116 C 227/2013

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně:a) Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému:

1. Jméno žalovaného , IČO: IČO žalovaného advokát Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B vedlejší účastník: Jméno účastníka ., IČO: IČO účastníka sídlem Adresa účastníka zastoupený advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C o náhrada škody I. Řízení se co do co částky 35 000 Kč zastavuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 367 333 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 15.7.2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.III. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 166 467 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.IV. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně nahradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady řízení ve výši 24 694 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.V. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně částku ve výši 25 337 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala náhrady škody ve výši 637 623 Kč po žalovaném, jelikož jako advokát, který převzal její zastoupení ve věci vypořádání společného jmění manželů, nepodal žalobu ve lhůtě tří let od právní moci rozsudku o rozvodu, ač měl všechny podklady a opakovaně žalobkyni ujišťoval, že žaloba podána byla. Dne 25.7.2012 žalobkyni sdělil, že žaloba podána nebyla a lhůta k jejímu podání marně uplynula. Žalobkyně se proto obrátila na žalovaného ve věci náhrady škody, kterou jí způsobil. Teprve až dne 26.11.2013 žalovaný informoval pojišťovnu písemným oznámením o vzniku pojistné události a zažádal o pojistné plnění. Žalovaná částka 637 623 Kč se skládá z ½ vnosů na rekonstrukci rodinného domu ve vlastnictví manžela žalobkyně ve výši 350 000 Kč, ½ z částky vyplacené sestře jako „vypořádací podíl na dědictví“ ve výši 35 000 Kč, ½ z hodnoty osobního automobilu, který manžel zakoupil těsně před rozvodem a ½ z provizí, kterou byla žalobkyně povinna vrátit ze zrušených pojistných smluv ve výši 192 623 Kč.

2. Soud I. stupně při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že žalobkyně dne 26. 3. 2007 udělila žalovanému plnou moc, jíž ho zmocnila k zastupování ve všech právních věcech. Žalovaný ji zastupoval v řízení o rozvod manželství; právní moc rozvodu nastala dne 28. 11. 2007. Dne 7. 1. 2010 žalovaný jako zástupce žalobkyně vypracoval koncept žaloby na vypořádání SJM (koncept postrádal pouze petit), tuto žalobu však k soudu nepodal. Žalovaný svého pojistitele (vedlejší účastník) požádal dne 26. 11. 2013 o úhradu škody žalobkyni v žalované částce, jež však pojišťovnou plněna nebyla. Ve vztahu k vypořádání SJM žalobkyně a jejího bývalého manžela soud zjistil, že za trvání manželství zakoupili ze společných prostředků automobil, jehož hodnota k datu rozvodu činila 128 520 Kč a který užíval bývalý manžel. Ze společných prostředků bylo investováno do nemovitosti bývalého manžela 740 670 Kč, ze společných prostředků vyplatili rovněž 70 000 Kč manželům , Anonymizováno, (sestra bývalého manžela žalobkyně a její manžel) proto, aby mohli z této částky doplatit půjčku, což bylo podmínkou pro rozdělení nemovitosti, jejíž oddělenou část poté žalobkyně s tehdejším manželem rekonstruovali. Žalobkyně vykonávala od jara 2005 pro Generali pojišťovnu a.s. činnost výhradního pojišťovacího agenta s tím, že vykonává obchodní zastoupení na vlastní účet; ve smlouvě bylo mimo jiné ohledně provizí dohodnuto, že v případě, že uzavřené životní pojištění bude do 24 měsíců od uzavření smlouvy zrušeno, nárok na provizi nevzniká. Žalobkyni bylo v roce 2006 na provizích vyplaceno 700 000 Kč. V srpnu 2007 byla vyzvána k vrácení provizí ve výši 537 270 Kč, a proto jí v následujících měsících nebyly vyplaceny žádné provize. Žalobkyně dohodou o uznání dluhu a vyrovnání ze dne 5. 11. 2007 uznala svůj dluh vůči , Anonymizováno, . vzniklý na základě jejího závazku vrátit vyplacené provize v případě zrušení pojistné smlouvy do dvou let, který v té době činil 434 704 Kč, jejž následně splácela; doplatila jej v červnu 2011. Soud po právní stránce uzavřel, že žalovaný odpovídá za škodu podle § 16 a § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Žalovaný v zastoupení žalobkyně nepodal žalobu na vypořádání SJM, ač ji podat měl, k vypořádání tak nedošlo a tím vznikla žalobkyni škoda představující částku, kterou by z tohoto vypořádání získala. Proto se soud jako předběžnou otázkou zabýval vypořádáním SJM, přičemž vycházel z položek, jež podle konceptu žaloby na vypořádání SJM, zpracovaného žalovaným, žalobkyně chtěla učinit předmětem vypořádání. Dospěl k závěru, že žalobkyni by při vypořádání připadlo 350 000 Kč (polovina investic ze SJM do nemovitosti bývalého manžela), 35 000 Kč (polovina z vypořádacího podílu sestře bývalého manžela), 60 000 Kč (polovina hodnoty auta) a 180 623 Kč (polovina částky, kterou po právní moci rozsudku o rozvodu žalobkyně ze svých výlučných prostředků vrátila Generali pojišťovně a.s.). Dospěl tak k závěru, že výše škody činí 625 623 Kč a ve zbývajícím rozsahu (12 000 Kč s příslušenstvím) žalobu jako nedůvodnou zamítl. Neshledal důvodnou námitku žalovaného, že vypořádání by mělo zahrnovat i další položky (zůstatek na účtu žalobkyně k datu právní moci rozvodu) s tím, že soud nemohl o své vůli „vtáhnout“ do řízení další položky, které nejsou uvedeny v návrhu. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž lze vypořádat pouze takové věci náležející do SJM, jež jsou učiněny předmětem řízení ve lhůtě k vypořádání. Úroky z prodlení z částky, ohledně níž bylo žalobě vyhověno, přiznal soud podle § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) až od doručení žaloby žalovanému (ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl), neboť nebylo prokázáno, že by jej žalobkyně k plnění vyzvala dříve, a do prodlení s plněním se nemohl dostat již marným uplynutím lhůty k podání žaloby o vypořádání SJM, když nelze předpokládat, že v té době by bylo soudem rozhodnuto a že by tak škoda vznikla již tímto okamžikem.

3. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 7. 2021, č. j. 44 Co 214/2020-363, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 223 290 Kč s příslušenstvím a v částce 402 335 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů celého řízení. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, která doplnil a uzavřel, že soud nevyvodil zcela správné právní závěry ohledně výše škody. Při řešení předběžné otázky soud prvního stupně správně dovodil, že žalobkyni by náleželo vypořádání ve výši 350 000 Kč (vnosy ze SJM na oddělený majetek bývalého manžela) a 60 000 Kč (polovina z hodnoty automobilu, jenž zůstal v držení bývalého manžela), avšak částku 35 000 Kč, představující polovinu z částky vyplacené sestře bývalého manžela ze SJM, do vypořádání SJM nezahrnul, neboť šlo o převzetí dluhu manžely , Anonymizováno, bez nároku na náhradu za poskytnuté plnění, ze kterého neměl prospěch bývalý manžel žalobkyně, ale jeho sestra a její manžel. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2045/2006 odvolací soud dále uzavřel, že závazky žalobkyně z dohody o uznání dluhu a vyrovnání ze dne 5. 11. 2007, týkající se vrácení vyplacených provizí, se vztahují pouze na její osobu. Nejedná se o dluh, který by byl součástí SJM a který by bylo možno v rámci vypořádání SJM brát v potaz, neboť se jednalo o dluh z pracovní činnosti žalobkyně, a proto jde o její výlučný osobní závazek. Za nesprávný považoval odvolací soud též závěr, že soud I. st. nemohl „vtáhnout do řízení další položky, které nebyly uvedeny v návrhu žalobkyně“. Soud v řízení o náhradě škody musí „simulovat“ průběh řízení s jeho předpokládaným výsledkem. Proto je třeba vzít v úvahu i možnost obrany druhého účastníka řízení proti požadované výši vypořádacího podílu v podobě uplatnění i dalších položek. Takovou položkou může být i zůstatek na účtu některého z manželů k datu rozvodu, který by se při pravidelném běhu věcí stal rovněž předmětem vypořádání. Výše zůstatku na účtu žalobkyně k datu rozvodu činila 373 420,80 Kč a polovina této částky (186 710 Kč) by musela být při vypořádání zohledněna jako částka, kterou by žalobkyně musela vyplatit svému bývalému manželovi. Odvolací soud uzavřel, že při případném řízení o vypořádání SJM by byla žalobkyně úspěšná v částce 223 290 Kč, a v tomto rozsahu jí také vznikla škoda. Ohledně zamítnutí žaloby výrokem II rozsudku soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožnil s jeho závěry.

4. Rozsudkem Nejvyššího soudu byl soud prvního stupně zavázán k dalšímu projednání žaloby v části týkající se dluhu žalobkyně, který ji vznikl u , Anonymizováno, ., z nutnosti vrátit provize. Uzavřel, že pro vypořádání tohoto dluhu je zásadní právní závěr, zda dluh uznaný žalobkyní za trvání manželství je dluhem společným oběma tehdejším manželům, nebo se jedná o výlučný dluh žalobkyně. Proto zavázal soud k posouzení, zda dluh, k jehož zaplacení se žalobkyně zavázala a posléze jej i splatila, přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů Hradeckých a její bývalý manžel s ním nevyslovil souhlas. Co se týče vypořádání zůstatku na účtu žalobkyně, zavázal soud k posouzení, po případném dokazování, zda by bývalý rozvedený manžel zůstatek na účtu do vypořádaní zahrnul či nikoli. Co se týče částky 70 000 Kč potvrdil závěr krajského soudu, že částku vyplacenou sestře bývalého manžela žalobkyně nelze začlenit do masy SJM.

5. V předchozích řízeních tedy bylo konstatováno, že soud I. stupně sice dostatečně objasnil skutkový stav, nicméně nevyvodil správné právní závěry ohledně oprávněnosti uplatnění některých položek k vypořádání. A to částky 35 000 Kč představující platbu sestře bývalého manžela, částky 180 623 Kč – představující polovinu vrácených provizí a částky 186 710 Kč – tvořící polovinu zůstatku na účtu žalobkyně ke dni zániku SJM. V tomto řízení pak soud vychází z částky 350 000 Kč jako poloviny investic do nemovitosti ve vlastnictví bývalého manžela. Stejně tak z částky 60 000 Kč, jako poloviny hodnoty osobního automobilu.

6. Žalobkyni byla přiznána (a vyplacena) částka 223 290 Kč s úrokem z prodlení.

7. Žalobkyně vzala v části 35 000 Kč představující polovinu platby sestře bývalého manžela, žalobu zpět.

8. Soud vycházel z provedeného dokazování v předchozích řízení a zjištěného skutkového stavu a pouze doplnil dokazování o výslech právní zástupkyně bývalého manžela žalobkyně JUDr. , jméno FO, . Po zproštění mlčenlivosti klientem uvedla, že si o kauze vypořádání SJM mnoho nepamatuje, spis má již skartovaný a ani v počítači již nenalezla žádný záznam. Nicméně si vzpomněla, že mezi účastníky byly neshody ohledně užívání rodinného domu. Za klienta psala nějaký obecný přípis protistraně, že mají zájem o vypořádání dohodou, proběhlo i ústní jednání, ale pak to nějak zamrzlo, uběhly tři roky a pan , jméno FO, to měl vyřešeno. Byl vlastníkem rodinného domu a sporná byla otázka investic. Měl nějakou finanční představu, jak by mělo vypořádání vypadat. Měl představu nějakého finančního vypořádání ve prospěch bývalé manželky. Sám neměl žádný požadavek k vypořádání. Kdyby tomu tak bylo, hlídala by právní zástupkyně lhůtu k podání žaloby. Pro něj bylo výhodné, že žaloba nebyla podána, protože nemusel nic vypořádávat.

9. Z opakované výpovědi svědka JUDr. , jméno FO, bylo zjištěno, že je již v penzi, dříve pracoval na , Anonymizováno, a zabýval se hospodářským právem. Jeho bývalá manželka v době před a v době rozvodu pracovala v pojišťovně , Anonymizováno, , jako pojišťovací agent na smlouvu, nikoli však jako zaměstnanec. Dostávala provize. Věděl o tom, že byla povinna vracet provize z důvodu legislativních změn. Doma to řešili, ale spoléhal na to, že má advokáta a ten ji bude schopen dobře poradit. Peníze nakonec musela vracet. Jeho majetku ani účtu se to však nedotklo. Měli každý svůj účet a neměli k nim navzájem přístup. Na ty účty jim chodily jejich peníze, nikoli společné. Tak se dohodli, tak to pro ně bylo normální. Dluh považoval za její, protože měli zvlášť účty. To, že advokát nepodal žalobu mu vyhovovalo, protože by manželce musel vyplatit za vnosy do jeho domu. (Při výslechu u KS uvedl, že vnosy odhadoval na 300 až 350 tisíc, a ty by ji musel vyplatit. Nechal by si udělat znalecký posudek a z toho by pak vycházel.) Uvedl, že na civilní spory nebyl, dělal jen hospodářské právo. Sám žalobu na vypořádání SJM podat nechtěl, nechtěl vypořádat nic jiného. S advokátkou řešili případný postup v soudním řízení o vypořádání SJM pouze teoreticky, konkrétně ne.

10. Z výpovědi žalobkyně u jednání dne 28.3.2024 soud zjistil, že bývalý manžel věděl o tom, že bude muset vracet provize, jelikož se to týkalo ředitelů firem, se kterými byl kamarád. Tito klienti volali nejdříve jemu, když se o problému s pojistkami dozvěděli. Nakonec jim pojišťovna vklady zachránila přeměnou na jednorázovou pojistku, nicméně žalobkyně musela adekvátní část provizí vrátit. Nikoho nezajímalo, že jí to prošlo i daňovým přiznáním. Pojišťovna s ní záležitost vůbec neprojednala, zjistila to, až ji přestali vyplácet provize. Bylo jí oznámeno, že s ní mohou okamžitě ukončit spolupráci a ona dle smlouvy bude muset zaplatit veškeré dluhy do 14 dnů. Když podepisovala uznání dluhu domnívala se, že podepisuje pouze splátkový kalendář. Byl jí předložen a byla to jediná možnost, aby nepřišla o práci. S tehdy ještě manželem to řešili, přečetl si smlouvu a řekl jí, že ji nic jiného nezbývá. Uznání dluhu/splátkový kalendář neviděl, ani ona sama nedostala kopii. Až později ji získala od manažerky. Dlužné částky ji byly strhávány z provizí, musela vyvinout zvýšené úsilí a pracovní nasazení, aby dluh splatila. Finančních prostředků manžela se splácení nedotklo.

11. Soud při hodnocení přiměřenosti majetkových poměrů manželů dospěl k závěru, že se zde jedná o odlišnou situaci, která je běžně judikována, kdy si jeden z manželů za trvání manželství např. sjedná úvěr na splácení movité, nemovité věci, event. koupí věc bez vědomí druhého manžela. V daném případě žalobkyně nadstandartní provize vydělala svým přičiněním a celá rodina z toho profitovala, děti i manžel. Peníze takto získané rodina spotřebovala na dovolené, tedy chovali se přiměřeně svým majetkovým poměrům. Peníze si žalobkyně nepůjčovala, ani nebyly nijak vázány. Vinou legislativních změn však musela žalobkyně provize (jejich poměrnou část) vrátit. Opět to nebylo způsobeno vinou žalobkyně. Tuto situaci nemohla předpokládat a nemůže jí být přičtena k tíži. Smlouvy uzavřela se solventními klienty, které ji pomohl získat manžel. Byli to klienti, kteří by při obvyklém běhu věcí řádně pojistné platili, protože to pro ně bylo výhodné. Co se týče souhlasu či nesouhlasu tehdejšího manžela žalobkyně s uznáním dluhu, tak bylo prokázáno, že žalobkyně podepsala splátkový kalendář (uznání dluhu), protože neměla jinou možnost, jak si udržet práci a zároveň nemuset podle smlouvy doplatit veškeré závazky vůči pojišťovně do 14 dnů od ukončení spolupráce. Nic jiného ji nezbylo. Ač tehdejší manžel uznání dluhu neviděl, neměla ho k dispozici ani žalobkyně, tak byl srozuměn a věděl, že bude dluh na provizích splácet. Ze všech okolností je zřejmé, že s tím i souhlasil, jelikož jak bylo zjištěno, byl s prací manželky velice spokojen, byl rád, že vydělává tolik peněz a nechtěl, aby o práci přišla. Odborné rady ji ale neposkytoval, protože se v civilním právu nevyznal a spoléhal, že ji dobře poradí její advokát. Krajský soud uzavřel, že bývalý manžel, jakožto osoba s právním vzděláním se orientoval i ve vypořádání SJM. Z opakovaného výslechu tohoto svědka má soud za prokázaný opak. Už jen skutečnost, že svědek byl přesvědčen o tom, že manželé mají každý „svůj“ účet a na něm „své“ výlučné peníze svědčí o tom, že netuší, co obnáší institut SJM. Když ve výpovědi uvedl, že dluh z provizí byl manželky, protože účet je její, nelze z toho vyvodit nic jiného, než že pro něj to byl dluh, který se ho jako by netýkal, jelikož nezasahoval do „jeho“ příjmu na „jeho“ účtu a nemusel se na něm podílet ze „své“ výplaty, a proto s tím také souhlasil. Pro něj se vlastně nic nezměnilo, protože manželka vydělávala tolik, že se ho splácení nijak nedotklo.

12. V řízení bylo také prokázáno, že ačkoli o účtu manželky věděl, respektoval, že mají účty oddělené a chtěl vypořádat pouze investice do domu a auto, nic jiného. Byl připraven, že to bude on, kdo bude manželce vyplácet vypořádací podíl.

13. Podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena.

14. Podle ustanovení § 149 zákona č. 40/1964 Sb. Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem.

15. V řízení bylo prokázáno, že při vypořádání SJM by žalobkyně byla úspěšná se svým požadavkem na výplatu jedné poloviny investic do nemovitosti bývalého manžela v částce 350 000 Kč, jedné poloviny hodnoty osobního automobilu v částce 60 000 Kč a podílu bývalého manžela na společném dluhu z provizí ve výši 192 623 Kč. Tak by se jí dostalo 590 333 Kč. Jelikož žalobkyni již v předchozím řízení byla přiznána částka 223 290 Kč s úrokem z prodlení rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. a žalobkyni přiznal z titulu náhrady škody částku 367 333 Kč. Po provedeném dokazování soud nezohlednil částku 186 710 Kč jako polovinu zůstatku peněžních prostředků na účtu žalobkyně, jelikož nebylo prokázáno, že v řízení o vypořádání SJM, pokud by proběhlo v zákonné tříleté lhůtě, by byla tato položka uplatněna, resp. bylo zjištěno a prokázáno, že by ji bývalý manžel neučinil součástí vypořádání.

16. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

17. U jednání dne 28.3. 2024 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 35 000 Kč a soud řízení v této části zastavil.

18. Po vyhlášení rozsudku vzala žalobkyně žalobu zpět i v části týkající se příslušenství z částky 35 000 Kč tedy úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 15.7.2014 do zaplacení. Jelikož o této části předmětu řízení nebylo rozhodnuto, soud tak učiní samostatným usnesením poté, co se k návrhu vyjádří ostatní účastníci.

19. Právní zástupce vedlejšího účastníka navrhoval, aby soud rozhodl o separaci nákladů za účast u jednání, kde právní zástupkyně neměla doložené zproštění mlčenlivosti právní zástupkyně bývalého manžela. Jelikož soud na tomto jednání prováděl dokazování a jednání nebylo zmařeno a další jednání se nekonalo pouze z důvodu výslechu této svědkyně, k separaci nákladů soud nepřistoupil.

20. Žalobkyně byla úspěšná v částkách 180 623 Kč, 186 710 Kč, 350 000 Kč a 60 000 Kč včetně úroků z prodlení. Neúspěch spočíval v částce 35 000 Kč, 12 000 Kč s úrokem z prodlení a úroku z prodlení z částky 625 623 Kč. Při posouzení úspěchu a neúspěchu soud kapitalizoval požadované a zamítnuté úroky z prodlení a část zamítnuté jistiny a dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná ze 81 % a neúspěšná ve výši 19 %.

21. Podle ustanovení § 142 odst. 2 měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

22. Náklady spočívají v odměně advokáta za zastoupení dle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. převzetí a přípravu, za sepis žaloby, doplnění žaloby, účast u jednání dne 30.6.2016, 1.12.2016 přesahující dvě hodiny, 2.3.2017 přesahující dvě hodiny, podání ze dne 22.5.2017, jednání 23.5.2017 přesahující dvě hodiny, účast u jednání dne 29.6.2017, účast na místním šetření v , adresa, dne 13.12.2017, účast u jednání dne 27.2.2020 a dne 30.6.2020. Za sepis žaloby byla v souladu s ust. § 12 odst. vyhlášky odměna zvýšena na dvojnásobek s ohledem na to, že právní zástupkyně měla na prostudování a sepis žaloby pouze jeden den, před uplynutím promlčecí lhůty, tzn. 21 720 Kč. Dále byla přiznána odměna za celkem , hodnota, úkonů po 10 860 Kč. Odměna ve výši ½ za dva návrh na osvobození žalobkyně od soudních poplatků ve výši po 5 430 Kč. Soud žalobkyni přiznal i náhradu za promeškaný čas za dvě půlhodiny po 100 Kč dne 27.4.2017 - účast u jednání, které se nekonalo, a za čas strávený cestou na místní šetření dne 13.12.2017 dvě půlhodiny po 100 Kč, náhrada cestovních výdajů ve výši 255 Kč za cestu z , adresa, a zpět, celkem , hodnota, km, osobním vozidlem Volkswagen , právnická osoba, . Za odvolací řízení představují náklady odměnu za zastupování advokátem při úkonech – sepis odvolání, vyjádření k odvolání z 25.2.2020, účast na jednání před odvolacím soudem dne 3.3.2021 a 30.6.2021. Za dovolací řízení soud přiznal náhradu nákladů za sepis dovolání, žádost o osvobození od placení soudního poplatku ve výši ½ odměny. Za řízení vedené u Městského soudu v Brně účast náleží žalobkyni náhrada nákladů spočívající v odměně za zastupování advokátem na jednání ve dnech 28.3.2024 a 30.4.2024. Ke každému úkonu právní služby pak náleží náhrada nákladů dle § 13 odst. 3 vyhlášky 177/1996 Sb., tj. 24 x 300 Kč. Celkem 268 495 Kč. Z toho náleží žalobkyni náhrada ve výši 62 %, tj. 166 467 Kč.

23. Podle ustanovení § 148 odst. 1) o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady na znalecké posudky činily celkem 30 486 Kč (22 470 + 726 + 7 290). 81 % pak je částka 24 694 Kč, kterou je podle neúspěchu v řízení povinen nahradit žalovaný společně s vedlejším účastníkem.

24. Jelikož byla žalobkyně osvobozena od placení soudních o poplatků pole § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. zavázal soud podle výsledku řízení k zaplacení žalovaného a vedlejšího účastníka. (výrok V.)

25. Stanovené povinnosti uložil soud splnit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.