115 C 98/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa, obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 17 379,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 379,68 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 379,68 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 1 010,78 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 17 379,68 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 1 040,28 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatiti žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 775 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupe žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 3. 2020, doplněnou o podání ze dne 12. 7 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 17 379,68 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 30. 4. 2014 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr (kontokorent) do výše sjednaného limitu 15 000 Kč. Žalovaná byla oprávněna čerpat poskytnutý kontokorent s podmínkou, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku s nulovým vyrovnáním do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Mezi účastníky byl sjednán smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně, žalovaná se současně zavázala hradit žalobkyni náklady a poplatky dle ceníku žalobkyně. Žalovaná neplnila řádně a včas sjednané smluvní podmínky, když nehradila sjednané měsíční splátky, žalobkyně proto dne 1. 7. 2021 úvěr zesplatnila a pohledávku z kontokorentního účtu převedla v souladu se smluvními podmínkami ne evidenční účet dlužných pohledávek. Zesplatněním kontokorentu byla žalobkyně oprávněna účtovat smluvní úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné částky.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav.

5. Dne 30. 4. 2014 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr s možností přečerpání, tzv. kontokorent, až o výše limitu 5 000 Kč. Kontokorent byl poskytnut k účtu žalované bankovní účet. Úvěr byl úročen sazbou ve výši 18,9 % ročně. Žalovaná byla povinna zajistit, aby nedošlo k přečerpání povoleného úvěrového rámce nad sjednanou částku. Současně se zavázala kontokorent v celé výši splatit nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru s tím, že v případě řádného splácení bude možnost čerpání kontokorentu automaticky prodlužována. V případě porušení smluvních povinností žalovanou byla žalobkyně oprávněna ukončit oprávnění žalované čerpat kontokorent a prohlásit jej za splatný s tím, že úvěr bude převeden na evidenční účet dlužných pohledávek.

6. Dodatkem ke smlouvě ze dne 14. 1. 2015 byl limit kontokorentního úvěru navýšen na 15 000 Kč. Dopisem ze dne 14. 1. 2015 bylo žalované navýšení kontokorentu písemně potvrzeno.

7. Z výpisů z účtu žalované č. bankovní účet za období od 1. 6. 2014 do 30. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaná poskytnutý kontokorent průběžně čerpala, přičemž kontokorent byl čerpán v rámci povoleného limitu, výjimečně byl limit překročen, avšak byl vyrovnán dle smluvních ujednání v horizontu 1 roku od prvního čerpání úvěru, resp. od jeho opětovného čerpání. Od roku 2018 žalovaná opakovaně překračoval limit kontokorentu. Na dluh z kontokorentu bylo žalovanou posledně hrazeno dne 10. 2. 2021, v březnu, dubnu a květnu 2021 žalovaná na kontokorentu neuhradila ničeho. Po výzvě ze strany žalobkyně dne 10. 5. 2021 žalovaná uhradila dne 7. 6. 2021 částku 765,33 Kč, která byla započtena na celkový dluh ve výši 18 145,01 Kč; dluh na kontokorentu po započtení úhrad žalované činil 17 379,68 Kč.

8. Dopisem ze dne 10. 5. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu po splatnosti ve výši 2 801 Kč a byla upozorněna na možnost zesplatnění kontokorentu v celkové výši 17 801 Kč, nebude-li dluh uhrazen do 30. 6. 2021. Upomínkou ze dne 3. 7. 2021 žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu 9. Z výpisu z úvěrového účtu žalované č. bankovní účet za období od 11. 11. 2016 do 31. 12. 2016 soud zjistil, že žalovaná hradila splátky nepravidelně a s prodlením. Dopisem ze dne 25. 5. 2019 žalobkyně upozornila žalovanou na dluh po splatnosti a upozornila ji na možnost zesplatnění úvěru v případě neuhrazení dluhu do 26. 6. 2019. Dopisem ze dne 26. 6. 2019 žalovaná prohlásila úvěr za okamžitě splatný s ohledem na prodlení žalované s úhradou splátek.

10. Předžalobní upomínkou ze dne 22. 2. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu v celkové výši 17 379,68 Kč do 5 dnů od doručení výzvy. Dle poštovního podacího archu byla předžalobní upomínka odeslána téhož dne, tj. 22. 2. 2021.

11. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 3 odst. písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon č. 145/2010 Sb.“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

15. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.

18. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované zjišťovala žalobkyně skutečnosti týkající se příjmů a výdajů žalované pouze z výpisu z účtu. Pravidelné příjmy žalované byly určeny ve výši 11 400,50 Kč, pravidelné výdaje žalované byly interním modelem žalobkyně stanoveny na 5 495 Kč. Žalobkyně však blíže nezkoumala měsíční příjmy a reálné výdaje žalované či její osobní a majetkové poměry a nevyžádala si další doklady k ověření úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně ani přesto, že z databáze CCB zjistila, že žalovaná v době, kdy žádala o poskytnutí úvěru, již hradila další úvěry s celkovými měsíčními splátkami ve výši 4 069 Kč, aktivně neprovedla další šetření, která by osvědčila schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr a zjevně se ohledně výše příjmů a výdajů spokojila s výpisem z účtu žalované a se závěry z interního systému, který vygeneroval předpokládané výdaje žalované. I pokud by soud připustil, že žalobkyně uvedeným způsobem dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, je zcela zřejmé, že získané informace zjevně nesprávně hodnotila. Pokud by totiž žalovaná dosahovala příjmu 11 400,50 Kč a její výdaje by činily 5 495 Kč, zůstala by jí disponibilní částka k úhradě veškerých životních nákladů ve výši 5 905,50 Kč. S ohledem na dluhovou zatíženost žalované, která po poskytnutí kontokorentního úvěru, jež je předmětem žaloby, činila 5 319 Kč, by žalované zůstala částka toliko ve výši 586 Kč měsíčně, tedy částka zcela nepostačující k uspokojování základních lidských potřeb.

20. Žalobkyně tedy nedostála své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 21. Žalobkyně tedy poskytla žalované úvěr v rozporu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 9 zákon č. 145/2010 Sb. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18). Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila.

22. Dluh žalované ke dni 30. 6. 2017 činil 17 379,68 Kč, soud proto žalobě v rozsahu požadované jistiny vyhověl (výrok I.) a ve zbytku ohledně nároku na smluvní úrok a smluvní úrok z prodlení návrh žalobkyně zamítl (výrok II.), neboť ujednání o nich vychází z absolutně neplatné smlouvy o kontokorentním úvěru.

23. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 17 379,68 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 1 010,78 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 040,28 Kč, tj. částka v celkové výši 19 430,74 Kč. Úspěch žalobkyně je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 17 379,68 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 2 051,06 Kč (1 010,78 Kč + 1 040,28 Kč). Žalobkyně byla proto úspěšná v 89,4 % předmětu řízení, v 10,6 % předmětu řízení úspěšná nebyla. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobkyně vůči úspěchu žalované má žalobkyně právo na náhradu 78,8 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a.t.“), za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a.t. 300 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. ve výši á 100 Kč Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 252 Kč. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 1 775 Kč, která odpovídá 78,8 % účelně vynaložených nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.