Městský soud v Brně · Rozsudek

116 C 218/2024

č. j. 116 C 218/2024-31

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2025-04-29 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:MSBR:2025:116.C.218.2024.1

Citované zákony (8)

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Tamarou Göthovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta : Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované b ytem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 54 716,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 28 820 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 13. 4. 2024 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 25 896,39 Kč,kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 698,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 094,03 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 822,61 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 517,90 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 54 716,39 Kč od 28. 9. 2023 do 12. 4. 2024, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 896,39 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 20,88 % ročně z částky 17 120,48 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 23,28 % ročně z částky 37 595,91 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 5. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 54 716,39 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených úvěrů, které byly žalované poskytnuty na základě smluv o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 11. 2020 a ze dne 2. 2. 2021.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, , IČO: , IČO, ) uzavřel s žalovanou dne 2. 11. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva č. , hodnota, “). Na základě smlouvy č. , hodnota, byl žalované poskytnut úvěr výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit v hotovosti formou 15 měsíčních splátek ve výši 5 777 Kč, poslední splátka ve výši 5 772 Kč, celkovou částku ve výši 86 650 Kč. Tato částka byla tvořena úvěrem ve výši 50 000 Kč, pojistným ve výši 1 935 Kč a poplatkem ve výši 34 715 Kč. Poplatek představoval součet úroku ve výši 23,28 % ročně, tj. částku ve výši 33 215 Kč a poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč.

5. Dle potvrzení o provedení transakce byly dne 3. 11. 2020 zaslány na účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalované pod variabilním symbolem , var. symbol, peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč6. Z předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, když nepravidelnými platbami zaplatila částku ve výši 32 810 Kč, kterou žalobce v částce 12 404,09 Kč započetl na úhradu jistiny. Z tabulky je zřejmé, že žalovaná splátky platila nepravidelně, přičemž již s druhou splátkou se ocitla v prodlení. Poslední úhrada ve výši 400 Kč byla učiněna dne 21. 2. 2022.

7. Ze zákaznické karty ze dne 2. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla vdaná, středoškolského vzdělání, měla dvě vyživovací povinnosti, byla nezaměstnaná a žila v nájmu. Účelem úvěru byly neočekávané výdaje. Žalovaná žila v domácnosti s příjmem v celkové výši 65 779 Kč, který tvořil její neupřesněný příjem ve výši 40 779 Kč a blíže nespecifikovaný ostatní příjem domácnosti ve výši 25 000 Kč. Dle vyznačených políček byly k ověření předloženy výplatní pásky, potvrzení o příjmu a výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. Odhadované měsíční výdaje byly vyčísleny na částku ve výši 10 000 Kč, externí splátka žalované činila částku ve výši 15 000 Kč.

8. Dne 2. 2. 2021 uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva č. , hodnota, “). Na základě smlouvy č. , hodnota, byl žalované poskytnut úvěr výši 20 000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit v hotovosti formou 15 měsíčních splátek ve výši 2 460 Kč, poslední splátka ve výši 2 454 Kč, celkovou částku ve výši 36 894 Kč. Tato částka byla tvořena úvěrem ve výši 20 000 Kč, pojistným ve výši 1 935 Kč a poplatkem ve výši 14 959 Kč. Poplatek představoval součet úroku ve výši 20,88 % ročně, tj. částku ve výši 10 353 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 106 Kč.

9. Z předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, když nepravidelnými platbami zaplatila částku ve výši 8 370 Kč, kterou žalobce v částce 2 879,52 Kč započetl na úhradu jistiny. Z tabulky je zřejmé, že žalovaná splátky platila nepravidelně, přičemž již s druhou splátkou se ocitla v prodlení. Poslední úhrada ve výši 450 Kč byla učiněna dne 21. 2. 2022.

10. Ze zákaznické karty ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla vdaná, středoškolského vzdělání, měla dvě vyživovací povinnosti, byla nezaměstnaná a žila v nájmu. Účelem úvěru byly neočekávané výdaje. Žalovaná žila v domácnosti s příjmem v celkové výši 65 779 Kč, který tvořil její neupřesněný příjem ve výši 40 779 Kč a blíže nespecifikovaný ostatní příjem domácnosti ve výši 25 000 Kč. Dle vyznačených políček byl k ověření předložen výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. Odhadované měsíční výdaje byly vyčísleny na částku ve výši 10 000 Kč, externí splátka žalované činila částku ve výši 1 500 Kč, interní splátka částku 5 777 Kč.

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023 a přílohy, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil obě pohledávky na žalobce. O změně v osobě věřitele byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, které bylo žalované odesláno dle předloženého podacího lístku dne 27. 10. 2023 na adresu , adresa, . Současně byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 134 098,49 Kč do 10 dnů od doručení tohoto dopisu.

12. Předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 28. 3. 2024, která byla žalované dle předloženého podacího lístku odeslána dne 2. 4. 2024 na adresu , adresa, , byla žalovaná vyzvána k zaplacení zbývající dlužné částky do 12. 4. 2024.

13. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle § 87 odst. 2 ZSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Právní předchůdce žalobce uzavřel obě smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

20. Z doložených listin soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalované poskytnuté úvěry splácet. Dle zákaznické karty se právní předchůdce žalobce zabýval příjmy i výdaji žalované, které měly být dle zatrhnutých políček v zákaznické kartě ověřeny předloženými listinami. Soud má však za to, že z těchto dokumentů právním předchůdce žalobce nemohl dospět ke zjištění, že žalovaná je schopna poskytnuté úvěry řádně a včas po celou dobu trvání smluv splácet. Žalovaná byla v době uzavírání smluv nezaměstnaná, přesto však její tvrzený příjem dosahoval značně vysoké částky ve výši 40 779 Kč. Tento příjem nebyl žádným způsobem blíže specifikován, není upřesněno o jaký „důchod, podporu nebo rozhodnutí o přiznání dávky“ se jedná. Výše takového příjmu působí značně nevěrohodně. Již na základě této skutečnosti měl právní předchůdce žalobce jako profesionál zpozornět a důkladněji a důsledněji ověřit, zda žalovaná opravdu disponuje každý měsíc takto vysokým příjmem a zda jím bude disponovat po celou dobu trvání závazkových vztahů. Zároveň právní předchůdce žalobce nemohl vycházet jen z tvrzení žalované, že může disponovat dalšími 25 000 Kč, a bude tak schopna po dobu 15 měsíců platit částku ve výši 5 777 Kč, resp. 2 460 Kč. Pokud se jedná o výdaje žalované, na ty právní předchůdce žalobce zcela rezignoval a nijak je neověřil, ačkoliv žalovaná uvedla, že v době uzavírání smlouvy č. , hodnota, splácí externí splátky ve výši 15 000 Kč! a v době uzavírání smlouvy č. , hodnota, splácí částku ve výši 1 500 Kč a splátku smlouvy č. , hodnota, ve výši 5 777 Kč. Jestliže právní předchůdce žalobce při vědomosti, že se žalovaná nachází v takové životní situaci, kdy si jako nezaměstnaná v relativně krátkém časovém rozmezí (3 měsíce) na neočekávané výdaje bere úvěry v celkové výši 70 000 Kč a již splácí nemalou externí splátku ve výši 15 000 Kč (při uzavírání smlouvy č. , hodnota, uvedeno jen 1 500 Kč) a přesto bez bližšího zkoumání skutečných finančních možností žalované umožní čerpat další úvěry, jeví se počínání právního předchůdce žalobce jako lehkomyslné a svědčí o zcela nedostatečném posouzení a ověření schopnosti žalované úvěry splácet. Pouhé doplnění čísel do formuláře zákaznické karty, aniž by se právní předchůdce žalobce uvedenými hodnotami vůbec zabýval, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. S ohledem na uvedené, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalované. Z tohoto důvodu jsou smlouvy s odkazem na § 87 odst. 1 ZSÚ a na § 580 ve spojení s § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18).

21. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 ZSÚ je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

22. Žalovaná byla v řízení nekontaktní, nereagovala na výzvy soudu a nepodařilo se tak zjistit, jaké jsou majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné odvíjet dobu přiměřenou jejím možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ. S ohledem na pasivitu žalované, která se ve věci nevyjádřila, neposkytla soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, je splatnost předmětného dluhu jako neoprávněného majetkového prospěchu odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě soud za výzvu k vydání považuje předžalobní upomínku ze dne 28. 3. 2024, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 12. 4. 2024. Žalovaná je ode dne 13. 4. 2024 v prodlení s vydáním neoprávněného majetkového prospěchu a žalobci, na něhož byly pohledávky postoupeny, vzniklo dle § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení.

23. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne 3. 11. 2020 bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaná uhradila částku ve výši 32 810 Kč. Žalobou uplatněný nárok ze smlouvy č. , hodnota, je tak důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou a částkou již uhrazenou. Zbývá tedy uhradit částku 17 190 Kč. Na základě smlouvy č. , hodnota, byla žalované vyplacena částka ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná uhradila částku ve výši 8 370 Kč. Žalobou uplatněný nárok ze smlouvy č. je tak důvodný co do částky 11 630 Kč. Soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 28 820 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 13. 4. 2024 do zaplacení. Ohledně výše úroku z prodlení soud vyhověl požadavku žalobce. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II. soud žalobu zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který byl neúspěšný v převažující části (zohledňován předmět řízení včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08), nemá podle výsledku řízení na náhradu nákladů řízení právo a žalované, která byla ve věci naopak úspěšná v převažující části, v řízení žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.

25. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.