116 C 125/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; a) celé jméno žalobkyně, IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa, obec proti žalovanému: ; 1. právnická osoba, IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované o vydání movitých věcí v držbě

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném vydání movitých věcí, a to 17 ks bílých kachliček 15x15 cm, 80 ks hurdisek, 100 ks hurdisek dvojpatek , 335 m2 pryžové dlažby , 318 m2 pryžové dlažby převzatých na základě smluv o komisním prodeji ze dne 22.7.2016, 21.7.2016, 22.9.2016 a 22.6.2016, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 90.420 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 11.4.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 32.492 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 21.6.2019 se žalobkyně domáhala vydání movitých věcí v držbě žalovaného, eventuálně zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně se domáhala vydání shora uvedených věcí- stavebního materiálu, které žalovaný převzal do komise a jako komisionář se na základě smluv zavázal zajistit jejich prodej za odměnu ve výši 28,1% z ceny zboží. Komisionářské smlouvy byly uzavřeny na dobu určitou – maximálně 5 měsíců nebo do doby prodeje třetí straně. Smlouvy zanikly uplynutím doby. V případě, že žalovaný nebude schopen movité věci vydat domáhá se žalobkyně uhrazení peněžité částky ponížené v souladu se smlouvami o komisním prodeji až o 60%, tudíž požaduje 40% původní hodnoty předmětných movitých věcí celkem částku 91.420 Kč. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Na svoji obranu uvedl, že žalobkyně byla členem statutárního orgánu a že vnitřní předpis společnosti omezoval její oprávnění při uzavírání běžných komisionářských smluv. Dále že žalobkyně opustila bez dalšího svoji funkci ve společnosti a nepředala řádně pracovní agendu. Dále namítl neplatnost komisionářských smluv pro nedostatek vůle žalovaného takovou smlouvu uzavřít. Odmítl tvrzení, že by měl mít nárokované věci u sebe, neboť je nikdy nepřevzal a žalobkyně neprokázala předání věcí. Soud provedl dokazování smlouvami o komisním prodeji: smlouvou číslo ze dne 22.7.2016 Předmětem této smlouvy byly kachličky 17ks po 140 Kč celkem za 2.380 Kč. Ze smlouvy komisním prodeji číslo ze dne 21.7.2016 bylo zjištěno, že předmětem byly Hurdisky 80ks za 5.200 Kč a hurdiska dvoj patka celkem za 1.000 Kč. Ze smlouvy o komisním prodeji číslo ze dne 22.6.2016 bylo zjištěno, že předmětem komisního prodeje byla dlažba za částku 111.300 Kč. Ze smlouvy číslo ze dne 22.9.2016 bylo zjištěno, že předmětem komisního prodeje byla pryžová dlažba za cenu 117.250 Kč. Z těchto smluv soud dále zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo zajistit pro komitenta prodej zboží třetí osobě, v co nejkratší lhůtě, za cenu stanovenou komitentem. V čl. III. se účastníci dohodli na době platnosti smlouvy 5 měsíců. V čl. IV. se účastníci dohodli na možnosti snížení prodejní ceny zboží až o 60%. Z výpisu závazků ke komitentům ke dni 19.11.2018 bylo zjištěno, že žalovaný měl k žalované závazek ve výši 131.162 Kč. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně dne 27.3.2019 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila jej na skutečnost, že v opačném případě bude podána žaloba k soudu. Z podacího lístku se podává, že zásilka byla odeslána žalovanému. Z výpisu z Obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v obec oddíl B vložka číslo soud zjistil, že žalovaný je společnost s ručením omezeným, která vznikla dne 7.8.2000, jeho předmětem podnikání je mimo jiné výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Předsedou představenstva je jméno příjmení a za společnost je oprávněn jednat předseda představenstva samostatně. Členkou dozorčí rady je jméno příjmení. Z úplného výpisu žalovaného se podává, že členkou představenstva byla rovněž žalobkyně, a to od 22.10.2016 do 9.4.2019. Z výpisu z živnostenského rejstříku žalobkyně soud zjistil, že disponuje živnostenským oprávněním k předmětu podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, mimo jiné velkoobchod a maloobchod. Oprávnění získala dne 25.4.2004 na dobu neurčitou. Z připojeného spisového materiálu 119C 121/2019 bylo zjištěno, že mezi stejnými účastníky byl veden spor o zaplacení částky 160.242 Kč s příslušenstvím, kdy po rozsáhlém dokazování bylo zjištěno, na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně jako prodávající uzavírala jednotlivé kupní smlouvy s žalovaným jako kupujícím. Obě strany jednaly na základě rámcové kupní smlouvy. Jednalo se o mechanismus kupních smluv dohodnutý třemi subjekty, a to společností právnická osoba, žalobkyní a žalovaným, kde žalobkyně stála mezi ostatními dvěma subjekty. Zboží kupovala od společnosti právnická osoba a následně jej přeprodávala žalovanému. Žalobkyně v zájmu žalovaného činila objednávku u společnosti právnická osoba, tato společnost dodala zboží přímo do provozovny žalovaného, kde bylo převzetí potvrzeno na dodací list vyhotovený společností právnická osoba Tato společnost vyfakturovala dodané zboží žalobkyni, která jej převodem ze svého účtu na účet společnosti právnická osoba uhradila. Zboží, které bylo doručeno do provozovny žalovaného, žalovaný tamtéž prodal. Kupní cenu stržil žalovaný. Žalobkyně následně vyúčtovala jednotlivými fakturami v souladu s objednávkami a dodávkami žalovanému dodané zboží. K jednotlivým fakturám přikládala dodací listy původně vytvořené na základě objednávky žalobkyně společností právnická osoba, které byly podepsány žalovaným při převzetí tohoto zboží (dodaného přímo společnosti právnická osoba). Žalovaný po nějakou dobu tento způsob akceptoval, následně na pokyn předsedy představenstva žalovaného pana příjmení, bylo zhruba 15 faktur vystavených žalobkyní z účetnictví žalovaného vyřazeno a neuhrazeno. K tomu pak žalovaného zavázal soud, když žalobě vyhověl. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně prokázala, že s žalovaným uzavřela smlouvy o komisním prodeji na předmětné zboží a toto zboží žalovaný do komise převzal. Obranu žalovaného soud hodnotil jako účelovou a zůstala pouze v rovině tvrzení, k žádnému svému tvrzení ani neoznačil jediný důkaz a svá tvrzení tak neprokázal. Jelikož žalovaný tvrdil, že žádné věci do komise nepřijal, nemohlo být rozhodnuto o jejich vydání, navíc žalobkyně na jejich vydání již netrvala. Soud rozhodl o zastavení řízení v této části a přiznal žalobkyni peněžité plnění v požadované výši v souladu se smlouvou o komisním prodeji uzavřenou mezi účastníky a ustanovením § 2455 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. Soud přiznal žalobkyni i požadovaný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012Sb. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Zcela úspěšné žalobkyni soud přiznal plnou náhradu řízení ve výši 32.492 Kč, která se skládá z uhrazeného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč a odměny za právní zastoupení dle § 7 vyhlášky 177/1996Sb. za 5 úkonů právní služby po 4.740 Kč (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ze dne 19.9.2019, účast u jednání dne 13.1.2022), k tomu příslušejících 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky 177/1996Sb. vč. DPH ve výši 5.292 Kč. Žalovaný je povinen nahradit náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně. (výrok III.) Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně a ve lhůtě, lze podat návrh na výkon rozhodnut