116 C 39/2026

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Tamarou Göthovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 12 683,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 5 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 28. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 7 121,57 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 621,57 Kč od 25. 2. 2025 do 27. 6. 2025, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 121,57 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení a částky ve výši 62,37 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 17. 12. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 12 621,57 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 62,37 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky řízení byla dne 25. 10. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované úvěr do výše 54 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 1,066 % denně a poplatky za vyplacení tranší ve výši 1,99 % z vyplacené tranše v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná ke dni 24. 11. 2024, konec kreditového rámce byl dne 18. 4. 2026. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná svoji povinnost řádně a včas nesplnila, když neuhradila ničeho. Žalobce proto smlouvu ke dni 24. 2. 2025 vypověděl. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení dlužné jistiny a poplatků v celkové výši 12 621,57 Kč s úrokem z prodlení od 25. 2. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty v kapitalizované výši 62,37 Kč za období od 25. 11. 2024 do 23. 2. 2025.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 25. 10. 2024 uzavřela žalovaná s žalobcem prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě této smlouvy se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr až do výše 54 900 Kč. Žalobce poskytl převodem na účet žalované č. , č. účtu, dne 25. 10. 2024 částku 5 500 Kč, jak je zřejmé z přehledu bankovních transakcí. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 1,066 % denně z nesplacené jistiny v pravidelných denních splátkách, které mohla uhradit v měsíčních úhradách. První splátka byla splatná ke dni 24. 11. 2024. Žalovaná se dále zavázala zaplatit poplatek za vyplacení tranší ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Pro případ prodlení byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím občanského průkazu. Při posuzování úvěruschopnosti žalobce zjistil, že žalovaný žije s dalším členem ve společně hospodařící domácnosti, ověřený čistý měsíční příjem činí 36 840 Kč, žalovanou uváděný čistý měsíční příjem činí 24 390 Kč, výdaje na bydlení činí 8 100 Kč a zbylé výdaje činí 5 000 Kč měsíčně. Prostřednictvím bankovního výpisu byl zjištěn čistý příjmy žalované za období od 25. 10. 2023 do 23. 10. 2024 ve výši 36 840 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila na svůj závazek ničeho, byla emailem ze dne 24. 2. 2025 informována o výpovědi smlouvy. Výzvou ze dne 19. 6. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do tří dnů a upozorněna na možnost uplatnění nároku u soudu. Výzva byla žalované dle podacího lístku odeslána téhož dne na adresu , adresa, .

5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

6. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované, jak mu ukládá § 86 odst. 1 ZSÚ. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. Soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu.

7. Z doložených listin soud dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobce se zabýval pouze příjmy žalované, ale již se nezajímal a neověřoval její výdaje a její skutečný disponibilní zůstatek. Nebyl vyžádán jediný doklad, který byl ověřil tvrzení žalované stran jejích výdajů, např. bydlení ve výši 8 100 Kč (nájemní smlouva, SIPO apod.). Z bankovního účtu byly zjišťovány pouze příjmové transakce a následně zjištěný celkový měsíční příjem ve výši 36 840 Kč je o více než 12 000 Kč vyšší, než jaký uváděla sama žalovaná (24 390 Kč). Již tento značný rozpor měl žalobce jako profesionála vést k tomu, aby důkladněji a důsledněji zkoumal příjmy žalované a její výdaje. Žalobce však na zkoumání výdajů zcela rezignoval. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedostál své povinnosti a úvěruschopnost žalované dostatečně neposoudil. Z tohoto důvodu je smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou s odkazem na § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované částku ve výši 5 500 Kč, kterou je žalovaná povinna vrátit. Dle § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ spotřebitel vrátí poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Vycházeje z uvedeného ustanovení není možné splatnost nevrácené jistiny odvíjet od výzvy věřitele k plnění, ale vycházet z doby přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji určí soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

9. Žalovaná byla v řízení nekontaktní, nereagovala na výzvy soudu a nepodařilo se zjistit, jaké jsou její majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by bylo možné odvíjet dobu přiměřenou jejím možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ. S ohledem na pasivitu žalované, která se ve věci nevyjádřila, neposkytla soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, je splatnost předmětného dluhu jako neoprávněného majetkového prospěchu odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě soud za výzvu k vydání považuje předžalobní výzvu ze dne 19. 6. 2025, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 3 dnů. Výzva byla dle podacího lístku odeslána dne 19. 6. 2025. Nebylo prokázáno její doručení žalované, proto se upomínka považuje dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání (dne 24. 6. 2025). Dne 25. 6. 2025 žalované započala běžet třídenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 27. 6. 2025. Žalovaná se tak ke dni 28. 6. 2025 dostala do prodlení a žalobci vzniklo právo na úrok z prodlení ve výši 12 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 5 500 Kč, přičemž žalovaná neuhradila ničeho. Žalovaná v rámci řízení netvrdila ani neprokázala, že by žalobci uvedenou částku zaplatila a ani jinak tvrzení žalobce nerozporovala, soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 5 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 28. 6. 2025 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II. soud žalobu zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť úspěch žalobce i žalované byl v obdobné výši (zohledňován předmět řízení včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08), a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

12. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobci vznikla poplatková povinnost ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán a dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle Položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků činí soudní poplatek částku 1 000 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobci výrokem IV. tohoto rozsudku, aby uhradil na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč.

13. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.