116 C 4/2017

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce, narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno celé jméno žalované sídlem adresa, obec proti žalované: ; 1. celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa, obec žalovanému: ; 2. celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa, obec o určení vlastnictví k nemovitostem

I. Určuje se, že vlastníkem id. ½ k pozemku parc. číslo o výměře 223 m2 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – objekt bydlení (rodinný dům) adresa, pozemku parc. číslo o výměře 214 m2 – zahrada, vše zapsáno na list vlastnictví, pro k.ú. část obce, územní celek, okres okres, u stát. instituce, stát. instituce, byla ke dni 16.12.2005 jméno celé jméno žalované, datum narození.

II. Žalovaní 1), 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice, na účet Městského soudu v Brně náhradu nákladů řízení ve výši 24.000 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaní 1), 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice, na účet Městského soudu v Brně náhradu nákladů řízení v plné výši, která bude určena samostatným usnesením, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaní 1), 2) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení ve výši 20.427,50 Kč k rukám právního zástupce žalobce a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4.1.2017 se žalobce domáhal určení, že vlastníkem shora označených nemovitostí byla ke dni 16.12.2005 jméno celé jméno žalované. Jelikož tato před svoji smrtí uzavřela dne 30.6.2004 darovací smlouvu, kterou shora označené nemovitosti darovala 1. žalované. Žalobce je přesvědčen, že právní úkon – darovací smlouva je absolutně neplatná, jelikož dárkyně nejen v době uzavření smlouvy, ale již několik let před tím, byla stižena duševní poruchou - smíšenou demencí, která souvisela především s jejím vysokým věkem, trpěla mnohými onemocněními, užívala velké množství léků, které mohly ovlivnit její duševní stav. Již manžel jméno celé jméno žalované, jméno celé jméno žalovaného se domáhal určení neplatnosti této darovací smlouvy. V průběhu řízení však zemřel. I žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu (pod sp. zn. 31C 219/2011) domáhal určení vlastnictví k nemovitosti, v řízení nebyl úspěšný, jelikož se řízení neúčastnili všichni, kterých se řízení týkalo a účastnit se jej měli.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili, domnívali se, že soud nepatřičně poučil žalobce o jeho možnosti podat opětovně žalobu. Dále namítli vydržení, jelikož žaloba byla podána po více než 10 letech od nabytí vlastnictví žalovanou.

3. Ke vznesené námitce vydržení je třeba uvést, že k tomu, aby bylo vlastnické právo vydrženo, je třeba kumulativní splnění podmínek, dobrá víra a doba. V daném případě je vyloučeno, aby k vydržení došlo, jelikož žalovaná nemohla být v dobré víře za situace, kdy spornost vlastnického práva namítal již manžel dárkyně, jméno celé jméno žalovaného a v roce 2007 podal žalobu, a obdobnou žalobu podal v roce 2011 již žalobce.

4. U jednání, při výslechu znalce vznesli žalovaní námitku podjatosti znalce, s odůvodněním, že v minulosti měl stejného zaměstnavatele, jako žalobce – Vězeňskou službu ČR, oba byli zaměstnáni ve Vazební věznici Brno Bohunice a byli členy stejné odborové organizace. Jelikož žalobce pracoval v ozbrojených složkách a znalec jako lékař na detenci, kdy jejich kontakt byl minimální a jelikož nevykonávali službu na stejném oddělení a oba popřeli, že by mezi nimi byl jiný vztah, soud neshledal důvody, pro které by měl být znalec vyloučen.

5. Ze spisového materiálu sp.zn. 33 C 126/2007 bylo zjištěno, že předmětem řízení byla žaloba pro zmatečnost ve věci neplatnosti darovací smlouvy mezi účastníky jméno celé jméno žalovaného, manželem zemřelé jméno celé jméno žalované a celé jméno žalované (žalovanou 1). V tomto řízení zahájeném dne 1.6.2007 se žalobce domáhal určení, že darovací smlouva uzavřená mezi jeho manželkou a vnučkou je neplatná, a to z důvodu, že v době podpisu smlouvy a již několik let předtím, trpěla dárkyně smíšenou demencí, užívala množství léků, jelikož trpěla dalšími onemocněními. V průběhu řízení žalobce zemřel. Žalobou pro zmatečnost se domáhal vnuk žalobce celé jméno žalobce (žalobce v tomto řízení), zrušení usnesení o zastavení řízení 33 C 126/2007. Žaloba byla zamítnuta.

6. Ze spisového materiálu sp.zn. 31 C 219/2011 bylo zjištěno, že žalobce se žalobou podanou dne 23.11.2011 domáhal proti žalované 1) určení vlastnictví z důvodu, že darovací smlouva, kterou uzavřela žalovaná s babičkou, jméno celé jméno žalované byla neplatná, protože dárkyně již několik let před podpisem smlouvy trpěla duševní poruchou. Ve věci byl vypracován znalecký posudek na posouzení, zda ke dni 30.6.2004 trpěla duševní poruchou a zda byla schopna posoudit následky svého jednání. Znalkyně příjmení příjmení konstatovala, že nepříznivý duševní stav jméno jméno se vyvíjel dlouhodobě, zpočátku se jednalo o poruchy při arterioskleróze mozkových cév (zapomětlivost, závratě, změny nálad, spavost), později se přidružily poruchy chování s výraznějšími negativními projevy při Alzheimerově chorobě. Závěrem znalkyně konstatovala, že jméno příjmení trpěla dne 30.6.2004 již pokročilou demencí, a to smíšenou formou demence a nebyla schopna rozpoznat význam tohoto právního aktu a nebyla schopna zhodnotit důsledky svého jednání a byla zvýšeně manipulativní. V tomto řízení žalovaná strana předložila znalecký posudek vypracovaný znalcem příjmení. MUDr. jméno příjmení, CSc. (hodnocen jako důkaz listinou pro chybějící náležitosti). K zadání žalované dospěl k závěru, že stav posuzované nebyl v době podpisu smlouvy takový, aby nadevší pochybnost znemožnil posoudit následky jejího chování a jednání. Záznamy podle Doc. příjmení ve zdravotnické dokumentaci rozhodně nebyly takového charakteru, že by se u zemřelé dalo jednoznačně říci, že nebyla schopna posoudit následky svých právních úkonů.

7. Z prohlášení pacienta ze dne 9.2.1999 bylo zjištěno, že jej podepsala jméno celé jméno žalované a její podpis je úhledný, nechybí v něm žádné písmeno.

8. Z prohlášení pana jméno příjmení (r. 1924) ze dne 10.3.2007 bylo zjištěno, že nesouhlasil s darovací smlouvou, kterou převedla jeho žena jméno ½ předmětných nemovitostí na vnučku jméno, a to proto, že manželka byla dlouhodobě těžce nemocná, před rokem 2000 nepoznávala ani své blízké, příbuzné, utíkala z domu a nebyla schopna samostatnosti z důvodu Alzheimerovy nemoci. příjmení pak využila nemohoucnosti své babičky, ač věděla, že tato neví, co dělá.

9. Žalobce, jako účastník řízení vypověděl, že po roce 2000 se zdravotní stav jeho babičky zhoršoval, neobešla se bez jeho pomoci. Pomáhal prarodičům s úklidem, nákupy, zahradou nebo jim chodil pro léky. Babička, když si chtěla povídat, často nenacházela slova, nepoznávala ani manžela. Byla v péči MUDr. příjmení, u které pracovala jako zdravotní sestra matka žalované a manželka žalovaného.

10. Dopisem ze dne 30.3.2007 se žalobce obrátil na ošetřující lékařku paní jméno příjmení, MUDr. jméno příjmení, aby jí požádal o vydání zdravotní dokumentace jeho babičky do vlastních rukou. Dopisem ze dne 16.6.2008 mu sdělila, že pokud v minulém roce žádal o vydání kopie zdravotní dokumentace, tak se stejnou žádostí se na ni obrátil i MUDr. příjmení, kterému napsala, že mu nemůže vyhovět, jelikož nebyl pověřen soudem k vypracování posudku. Nicméně v současné době má žalobce, jako přímý příbuzný na zdravotní dokumentaci nárok.

11. Z výslechu jméno příjmení, jako svědkyně v řízení 31 C 219/2011 bylo zjištěno, že byla zaměstnána u MUDr. příjmení, ošetřující lékařky jméno příjmení. Nikdy na ní nepozoroval potíže v mentální oblasti. Pokud uvedla záchranné službě informace o babičce, kterou našli ležet ve sklepě s mozkovou příhodou, takto bylo díky stresu, něco jim řekla a oni to zapsali. Pokud bylo uvedeno, že utíkala z domu, tak chodívala na návštěvy za její maminkou, popovídat si, protože doma nebyl klid, její manžel si pouštěl příliš nahlas televizi. Popřela, že by podepisovala žádost o umístění babičky do LDN, to zařizovala dcera. Když byla ona s manželem na interně a zvažovali další postup, tak jim ošetřující lékařka řekla, že pokud do žádosti uvedou dlouhá léta trvající demencí, pak bude mít babička při umístění přednost.

12. Z výslechu celé jméno žalovaného (žalovaného 2) jako svědka v řízení sp.zn. 31 C 219/2011 bylo zjištěno, že byl u výslechu velice nervózní a vystresovaný. Uvedl, že si není vědom, že by maminka utíkala z domu, ani na ní nepozoroval demenci, nicméně zdravotní stav se jí výrazně zhoršoval a potřebovala nutně zajistit celodenní zdravotní péči, na kterou její manžel nestačil, protože špatně chodil.

13. Z rozsudku MS Brno č.j. 31 C 219/2011-95 ze dne 16.11.2015 bylo zjištěno, že soud žalobě vyhověl, když dospěl po provedeném dokazování k závěru, že jméno příjmení trpěla v rozhodném období smíšenou formou demence a nebyla schopna zvážit všechny okolnosti a význam právního úkonu – darovací smlouvy. Rozsudkem KS Brno byl rozsudek změněn tak, že žaloba byla zamítnuta, a to z důvodu, že v řízení nevystupovali všichni dědicové, ať už na straně žalující, či žalované s tím, že žalobci nic nebrání podat žalobu novou, v níž označí všechny účastníky, kteří se mají řízení účastnit.

14. Z darovací smlouvy ze dne 25.6.2004 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi jméno příjmení, jako dárkyní a celé jméno žalované, jako obdarovanou Předmětem smlouvy bylo darování ideální poloviny nemovitostí pozemku parc. číslo o výměře 223 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. číslo o výměře 214 m2 – zahrada, a budova adresa na pozemku parc. č číslo – bydlení, vše zapsané na list vlastnictví pro katastrální uzemí, okres okres. Podpis dárkyně neobsahuje písmeno„ e“ a písmeno„ k “, které je pak napsáno zcela nelogicky před podpisem.

15. Z výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví bylo zjištěno, že k datu 13.11.2006 byli spoluvlastníky nemovitostí zde zapsaných jméno příjmení (roč. 1924) a jméno příjmení.

16. Z úmrtního listu ze dne 5.1.2015 bylo zjištěno, že jméno příjmení (roč. 1946) zemřel dne 28.11.2014.

17. Ve výpovědi svědkyně jméno příjmení v tomto řízení uvedla, že je manželkou žalovaného 2) a matkou žalované 1). Jako zdravotní sestra pracovala u MUDr. příjmení, která byla ošetřující lékařkou jméno příjmení. V roce 2004 se podle ní paní jméno příjmení léčila s vysokým tlakem, se srdcem. V roce 1999 jí byl implantován pacemaker. S tím se zadýchávala, jiné diagnózy neměla. Celkem vše v domácnosti zvládala, jinak jí pomáhal syn, či vnučka. Měli dobré vztahy, chodila si k nim povykládat za matkou svědkyně, která u ní byla po operaci. To, že by utíkala z domu, označila za silná slova, prostě k nim chodila na návštěvy, utíkala z domu, protože u nich hrozně řvala televize, jelikož děda měl naslouchátko a byl na ní někdy i hrubější. Demenci u ní nepozorovala, neklidná byla kvůli dědovi. Nepamatovala si, že by babička trpěla arteriosklerózou mozkových tepen ani, že by se někdy uvažovalo o psychiatrickém vyšetření babičky. V roce 2005 ji žalovaný 2) našel u nich ve sklepě, přiběhl domů, svědkyně vzala tonometr, tlak byl neměřitelný, proto volala rychlou. Byla to její první mozková příhoda. Když přijela rychlá, řekla jim, že babička nereaguje, že je zmatená, ale to je normální stav, pokud řekla, že utíká z domu, myslela tím do klidu od dědy. Ač je zdravotní sestra, byla ve stresu, jelikož se jednalo o blízkého člověka. Žádost do LDN podepisovala její dcera, sama ví, co je v ní obsaženo. Babička ležela v LDN, dcera se bavila s lékařku, která ji řekla, že je problém s umístěním, proto mají napsat horší zdravotní stav, než jaký je.

18. Ve výpovědi žalovaného 2) v tomto řízení uvedl, že babička byla v polovině roku 2004, v době podpisu smlouvy zdravá, věděla, co dělá, a to až do příhody v září 2005. Měla svoje důvody, proč půlku domu darovala jeho dceři, byla to spravedlivá matka. Zažila křivdu, a proto chtěla majetkové záležitosti vyřešit už za života, a proto se tak rozhodla. K obsahu propouštěcí zprávy se žalovaný vyjádřit nechtěl.

19. Ze znaleckého posudku MUDr. celé jméno znalce doplněného jeho výpovědí znalce u jednání, bylo zjištěno, že jeho úkolem bylo posoudit, zda zemřelá jméno příjmení, matka žalovaného 2) a babička žalované 1), zda ke dni 30.6.2004 trpěla duševní poruchou, která by měla účinky ovlivňující či přímo vylučující její rozpoznávací nebo ovládací schopnosti a posoudit, zda si zemřelá dokázala uvědomit a posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout. Při zpracování znaleckého posudku vycházel z podkladů, které získal od MUDr. příjmení, ze spisového materiálu a tyto podklady pokládal za dostatečně bohaté, aby mohl věc posoudit. U posuzované se jednalo o závažný stav, rozvinutý dementní syndrom, který nejhrubším způsobem narušoval veškerou duševní činnost a to po dobu několika let přede dnem realizace darovací smlouvy. Je-li osoba postižena demencí má to vždy stejný zhoubný průběh 5-8 let, při dobré péči o něco déle. V závěru života už byl její stav velice rozvinutý a vedl k ukončení života. S průběhem se nedá nic dělat a nedá se odvrátit. U posuzované to probíhalo 10 let, jak vyplynulo z dostupné zdravotní dokumentace. Závěrečný stav byla těžká demence a nelze si představit, že rok předtím by mohla být v takové kondici, že by mohla odpovědně provést právní úkon. Posuzovaná léta používala inkontinenční pleny, byl jí předepisován protiúzkostný lék na mozkové prokrvení. MUDr. příjmení doporučila psychiatrické vyšetření, nicméně rodina si to zjevně nepřála, tak se posuzovaná k psychiatrovi nedostala, ale léta jí byl na její problémy předepisován lék.

20. Důkazy soud hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o.s.ř.). Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědi svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení z uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností. (21 Cdo 3341/2006 NS ČR).

21. Znalec příjmení celé jméno znalce ve svém obsáhlém posudku, ač ne zcela přehledně členěném, nicméně zcela vyčerpávajícím způsobem a zcela objektivně zodpověděl zadané otázky. Pro svá skutková zjištění a závěry měl náležitě zjištěný skutkový stav věci a mohl tak přihlédnout ke všem skutečnostem, které vyšly v řízení najevo. Konfrontoval svá zjištění s ostatními důkazy, včetně znaleckých posudků vypracovaných předchozím řízení. Znalec podrobně a důkladně vysvětlil svá zjištění i postupy a vypořádal se s použitými podklady i s protichůdnými zjištěními Doc. příjmení.

22. Výpověď svědkyně příjmení soud hodnotil jako nevěrohodnou i s ohledem na předchozí řízení, a to zejména v kontextu sdělení, které podala rychlé záchranné službě při kolapsu jméno příjmení. Soud neuvěřil jejímu následnému vysvětlení, že jednala ve stresu ani tvrzení, že jim lékařka poradila napsat do žádosti o LDN horší stav, než v jakém babička byla. Stejně tak výpověď žalovaného 2) působila dosti nevěrohodně s ohledem na jeho psychosomatické projevy u prvního výslechu jako svědka a nepřesvědčivá účastnická výpověď.

23. Do celkového obrazu zapadá i nechuť MUDr. příjmení, ošetřující lékařky jméno příjmení, u níž je svědkyně zaměstnána jako zdravotní sestra, vydat veškerou lékařskou dokumentaci žalobci a znalcům, vyjma znalce zajištěného žalovanou stranou. I v tomto řízení znalec zjistil, že byť soudem ustanoven, obdržel méně dokumentace, než Doc. příjmení, kterého si zajistili sami žalovaní.

24. Po provedeném dokazování má soud za nepochybně prokázané, že jméno příjmení trpěla v době provedení právního úkonu, dne 25.6.2004, a to již 5 - 8 let před svým úmrtím dne 16.12.2005 smíšenou formou demence – vaskulární etiologie a degenerativní etiologie a díky ní nebyla schopna posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout.

25. Podle ustanovení § 38 odst. 2 občanského zákoníku 40/1964 Sb. neplatný je právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

26. Na základě shora zjištěného skutkového stavu bylo prokázáno, že darovací smlouva je absolutně neplatná. jméno příjmení nebyla v důsledku psychické patologie schopna rozpoznat význam právního aktu, nebyla schopna zvážit všechny okolnosti a uvědomit si a zhodnotit důsledky svého jednání.

27. Podle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. lze žalobou uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Žalobce se podle konstantní judikatury může domáhat určení, že jeho právní předchůdce byl ke dni úmrtí vlastníkem nemovitostí a na základě takového určení lze žádat dodatečné projednání v dědickém řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1020/2005). Soud za základě výše uvedeného žalobě vyhověl.

28. Co se týče nákladů řízení, bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 a zcela úspěšnému žalobci byly přiznány náklady řízení v plné výši. Tyto spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5.000 Kč, a odměně za zastupování za 4,5 úkonu právní pomoci (převzetí a příprava, sepis žaloby, účast na jednání dne 14.11.2019 a 15.12.2020 a účast u jednání u nějž došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dne 18.12.2020). Odměna za jeden úkon dle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2.500 Kč. Ke každému úkonu pak náleží náhrada hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu tj. 300 x 5 v souladu s ustanovením § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 2.677,50 Kč Celkem jsou žalovaní povinni společně a nerozdílně žalobci zaplatit částku 20.427,50 Kč k rukám právního zástupce.

29. Podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát zaplatil náklady za znalecký posudek ve výši 24.000 Kč a částku 1.050 Kč za účast znalce u jednání. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím soudu zdejšího.