119 C 171/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Hany Slané a přísedících Ing. Anonymizováno , Ph.D., MBA a Anonymizováno ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno ., IČO: Anonymizováno Anonymizováno o vystavení evidenčních listů důchodového pojištění

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen vystavit žalobci evidenční listy důchodového pojištění za dobu zaměstnání u , právnická osoba, za roky 2020 a 2021 a tyto vydat žalobci, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce se přiznává odměna za zastupování ve výši 7 200 Kč.

IV. Česká republika nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 6. 2. 2023 se žalobce domáhal vydání evidenčních listů důchodového pojištění za dobu od roku 2019 do roku 2021. Soud usnesením se dne 13. 12. 2024 na návrh žalobce připustil změnu žaloby, kterou se žalobce domáhal, aby byl žalovaný povinen vystavit žalobci evidenční listy důchodového pojištění za dobu zaměstnání u , právnická osoba, za roky 2020 a 2021 a tyto vydat žalobci. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce byl na základě pracovní smlouvy ode dne 26.10.2015 zaměstnán u obchodní společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , zapsané u Městského soudu v Praze sp.zn. C 147865, jako stavební dělník. Zaměstnavatel se již jednou pokusil se žalobcem ukončit pracovní poměr, avšak neúspěšně. Obvodní soud pro Prahu 3 pod sp.zn. 43 C 167/2016 rozhodl rozsudkem, že skončení pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnavatele je neplatné. Rozsudek nabyl právní moci dne 22. 6. 2019. Pracovní poměr tedy trval i nadále. Usnesením Městského soudu v Praze sp.zn. MSPH 94 INS 1895/2020 byl dne 2. 11. 2020 prohlášen konkurs na majetek společnosti , právnická osoba, , insolvenčním správcem byla určena společnost žalovaného. Usnesením téhož soudu pod stejnou sp.zn. byl dne 1. 11. 2021 konkurs na majetek dlužníka zrušen z důvodu nedostatku majetku. Dále byl usnesením téhož soudu pod stejnou sp.zn. insolvenční správce zproštěn funkce. V době, kdy žalovaný vykonával funkci insolvenčního správce a tedy plnil povinnosti zaměstnavatele, dal žalobci z důvodů uvedených v § 52 písm. a) zákoníku práce výpověď, neboť z důvodu konkursu nebude , právnická osoba, provozovat svůj závod. Výpověď byla žalobci jako zaměstnanci doručena poštou dne 1. 3. 2021, pracovní poměr tak skončil po dvouměsíční výpovědní době ke dni 31. 5. 2021. Žalovaný měl povinnost vydat žalobci evidenční list důchodového pojištění, pokud mu tato povinnost vznikla v době, kdy jako insolvenční správce plnil povinnosti zaměstnavatele, což však neučinil. Měl tedy vydat žalobci v souladu s ustanovením § 38 odst. 5 zák. č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení evidenční listy důchodového pojištění za odpracované roky 2020 a 2021.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Potvrdil tvrzení žalobce, že vykonával funkci insolvenčního správce společnosti , právnická osoba, , bývalého zaměstnavatele žalobce. Žalovaný se po svém ustanovení do funkce obrátil na Pražskou správu sociálního zabezpečení, přičemž z její součinnosti vyplynulo, že u společnosti , právnická osoba, byli evidováni tři zaměstnanci (, jméno FO, , , právnická osoba, a , jméno FO, ), žalobce nebyl evidován mezi zaměstnanci společnosti , právnická osoba, Pražská správa sociálního zabezpečení ukončila žalobci pojistný poměr z moci úřední ke dni 21. 6. 2019, kdy byla zároveň provedena rekonstrukce evidenčních listů důchodového pojištění. Žalobce v průběhu insolvenčního řízení žalovanému sdělil, že od 11. 3. 2019 je zaměstnán u jiné společnosti – , právnická osoba, . Žalovaný zaslal žalobci dne 24. 2. 2021 výpověď z pracovního poměru z opatrnosti, neboť se žalobce v minulosti domohl u soudu neplatnosti výpovědi ze strany společnosti , právnická osoba, V době ukončení pracovního poměru žalovaným, již fakticky žalobce u společnosti , právnická osoba, nepracoval a nebyl tedy jejím zaměstnancem, jelikož dlužník již žádnou činnost nevyvíjel. Dále žalovaný namítal nedostatek pasivní věcné legitimace, odkazoval na § 40 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb. a uváděl, že žalovaný jedná jako insolvenční správce konkrétního dlužníka a je proto potřeba jej tak označovat, neboť žalovaný jedná jako insolvenční správce tisíců dlužníků a nejedná tudíž na svůj vlastní účet (pod vlastním IČ). Žalovaný byl zproštěn funkce insolvenčního správce usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2022, č. j.: MSPH 94 INS 18495/2020-B-28 a společnost , právnická osoba, byla vymazána z obchodního rejstříku. Žalovaný tedy nemá oprávnění činit na účet dlužníka jakékoli kroky, a proto není ani pasivně legitimován v tomto řízení. S ohledem na výše uvedené, žalovaný nemůže žádné evidenční listy žalobci vydat. U jednání potom žalovaný zdůraznil, že povinnost vydat žalobci evidenční list vyplývá ze zákona č. 582/1991 Sb. v případě účasti žalobce na důchodovém pojištění, a to je podmíněno účasti na nemocenském pojištění, jehož podmínkou je faktický výkon práce žalobce. Tato podmínka na straně žalobce nebyla splněna.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a dospěl k těmto závěrům o skutkovém stavu.

4. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze soud zjistil, že společnost , právnická osoba, vznikla 4. 2. 2009 a byla, Anonymizováno, vymazán z obchodního rejstříku dne 14. 4. 2022. Z usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 94 INS 18495/2020-A-11 ze dne 2. 11. 2020 soud zjistil, že u společnosti , právnická osoba, byl zjištěn úpadek a na majetek společnosti byl prohlášen konkurs. Insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný. Z usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 94 INS 18495/2020-B-24 ze dne 1. 11. 2021 soud zjistil, že konkurs prohlášený na majetek dlužníka společnosti , právnická osoba, se zrušuje, neboť majetek dlužníka byl k uspokojení insolvenčních věřitelů zcela nepostačující. Z usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 94 INS 18495/2020-B-28 ze dne 4. 3. 2022 soud zjistil, že soud zprostil žalovaného funkce insolvenčního správce dlužníka společnosti , právnická osoba, Z pracovní smlouvy ze dne 26.10.2015, listiny ze dne 13. 6. 2016, dohody o smluvní mzdě ze dne 26. 10. 2015 soud zjistil, že mezi žalobcem jako zaměstnancem a společností , právnická osoba, jako zaměstnavatelem vznikl od 26. 10. 2015 pracovní poměr na dobu neurčitou. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 27. 5. 2016 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 43 C 167/2016-122, který nabyl právní moci dne 22. 6. 2016, soud zjistil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 27. 5. 2016, které dal žalobci zaměstnavatel společnost , právnická osoba, , je neplatné. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 24. 2. 2021 a dodejky žalobci soud zjistil, že žalovaný jako insolvenční správce zaměstnavatele žalovaného společnosti , právnická osoba, dal žalobci dle § 52 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce výpověď z důvodu prohlášení konkursu na majetek zaměstnavatele a neprovozování závodu zaměstnavatele.

5. Z pracovní smlouvy ze dne 26. 10.2015, listiny ze dne 13. 6. 2016, dohody o smluvní mzdě ze dne 26. 10. 2015 soud zjistil, že mezi žalobcem jako zaměstnancem a společností , právnická osoba, jako zaměstnavatelem vznikl od 26. 10. 2015 pracovní poměr na dobu neurčitou. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 27. 5. 2016 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 43 C 167/2016-122, který nabyl právní moci dne 22. 6. 2016, soud zjistil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 27. 5. 2016, které dal žalobci zaměstnavatel společnost , právnická osoba, , je neplatné. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 24. 2. 2021 a dodejky žalobci soud zjistil, že žalovaný jako insolvenční správce zaměstnavatele žalovaného společnosti , právnická osoba, dal žalobci dle § 52 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce výpověď z důvodu prohlášení konkursu na majetek zaměstnavatele a neprovozování závodu zaměstnavatele. Výpověď byla žalobci doručena dne 1. 3. 2021.

6. Z důkazů předložených žalovaným a to listiny ze dne 16. 12. 2020 s přílohou a listiny ze dne 3. 10. 2022 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, byla ke dni 16. 12. 2020 registrována jako zaměstnavatel od 1. 10. 2009, nepodávala přehledy o výši pojistného od září 2017. Otevřený pojistný vztah u , právnická osoba, měli zaměstnanci , jméno FO, , , právnická osoba, a , jméno FO, . Dne 3. 10.2022 dotazovala Pražská správa sociálního zabezpečení žalovaného k trvání pracovního poměru žalobce u společnosti , právnická osoba, , neboť vyřizovala žádost z Ministerstva práce a sociálních věcí o prošetření doby důchodového pojištění žalobce u společnosti , právnická osoba7. Na návrh žalobce provedl soud dokazování listinou ze dne 16. 5. 2016, listinou ze dne 14. 6. 2016, protokolem ze dne 8. 6. 2016 a listinou ze dne 30. 8. 2016. Z uvedených listin nezjistil soud žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení nároku žalobce. Navrhoval-li žalobce doplnit dokazování jeho výslechem jako účastníka řízení a výslechem svědka , jméno FO, , soud tyto důkazy neprovedl, neboť z provedeného dokazování byl skutkový stav zjištěn v dostatečném rozsahu, aby soud o nároku žalobce mohl rozhodnout.

8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi žalobcem jako zaměstnancem a společností , právnická osoba, jako zaměstnavatelem vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 26. 10. 2015 s účinností od 26. 10. 2015 pracovní poměr na dobu neurčitou. V průběhu pracovního poměru dal dne 27. 5. 2016 zaměstnavatel společnost , právnická osoba, žalobci okamžité zrušení pracovního poměru. Obvodní soud pro , adresa, určil, že okamžité zrušení pracovního poměru, které dal zaměstnavatel společnost , právnická osoba, žalobci dne 27. 5. 2016, je neplatné, rozsudek nabyl právní moci dne 22. 6. 2016. Následně byl u zaměstnavatele , právnická osoba, zjištěn úpadek a na jeho majetek prohlášen dne 2. 11. 2020 konkurs. Insolvenčním správcem dlužníka společnosti , právnická osoba, byl ustanoven žalovaný. Dne 1. 3. 2021 doručil žalovaný jako insolvenční správce zaměstnavatele žalobci výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce s dvouměsíční výpovědní lhůtou z důvodu prohlášení konkursu na majetek zaměstnavatele a neprovozování závodu zaměstnavatele. 26. 11. 2021 nabylo právní moci usnesení o zrušení konkursu na zaměstnavatele společnost , právnická osoba, pro nedostatek majetku, společnost byla vymazána z obchodního rejstříku a zanikla. Žalovaný byl zproštěn funkce insolvenčního správce pravomocně dne 18. 3. 2022.

9. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že pracovní poměr žalobce u společnosti , právnická osoba, trval od 27. 5. 2016 do 31. 5. 2021, kdy uplynula výpovědní doba, na základě výpovědi, kterou žalovaný doručil žalobci dne 1. 3. 2021. K tomuto závěru dospěl soud poté, kdy v řízení byla prokázána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 43 C 167/2016-122 neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, které dala společnost , právnická osoba, žalobci, a současně v řízení nebylo tvrzeno, ani jinak nevyšlo najevo, že by pracovní poměr žalobce u společnosti , právnická osoba, skončil před uplynutím výpovědní doby dne 31. 5. 2021. S účinností od 2. 11. 2020, kdy byl na majetek zaměstnavatele společnosti , právnická osoba, prohlášen konkurs a insolvenčním správcem ustanoven žalovaný, vystupoval žalovaný v souladu s § 246 zákona č. 182/2006 Sb. vůči zaměstnancům dlužníka tedy i vůči žalobci jako zaměstnavatel. Na žalovaného jako insolvenčního správce zaměstnavatele tímto přešly i všechna oprávnění, ale i povinnosti zaměstnavatele. Mezi tato oprávnění náleželo i oprávnění ukončit se zaměstnancem pracovní poměr a dodržet povinnosti zaměstnavatele v oblasti důchodového pojištění dle zákona č. 582/1991 Sb. Oprávnění a povinnosti žalovanému zanikly poté, kdy byl v souladu s § 313 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb. zproštěn funkce insolvenčního správce. K tomuto zproštění funkce insolvenčního správce došlo usnesením Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 18495/2020-B-28 dne 4. 3. 2022. Podal-li žalobce návrh na vystavení a vydání evidenčních listů důchodového pojištění poté, kdy byl žalovaný zproštěn funkce insolvenčního správce, není již oprávněn za bývalého zaměstnavatele žalobce dlužníka společnost , právnická osoba, činit žádná jednání, tudíž mu nelze uložit povinnost vystavit žalobci evidenční listy důchodového pojištění za dobu zaměstnání u , právnická osoba, za roky 2020 a 2021. Jestliže žalovaný tvrdil, že evidenční listy důchodového pojištění týkající se žalobce nikdy nevystavil, nelze mu ani uložit jejich vydání žalobci. S ohledem na zánik funkce insolvenčního správce není žalovaný ve sporu aktivně hmotně-právně legitimován, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Zcela procesně úspěšný žalovaný se výslovně vzdal náhrady nákladů řízení, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

11. Žalobci byl v průběhu řízení ustanoven dle § 30 o.s.ř. zástupce z řad advokátů. Za zastupování v řízení přiznal soud ustanovenému zástupci v souladu s § 140 odst. 2 o.s.ř. ve výroku III. rozsudku odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 7 200 Kč. Tato částka sestává z těchto částek:-6 000 Kč odměnu advokáta za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, doplnění žaloby podáním ze dne 5. 2. 2024, podání ze dne 8. 4. 2024, účast u jednání dne 13. 12. 2024) ve výši 1 500 Kč za úkon určené podle § 7 bod 4, § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,- 1 200 Kč za hotové výdaje advokáta podle §13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 režijní paušály po 300 Kč (příprava a převzetí věci, doplnění žaloby podáním ze dne 5. 2. 2024, podání ze dne 8. 4. 2024, účast u jednání dne 13. 12. 2024).Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve sporu procesně úspěšný, rozhodl soud v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. ve výroku IV. tak, že Česká republika nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení.