117 C 110/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného bytem adresa žalovaného žaloba o určení vyloučení rozhodce

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný jako rozhodce je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci sp. zn. spisová značka mezi právnická osoba, IČO, proti žalobkyni, o zaplacení částky 43 817 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou soudu doručenou dne 15. 9. 2021 se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný jako rozhodce je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci sp. zn. spisová značka mezi právnická osoba, IČO, proti žalobkyni, o zaplacení částky 43 817 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaný není schopen vykonávat funkci rozhodce, a to vzhledem ke skutečnosti, že je advokátem, přičemž advokátní kodex zakazuje jednat proti zájmům klientů, kdy žalobkyně má za to, že zde existuje vztah mezi společností právnická osoba a žalovaným jako rozhodcem. Má za to, že žalovaný již v řízeních shora uvedené společnosti rozhodoval, o čemž ji informoval sám. Dle žalobkyně jsou žalovaným rozhodovány stovky řízení zahájené právnická osoba, přičemž z uvedeného je zřejmá ekonomická závislost žalovaného jako rozhodce na této společnosti. Dále dle žalobkyně existuje blízký vztah mezi zástupcem společnosti právnická osoba v rozhodčím řízení panem příjmení příjmení a žalovaným, což žalobkyně dovozuje, že oba jsou členové advokátní komory, tak i bývalí studenti příjmení univerzity v obec.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal v plném rozsahu. Uvedl, že neporušil ve vztahu k rozhodčímu řízení sp. zn. spisová značka žádnou mu zákonem uloženou povinnost. Platná právní úprava dle žalovaného neobsahuje zákaz kompatibility vykonávání profese advokáta s funkcí rozhodce. Drtivá většina rozhodců jsou advokáti. Žalovaný nepopřel, že v řízeních, kde je účastníkem společnost právnická osoba rozhoduje, odmítl však jakoukoli ekonomickou závislost. Příjem z praxe rozhodce je v minimálním rozsahu v porovnání s příjmem z advokacie. V této souvislosti poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu. Ohledně jeho vztahu k anonymizováno příjmení uvedl, že v současnosti ani v minulosti neprobíhala mezi nimi žádná spolupráce, natož mající povahu ekonomické závislosti. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Žalobkyně v replice setrvala na svých argumentech, přičemž uvedla, že souběh funkce rozhodce a profese advokáta je dle jejího názoru možný pouze a jen u stálého rozhodčího soudu. Trvala na skutečnosti, že mezi žalovaným a Mgr. příjmení jde o jiný než profesní vztah.

4. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z výzvy k vyjádření k žalobě ze dne 30. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaný vystupuje jako rozhodce v rozhodčím řízení sp. zn. spisová značka, jehož účastníky na straně žalobce byla společnost právnická osoba, zastoupená Mgr. jméno příjmení, advokátem, a na straně žalované společnost právnická osoba (žalobkyně v právě projednávané věci). Shora uvedenou výzvou informoval žalovaný jako rozhodce žalobkyni, že v posledních 3 letech vydal rozhodčí nález v řízení, jehož účastníkem byla společnost právnická osoba, a dále že je ustanoven jako rozhodce v dosud neskončeném řízení ve sporu, jehož účastníkem byla rovněž shora uvedená společnost. Rozhodčí řízení sp. zn. spisová značka bylo zahájeno dle 23. 7. 2021. Z rozhodčí žaloby ze dne 22. 7. 2021 soud zjistil, že zněla na zaplacení částky 43 817 Kč s příslušenstvím, byla doručena rozhodci dne 23. 7. 2021 (výzva k vyjádření k žalobě + žaloba č.l. 3-5). Z vyjádření k žalobě (č. l. 6-8) soud zjistil, že žalobkyně namítla ve svém vyjádření námitku nedostatku pravomoci rozhodce a rovněž namítla podjatost žalovaného ze stejných důvodů jako podané žalobě v právě projednávané věci. Z usnesení vydaného dne 10. 3. 2022 rozhodcem celé jméno žalovaného, č. j. spisová značka, soud zjistil, že rozhodčí řízení mezi shora uvedenými účastníky pod sp. zn. spisová značka bylo jmenovaným usnesením výrokem I. zastaveno, výrokem II. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K zastavení rozhodčího řízení došlo z důvodu zpětvzetí žaloby.

6. Návrhy na doplnění dokazování spisem sp. zn. spisová značka, rozhodnutím ČAK o odmítnutí žádosti ze dne 19. 1. 2022, zjištěním počtu rozhodčích řízení vedených žalovaným za účasti právnická osoba, a výslechem svědka příjmení jméno příjmení, soud zamítl. S ohledem na právní posouzení věci týkající se pasivní legitimace žalovaného by provedení uvedených důkazů bylo nadbytečné a v rozporu se zásadou procesní ekonomie řízení.

7. Na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud ke skutkovému závěru, že rozhodčí řízení sp. zn. spisová značka bylo zahájeno dle 23. 7. 2021. Jako rozhodce v něm vystupoval žalovaný. Účastníky rozhodčího řízení byla žalobkyně a společnost právnická osoba 8. Zjištěný skutkový stav podřadil soud pod následující zákonná ustanovení:

9. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen„ ZRŘ“), ve znění účinném v rozhodné době, rozhodce je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Dle odst. 2 téhož ustanovení ten, kdo má být nebo byl určen nebo jmenován rozhodcem, musí bez odkladu stranám nebo soudu oznámit všechny okolnosti, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti a pro něž by byl jako rozhodce vyloučen.

10. Podle § 11 ZRŘ nestanoví-li tento zákon jiné důvody, je již určený nebo jmenovaný rozhodce vyloučen z projednávání věci, jestliže dodatečně vyjdou najevo okolnosti uvedené v § 8.

11. Podle § 12 odst. 1 ZRŘ již určený nebo jmenovaný rozhodce, u něhož vyšly najevo okolnosti uvedené v § 11, je povinen se funkce rozhodce vzdát.

12. Podle § 12 odst. 2 ZRŘ nevzdá-li se rozhodce funkce, mohou se strany dohodnout o postupu při jeho vyloučení. Kterákoli ze stran může podat návrh, aby o vyloučení rozhodl soud.

13. Soud má za to, že žalobkyně se svou žalobou domáhala vyloučení žalovaného jako rozhodce dle ustanovení § 12 odst. 2 ZRŘ.

14. Podle § 159a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.

15. Podaná žaloba dle soudu není důvodná, a to s ohledem na nedostatek pasivní legitimace na straně žalované. Aktivní věcná legitimace je dána, jestliže žalobci svědčí tvrzené subjektivní právo; pasivní věcná legitimace je posuzována z hlediska, zda je žalovaný nositelem tvrzené povinnosti. Případný nedostatek aktivní a/nebo pasivní věcné legitimace má za následek, že žalobce nemůže být v řízení úspěšný.

16. Smyslem uvedeného ustanovení § 12 odst. 2 ZRŘ je aby, o vyloučení rozhodce rozhodl nezávislý soud na návrh kterékoli ze stran, pokud se rozhodce nevzdá své funkce. Návrh musí být konkrétní a navrhovatel musí prokázat, že okolnosti, o které opírá své tvrzení, že rozhodce je vyloučen, mají reálný základ, a tedy že jeho pochybnosti o nepodjatosti jsou důvodné. Řízení je sporné a návrh je určovací žalobou sui generis. Účastníky řízení jsou strany sporu tak, jak jsou definovány v rozhodčím řízení. Rozhodce či rozhodci, o nichž je ve sporu rozhodováno, naopak účastníky řízení sami o sobě nejsou.

17. Soud má za to, že z ustanovení § 12 odst. 2 ZRŘ ve spojení s ustanovením § 159a odst. 1 o. s. ř., vyplývá, že účastníkem řízení před soudem jako strana žalovaná musí být druhý účastník rozhodčího řízení, jinak by pro něj nemohlo být rozhodnutí soudu závazné, a tudíž by nemělo ani význam pro rozhodčí řízení. Okruh účastníků řízení před soudem musí být shodný s okruhem účastníků rozhodčího řízení. Rozhodce sám o sobě není účastníkem rozhodčího řízení, a tudíž není v tomto sporu sám pasivně věcně legitimován.

18. Dle soudu na straně žalované má vystupovat jednak rozhodce a následně hlavně především druhá strana rozhodčího sporu, a to z toho důvodu, aby pro tyto osoby bylo rozhodnutí soudu závazné.

19. Žalobkyně jako účastníka řízení nevymezila druhou stranu rozhodčího řízení, tj. společnost právnická osoba Rozhodnutí soudu o případném vyloučení žalovaného jako rozhodce ve sporu sp. zn. U 837/2021 by tak pro tuto společnost nebylo závazné.

20. V uvedeném tedy soud spatřuje nedostatek pasivní legitimace na straně žalované.

21. Soud o nedostatku pasivní legitimace na straně žalované žalobkyni nepoučoval.

22. V tomto řízení je dán okruh účastníků podle ustanovení § 90 o. s. ř., tedy vymezení okruhu účastníků soudního řízení jen žalobci. Ve sporném řízení je soud vázán žalobním návrhem s výjimkou obsaženou v § 153 odst. 2 o. s. ř., tedy primárně určením, kdo jsou účastníci řízení (žalobce a žalovaný), o jaké věci bude jednáno (skutkový základ) a jaký je žalobní návrh (petit). O zahájení řízení a o obsahu žaloby rozhoduje žalobce jako dominus litis (pán řízení). Soud následně rozhoduje o všech základních skutečnostech obsažených v žalobě, tedy mimo jiné i o aktivní a pasivní věcné legitimaci účastníků řízení. Věcnou legitimací se rozumí stav vyplývající z hmotného práva (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 397/2011).

23. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3411/2016, vyplývá, že nedostatek věcné legitimace nelze odstranit tím, že soud poskytne žalobci poučení o tom, kdo je účastníkem hmotněprávního poměru, o kterém se v řízení jedná; rozšiřování poučovací povinnosti soudu nad rámec poučení o procesních právech a povinnostech není přípustné (viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 22/03). Procesní odpovědnost za to, že se vymezení účastníků řízení kryje s jejich věcnou legitimací, nese výlučně žalobce (blíže např. komentář k ustanovení § 90 o. s. ř. Lavický, P. a kol.: Občanský soudní řád §1 – 250l. Řízení sporné. obec: právnická osoba, 2016). Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4581/2009, vyplývá, že poučení žalobce o tom, koho má žalovat nebo kdo v důsledku nerozlučného společenství má v řízení vystupovat na straně žalobce, není součástí poučovací povinnosti soudu ve smyslu § 5 o. s. ř., ani ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř.

24. Soud tedy uzavírá, že poučení o tom, že ve věci má či může být žalován ještě další žalovaný, z mezí procesních pravidel sporu zřetelně vybočuje, oslabuje úlohu soudu jako nestranného orgánu a zakládá tak nerovnost mezi účastníky občanského soudního řízení.

25. S ohledem na výše uvedené soud podanou žalobu v plném rozsahu zamítl.

26. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný, soud mu proto výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení se skládá z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč. Dle § 1 a § 2 odst. 3 cit. vyhlášky soud žalovanému přiznal paušální náhradu hotových výdajů za jeden úkon spočívající ve vyjádření ve věci samé (dle § 1 odst. 3 písm. a) cit. vyhlášky). Celkem tedy náklady řízení činí částku 300 Kč, kterou uložil soud výrokem II. zaplatit žalobkyni, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám žalovaného. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o. s. ř.).