116 C 212/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částka - smluvní pokuta <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 2000 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobce se návrhem doručeným soudu dne 7.10. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku 2.000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 3.4.2014 byla mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), a žalovaným uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. V rámci smlouvy bylo žalovanému poskytnuto zařízení Modem TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA. Věřitel jednostranně ukončil v důsledku porušení povinnosti ze strany žalovaného smluvní vztah ke dni 7.7.2016. Účastníci si ujednali, že pokud uživatel nevrátí zařízení nejpozději do 7 dnů od data ukončení smlouvy, je věřitel oprávněn účtovat uživateli jednorázovou smluvní pokutu ve výši 2.000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný předmětné zařízení věřiteli nevrátil, má věřitel nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2.000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou ze dne 31. 1. 2019 na žalobce. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný opakovaně vyzýván. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím [částka], postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 3.4. 2014 soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí služby [anonymizováno] a pronájem modemu. Součástí smlouvy je ujednání o smluvní pokutě ve znění„ účastník se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté Přijímací zařízení včas a v pořádku (7.4 a 7.5 Podmínek).“ Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky věřitele, ve které je upravená smluvní pokuta ve znění„ Pokud nám pronajaté Přijímací zařízení včas a v pořádku (7.4 a 7.5) nevrátíte, vezměte prosím na vědomí, že Vám můžeme naúčtovat smluvní pokutu dle ceníku.“ Ze zakázkového listu ze dne 7.4. 2014 plyne, že žalovanému bylo předáno předmětné zařízení. Z výzvy ze dne 22. 1. 2020 vyplývá, že žalovaný porušil smluvní ujednání a věřiteli tak vzniklo na základě obchodních podmínek právo na odstoupení od smlouvy, které využil, když přípisem ze dne 7.7.2016 odstoupil od smlouvy. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou ze dne 31. 1. 2019 na žalobce. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor se zákonem. Ujednání o smluvní pokutě obsažená ve všeobecných obchodních podmínkách byla součástí spotřebitelské smlouvy. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný coby spotřebitel s těmito podmínkami souhlasil, že byl s nimi před podpisem smlouvy seznámen a dohodu o smluvní pokutě podepsal. Aby soud mohl smluvní pokutu vzniklou na základě smluvních podmínek přiznat, musel by být na obchodních podmínkách, které jsou součástí smlouvy, připojen podpis žalovaného, jedno vyhotovení smlouvy s podpisem obchodních podmínek by tak měl k dispozici jak žalobce, tak žalovaný. Žalobce takovou skutečnost netvrdil, jako důkaz předložil obecné obchodní podmínky bez podpisu žalovaného. K takovému ujednání podle § 1815 zákona č. 89/2012 sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), soud nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá (srovnej např. nález Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013). Ujednání o smluvní pokutě obsažené přímo ve smlouvě i ujednání obsažené v obchodních podmínkách, která jsou doslovně citována v odstavci skutkového stavu, dále nesplňují požadavky na určitost stanovené § 553 odst. 1 OZ, když citované ujednání při určení výše smluvní pokuty jen neurčitě odkazuje na jakýsi„ ceník“, který není nikde jinde ve smlouvě dostatečně specifikován (datum ceníku a o jaký ceník se jedná, když věřitel ve smlouvách zmiňuje jiné ceníky a nezavádí žádné zkratky). Lze tak uzavřít, že ze shora uvedených důvodů soud považuje ujednání o smluvní pokutě za neplatné a nezbývalo mu nic jiného, než žalobu zamítnout. Výrok o nákladech řízení soud odůvodňuje § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.