115 C 79/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Hany Slané a přísedících JUDr. Heleny Dlezkové a JUDr. Věnceslavy Dlouhé ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; 1 právnická osoba , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo o zaplacení 86 499 Kč s příslušenstvím

I. Řízení, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 6.812 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.592,32 Kč za dobu od 21.1.2018 do 4.2.2021 ve výši 8,5% ročně z částky 10.241 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 76.258 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 76.258 Kč za dobu od 1.7.2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3.429 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.429 Kč za dobu od 5.2.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.057,29 Kč za dobu od 21.1.2018 do 4.2.2021 ve výši 8,5% ročně z částky 10.241 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 76.258 Kč za dobu od 22.6.2018 do 30.6.2018, se zamítá.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 39.753,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou došlou soudu dne 22. 5. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 86.499 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce jako zaměstnanec na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2013 konal pro žalovaného jako zaměstnavatele v 3,12/ 2017 práci přesčas, za kterou mu nebylo zaplaceno. Podle čl. V. odst. 3 měla být žalobci mzda za práci přesčas s příplatkem za 3,12/ 2017 vyplacena do konce roku 2017, žalovaný dluží žalobci mzdu a příplatek za práci přesčas za 3,12/ 2017 ve výši 10.241 Kč, tuto částku přes výzvu soudu žalobci nezaplatil, proto se jí domáhá žalobce touto žalobou. Dále se žalobce domáhá zaplacení částky 76.258 Kč z titulu náhrady mzdy dle § 56 odst. 2 zákoníku práce za dva měsíce odpovídající délce výpovědní doby, když dne 17. 5. 2018 doručil žalobce žalovanému okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu nezaplacení části mzdy za přesčasy.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. K nároku na mzdu a příplatek za práci přesčas tvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda, podle které žalobce za práci přesčas v 3,12/ 2017 čerpal placené náhradní volno v rozsahu 45,5 hodin v 3/ 2018 a v rozsahu 3 hodin v 4/ 2018, tudíž mu nárok na zaplacení částky 10.241 Kč nenáleží. Dále žalovaný tvrdil, že po doručení okamžitého zrušení pracovního poměru od žalobce uzavřeli účastníci dohodu o skončení pracovního poměru dne 20.5.2018 a tímto byl pracovní poměr mezi účastníky ukončen, proto žalobci nevznikl nárok na zaplacení náhrady mzdy ve výši 76.258 Kč dle § 56 odst. 2 zákoníku práce.

3. V průběhu řízení zaplatil žalovaný žalobci dne 5. 2. 2021 částku 6.812 Kč s odůvodněním, že se jedná o úhradu náhrady mzdy a příplatku za práci přesčas konanou v období 2/ 2018 v rozsahu 27.75 hodin a příplatku za práci přesčas v rozsahu 46 hodin vztahující se k zaplacenému nevyčerpanému náhradnímu volnu za období 1/ 2018 (v rozsahu 12,25 hodin) a období 2/ 2018 (v rozsahu 33.75 hodin). Dále žalovaný žalobci téhož dne uhradil úroky z prodlení z náhrady a příplatku za přesčas za 1,2/ 2018 ve výši 1.592,32 Kč. Žalobce přijetí těchto plateb potvrdil, nesouhlasil s právním hodnocením žalovaného, provedl započtení těchto plateb proti své pohledávce na mzdu a příplatek za práci přesčas za 3,12/ 2017 ve výši 10.241 Kč, co do částky 6.812 Kč a na příslušenství tvořené kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 10.241 Kč za dobu od 21. 1. 2018 do 4. 2. 2021 tj. ve výši 2.649,61 Kč co do částky 1.592,32 Kč. Současně vzal žalobce žalobu částečně zpět a to co do částky 6.812 Kč na jistině dluhu odpovídající nevyplacené mzdě včetně příplatku za 3,12/ 2017 a co do částky 1.592,32 Kč na příslušenství dluhu představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 21. 1. 2018 do 4. 2. 2021 ve výši 8,5 % ročně z částky 10.241 Kč. Soud řízení dle § 96 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu zpětvzetí výrokem I. tohoto rozsudku zastavil, žalovaný proti zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí ničeho nenamítal.

4. Ze shodných tvrzení účastníků a provedených důkazů dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním.

5. Shodným tvrzením účastníků a pracovní smlouvou ze dne 1. 4. 2013 bylo prokázáno, že žalobce jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec uzavřeli pracovní smlouvu na dobu neurčitou, ve které si dohodli, že žalobce bude pro žalovaného vykonávat práci mistra, skladníka skladu ND. V odst. V článku 2 pracovní smlouvy si dohodli, že za práci přesčas náleží zaměstnanci mzda a příplatek za práci přesčas v souladu se zákoníkem práce nebo náhradní volno v rozsahu práce konané přesčas. Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno do konce toho kterého kalendářního roku, přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vznikl za dobu práce konané přesčas nárok, a příplatek ve výši 25% průměrného výdělku.

6. Shodným tvrzením účastníků bylo prokázáno, že žalobce konal v 3 / 2017 práci přesčas v rozsahu 3,5 hodin a v 12/ 2017 v rozsahu 45 hodin.

7. Shodným tvrzením účastníků a okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 17. 5. 2018 bylo prokázáno, že dne 17. 5. 2018 doručil žalobce žalovanému okamžité zrušení pracovního poměru dle § 56 zákoníku práce z důvodu nevyplacení části mzdy, konkrétně mzdy a příplatku za práci přesčas za období 3,12/ 2017 v rozsahu 48,5 hodin. Shodným tvrzením účastníků bylo prokázáno, že účastníci nepodali žalobu o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 17. 5. 2018.

8. Shodným tvrzením účastníků a dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne 20. 5. 2017 bylo prokázáno, že dne 20. 5. 2018 se účastníci dohodli, že končí pracovní poměr dohodou ke dni 20. 5. 2018. Z obsahu dohody vyplývá, že žalobce doručil žalovanému okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 17. 5. 2018 a že jeho platnost je mezi stranami sporná.

9. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že jako nadřízený žalobce každý měsíc po zjištění práce přesčas s žalobcem řešil, zda chce práci přesčas proplatit nebo převést do dalšího měsíce. Žalobce koupil nemovitost, kterou chtěl opravovat, potřeboval volno, proto chtěl převádět náhradní volna za přesčasy na dobu, kdy bude moci opravu realizovat. Svědek nevyloučil, že v některých měsících žalobce požadoval přesčasy proplatit, v některých poskytnout náhradní volno. Svědek si nepamatoval, ve kterých měsících žalobce práci přesčas konal a kdy čerpal náhradní volno za práci přesčas. K docházkovým listům, které předložil žalovaný, svědek uvedl, že prováděl záznamy do jiných listin. Svědek byl 1,3,4/ 2018 v pracovní neschopnosti, poté ukončil pracovní poměr. Po zhodnocení svědecké výpovědi svědka [jméno] [příjmení] má soud za to, že svědek vypovídal pouze obecně o zavedené praxi řešení nároků z práce přesčas u žalovaného, ke konkrétní dohodě s žalobcem o kompenzaci za práci přesčas za 3,12/ 2017 nevypověděl ničeho. Svědek nepracoval s docházkovými listy, které předložil žalovaný, jeho výslechem nemohl být vysvětlen obsah záznamů.

10. Z docházkových listů předložených žalovaným, které zpracovával žalovaný, za období 11,12/ 2017, 1-4/ 2018 soud zjistil, že v 11/ 2017 v kolonce náhradní volno (označeno zkratkou NV) do dalších období je uvedeno 3:30, příplatky z minulých období je uvedeno 3:30, v 12/ 2017 v kolonce měsíční přesčas je uvedeno 45 hodin, náhradní volno do dalších období 48:30 a příplatky z minulých období 3:

30. Z těchto údajů ve spojení se shodným tvrzením účastníků soud dovodil, že ke dni 31.12.2017 odpracoval žalobce pro žalovaného 48,5 hodin přesčas, za které neobdržel mzdu a příplatek za práci přesčas, ani nečerpal v roce 2017 náhradní placené volno.

11. Z docházkového listu za 1/ 2018 soud zjistil, že v 1/ 2018 konal žalobce 20 hodin práce přesčas, v kolonce náhradní volno do dalších období je uvedeno 20:00, v kolonce proplatit po 3 měsících je uvedeno 48:

30. V docházkovém listě za 1/ 2018 zcela absentuje, jak potvrzuje i žalovaná, údaj o převod nevyčerpaného náhradního volna za 3,12/ 2017 v rozsahu 48.5 hodin do dalšího období. Žalovaná žádným logickým způsobem nezdůvodnila, proč se údaj o převodu nároku na čerpání náhradního volna v rozsahu 48,5 hodin za přesčasy za dobu 3,12/ 2017 v docházkovém listu za leden nezobrazil. Dle soudu je třeba uvedenou situaci vyhodnotit ve spojení s jiným údajem z docházkového listu, kdy je v kolonce proplatit do tří měsíců uvedeno 48,5 hodin, což odpovídá rozsahu přesčasů za 3,12/ 2017. Tímto se nabízí logické vysvětlení, proč v docházkových listech za dobu 1-5/ 2018 není zaznamenán nárok na náhradní volno za období 3,12/ 2017. Z uvedeného lze dovodit, že nárok za práci přesčas za 3,12/ 2017 měl být proplacen a do dalšího období se převáděly pouze nároky za práci přesčas, kterou žalobce odpracoval v roce 2018. Takovýto postup by odpovídal i ustanovení pracovní smlouvy.

12. Za situace, kdy podle pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky, si účastníci měli nároky vzniklé zaměstnanci z titulu práce přesčas vypořádat do konce kalendářního roku a z docházkového listu vyplývá údaj o proplacení do tří měsíců a z žádného jiného v řízení provedeného důkazu, ani výslechu svědka [příjmení], nevyplynula konkrétní dohoda o formě náhrady za práci přesčas konanou žalobcem v 3,12/ 2017, dospěl soud k závěru, že žalobce prokázal výkon práce přesčas v 3,12/ 2017 a žalovaný přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. neprokázal tvrzení o tom, že účastníci uzavřeli dohodu, na základě které žalobce čerpal náhradní placené volno za práci přesčas konanou v 3,12/ 2017 v roce 2018.

13. Z docházkového listu za 2/ 2018 soud zjistil, že žalobce opracoval v 2/ 2018 61: 30 hodin přesčasů, do dalšího období mu bylo převedeno náhradní volno v rozsahu 8 1:30 hodin. Z uvedeného je zřejmé, že do dalšího období byl přesunut nárok na náhradní volno za práci přesčas konanou v 1/ 2018 v rozsahu 20 hodin a za práci přesčas konanou v 2/ 2018 v rozsahu 6 1:30 hodin.

14. Z docházkového listu za 3/ 2018 soud zjistil, že žalobce opracoval v 3/ 2018 -4 5:30 hodin přesčasů, do dalšího období mu bylo převedeno náhradní volno v rozsahu 3 6:00 hodin. Údaj -4 5:30 hodin přesčasů soud vyložil jako čerpání náhradního volna v rozsahu 4 5:30 hodin za práci přesčas. Rozsah čerpání náhradního volna 4 5:30 hodin a rozsah hodin náhradního volna, které byly převedeny do 4/ 2018 to je 3 6:00, odpovídá součtu přesčasových hodin za 1,2/ 2018, které byly v únoru převedeny do dalšího období.

15. Z docházkového listu za 4/ 2018 soud zjistil, že žalobce opracoval v 4/ 2018 - 8:15 hodin přesčasů, do dalšího období mu bylo převedeno náhradní volno v rozsahu 27:45 hodin. Údaj - 8:15 hodin přesčasů soud vyložil jako čerpání náhradního volna v rozsahu 8:15 hodin za práci přesčas. Rozsah čerpání náhradního volna 8:15 hodin a rozsah hodin náhradního volna, které byly převedeny do 5/ 2018 to je 27:45, odpovídá součtu přesčasových hodin za 1,2/ 2018, které byly v březnu převedeny do dalšího období.

16. Z docházkového listu za 5/ 2018 soud zjistil, že žalobce opracoval v 5/ 2018 0 hodin přesčasů, z minulého měsíce mu bylo převedeno náhradní volno v rozsahu 27:45 hodin. Dále z listiny vyplývá, že žalobce čerpal náhradní volno v rozsahu 48:

30. Více z listiny nelze zjistit, o jaké náhradní volno se jedná, a ve kterých konkrétních dnech toto volno žalobce čerpal.

17. Pokud žalovaný navrhoval k prokázání svých tvrzení o tom, že bylo dohodnuto, že za přesčasy 3,12/ 2017 v rozsahu 48,5 hodin bude poskytnuto placené náhradní volno, které žalobce vyčerpal v 3/ 2018 v rozsahu (45,5 hodin) a v 4/ 2018 rozsahu 3 hodin docházkovými listy, tak soud uzavírá, že z těchto listin, tvrzené nevyplývá, spíše naopak tyto listiny potvrzují tvrzení žalobce, že v 3,4/ 2018 docházelo k postupnému vybírání náhradního volna, na které vznikl žalobci nárok za práci přesčas za 1,2/ 2018. Zjištění o čerpání náhradního volna za období práce přesčas za 3,12/ 2017 v 3,4/ 2018 z provedených důkazů nelze učinit.

18. Ze mzdového listu za rok 2018 výplatních pásek za 1,2,3/ 2018 soud zjistil, že v rozhodném období 1,2,3 žalobce odpracoval celkem 429, 5 hodin (161+138+130,5) a 45,50 hodin přesčas a byla mu vyplacena mzda celkem ve výši 104.134 Kč (37.374 30.011 36.749).

19. Z výplatní pásky za 12/ 2017 a mzdového listu za rok 2017 soud zjistil, že v 12/ 2017 žalobce odpracoval 149,50 hodin a byla mu vyplacena hrubá mzda 26.000 Kč.

20. Z výplatní pásky za 4,5/ 2018 a mzdového listu za rok 2018 soud zjistil, že v 4/ 2018 byla žalobci za 103,5 hodin vyplacena hrubá mzda 35.755 Kč, v 5/ 2018 byla žalobci za 71,5 hodin vyplacena hrubá mzda 17.835 Kč další skutková zjištění soud z výplatního pásky za 5/ 2018 neučinil, neboť tato listina vychází z nesprávného předpokladu žalovaného, že pracovní poměr mezi účastníky trval i po 17.5.2018, když uvádí údaje o čerpání dovolené žalobcem v termínu od 21.5 do 22.5.2018.

21. Ze mzdového výměru ze dne 1.12.2016 soud zjistil, že žalovaný vyměřil žalobci hrubou měsíční mzdu ve výši 25.200 Kč a paušální odměnou za práci přesčas ve výši 2.800 Kč.

22. Z listiny ze dne 24.4.2020 a podacího lístku soud zjistil že žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení náhrady mzdy ve výši 78.092 Kč a mzdy za práci přesčas a příplatku za práci přesčas ve výši 10.532 Kč nejpozději do 4.5.2020.

23. Z rozhodnutí Úřadu práce ze dne 26.6.2018 soud zjistil, že žalobci byla od 18.5.2020 přiznána podpora v nezaměstnanosti.

24. Z výpovědi z pracovního poměru soud zjistil, že dne 30.4.2018 doručil žalobce žalovanému svou výpověď z pracovního poměru, kterou blíže neodůvodnil.

25. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce jako zaměstnanec konal pro žalovaného jako zaměstnavatele v období 3,12/ 2017 práci přesčas v rozsahu 48,50 hodin. Podle odst. V článku 2 pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky náležela žalobci za práci přesčas mzda a příplatek za práci přesčas v souladu se zákoníkem práce nebo náhradní volno v rozsahu práce konané přesčas. Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno do konce toho kterého kalendářního roku, přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vznikl za dobu práce konané přesčas nárok, a příplatek ve výši 25% průměrného výdělku. Do konce roku 2017 žalovaný neposkytl žalobci placené pracovní volno za práci přesčas v rozsahu 48,5 hodin, nevyplatil mu mzdu a příplatek za práci přesčas za 3,12/ 2017. V řízení nebyla prokázána dohoda mezi účastníky, že žalobci bude za práci přesčas konanou v 3,12/ 2017 v rozsahu 48,5 hodin poskytnuto v roce 2018 placené náhradní volno. Současně žalovaný neprokázal přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř., že žalobce za práci přesčas konanou v 3,12/ 2017 v rozsahu 48,5 hodin čerpal v 3,4,/ 2018 placené pracovní volno. Dne 17.5.2018 doručil žalobce žalovanému okamžité zrušení pracovního poměru dle § 56 zákoníku práce, proti kterému nebyla podána žaloba o neplatnost.

26. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

27. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/206 Sb. zákoníku práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

28. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/206 Sb. zákoníku práce zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3.

29. Podle § 114 odst. 1,2 zákona č. 262/206 Sb. zákoníku práce za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku. Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci k dosažené mzdě příplatek podle odstavce 1.

30. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobce doručil dne 17. 5. 2018 žalovanému okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu uvedeného v § 56 odst. 1 písm.b) zákoníku práce. Shodným tvrzením účastníků bylo prokázáno, že žalobou u soudu nebyla napadena neplatnost tohoto rozvázání pracovního poměru. V případě, že nedošlo k určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru pravomocným rozhodnutím soudu, skončil pracovní poměr tímto okamžitým zrušením pracovního poměru, i kdyby bylo ztíženo vadou, která způsobuje jeho neplatnost. Platnost okamžitého zrušení pracovního poměru již nelze přezkoumávat v žádném jiném řízení, ani jako otázku předběžnou. Účinky okamžitého zrušení pracovního poměru nastaly dnem, kdy byl písemný projev žalobce o okamžitém zrušení pracovního poměru doručen žalovanému, tedy dne 17.5.2018. Okamžité zrušení pracovního poměru, které bylo doručeno žalovanému, nemůže být žalobcem dodatečně odvoláno (zrušeno), proto na závěr o tom, že pracovní poměr skončil dne 17.5.2018 doručením okamžitého zrušení pracovního poměru žalobcem žalovanému, nemůže mít vliv skutečnost, že účastníci dne 20.5.2018 uzavřeli dohodu o ukončení pracovního poměru. Dne 20.5.2018 již pracovní poměr mezi účastníky neexistoval, tudíž spolu nemohli jednat jako zaměstnanec a zaměstnavatel o skončení pracovního poměru. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok žalobce na náhradu mzdy dle § 56 odst. 2 zákoníku práce odpovídající délce výpovědní doby ve výši průměrného výdělku.

31. Průměrný hrubý hodinový výdělek soud vypočetl podle § 353 odst. 1 zákoníku práce. Rozhodným obdobím bylo v daném případě první čtvrtletí roku 2018, žalobce v tomto období odpracoval celkem 429,5 hodin a 45,50 hodin přesčas, za odpracovanou dobu činila hrubá mzda žalobce celkem 104.134 Kč, průměrný hrubý hodinový výdělek žalobce činil 219 Kč za hodinu (104.134 /475 =219). Průměrný měsíční výdělek (§ 356 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce) soud vypočetl tak, že zjištěný průměrný hodinový výdělek ve výši 219 (nezaokrouhlený na celé číslo) násobil týdenní pracovní dobou žalobce, která činila 40 hodin, a koeficientem vyjadřujícím průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce ve výši 4,348 a dospěl k částce 38.128 Kč (219 *40*4,348= 38.128 Kč). Žalobci náleží náhrada mzdy za dvouměsíční výpovědní dobu, tedy ve výši dvou průměrných měsíčních výdělku, soud tedy vynásobil zjištěný průměrný měsíční výdělek (nezaokrouhlený na celé číslo) x 2 a dospěl k výši mzdy za výpovědní dobu podle § 56 odst. 2 zákoníku práce ve výši 76.258 Kč a tento nárok žalobci přiznal.

32. Současně soud přiznal žalobci nárok na mzdu a příplatek za práci přesčas, kterou konal v 3,12/ 2017 v rozsahu 48,5 hodin. V řízení nebylo prokázáno, že žalobci bylo za práci přesčas poskytnuto placené náhradní volno, žalobci tak náleží mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku. Výši nároku na mzdu za práci přesčas soud stanovil tak, že ze mzdového listu za rok 2017 zjistil, že v prosinci 2017 žalobce odpracoval 149,50 hodin, za které mu byla vyplacena mzda ve výši 26.000 Kč hrubého to je 174 Kč za hodinu (26.000/149). V případě nároku žalobce na mzdu za práci přesčas, kterou konal v 3,12/ 2017 v rozsahu 48,5 hodin, vznikl žalobci nárok na zaplacení částky 8.439 Kč (174 x 48,5 = 8.435 Kč). Výši příplatku za práci přesčas stanovil soud z průměrného výdělku. Průměrný hrubý hodinový výdělek soud vypočetl podle § 353 odst. 1 zákoníku práce. Rozhodným obdobím bylo v daném případě třetí čtvrtletí roku 2017, žalobce v tomto období odpracoval celkem 396 hodin (117,5+2,5+138+138=396), za odpracovanou dobu činila hrubá mzda žalobce celkem 67.309 Kč (22.400 1.012 19.073 1.298 21.000 2.388), průměrný hrubý hodinový výdělek žalobce činil 170 Kč za hodinu (67.309 /396 =170), 25 % z částky 170 Kč činí 42,5 Kč. Odpracoval-li žalobce 48,5 hodin práce přesčas, vznikl mu nárok na příplatek ve výši 2.061 Kč Celkem tak vznikl žalobci za práci přesčas za 3,12/ 2017 nárok na peněžité plnění ve výši 10.500 Kč. Domáhal-li se žalobce částky 10.241 Kč a po částečném zpětvzetí žaloby částky 3.429 Kč shledal soud nárok žalobce zcela důvodným.

33. Současně soud přiznal žalobci nárok na úrok z prodlení. Žalobci náleží náhrada mzdy dle § 56 odst. 2 zákoníku práce, jejíž splatnost se řídí § 141 odst. 1 zákoníku práce a ta nastala nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo žalobci právo na mzdu. V tomto případě vzniklo žalobci právo na náhradu mzdy v 5/ 2018 a splatnost nastala posledního dne měsíce 6/ 2018, žalovaný je tedy v prodlení se zaplacením částky 76.258 Kč od 1.7.2018. Výše úroku prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2017 Sb.

34. Výrok III. je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl úspěch ohledně částky 76.258 Kč a 3.429 Kč, a § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., když žalobce vzal žalobu zpět ohledně částky 6.812 Kč, která byla podána důvodně, pro chování žalovaného, který po podání žaloby tuto částku zaplatil. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 39.753,80 Kč. Tato částka sestává z těchto částek: - 4.325 Kč za zaplacený soudní poplatek, - 27.480 Kč odměnu advokáta za 6 úkonů právní služby (výzva před podáním žaloby, převzetí zastoupení, podání žaloby, podání doručení dne 9. 3. 2021, účast u jednání dne 18. 11. 2020 a 19. 3. 2021) ve výši 4.580 Kč za úkon určené podle § 11 odst. 1, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., - 1.800 Kč za hotové výdaje advokáta podle §13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 6 režijních paušálů po 300 Kč (výzva před podáním žaloby, převzetí zastoupení, podání žaloby, podání doručení dne 9. 3. 2021, účast u jednání dne 18. 11. 2020 a 19. 3. 2021), - 6.148,80 Kč tj. 21 % DPH, jíž je zástupce žalobce plátcem. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř..