116 C 25/2026
č. j. 116 C 25/2026-16
V PLATNOSTICitované zákony (6)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142 § 160
- České národní rady o soudních poplatcích, 549/1991 Sb. — § 4
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 573 § 1970
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
Plný text
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Tamarou Göthovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 12 568,37 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 5 467,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 9. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 7 101,32 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 640,87 Kč od 16. 5. 2025 do 8. 9. 2025, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 173,82 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 5 467,05 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 12 568,37 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky řízení byla dne 7. 10. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované úvěr do výše 43 400 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 1,066 % denně a poplatky za vyplacení tranší ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a poplatky za službu „Klidné spaní“ v pravidelných denních splátkách, první splatná ke dni 6. 11. 2024, s koncem kreditového rámce do 31. 3. 2026. Žalovaná svoji povinnost řádně a včas neplnila, když uhradila pouze částku v celkové výši 32,95 Kč. Žalobce proto smlouvu ke dni 15. 5. 2025 vypověděl. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení dlužné jistiny a poplatků v celkové výši 5 640,87 Kč s úrokem z prodlení od 16. 5. 2025 do zaplacení a úroku v kapitalizované výši 6 927,50 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 7. 10. 2024 uzavřela žalovaná s žalobcem prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalované úvěr formou úvěrového limitu ve výši 43 400 Kč. Žalobce poskytl převodem na účet žalované č. , č. účtu, dne 7. 10. 2024 pod variabilním symbolem , var. symbol, částku 5 500 Kč (jak také plyne z přehledu bankovních transakcí). Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 1,066 % denně v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná ke dni 6. 11. 2024. Žalovaná se dále zavázala zaplatit poplatek za vyplacení tranší ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 3,66 Kč denně. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím přímého náhledu na bankoví účet (AISP). V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru žalobce v rámci ověřování úvěruschopnosti žalované zjistil, že žije sama, má příjem ve výši 34 231 Kč, výdaje na půjčky ve výši 5 000 Kč, výdaje na bydlení 6 000 Kč a zbylé výdaje ve výši 5 000 Kč měsíčně. Prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval pouze příjmové transakce, žalobce ověřil čistý měsíční příjem ve výši 34 231 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila na svůj závazek řádně a včas, byla emailem ze dne 15. 5. 2025 informována o výpovědi smlouvy. Výzvou ze dne 29. 8. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu a upozorněna na možnost uplatnění nároku u soudu. Výzva byla žalované dle potvrzení o podání zásilky zaslána dne 2. 9. 2025 na adresu , adresa, .
5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).
6. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jak mu ukládá § 86 odst. 1 ZSÚ. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. Soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu.
7. Z doložených listin soud dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobce se zabýval pouze příjmy žalované, ale již se nezajímal a neověřoval výdaje žalované a její skutečný disponibilní zůstatek. Nebyl vyžádán jediný doklad, který byl ověřil tvrzení žalované stran jejích výdajů, např. bydlení ve výši 6 000 Kč (nájemní smlouva, SIPO apod.). Z bankovního účtu byly zjišťovány pouze příjmové transakce. V situaci, kdy žalovaná již v době uzavírání smlouvy byla povinna splácet částku ve výši 5 000 Kč, měl žalobce o to důkladněji a důsledněji zkoumat úvěruschopnost žalované. Žalobce jako profesionál měl ověřit, zda se žalovaná nedostala do situace, kdy jedním úvěrem splácí další, neboť poskytnutí úvěru žalované zatížené předchozími dluhy při současném nedostatečném zjištění výdajů nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup věřitele. Žalobce při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí a poskytl žalované úvěr, i když zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Z tohoto důvodu je smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou s odkazem na § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná.
8. Dle § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ spotřebitel vrátí poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Vycházeje z uvedeného ustanovení není možné splatnost nevrácené jistiny odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku, ale vycházet z doby přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji určí soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).
9. Žalovaná byla v řízení nekontaktní, nereagovala na výzvy soudu a soudu se nepodařilo zjistit, jaké jsou její majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by bylo možné odvíjet dobu přiměřenou jejím možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ. S ohledem na pasivitu žalované, která se ve věci nevyjádřila, neposkytla soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, je splatnost předmětného dluhu jako neoprávněného majetkového prospěchu odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě soud za výzvu k vydání považuje předžalobní výzvu ze dne 29. 8. 2025, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 3 dnů. Upomínka byla dle potvrzení odeslána dne 2. 9. 2025. Nebylo prokázáno její doručení žalované, proto se upomínka považuje dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání (dne 5. 9. 2025). Dne 6. 9. 2025 žalované započala běžet třídenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 8. 9. 2025. Žalovaná se tak ke dni 9. 9. 2025 dostala do prodlení a žalobci vzniklo dle § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
10. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 5 500 Kč, přičemž žalovaná uhradila pouze částku 32,95 Kč. Žaloba je tak důvodná co do částky 5 467,05 Kč. Žalovaná v rámci řízení netvrdila ani neprokázala, že by žalobci uvedenou částku zaplatila a ani jinak tvrzení žalobce nerozporovala, soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 5 467,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 9. 9. 2025 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II. soud žalobu zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu ve věci z úspěchu v celém sporu včetně příslušenství, a to ze stavu ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., naopak úspěch žalované je představován výrokem II. Jelikož žalovaná byla v řízení úspěšnější, má právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu je však zřejmé, že žalované žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.
12. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobci vznikla poplatková povinnost ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán a dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle Položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků činí soudní poplatek částku 1 000 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobci výrokem IV. tohoto rozsudku, aby uhradil na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč.
13. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.