115 C 99/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 43 198,26 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 43.198,26 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3.884,84 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % za dobu od 17. 12. 2024 do zaplacení ve výši 39.015,01 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu 14. 3. 2025 a doplnění žaloby ze dne 3. 4. 2025, 16. 7. 2025 a 22. 7. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 43.198,26 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 22. 3. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 10.000 Kč. Žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové výši 59.362 Kč, které se zavázal hradit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 318 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 19.500 Kč; výdaje deklaroval ve výši nákladů za bydlení ve výši 6.000 Kč a splátky za úvěry ve výši 972 Kč. Žalobkyně dle sdělení ověřovala výdaje z veřejných databází a registrů. Jelikož žalovaný řádně a včas nesplnil sjednané smluvní podmínky, když nehradil splátky úvěru spolu se sjednaným úrokem a poplatky, zaslala žalobkyně žalovanému dne 9. 1. 2025 předžalobní výzvu k úhradě dluhu. Žalobkyně považuje pohledávku za splatnou ke dni 30. 9. 2024. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny a smluvních poplatků ve výši 43.198,26 Kč a příslušenství v podobě kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. Žalobkyně s tímto postupem soudu souhlasila, souhlas žalovaného za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá.

4. Mezi účastníky byla dne 22. 3. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 59.362 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit dluh spolu s úrokem ve výši 28 % ročně a případnými poplatky pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 318 Kč splatnými k 15. dni v měsíci. Žalobkyně využil svého dispozičního oprávnění a požaduje úhradu úroku ve výši 26,45 % ročně a od 1. 8. 2024 ve výši 13,40 % ročně.

5. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 21. 1. 2020 do 20. 2. 2020 se podává, že počáteční zůstatek na účtu činil 33.013,42 Kč, konečný zůstatek 14.606,07 Kč, na účet bylo připsáno 24.420 Kč a odepsáno 42.827,35 Kč.

6. Z rozpisu splátek soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 59.362 Kč a na dluh a příslušenství celkem hradil 69.739,01 Kč. Poslední splátku žalovaný uhradil v dne 25. 4. 2024.

7. Z dokumentu zpracovaného žalobkyní vyplývá, že žalovaný byl v době žádosti o úvěr zaměstnaný, pobíral mzdu ve výši 19.500 Kč, žil v nájmu, na který hradil 6.000 Kč a platil splátky na jiný úvěr ve výši 972 Kč. K ověření výše příjmu předložil žalovaný výpis z účtu č. , č. účtu, .

8. Předžalobní výzvou ze dne 9. 1. 2025 žalobkyně upozornila žalovaného na dluh a vyzvala žalovaného k úhradě částky 47.083,17 Kč do 16. 1. 2025.

9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

17. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

18. V posuzované věci žalovaný sdělil žalobkyni výši své mzdy 19.500 Kč, která byla ověřena výpisem z účtu žalovaného. Žalobkyně se však dále nezajímala o majetkovou a sociální situaci, žalovaného. Z přehledu žádosti o úvěr ani úvěrové zprávy dále nevyplývá, že by ze strany žalobkyně byla dostatečně zjišťována výdajová stránka žalovaného, a také že by informace poskytnuté žalovaným ohledně jeho výdajů byly žalobkyní dostatečně ověřovány a hodnoceny. Žalobkyně neověřila žalovaným uvedené výdaje na bydlení ve výši 6 000 Kč. Nezabývala se tím, na základě jakého smluvního vztahu je žalovaný povinen platit splátky úvěru ve výši 972 Kč měsíčně, kolik splátek mu zbývá zaplatit. Povinnost žalobkyně ověřovat s řádnou péčí výdaje žalovaného nelze automaticky nahrazovat pouhým náhledem do interních a externích databází. Výdaje žalovaného rovněž nelze stanovit na základě expertní analýzy, neboť tento model vychází z obecných statistických dat a není tedy schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalovaného). K užití expertní analýzy pro určení výdajů by bylo možné důvodně přistoupit až tehdy, pokud žalobkyně ani přes vynaloženou snahu nebude moci výdaje žalovaného dostatečně zjistit a ověřit. V daném případě je z předložených dokumentů zjevné, že žalobkyně při poskytování úvěru neprojevila žádnou aktivní činnost směřující ke zjištění reálné výše výdajů žalovaného.

19. Žalobkyně tedy postupovala formálně a do žádosti o úvěr uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřila zejména jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dostatečně neověřila výdaje žalovaného, nemohla proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

21. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobkyni vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 59.362 Kč žalovaný na dluh uhradil 69.739,01 Kč. Soud proto návrh žalobkyně v celém rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byla z procesního hlediska úspěšnější, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.