116 C 9/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Ing. Anonymizováno Anonymizováno , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 36 375,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 20 799,90 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 093,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 107,38 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 199,90 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 25 199,90 Kč od 8. 2. 6. 2023 do zaplacení, částky 11 175,80 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 833,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 474,76 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 175,80 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 20,74 % ročně z částky 11 175,80 Kč od 8. 2. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 363 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 12. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 36 375,70 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených úvěrů, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 23. 7. 2019 a ze dne 17. 12. 2019.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, , IČO: , IČO, ) uzavřel s žalovaným dne 23. 7. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, (dále jen „smlouva č. , hodnota, “). Na základě smlouvy č. , hodnota, byl žalovanému poskytnut úvěr výši 26 000 Kč, přičemž částka ve výši 4 860 Kč byla použita na zaplacení zůstatku jiného spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Žalovanému tak byla vyplacena částka ve výši 21 140 Kč, jejíž převzetí žalovaný stvrdil podpisem smlouvy č. , hodnota, . Žalovaný se zavázal vrátit v hotovosti formou 80 týdenních splátek ve výši 631 Kč celkovou částku ve výši 50 440 Kč, poslední splátka byla ve výši 591 Kč. , adresa, 440 Kč byla tvořena úvěrem ve výši 26 000 Kč, úrokem ve výši 4 420 Kč, administrativním poplatkem ve výši 5 200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 820 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nesplácel, když uhradil celkem částku ve výši 34 603 Kč, kterou právní předchůdce žalobce v částce 4 420 Kč započetl na úhradu úroku, v částce 5 200 Kč na úhradu administrativního poplatku, v částce 10 158,80 Kč na úhradu inkasního poplatku a v částce 14 824,20 Kč na jistinu. Poslední úhrada na tuto pohledávku byla žalovaným učiněna dne 18. 11. 2021.

5. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 23. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy svobodný, žil s rodiči a neměl žádnou vyživovací povinnost. Dosáhl středoškolského vzdělání. Pracoval na částečný úvazek na dobu určitou u označeného zaměstnavatele jako doručovatel tisku s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 000 Kč. Tento příjem byl dle zatrhnutých políček ověřen výplatními páskami a pracovní smlouvou. Měsíční výdaje byly uvedeny v částce 6 700 Kč, kdy částka ve výši 3 800 Kč představovala osobní výdaje, částka ve výši 2 900 Kč představovala splátku jiného úvěru/zápůjčky u právního předchůdce žalobce. Použitelný příjem byl zjištěn ve výší 7 300 Kč.

6. Dne 17. 12. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, (dále jen „smlouva č. , hodnota, “). Na základě smlouvy č. , hodnota, byl žalovanému poskytnut úvěr výši 35 000 Kč, přičemž částka ve výši 16 632 Kč byla použita na zaplacení zůstatku jiného spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Žalovanému tak byla vyplacena částka ve výši 18 368 Kč, jejíž převzetí žalovaný stvrdil podpisem smlouvy č. , hodnota, . Žalovaný se zavázal vrátit v hotovosti formou 60 týdenních splátek ve výši 1 050 Kč celkovou částku ve výši 63 000 Kč. Tato částka byla tvořena úvěrem ve výši 35 000 Kč, úrokem ve výši 7 000 Kč, administrativním poplatkem ve 7 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nesplácel, když uhradil celkem částku ve výši 30 600 Kč, kterou právní předchůdce žalobce v částce 7 000 Kč započetl na úhradu úroku, v částce 7 000 Kč na úhradu administrativního poplatku, v částce 6 799,90 Kč na úhradu inkasního poplatku a v částce 9 800,10 Kč na jistinu. Poslední úhrada na tuto pohledávku byla žalovaným učiněna dne 18. 11. 2021.

7. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy svobodný, žil s rodiči a neměl žádnou vyživovací povinnost. Dosáhl učňovského vzdělání. Pracoval na částečný úvazek na dobu neurčitou u označeného zaměstnavatele jako doručovatel tiskovin s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 100 Kč. Tento příjem byl dle zatrhnutých políček ověřen výplatními páskami. Měsíční výdaje byly uvedeny v částce 7 300 Kč, kdy částka ve výši 500 Kč tvořila výdaje na bydlení, částka ve výši 4 000 Kč představovala osobní výdaje, částka ve výši 2 800 Kč představovala splátku jiného úvěru/zápůjčky u právního předchůdce žalobce. Použitelný příjem byl zjištěn ve výší 6 800 Kč.

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 soud zjistil, že s účinností k témuž dni postoupil právní předchůdce žalobce obě pohledávky na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 23. 6. 2023, které bylo žalovanému odesláno dle předloženého podacího lístku téhož dne.

9. Žalovaný žalobci dlužné částky z obou smluv nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 29. 9. 2023, která byla žalovanému dle předloženého podacího lístku odeslána dne 2. 10. 2023.

10. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Dle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Dle § 2291 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Právní předchůdce žalobce uzavřel obě smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

20. Ze žalobcem doložených listin soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Dle předložených zákaznických karet se právní předchůdce žalobce zabýval pouze příjmovou stránkou žalovaného (výplatní pásky, pracovní smlouva), kdy příjem žalovaného z částečného pracovního úvazku byl pouze 14 000 Kč, v případě smlouvy č. , hodnota, se jednalo o pracovní poměr na dobu určitou. Na ověření výdajů žalovaného právní předchůdce žalobce zcela rezignoval a spokojil se pouze s tvrzeními žalovaného. V situaci, kdy žalovaný již v době uzavírání smluv byl povinen splácet jiné úvěry u právního předchůdce žalobce (oba úvěry byly dokonce použity na úhradu dřívějších úvěrů), o úvěry žalovaný žádal v krátkém časovém rozmezí (méně než 5 měsíců), měl právní předchůdce žalobce klást větší důkaz na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Zaměřit se na jeho reálné příjmy a výdaje, skutečný disponibilní zůstatek a schopnost žalovaného poskytnuté úvěry splácet po celou dobu trvání smluv, když měsíční splátka v případě smlouvy č. , hodnota, činila částku 2 524 Kč, v případě smlouvy č. , hodnota, dokonce částku 4 200 Kč. Právní předchůdce žalobce měl ověřit, zda se žalovaný nedostal do situace, kdy jedním úvěrem splácí další, neboť bylo zjištěno, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce uzavřel minimálně 4 smlouvy o úvěru. Pokud právní předchůdce žalobce při vědomosti, že se žalovaný nachází v takové životní situaci, kdy opakovaně žádá o úvěry, tyto částečně použije na splacení jiných dříve poskytnutých úvěrů, a přesto umožní žalovanému bez bližšího zkoumání jeho skutečných finančních možností čerpat další úvěry, jeví se počínání právního předchůdce žalobce jako lehkomyslné a svědčí o zcela nedostatečném posouzení a ověření schopnosti žalovaného úvěry splácet. Pouhé doplnění čísel do formuláře zákaznické karty, aniž by se právní předchůdce žalobce uvedenými hodnotami vůbec zabýval, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. S ohledem na uvedené, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu jsou obě smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným s odkazem na § 87 odst. 1 ZSÚ a na § 580 ve spojení s § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, přičemž soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18)

21. V případě plnění v rámci absolutně neplatné smlouvy se obecně postupuje dle příslušných ustanovení občanského zákoníku týkající se bezdůvodného obohacení. V daném případě se však postupuje dle zákona o spotřebitelském úvěru, který je ve vztahu k občanskému zákoníku speciální úpravou a má aplikační přednost. Dle § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ spotřebitel vrátí poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Vycházeje z uvedeného ustanovení není možné splatnost nevrácené jistiny odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku, ale vycházet z doby přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji určí soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

22. Jelikož v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. Žalovanému byla na základě smlouvy č. , hodnota, poskytnuta částka ve výši 26 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil částku ve výši 34 603 Kč. Soud v této části žalobu zamítl, neboť žalovaný poskytnuté peněžní prostředky na základě smlouvy č. , hodnota, vrátil a nárok na zaplacení poplatku žalobci nevznikl. Na základě smlouvy č. , hodnota, byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 35 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil částku ve výši 30 600 Kč. Žalobou uplatněný nárok je tak důvodný co do rozdílu mezi částkou poskytnutou a částkou již uhrazenou. Soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 4 400 Kč. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II. soud žalobu zamítl.

23. Žalovaný byl v řízení nekontaktní, nereagoval na výzvy soudu a soudu se nepodařilo zjistit, jaké jsou majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné odvíjet dobu přiměřenou jeho možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ. Z tohoto důvodu soud postupoval dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil žalovanému lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který byl neúspěšný v převažující části (zohledňován předmět řízení včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku v souladu s rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08), nemá podle výsledku řízení na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému, který byl ve věci naopak úspěšný v převažující části, v řízení žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.

25. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobci vznikla poplatková povinnost ve výši 1 456 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán. Dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle Položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků činí soudní poplatek částku 1 819 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobci výrokem IV. tohoto rozsudku, aby uhradil na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 363 Kč.