115 C 93/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 68 859,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60.875,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 60.875,43 Kč od 25. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7.984,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.965,16 Kč od 14. 4. 2024 do 14. 7. 2024, úroku 17,4 % ročně z částky 67.859,95 Kč od 15. 7. 2024 do 12. 8. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 67.859,95 Kč od 13. 8. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6.984,52 Kč od 25. 7. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 60.875,43 Kč od 25. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2.116 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 8. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 68.859,95 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 12. 5. 2021 uzavřena rámcová smlouva, na jejímž základě žalobkyně aktivovala žalovanému běžný účet č. , č. účtu, . Na základě dodatku č. 2 k rámcové smlouvě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 69.458 Kč převodem na účet žalovaného. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný deklaroval výši mzdy 33.000 Kč; výdaje byly stanoveny na základě interních a externích databází. Jelikož žalovaný řádně a včas nesplnil sjednané smluvní podmínky, když nehradil splátky úvěru spolu se sjednaným úrokem a poplatky, prohlásila žalobkyně celý úvěr za okamžitě splatný k 15. 7. 2024. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 67 859,95 Kč a příslušenství v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. Žalobkyně s tímto postupem soudu souhlasila, souhlas žalovaného za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá.

4. Mezi účastníky byla dne 11. 5. 2021 uzavřena rámcová smlouva č. , hodnota, o službách včetně platebních, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Na základě dodatku č. 2 ze dne 14. 9. 2023 k rámcové smlouvě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 69.458 Kč s tím, že částka 39.458 Kč byla určena ke splacení jiného dluhu a částka 30.000 Kč nebyla vázána žádným účelem. Žalovaný se zavázal uhradit dluh spolu s úrokem ve výši 17,4 % ročně a případnými poplatky ve 120 splátkách po 1.226 Kč splatných k 14. dni v měsíci.

5. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 14. 9. 2023 do 14. 9. 2023 se podává, že počáteční zůstatek na účtu činil 161 Kč, konečný zůstatek 2.937,57 Kč, na účet bylo připsáno 70.458 Kč (z toho čerpaný úvěr ve výši 69.458 Kč) a odepsáno z účtu bylo 67.681,43 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 29. 5. 2024 do 19. 8. 2024 se podává, že počáteční zůstatek na účtu činil 0 Kč, konečný zůstatek -1.000 Kč, na účet bylo připsáno 0 Kč a odepsáno z účtu bylo 1.000 Kč; částka 1.000 Kč byla tvořena náklady na vymáhání (poplatkem) ve výši 2x500 Kč.

6. Podle splátkového kalendáře a přehledu plateb se žalovaný dostal do prodlení již s první splátkou, následně uhradil dne 14. 10. 2023 částku 2,57 Kč, dne 16. 10. 2023 částku 1.223,43 Kč, dne 14. 11. 2023 částku 1,57 Kč, dne 15. 11. 2023 částku 1.224,43 Kč, dne 14. 12. 2023 částku 5,57 Kč, dne 9. 1. 2024 částku 1.220,43 Kč, dne 14. 1. 2024 částku 0,57 Kč, dne 19. 1. 2024 částku 1.225,43 Kč, dne 14. 2. 2024 částku 0,57 Kč, dne 16. 2. 2024 částku 1.225,43 Kč, dne 14. 3. 2024 částku 0,57 Kč, dne 22. 3. 2014 částku 1.225,43 Kč, dne 14. 4. 2024 částku 4,57 Kč, dne 29. 4. 2024 částku 1.221,43 Kč a dne 14. 5. 2024 částku 0,57 Kč. Celkem žalovaný na dluh uhradil 8.582,57 Kč.

7. Z přehledu žádostí o úvěr a úvěrové zprávy se podává, že žalovaný od 5. 9. 2018 do 19. 10. 2023 celkem 16x požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru nebo o převedení půjček; ve 14 případech byly žádosti zamítnuty.

8. Z dokumentu zpracovaného žalobkyní se podává, že žalovaný byl v době žádosti o úvěr zaměstnaný, pobíral mzdu ve výši 33.000 Kč, žil v nájmu, byl svobodný a neměl žádnou vyživovací povinnost. žalovaný hradil jiné dluhy ve výši 8.057 Kč, náklady na bydlení činily 7.000 Kč, náklady na léky, jídlo a dopravu činily 4.000 Kč. K ověření výše příjmu předložil žalovaný výpis z účtu č. , č. účtu, .

9. Předžalobní výzvou ze dne 15. 7. 2024 žalobkyně upozornila žalovaného na dluh a vyzvala žalovaného k úhradě částky 71.825,11 Kč do 24. 7. 2024.

10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

18. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. V posuzované věci žalovaný sdělil žalobkyni výši své mzdy 33.000 Kč, která byla ověřena výpisem z účtu žalovaného. Žalobkyně se však dále nezajímala o majetkovou a sociální situaci, žalovaného. Z přehledu žádosti o úvěr ani úvěrové zprávy dále nevyplývá, že by ze strany žalobkyně byla dostatečně zjišťována výdajová stránka žalovaného, a také že by informace poskytnuté žalovaným stran jeho výdajů byly žalobkyní dostatečně ověřovány a hodnoceny. Povinnost žalobkyně ověřovat s řádnou péčí výdaje žalovaného nelze automaticky nahrazovat pouhým náhledem do interních a externích databází. Výdaje žalovaného rovněž nelze stanovit na základě expertní analýzy, neboť tento model vychází z obecných statistických dat a není tedy schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalovaného). K užití expertní analýzy pro určení výdajů by bylo možné důvodně přistoupit až tehdy, pokud žalobkyně ani přes vynaloženou snahu nebude moci výdaje žalovaného dostatečně zjistit a ověřit. V daném případě je z předložených dokumentů zjevné, že žalobkyně při poskytování úvěru neprojevila žádnou aktivní činnost směřující ke zjištění reálné výše výdajů žalovaného. Nelze také odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně poskytla úvěr žalovanému, který již byl zatížen úhradou jiných dluhů s měsíční splátkou přesahující 8.000 Kč; takový postup za současné absence řádného zjišťování příjmů a výdajů úvěrované osoby nelze hodnotit jako obezřetný.

20. Žalobkyně tedy postupovala formálně a do žádosti o úvěr uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřila zejména jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dostatečně neověřila výdaje žalovaného, nemohla proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

23. Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 69.458 Kč, žalovaný na dluh uhradil 8.582,57 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 60.875,43 Kč, ve zbylé části uplatněného nároku 6.984,52 Kč soud žalobu zamítl.

24. Soud rovněž zamítl žalobu ohledně částky 1.000 Kč, která dle žalobkyně měla představovat záporný zůstatek na účtu žalovaného. Záporný zůstatek byl tvořen výhradně poplatkem ve výši 2x500 Kč představující náklady na vymáhání. S ohledem na skutečnost, že se jedná o náklady, resp. poplatek, které vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru, soud v této části žalobu taktéž zamítl. V kontextu uvedeného poté soud zamítl i žalobou uplatněný nárok na úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 2.965,16 Kč a, úroku ve výši 17,4 % ročně z částky 67.879,95 Kč od 15. 7. 2024 do 12. 8. 2024 a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 67.859,95 Kč od 13. 8. 2024 do zaplacení, neboť ujednání o úroku rovněž vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

25. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je poté odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě byl žalovaný k úhradě celého dluhu prokazatelně vyzván předžalobní výzvou ze dne 15. 7. 2024, dle kterého byl povinen plnit do 24. 7. 2024.

26. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, která se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaný je od 25. 7. 2024 v prodlení.

27. Podle § 1970 občanského zákoníku má proto žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb., tj. 12,75 % ročně. Jelikož je žalovaný od 25. 7. 2024 v prodlení, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 60.875,43 Kč od 25. 7. 2024 do zaplacení a ve zbylé části úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6.984,52 Kč od 25. 7. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 60.875,43 Kč od 25. 7. 2024 do zaplacení žalobu zamítl.

28. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

29. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.

30. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 68.859,95 Kč. Úspěch žalobkyně je představován výrokem I., tedy částkou 60.875,43 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou 7.984,52 Kč. Žalobkyně byla proto úspěšná v 88,4 % předmětu řízení, v 11,6 % předmětu řízení úspěšná nebyla. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobkyně vůči jejímu úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu 76,8 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2.755 Kč, jak žalobkyně požadovala, přičemž žalobkyně má právo na náhradu 2.116 Kč, která odpovídá 76,8 % účelně vynaložených nákladů řízení.

31. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.