116 C 325/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Tamarou Göthovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 18 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 18 026 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 026 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 924 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 810 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 620,26 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 950 Kč od 30. 1. 2024 do 6. 6. 2024, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 924 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 25,23 % ročně z částky 18 950 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení, ve výši 2 070,50 Kč, k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 9. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 18 950 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 4. 2022.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, , IČO: , IČO, ) uzavřel s žalovanou dne 1. 4. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr výši 20 000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit v hotovosti formou 78 týdenních splátek ve výši 524 Kč, poslední splátka ve výši 503 Kč, celkovou částku ve výši 40 851 Kč. Tato částka byla tvořena úvěrem ve výši 20 000 Kč, pojistným ve výši 2 340 Kč a poplatkem ve výši 18 511 Kč. Poplatek představoval součet úroku ve výši 12 469 Kč; poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatku za komfortní poskytnutí a splácení ve výši 1 302 Kč a poplatku za flexibilní splácení ve výši 3 240 Kč.

5. Z předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, když nepravidelnými platbami zaplatila částku ve výši 1 974 Kč, kterou žalobce v částce 1 050 Kč započetl na úhradu jistiny. Z tabulky je zřejmé, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou již čtvrté splátky, přičemž ani dřívější splátky nehradila v ujednané týdenní frekvenci.

6. Ze zákaznické karty ze dne 1. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla svobodná, základního vzdělání, měla jednu vyživovací povinnost, žila s rodiči a pracovala na plný úvazek jako uklízečka u uvedeného zaměstnavatele. Účelem úvěru bylo vybavení domácnosti. Žalovaná žila v domácnosti s příjmem v celkové výši 61 069 Kč, který tvořil její příjem ve výši 11 069 Kč a další blíže nespecifikované čisté příjmy domácnosti ve výši 50 000 Kč. Dle vyznačených políček byly předloženy výplatní pásky za měsíce prosinec 2021 a leden a únor 2022. Odhadované měsíční výdaje byly vyčísleny na částku ve výši 2 900 Kč.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024 a přílohy, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024, které bylo žalované odesláno dle předloženého podacího lístku dne 20. 2. 2024.

8. Předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 22. 5. 2024, která byla žalované dle předloženého podacího lístku odeslána téhož dne, byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 6. 6. 2024.

9. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle § 87 odst. 2 ZSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

16. Z doložených listin soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Dle zákaznické karty se právní předchůdce žalobce měl zabýval příjmy i výdaji žalované, které měly být dle zatrhnutých políček v zákaznické kartě ověřeny předloženými výplatními páskami. Soud má však za to, že pouze z těchto dokumentů právním předchůdce žalobce nemohl dospět ke zjištění, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr řádně a včas po celou dobu trvání smlouvy splácet. Právní předchůdce žalobce mohl pouze ověřit výši tvrzeného příjmu žalované v částce 11 069 Kč, nikoliv další blíže nespecifikovanou částku 50 000 Kč, která měla být dalším příjmem domácnosti žalované. Právní předchůdce nemohl jen z tvrzení žalované usuzovat, že i když žije u rodičů, může disponovat dalšími 50 000 Kč, a bude tak schopna po dobu 78 týdnů platit částku ve výši 524 Kč. Pokud se jedná o výdaje žalované, na ty právní předchůdce žalobce zcela rezignoval a nijak je neověřil, ačkoliv žalovaná uvedla, že její výdaje jsou pouze 2 900 Kč. Již takto nízké výdaje žalované mající jednu vyživovací povinnost měly právního předchůdce žalobce jako profesionála přimět k tomu, aby důkladněji ověřil skutečné výdaje žalované. Jestliže právní předchůdce žalobce při vědomosti, že se žalovaná nachází v takové životní situaci, kdy je svobodná, má jednu vyživovací povinnost a její ověřený příjem činí pouze 11 069 Kč, umožní žalované bez bližšího zkoumání jejích skutečných finančních možností čerpat úvěr, který by měla splácet po dobu 78 týdnů, jeví se počínání právního předchůdce žalobce jako lehkomyslné a svědčí o zcela nedostatečném posouzení a ověření schopnosti žalované úvěr splácet. Pouhé doplnění čísel do formuláře zákaznické karty, aniž by se právní předchůdce žalobce uvedenými hodnotami vůbec zabýval, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. S ohledem na uvedené, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalované. Z tohoto důvodu je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 ZSÚ a na § 580 ve spojení s § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18).

17. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 ZSÚ je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

18. Žalovaná byla v řízení nekontaktní, nereagovala na výzvy soudu a nepodařilo se tak zjistit, jaké jsou majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné odvíjet dobu přiměřenou jejím možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ. S ohledem na pasivitu žalované, která se ve věci nevyjádřila, neposkytla soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, je splatnost předmětného dluhu jako neoprávněného majetkového prospěchu odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě soud za výzvu k vydání považuje předžalobní upomínku ze dne 22. 5. 2024, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 6. 6. 2024. Žalovaná je ode dne 7. 6. 2024 v prodlení s vydáním neoprávněného majetkového prospěchu a žalobci, na něhož byla pohledávka dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena, vzniklo dle § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení.V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne 1. 4. 2022 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná uhradila částku ve výši 1 974 Kč. Žalobou uplatněný nárok je tak důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou a částkou již uhrazenou. Zbývá tedy uhradit částku 18 026 Kč. Žalovaná v rámci řízení neprokázala, že by žalobci uvedenou částku zaplatila a ani jinak tvrzení žalobce nerozporovala, soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 18 026 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 7. 6. 2024 do zaplacení. Ohledně výše úroku z prodlení soud vyhověl požadavku žalobce. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II. soud žalobu zamítl.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu ve věci z úspěchu v celém sporu včetně příslušenství a ze stavu ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 62 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v rozsahu 38 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalované má žalobce právo na náhradu v rozsahu 24 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále je „AT“) Sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení činí u tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 30 000 Kč částku 300 Kč (§14b odst. 1 bod 2 AT). Soud přiznal náhradu nákladů za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění § 11 odst. 1 písm. a), d) odst. 2 písm. h) AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 1 050 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. o částku ve výši 220,50 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu nákladů v částce 497 Kč, která odpovídá 24 % účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 2 070,50 Kč.