116 C 162/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 111.287 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 74.660 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 31. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částku 20.581 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95.241 Kč od 21. 3. 2020 do 30. 8. 2020, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20.581 Kč od 31. 8. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 74.660 Kč od 31. 8. 2020 do zaplacení, částky 16.046,64 Kč a úroku ve výši 32,79 % ročně z částky 86.785,97 Kč od 21. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 220.896 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se žalobou ze dne 7. 9. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 95.241 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95.241 Kč od 21. 3. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 32,79 % ročně z částky 86.785,97 Kč od 21. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 220.896 Kč a částku ve výši 16.046,64 Kč představující smluvní pokutu. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 19. 7. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 90.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 38,2 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 3.068 Kč. Žalovaný tak měl uhradit částku v celkové výši 184.080 Kč. V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný zaplatil pouze 5 splátek v celkové výši 15.340 Kč. Žalovaný se pro případ, že se ocitne v prodlení s úhradou splátky o více než 30 dnů, zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou takovou řádně nezaplacenou splátku. Současně se žalovaný zavázal nahradit náklady ve výši 200 Kč vzniklé v souvislosti s jeho prodlením s úhradou jakékoliv splátky. Dále se žalovaný zavázal, že dojde-li k zesplatnění úvěru, zaplatí smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a přirostlých úroků. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel a byl v prodlení se zaplacením splátek přesahujícím 65 dnů, došlo dle smlouvy bez dalšího k zesplatnění celého úvěru ke dni 19. 3. 2020. Žalovaná částka sestávala z jistiny ve výši 86.785,97 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni 19. 3. 2020 ve výši 7.057,04 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 16.046,64 Kč, zákonného úroku ve výši 10 % ročně z částky 95.241 Kč od 21. 3. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 32,79 % ročně z částky 86.785,97 Kč za dobu od 21. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 220.896 Kč. Žalobce marně vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu dne 14. 6. 2022 se bez omluvy nedostavil.

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla účastníky podepsána dne 19. 7. 2019. V rámci identifikačních údajů žalovaného bylo uvedeno číslo bankovního účtu. V návrhu byl dohodnut úvěr ve výši 90.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 38,2 % ročně. Žalovaný se celkovou částku ve výši 184.080 Kč zavázal vrátit v 60 měsíčních splátkách po 3.068 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce. V bodě 6.1. smlouvy byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s úhradou splátky o více než 30 dnů. V bodě 6.2. smlouvy pak byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 200 Kč jako náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s jeho prodlením s úhradou jakékoliv splátky. V bodě 6.5. smlouvy pak byla pro případ, že dojde k zesplatnění úvěru, sjednána povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a přirostlých úroků. K zesplatnění úvěru dle bodu 6.3. smlouvy dojede automaticky bez dalšího, jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 65 dnů.

5. Z listiny označené jako„ Předsmluvní formulář“ soud zjistil, že žalovaný zamýšlel úvěr jako bezúčelový, ve zbytku jsou v tomto formuláři v přehledné tabulkové formě uvedeny v zásadě tytéž informace jako v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru. Obsah této listiny nebyl pro rozhodnutí ve věci určující.

6. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 22. 7. 2019 soud zjistil, že tímto žalobce sdělil žalovanému, že akceptoval jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 19. 7. 2019 a doručením tohoto oznámení došlo k uzavření uvedené úvěrové smlouvy. Součástí oznámení byla rekapitulace základních parametrů úvěru a splátkový kalendář obsahující rozklad splátky na úhradu jistiny a úroku. Z připojené dodejky soud zjistil, že oznámení o schválení úvěru si žalovaný osobně převzal dne 30. 7. 2019.

7. Z listiny označené jako„ Karta klienta“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Jde o tabulkový přehled vypracovaný žalobcem, zachycující přehled provedených plateb a délku prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Jde tedy ve skutečnosti pouze o přehlednější formu žalobních tvrzení žalobce, které navíc není nikým autorizováno a nedokládá ničeho.

8. Z listiny označené jako„ hodnocení klienta“ ze dne 19. 7. 2019, která byla žalovaným podepsána, soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán od 1. 12. 2017 na dobu neurčitou u zde označeného zaměstnavatele a jeho pravidelný měsíční příjem činil částku ve výši 20.000 Kč. K výdajům je zde uvedena částka životního minima ve výši 3.410 Kč, náklady na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 2.000 Kč a rezerva ve výši 1.000 Kč. Volné zdroje po zohlednění příjmů a výdajů dosahují částky ve výši 13.590 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaný byl svobodný, bydlel ve vlastním, nežil s partner (kou) a dosažené vzdělání měl zakončené maturitou.

9. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance a o výši vyplacených náhrad ze dne 12. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaný od 1. 12. 2017 pracoval jako výrobní dělník s průměrným měsíčním příjmem za posledních 12 měsíců ve výši 20.142 Kč. Ze mzdy nebyly prováděny žádné srážky.

10. Z výplatního lístku žalovaného za měsíc červen 2019 vzal soud za prokázané, že v tomto měsíci činil čistý příjem žalovaného částku 17.434 Kč a tato byla zaslána na bankovní účet [číslo].

11. Z listiny označené jako„ Prohlášení klientů“ ze dne 19. 7. 2019 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

12. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 19. 7. 2019 soud zjistil, že k uvedenému dni nebyla v tomto registru evidována žádná dlužná částka po splatnosti ve vztahu k žalovanému.

13. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vydaného Českou národní bankou soud zjistil, že žalobce je oprávněn k poskytování spotřebitelského úvěru.

14. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek včetně příloh soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

15. Z listiny obsahující tzv. CBS skóre soud zjistil, že žalobce vyhodnotil u žalovaného skóre s hodnotou 551, tedy skóre nejvyšší kategorie. Klienti s tímto skóre představují nízké riziko, jedná se o nejlepší segment klientů.

16. Z kopie občanského průkazu žalovaného zachycené na hlavičkovém papíře žalobce vzal soud za prokázané ověření totožnosti žalovaného žalobcem.

17. Z fotokopie první strany periodického výpisu z účtu [číslo] vedeného u [právnická osoba] adresovaného žalovanému, soud zjistil, že v období od 18. 6. 2019 do 17. 7. 2019 byl počáteční zůstatek 1.393,38 Kč a konečný zůstatek 5.271,73 Kč.

18. Z listiny označené jako„ Doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu“ soud nevzal za prokázané žádné tvrzení žalobce. Jde o tabulku bez uvedení data vyhotovení a jakékoli autorizace, tedy bez jakékoli vypovídací hodnoty, nicméně v tabulce je uveden údaj, že dne 19. 7. 2019 byla na účet žalovaného [číslo] [bankovní účet] vyplacena částka 90.000 Kč.

19. Z výzvy ze dne 14. 2. 2020 a ze dne 16. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl žalobcem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu s upozorněním na možnost jeho zesplatnění. Doklady prokazující odeslání těchto výzev žalovanému však předloženy nebyly.

20. Z oznámení ze dne 19. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl tímto dopisem informován o zesplatnění celého úvěru a současně vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru. Doklad prokazujícím odeslání tohoto oznámení nebyl předložen.

21. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 8. 2020 a připojeného poštovního podacího archu s datem 20. 8. 2020 vzal soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky uvedeným dopisem, který byl žalovanému zaslán na adresu [adresa], která byla ve smlouvě uvedena jako kontaktní adresa i adresa trvalého pobytu.

22. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Dle § 2048 věty prvé občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

24. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

25. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

28. Dle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Dle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Z žalobcem doložených listin soud dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce si sice od žalovaného vyžádal informace a doklady týkající se jeho příjmů, které žalovaný příslušnými listinami doložil (potvrzení zaměstnavatele, výplatní páska), avšak žádným způsobem nezkoumal výdaje žalovaného. Žalobce pouze zjistil a ověřil příjem žalovaného, který dle potvrzení zaměstnavatele činil za poslední rok průměrně částku 20.142 Kč, avšak dle doložené výplatní pásky za měsíc červen 2019 obdržel žalovaný na svůj účet pouze částku 17.434 Kč, již toto zjištění mělo žalobce jako profesionálního poskytovatele úvěru, v tomto případě v nikoliv malé výši, vést k větší obezřetnosti a důslednějšímu zkoumání skutečné finanční situace žalovaného. Dalším impulzem k pečlivějšímu zkoumání měl být pro žalobce předložený bankovní výpis za období těsně předcházející uzavření smlouvy, dle kterého byl konečný zůstatek žalovaného 5.271,73 Kč, přičemž počáteční zůstatek byl dokonce pouze 1.393,38 Kč. Žalovaný tedy v předcházejícím měsíci na svém bankovním účtu nedisponoval ani finančními prostředky odpovídající výši splátky. Ohledně výdajů žalobce postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, že by je jakkoliv ověřil. Údaje o nákladech bydlení a dalších výdajích žalovaný nijak nedoložil, ačkoliv uváděná částka výdajů budí již na první pohled důvodné pochybnosti o jejich pravdivosti. Náklady na bydlení ve výši 2.000 Kč se při obecné známosti jen cen nákladů spojených s užíváním bytu či domu (voda, elektřina, plyn a další služby) jeví až neuvěřitelná, i když má žalovaný bydlet ve vlastním bydlení. Uváděná částka životního minima ve výši 3.410 Kč se též zdá být příliš nízkou. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Žalobce je povinen výdajovou stránku žalovaného řádně zkoumat, aby mohl srovnáním jeho příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji a jaká je tedy jeho reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet po celou dobu trvání smluvního vztahu. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce poměry žalovaného do hodnocení klienta sepsal pouze formálně, aniž by se skutečně zabýval prověřením výdajů žalovaného a tyto položky pak v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak, než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a platit předpokládané splátky. Pokud se tedy žalobce před uzavřením smlouvy spokojil pouze s objektivně nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho výdajích, které žádným způsobem neověřil, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Z tohoto důvodu je smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na § 580 ve spojení s § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18).

31. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou. Jelikož je smlouva absolutně neplatná, je třeba na plnění, které žalobce poskytl žalovanému, hledět jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 a násl. občanského zákoníku). Žalovanému byla na základě smlouvy vyplacena částka ve výši 90.000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil částku ve výši 15.340 Kč. Žalobou uplatněný nárok je tak důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou a částkou již uhrazenou. Zbývá tedy uhradit částku 74.660 Kč. Žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku uhradil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 74.660 Kč s úrokem s prodlením od 31. 8. 2020 do zaplacení, neboť žalovaný jistinu nevrátil a neučinil tak ani po té, co byl žalobcem vyzván k jejímu okamžitému uhrazení předžalobní výzvou ze dne 19. 8. 2020, odeslanou dne 20. 8. 2020. Výzva se považuje dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 25. 8. 2020. Dle § 1959 občanského zákoníku je lhůta k plnění při výzvě k okamžitému zaplacení 5 dnů, tj. do 30. 8. 2020. Od 31. 8. 2020 je tak žalovaný v prodlení a žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úrok z prodlení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II. soud žalobu zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který byl neúspěšný v převažující části (zohledňován celý předmět řízení včetně kapitalizovaných úroků ke dni vyhlášení rozsudku v souladu s rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08), nemá podle výsledku řízení na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému, který byl ve věci naopak úspěšný v převažující části, v řízení žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.

33. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.