117 C 46/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci žalobce: IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 1 500 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 1 500 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od 25. 12. 2020 do 28. 5. 2021, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nákladů za odtah vozidla ve výši 1 500 Kč, přičemž v této částce je zahrnuto – příjezd odtahového vozidla, zajištění dokumentace, naložení vozidla na odtahový vůz, převezení vozidla na jiné místo a po skončení blokového čištění opětovné naložení na odtahové vozidlo a složení zpět do místa odtahu.

2. Po podání žaloby žalovaný uhradil na jistině dne 28. 5. 2021 částku 1 500 Kč. Žalobkyně vzala v této části podaný návrh zpět, a to podáním ze dne 15. 6. 2021. Dle § 96 odst. 2 o.s.ř. soud s ohledem na procesní úkon žalobce řízení v uvedeném rozsahu výrokem pod bodem I. zastavil. Vzhledem k tomu, že ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než ve věci začalo jednání, nevyžadoval soud souhlas žalovaného se zpětvzetím návrhu.

3. Předmětem řízení tak zůstalo neuhrazené příslušenství ve formě úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od 25. 12. 2020 do 28. 5. 2021.

4. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 28. 5. 2021 uznal dluh ve výši 1 500 Kč, avšak rozporoval přidružené penále a poplatky. Žalovaný uvedl, že vlastní datovou schránku, avšak žalobce se jej nepokusil kontaktovat za účelem úhrady dluhu.

5. Žalobce ve své replice ze dne 15. 6. 2021 uvedl, že doručil do dispoziční sféry žalovaného výzvu k úhradě. Žalobce nebyl povinen prověřovat, zda má žalovaný datovou schránku, jelikož vystupují v rovném postavení.

6. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.):

7. Dne 21. 10. 2020 bylo z ulice ulice v Brně odtaženo vozidlo registrační značka, protože stálo v lokalitě, kde byl dočasně umístěn zákaz stání z důvodu blokového čištění (protokol o provedení technického úkonu + fotografická dokumentace). Provozovatelem a vlastníkem tohoto vozidla je žalovaný, a to od 5. 8. 2014 (karta vozidla). Za technický úkon spočívající v příjezdu odtahového vozidla, zajištění dokumentace, naložení vozidla na odtahový vůz, převezení vozidla na jiné místo a po skončení blokového čištění opětovné naložení na odtahové vozidlo a složení zpět do místa odtahu, byla žalovanému vyúčtována částka 1500 Kč. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dne 8. 12. 2020, a to do 14 dnů od doručení výzvy k úhradě (výzva + dodejka). Výše uvedená částka vyplývá z usnesení schůze Rady města Brna č. R8/015 ze dne 27. 2. 2019.

8. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žalovaný je provozovatelem vozidla, které bylo umístěno v lokalitě označené dočasným zákazem stání, a to z důvodu blokového čištění (§ 19a odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb.). Splnění podmínek uvedeného ustanovení bylo prokázáno fotografickou dokumentací. Pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno (srov. § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb.). Ve smyslu § 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního 9. vozidla jeho provozovatel. Tyto náklady byly žalovanému vyúčtovány částkou 1 500 Kč dle usnesení schůze Rady města Brna č. R8/015 ze dne 27. 2. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil (splnil ho až 28. 5. 2021), vznikl žalobci kromě nároku na zaplacení částky 1 500 Kč nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z částky 1 500 Kč, a to za období od 25. 12. 2020 do 28. 5. 2021 (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobě vyhověl a výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci zbývající část předmětu řízení v podobě úroků z prodlení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

10. K argumentaci žalovaného, že nebyl řádně vyzván k úhradě dluhu, přestože má datovou schránku, soud uvádí, že v tomto ohledu se ztotožňuje s argumentací žalobce, tj. že ten neměl povinnost zasílat výzvu k úhradě do datové schránky, jelikož mu to zákon neukládá, na rozdíl od soudů a ostatních správní úřadů. Ohledně doručování předžalobní upomínky lze konstatovat, že ta byla zaslána na adresu trvalého pobytu žalovaného. Dle soudu projev vůle dojde adresátovi, jakmile se dostane do sféry jeho dispozice, tzn. v okamžiku, kdy adresát nabude objektivní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle. Od okamžiku dojití projevu vůle do sféry adresáta je právní úkon pro jednající subjekt závazný a nelze jej jednostranně odvolat. Není přitom nezbytné, aby se adresát seznámil s obsahem právního úkonu; dostačuje, že měl objektivně možnost seznat jeho obsah (Sou R NS č. 28 - C 2437 dále viz též rozsudek NS z 19. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 238/2008, popř. usnesení NS z 30. 6. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2622/2006). Žalovaný netvrdí, že by na dané adrese nebydlel, popř. že neměl objektivní možnost s danou písemností seznámit. Soud má za to, že byl řádně vyzván k úhradě dlužné částky. Jelikož tuto svou povinnost nesplnil, dostal se s úhradou svého dluhu do prodlení, ve kterém byl od 25. 12. 2020 do 28. 5. 2021.

11. Procesně plně úspěšnému žalobci (§ 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř.) přiznal soud výrokem III. právo na náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., které tvoří paušální náhrada hotových výdajů za 3 úkony (výzva k plnění, návrh ve věci samé, podání ve věci samé - zpětvzetí) ve výši 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 700 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). V otázce náhrady nákladů řízení se soud plně ztotožnil s nálezem Ústavního soudu ze dne 14. března 2013 sp. zn. II ÚS 376/12, na základě kterého nelze statutárnímu městu přiznávat náklady za zastoupení advokátem. Z předmětného nálezu vyplývá, že:„ (u) statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aby musela využívat právní pomoci advokátů.“ Statutární město Brno má ve svém aparátu k dispozici právníky města, a v předmětné věci se jednalo toliko o agendu vymáhání pohledávek, která se nevyznačuje extrémní skutkovou či právní složitostí. Soud má tedy za to, že zastoupení advokátem v tomto případě není účelně vynaloženým nákladem. Na žalobce bylo tedy v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. pohlíženo jako na nezastoupeného účastníka.

12. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Proti výroku I. tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Proti výroku II. a III. tohoto rozsudku není odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) ani dovolání (§ 236 odst. 1 a contrario o.s.ř.) přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř.).