116 C 1/2026

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Tamarou Göthovou ve věci žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 14 451 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 9 998 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 998 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 59,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 4 453 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 26,36 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 453 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 994 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 8. 7. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 14 451 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky řízení byla dne 4. 12. 2024 uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalobce poskytl žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit do 3. 1. 2025. Společně s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit také poplatek za poskytnutí ve výši 330 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč a poplatek za Anonymizováno ve výši 49 Kč měsíčně a poplatek ve výši 990 Kč za využití služby název odklad. Žalovaný uhradil pouze 1 Kč dne 10. 1. 2025 a dne 19. 2. 2025 za účelem prodloužení splatnosti úvěru, tato byla nakonec prodloužena do 21. 3. 2025. Jelikož se ocitl v prodlení, byla žalovanému naúčtována smluvní pokuta v celkové výši 600 Kč a účelně vynaložené náklady v celkové výši 900 Kč. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ve dne 6. 6. 2025.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný s žalobcem prostřednictvím webové stránky Anonymizováno uzavřel dne 4. 12. 2024 úvěrovou smlouvu (dále jen „smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy měl být žalovanému na bankovní účet č. č. účtu poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč do 3. 1. 2025. Mezi účastníky řízení byl dále sjednán poplatek ve výši 99 Kč měsíčně za doplňkovou službu bezpečná splátka, poplatek ve výši 49 Kč za doplňkovou službu Anonymizováno a poplatek ve výši 199 Kč za doplňkovou službu expres výplata. Na základě doplňkové služby název odklad žalovaný platbami ve výši 1 Kč ve dnech 10. 1. 2025 a 19. 2. 2025 prodloužil splatnost úvěru do 21. 3. 2025. Tato služba byla zpoplatněna částkou 990 Kč za odklad. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a povinnost uhradit účelně vynaložené náklady na vymáhání dluhu. Z listiny označené jako „Karta klienta“ soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán s příjmem ve výši 24 500 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činil 28 000 Kč. Splátky jiným společnostem činily částku 2 000 Kč. Číslo bankovního účtu žalovaného bylo ověřeno prostřednictvím služby bank ID. Z listiny označené jako „úvěrová zpráva“ soud zjistil, že u žalovaného je evidováno 17 různých žádostí o půjčky a úvěry, přičemž 5 žádostí bylo odmítnuto, 5 žádosti byly odvolány, 2 žádosti existují a 15 bylo ukončeno. Dne 4. 12. 2024 byla na bankovní účet č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol poukázána částka ve výši 10 000 Kč, jak je patrné z předloženého bankovního výpisu. Dle splátkového kalendáře, ve kterém je obsažen rozklad jednotlivých úhrad, žalovaný uhradil dne 10. 1. 2025 částku ve výši 1 Kč a dne 19. 2. 2025 částku 1 Kč. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 6. 6. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 20. 6. 2025 a upozorněn na případné zahájení soudního řízení. Dle předloženého poštovního archu byla výzva odeslána dne 9. 6. 2025 na adresu adresa.

5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

6. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá § 86 odst. 1 ZSÚ. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. Soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu.

7. Z doložených listin soud dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Dle předloženého potvrzení se žalobce zabýval pouze příjmovou stránkou žalovaného, když zjistil, že žalovaný je zaměstnán s příjmem 24 500 Kč. Toto zjištění však není žádným způsobem upřesněno (zda se jedná o pracovní poměr na dobu určitou nebo neurčitou) a doloženo (výplatní pásky, pracovní smlouva). Žalobce tak nijak neověřil, zda žalovaný opravdu disponuje takovýmto příjmem a zda bude schopen jednorázově zaplatit celou poskytnutou částku, přičemž žalobce nemohl předpokládat, že žalovaný může volně disponovat dalšími 28 000 Kč, které jsou příjmem domácnosti. Pokud se jedná o výdaje žalovaného, na ty žalobce zcela rezignoval a nijak je neověřil. Jestliže žalobce z úvěrové zprávy věděl, že žalovaný o úvěry a zápůjčky žádá opakovaně (17! žádostí), měl o to důsledněji a důkladněji zkoumat, že se žalovaný nenachází v takové životní situaci, kdy si opakovaně bere úvěr, kterým splácí předchozí (např. výpisem z bankovního účtu). Poskytnutí úvěru žalovanému zatíženému předchozími dluhy (splátka 2 000 Kč) při současném nedostatečném zjištění reálných příjmů a výdajů nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup žalobce. Pokud žalobce přesto žalovanému úvěr poskytne, je nepochybné, že nepostupoval s odbornou péčí a dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu je smlouva dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná.

8. Dle § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ spotřebitel vrátí poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Vycházeje z uvedeného ustanovení není možné splatnost nevrácené jistiny odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku, ale vycházet z doby přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji určí soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

9. Žalovaný byl v řízení nekontaktní, nereagoval na výzvy soudu a soudu se nepodařilo zjistit, jaké jsou majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné odvíjet dobu přiměřenou jeho možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, je splatnost předmětného dluhu jako neoprávněného majetkového prospěchu odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě soud za výzvu k vydání považuje předžalobní výzvu ze dne 6. 6. 2025, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 20. 6. 2025. Žalovaný je ode dne 21. 6. 2025 v prodlení s vydáním neoprávněného majetkového prospěchu a žalobci vzniklo dle § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil částku 2 Kč, žaloba je tak důvodná co do rozdílu mezi částkou čerpanou a částkou již uhrazenou. Zbývá tedy uhradit částku 9 998 Kč. Žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by žalobci uvedenou částku zaplatil a ani jinak tvrzení žalobce nerozporoval, soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 9 998 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 21. 6. 2025 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II. soud žalobu zamítl.

11. S ohledem na přiznání úroku z prodlení ode dne 21. 6. 2025 provedl soud novou kapitalizaci požadovaného úroku z prodlení, když úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 998 Kč za období od 21. 6. 2025 do 8. 7. 2025 činí 59,16 Kč.

12. O náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu ve věci z úspěchu v celém sporu včetně příslušenství. Při určování míry úspěchu vycházel soud ze stavu ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II. Žalobce proto byl úspěšný v rozsahu 69 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 31 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného má žalobce právo na náhradu v rozsahu 38 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále je „AT“) Sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení činí u tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 30 000 Kč částku 400 Kč (§14b odst. 1 bod 2 AT). Soud přiznal náhradu nákladů za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění § 11 odst. 1 písm. a), d) AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 1 500 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. o částku ve výši 315 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu nákladů v částce 994 Kč, která odpovídá 38 % účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 2 615 Kč.

13. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.