. , č. účtu, . Čerpání debetu bylo poskytnuto na dobu 360 kalendářních dnů s tím, že v poslední den doby čerpání byl žalovaný povinen splatit celý záporný zůstatek na běžném účtu. V případě vzniku záporného nevyrovnaného zůstatku (nepovolený debet) byl žalobkyně oprávněna odstoupit od smlouvy. Nepovolený debet byl dále úrokovou sazbou 25 % ročně.

7. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o povoleném debetu žalovaný uvedl, že je svobodný, jeho příjem činí 11.000 Kč a výdaje 1.500 Kč měsíčně. Příjem žalovaného byl ověřen z výpisů z účtu žalovaného za období 5 měsíců předcházejících uzavření smlouvy; z předloženého výpisu se podávají pouze příjmy žalovaného. Z předložených výpisů z účtu žalovaného se podává, že v období od 22. 2. 2022 do 21. 3. 2022 činil počáteční zůstatek 64 Kč a konečný zůstatek 50,07 Kč, v období od 22. 3. 2022 do 21. 4. 2022 činil počáteční zůstatek 50,07 Kč a konečný zůstatek 658,27 Kč, v období od 22. 4. 2022 do 21. 5. 2022 činil počáteční zůstatek 658,27 Kč a konečný zůstatek 0,27 Kč, v období od 22. 5. 2022 do 21. 6. 2022 činil počáteční zůstatek 0,27 Kč a konečný zůstatek 34,43 Kč, v období od 22. 6. 2022 do 21. 7. 2022 činil počáteční zůstatek 34,43 Kč a konečný zůstatek 21 Kč. Výdaje podle čestného prohlášení žalovaného byly tvořeny náklady na bydlení ve výši 0 Kč a ostatními výdaji 1.500 Kč. Žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný má výdaje na bydlení ve výši 0 Kč, ke kterým připočetla částku životního minima ve výši 3.860 Kč; celkové výdaje byly určeny částkou 5.360 Kč.

8. Dopisem ze dne 31. 1. 2024 žalobkyně oznámila žalovanému vznik nepovoleného debetu ve výši 5.439,73 Kč a vyzvala jej k jeho úhradě spolu s poplatkem za zaslání upomínky ve výši 500 Kč.

9. Dopisem ze dne 7. 2. 2024 žalobkyně z důvodu přetrvávajícího prodlení žalovaného s úhradou záporného zůstatku na účtu č. , č. účtu, odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu.

10. Dne 9. 2. 2024 žalobkyně oznámila žalovanému zrušení účtu č. , č. účtu, s tím, že nepovolený debetní zůstatek ve výši 5.939,73 Kč převedla na zvláštní účet pohledávek.

11. Dle periodického výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, činil záporný zůstatek 5.000 Kč. žalovanému byl dále účtován poplatek za pojištění platebních karet ve výši 348 Kč, odepsaný úrok ve výši 91,73 Kč a poplatek za upomínku k debetu ve výši 500 Kč; záporný zůstatek činil 5.939,73 Kč.

12. Účastníci dále dne 1. 3. 2023 uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovaného převodem na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 19,9 % ročně a poplatky dle sazebníku žalobkyně ve 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 527 Kč.

13. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že je svobodný a bydlí u rodičů. Žalovaný prohlásil, že má příjem ze závislé činnosti ve výši 15.000 Kč. Příjem žalovaného byl ověřen z výpisů z účtu žalovaného za období 5 měsíců předcházejících uzavření smlouvy; z předloženého výpisu se podávají pouze příjmy žalovaného. Dále žalovaný uvedl, že má příjmy z podnikání ve výši 180.000 Kč ročně a příjmy ostatních členů domácnosti činí 28.000 Kč měsíčně. Výdaje podle čestného prohlášení žalovaného byly tvořeny náklady na bydlení ve výši 1.000 Kč a ostatními výdaj 500 Kč. Žalobkyně zjistila, že žalovaný má výdaje na bydlení ve výši 12.873 Kč, ke kterým připočetla částku životního minima ve výši 4.620 Kč, hradí žalobkyni splátky dluhů ve výši 2.663 Kč, dále také závazky vůči jiným věřitelů, kde měsíční splátková povinnost činí 2.381 Kč a ostatní výdaje a pojištění ve výši 500 Kč; celkové výdaje byly určeny částkou 23.037 Kč.

14. Podle historického výpisu z účtu žalovaný dne 1. 3. 2023 čerpal úvěr ve výši 10.000 Kč převodem na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný na dluh uhradil částku v celkové výši 2.767,67 Kč (dne 25. 4. 2023, 25. 5. 2023, 25. 6. 2023, 25. 7. 2023 a 25. 8. 2023 vždy částku 527 Kč a dne 25. 3. 2023 částku 132,67 Kč).

15. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 4. 2024 žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu ze smlouvy o povoleném debetu a ze smlouvy o úvěru, a to nejpozději do 22. 4. 2024. Současně žalovaného upozornila na možnost uplatnění nároku soudní cestou. Upomínka byla odeslána žalovanému dne 15. 4. 2024.

16. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

22. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.

24. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

25. Před uzavřením smlouvy o povoleném debetu žalovaný sdělil žalobkyni informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Pokud žalovaný prohlásil, že má příjem ze závislé činnosti, nebyla tato informace žalobkyní dostatečně ověřena. Žalobkyně nevyžádala pracovní smlouvu, mzdový výměr nebo výplatní pásky a vycházela pouze z výpisů z účtu žalovaného; z předložených výpisů jsou patrné jsou pouze dílčí příchozí úhrady v jednotlivých měsících, nikoli pravidelný příjem tvrzený žalovaným. Pokud žalobkyně předložila výpisy z účtů žalovaného ze bezprostředně předcházející měsíce před uzavřením smlouvy o povoleném debetu, je z těchto zřejmé, že příjmy a výdaje žalovaného byly téměř stejné, kdy konečný měsíční zůstatek na účtu žalovaného dosahoval jednotek nebo desítek korun.

26. V případě smlouvy o úvěru nebyly tvrzené příjmy z podnikání žalovaného nebo další příjmy domácnosti ověřovány vůbec, žalobkyně tedy zjevně vycházela pouze z údajů deklarovaných žalovaným. Zvýšenou pozornost žalobkyně mělo vyvolat minimálně tvrzení žalovaného o dalších příjmech domácnosti, když současně žalovaný uvedl, že je svobodný a žije u rodičů. Pokud se žalobkyně spokojila s tvrzením žalovaného o jeho příjmu, aniž se důsledně zajímala o všechny jeho zdroje, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupovala s odbornou péčí.

27. Ohledně výdajů, a to jak v případě smlouvy o povoleném debetu, tak smlouvy o úvěru, se žalobkyně zjevně spokojila s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřovala. V daném případě je z předložených dokumentů zjevné, že žalobkyně při poskytování úvěru neprojevila žádnou aktivní činnost směřující ke zjištění reálné výše výdajů žalovaného, informace nehodnotila individuálně ve vztahu k žalovanému a k výši poskytovaného úvěru, ale porovnávala je se statistickými údaji. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když byl žalovaný zatížen úhradou jiných dluhů vůči žalobkyni i vůči dalším věřitelům. Poskytnutí úvěru žalovanému zatíženému předchozími dluhy při současném nedostatečném zjištění výdajů nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup poskytovatele úvěru.

28. Žalobkyně tedy postupovala formálně a do žádosti o úvěry uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřila jeho příjmy a výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Uvedený postup nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

29. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému nepovolený debet a úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dostatečně neověřila výdaje žalovaného, nemohla proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky obou úvěrů. Za této situace neměl být žalovanému poskytnut debetní ani běžný úvěr.

30. Soud proto uzavřel, že smlouva o povoleném debetu a smlouva úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

31. Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Pokud se jedná o smlouvu o úvěru, byla žalovanému poskytnuta částka 10.000 Kč a žalovaný uhradil 2.767,67 Kč; žalobkyni proto vznikl nárok na zaplacení 7.232,33 Kč, ve zbylé části žalobou uplatněného nároku 2.472,94 Kč soud návrh zamítl. V případě smlouvy o povoleném debetu žalovaný čerpal 5.000 Kč, na dluh neuhradil ničeho a žalobkyni proto vznikl nárok na úhradu 5.000 Kč; ve zbylé výši 939,73 Kč soud žalobu zamítl, neboť ujednání o úrocích a poplatcích vychází z absolutně neplatné smlouvy.

32. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě lze za výzvu k plnění považovat předžalobní výzvu ze dne 15. 4. 2024, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dluhů do 22. 4. 2024.

33. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaný je od 23. 4. 2024 v prodlení.

34. Žalobkyni proto vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7.232,33 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5.000 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, neboť do 22. 4. 2024 se žalovaný nedostal do prodlení s úhradou dluhu. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části požadovaného úroku z prodlení, tj. kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 122,29 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8.133,27 Kč od 29. 3. 2024 do 22. 4. 2024, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 900,94 Kč od 23. 4. 2024, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5.939,73 Kč od 20. 2. 2024 do 22. 4. 2024 a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 939,73 Kč od 23. 4. 2024 soud žalobu zamítl. Soud rovněž zamítl žalobkyní požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 861,97 Kč a úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 8.133,27 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení, neboť nárok na úhradu úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

35. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

36. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

37. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení 15.645 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 861,97 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 122,29 Kč. Žalobkyně má podle poměru svého úspěchu právo na náhradu 47,12 % nákladů řízení (úspěch odpovídající částce 12.232,33 Kč v rozsahu 73,56 % ponížený o neúspěch odpovídající částce 4.396,93 Kč v rozsahu 26,44 %). V souladu s ustanovením § 14b vyhlášky. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) přiznal soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení nižší sazbu za každý úkon právní služby učiněný do podání návrhu včetně, protože návrh žalobkyně je podán na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně ve skutkově i právně obdobných případech, kdy současně hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje 50.000 Kč.

38. Náklady řízení sestávají z těchto částek:- 800 Kč za zaplacený soudní poplatek,- 900 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024,- 300 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za 3 režijní paušály po 100 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění),- 252 Kč odpovídající 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH.

39. Takto vyčíslené náklady činí 2.252 Kč; žalobkyně má právo na náhradu 47,12 % nákladů řízení, tj. 1.061 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.