117 C 110/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného bytem adresa žalovaného žaloba o určení vyloučení rozhodce

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný jako rozhodce je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci sp. zn. [spisová značka] mezi [právnická osoba], [IČO], proti žalobkyni, o zaplacení částky 43 817 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou soudu doručenou dne 15. 9. 2021 se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný jako rozhodce je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci sp. zn. [spisová značka] mezi [právnická osoba], [IČO], proti žalobkyni, o zaplacení částky 43 817 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaný není schopen vykonávat funkci rozhodce, a to vzhledem ke skutečnosti, že je advokátem, přičemž advokátní kodex zakazuje jednat proti zájmům klientů, kdy žalobkyně má za to, že zde existuje vztah mezi společností [právnická osoba] a žalovaným jako rozhodcem. Má za to, že žalovaný již v řízeních shora uvedené společnosti rozhodoval, o čemž ji informoval sám. Dle žalobkyně jsou žalovaným rozhodovány stovky řízení zahájené [právnická osoba], přičemž z uvedeného je zřejmá ekonomická závislost žalovaného jako rozhodce na této společnosti. Dále dle žalobkyně existuje blízký vztah mezi zástupcem společnosti [právnická osoba] v rozhodčím řízení panem [příjmení] [příjmení] a žalovaným, což žalobkyně dovozuje, že oba jsou členové advokátní komory, tak i bývalí studenti [příjmení] univerzity v [obec].

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal v plném rozsahu. Uvedl, že neporušil ve vztahu k rozhodčímu řízení sp. zn. [spisová značka] žádnou mu zákonem uloženou povinnost. Platná právní úprava dle žalovaného neobsahuje zákaz kompatibility vykonávání profese advokáta s funkcí rozhodce. Drtivá většina rozhodců jsou advokáti. Žalovaný nepopřel, že v řízeních, kde je účastníkem společnost [právnická osoba] rozhoduje, odmítl však jakoukoli ekonomickou závislost. Příjem z praxe rozhodce je v minimálním rozsahu v porovnání s příjmem z advokacie. V této souvislosti poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu. Ohledně jeho vztahu k [anonymizováno] [příjmení] uvedl, že v současnosti ani v minulosti neprobíhala mezi nimi žádná spolupráce, natož mající povahu ekonomické závislosti. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Žalobkyně v replice setrvala na svých argumentech, přičemž uvedla, že souběh funkce rozhodce a profese advokáta je dle jejího názoru možný pouze a jen u stálého rozhodčího soudu. Trvala na skutečnosti, že mezi žalovaným a Mgr. [příjmení] jde o jiný než profesní vztah.

4. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z výzvy k vyjádření k žalobě ze dne 30. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaný vystupuje jako rozhodce v rozhodčím řízení sp. zn. [spisová značka], jehož účastníky na straně žalobce byla společnost [právnická osoba], zastoupená Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem, a na straně žalované společnost [právnická osoba] (žalobkyně v právě projednávané věci). Shora uvedenou výzvou informoval žalovaný jako rozhodce žalobkyni, že v posledních 3 letech vydal rozhodčí nález v řízení, jehož účastníkem byla společnost [právnická osoba], a dále že je ustanoven jako rozhodce v dosud neskončeném řízení ve sporu, jehož účastníkem byla rovněž shora uvedená společnost. Rozhodčí řízení sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dle 23. 7. 2021. Z rozhodčí žaloby ze dne 22. 7. 2021 soud zjistil, že zněla na zaplacení částky 43 817 Kč s příslušenstvím, byla doručena rozhodci dne 23. 7. 2021 (výzva k vyjádření k žalobě + žaloba č.l. 3-5). Z vyjádření k žalobě (č. l. 6-8) soud zjistil, že žalobkyně namítla ve svém vyjádření námitku nedostatku pravomoci rozhodce a rovněž namítla podjatost žalovaného ze stejných důvodů jako podané žalobě v právě projednávané věci. Z usnesení vydaného dne 10. 3. 2022 rozhodcem [celé jméno žalovaného], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že rozhodčí řízení mezi shora uvedenými účastníky pod sp. zn. [spisová značka] bylo jmenovaným usnesením výrokem I. zastaveno, výrokem II. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K zastavení rozhodčího řízení došlo z důvodu zpětvzetí žaloby.

6. Návrhy na doplnění dokazování spisem sp. zn. [spisová značka], rozhodnutím ČAK o odmítnutí žádosti ze dne 19. 1. 2022, zjištěním počtu rozhodčích řízení vedených žalovaným za účasti [právnická osoba], a výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], soud zamítl. S ohledem na právní posouzení věci týkající se pasivní legitimace žalovaného by provedení uvedených důkazů bylo nadbytečné a v rozporu se zásadou procesní ekonomie řízení.

7. Na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud ke skutkovému závěru, že rozhodčí řízení sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dle 23. 7. 2021. Jako rozhodce v něm vystupoval žalovaný. Účastníky rozhodčího řízení byla žalobkyně a společnost [právnická osoba]

8. Zjištěný skutkový stav podřadil soud pod následující zákonná ustanovení:

9. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen„ ZRŘ“), ve znění účinném v rozhodné době, rozhodce je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Dle odst. 2 téhož ustanovení ten, kdo má být nebo byl určen nebo jmenován rozhodcem, musí bez odkladu stranám nebo soudu oznámit všechny okolnosti, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti a pro něž by byl jako rozhodce vyloučen.

10. Podle § 11 ZRŘ nestanoví-li tento zákon jiné důvody, je již určený nebo jmenovaný rozhodce vyloučen z projednávání věci, jestliže dodatečně vyjdou najevo okolnosti uvedené v § 8.

11. Podle § 12 odst. 1 ZRŘ již určený nebo jmenovaný rozhodce, u něhož vyšly najevo okolnosti uvedené v § 11, je povinen se funkce rozhodce vzdát.

12. Podle § 12 odst. 2 ZRŘ nevzdá-li se rozhodce funkce, mohou se strany dohodnout o postupu při jeho vyloučení. Kterákoli ze stran může podat návrh, aby o vyloučení rozhodl soud.

13. Soud má za to, že žalobkyně se svou žalobou domáhala vyloučení žalovaného jako rozhodce dle ustanovení § 12 odst. 2 ZRŘ.

14. Podle § 159a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.

15. Podaná žaloba dle soudu není důvodná, a to s ohledem na nedostatek pasivní legitimace na straně žalované. Aktivní věcná legitimace je dána, jestliže žalobci svědčí tvrzené subjektivní právo; pasivní věcná legitimace je posuzována z hlediska, zda je žalovaný nositelem tvrzené povinnosti. Případný nedostatek aktivní a/nebo pasivní věcné legitimace má za následek, že žalobce nemůže být v řízení úspěšný.

16. Smyslem uvedeného ustanovení § 12 odst. 2 ZRŘ je aby, o vyloučení rozhodce rozhodl nezávislý soud na návrh kterékoli ze stran, pokud se rozhodce nevzdá své funkce. Návrh musí být konkrétní a navrhovatel musí prokázat, že okolnosti, o které opírá své tvrzení, že rozhodce je vyloučen, mají reálný základ, a tedy že jeho pochybnosti o nepodjatosti jsou důvodné. Řízení je sporné a návrh je určovací žalobou sui generis. Účastníky řízení jsou strany sporu tak, jak jsou definovány v rozhodčím řízení. Rozhodce či rozhodci, o nichž je ve sporu rozhodováno, naopak účastníky řízení sami o sobě nejsou.

17. Soud má za to, že z ustanovení § 12 odst. 2 ZRŘ ve spojení s ustanovením § 159a odst. 1 o. s. ř., vyplývá, že účastníkem řízení před soudem jako strana žalovaná musí být druhý účastník rozhodčího řízení, jinak by pro něj nemohlo být rozhodnutí soudu závazné, a tudíž by nemělo ani význam pro rozhodčí řízení. Okruh účastníků řízení před soudem musí být shodný s okruhem účastníků rozhodčího řízení. Rozhodce sám o sobě není účastníkem rozhodčího řízení, a tudíž není v tomto sporu sám pasivně věcně legitimován.

18. Dle soudu na straně žalované má vystupovat jednak rozhodce a následně hlavně především druhá strana rozhodčího sporu, a to z toho důvodu, aby pro tyto osoby bylo rozhodnutí soudu závazné.

19. Žalobkyně jako účastníka řízení nevymezila druhou stranu rozhodčího řízení, tj. společnost [právnická osoba] Rozhodnutí soudu o případném vyloučení žalovaného jako rozhodce ve sporu sp. zn. U 837/2021 by tak pro tuto společnost nebylo závazné.

20. V uvedeném tedy soud spatřuje nedostatek pasivní legitimace na straně žalované.

21. Soud o nedostatku pasivní legitimace na straně žalované žalobkyni nepoučoval.

22. V tomto řízení je dán okruh účastníků podle ustanovení § 90 o. s. ř., tedy vymezení okruhu účastníků soudního řízení jen žalobci. Ve sporném řízení je soud vázán žalobním návrhem s výjimkou obsaženou v § 153 odst. 2 o. s. ř., tedy primárně určením, kdo jsou účastníci řízení (žalobce a žalovaný), o jaké věci bude jednáno (skutkový základ) a jaký je žalobní návrh (petit). O zahájení řízení a o obsahu žaloby rozhoduje žalobce jako dominus litis (pán řízení). Soud následně rozhoduje o všech základních skutečnostech obsažených v žalobě, tedy mimo jiné i o aktivní a pasivní věcné legitimaci účastníků řízení. Věcnou legitimací se rozumí stav vyplývající z hmotného práva (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 397/2011).

23. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3411/2016, vyplývá, že nedostatek věcné legitimace nelze odstranit tím, že soud poskytne žalobci poučení o tom, kdo je účastníkem hmotněprávního poměru, o kterém se v řízení jedná; rozšiřování poučovací povinnosti soudu nad rámec poučení o procesních právech a povinnostech není přípustné (viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 22/03). Procesní odpovědnost za to, že se vymezení účastníků řízení kryje s jejich věcnou legitimací, nese výlučně žalobce (blíže např. komentář k ustanovení § 90 o. s. ř. Lavický, P. a kol.: Občanský soudní řád §1 – 250l. Řízení sporné. [obec]: [právnická osoba], 2016). Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4581/2009, vyplývá, že poučení žalobce o tom, koho má žalovat nebo kdo v důsledku nerozlučného společenství má v řízení vystupovat na straně žalobce, není součástí poučovací povinnosti soudu ve smyslu § 5 o. s. ř., ani ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř.

24. Soud tedy uzavírá, že poučení o tom, že ve věci má či může být žalován ještě další žalovaný, z mezí procesních pravidel sporu zřetelně vybočuje, oslabuje úlohu soudu jako nestranného orgánu a zakládá tak nerovnost mezi účastníky občanského soudního řízení.

25. S ohledem na výše uvedené soud podanou žalobu v plném rozsahu zamítl.

26. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný, soud mu proto výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení se skládá z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč. Dle § 1 a § 2 odst. 3 cit. vyhlášky soud žalovanému přiznal paušální náhradu hotových výdajů za jeden úkon spočívající ve vyjádření ve věci samé (dle § 1 odst. 3 písm. a) cit. vyhlášky). Celkem tedy náklady řízení činí částku 300 Kč, kterou uložil soud výrokem II. zaplatit žalobkyni, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám žalovaného.