119 C 176/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Zuzanou Skripovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně:a) Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému:

1. Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vypořádání společného jmění I. Řízení o návrhu žalobkyně na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni na vypořádání podílu na zaniklém společném jmění účastníků částku ve výši 906.684,50 Kč, se zastavuje.II. Návrh žalobkyně na vypořádání zaniklého společného jmění účastníků týkající se částky 473.391 Kč představující podíl žalobkyně na odstupném žalovaného, se zamítá.III. Návrh žalovaného na vypořádání zaniklého společného jmění účastníků týkající se částky 600.000 Kč představující podíl žalovaného na vnosu ve společného jmění na majetek žalobkyně, se zamítá.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu částku 404.924,50 Kč představující podíl žalobkyně na vnosu ze společného jmění účastníků na závazek žalovaného, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 72.580,32 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení za vzájemný návrh částku ve výši 106.722 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud vypořádal společné jmění účastníků s odůvodněním, že manželství účastníků, které bylo uzavřeno dne 4.6.2011, bylo rozvedeno rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31.7.2018, č.j. , spisová značka, , rozhodnutí nabylo právní moci dne 7.8.2018. Žalobkyně podala žalobu k soudu dne 5.8.2021. Předmětem vypořádání zaniklého nevypořádaného společného jmění účastníků učinila vnos ze společného jmění manželů do majetku žalovaného. Žalobkyně uvedla, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, nacházející se v budově , adresa, , , Anonymizováno, , to vše zapsáno na LV č. , hodnota, . Shora označenou bytovou jednotku žalovaný nabyl do svého výlučného vlastnictví dne 30.1.2009 a byla zatížena zástavním právem , Anonymizováno, ., se sídlem , adresa, za účelem zajištění pohledávky ve výši 3.300.000 Kč a příslušenství. Jednalo se o hypoteční úvěr žalovaného na pořízení předmětné bytové jednotky. Žalobkyně dále uvedla, že od června roku 2011 do července roku 2018 bylo na tuto hypotéku žalovaného zaplaceno ze společného jmění manželů celkem 3.570.000 Kč, pravidelná měsíční splátka činila 17.000 Kč a dále, že žalovaný jednorázově umořil hypotéku částkou ve výši , právnická osoba, .000 Kč. S ohledem na shora uvedené se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, které by uložilo žalovanému povinnost nahradit žalobkyni ½ z částky, která byla na výlučný závazek žalovaného zaplacena ze společného jmění manželů. Celkem mělo být uhrazeno 3.570.000 Kč, žalobkyně se domáhá zaplacení poloviny, tedy částky 1.785.000 Kč. Při jednání soudu dne 19.10.2022 zástupkyně žalobkyně uvedla, že si je vědoma, že po určité období v bytě žalovaného, na kterém vázla předmětná hypotéka, se nacházela rodinná domácnost a i žalobkyně tam bydlela, proto požaduje nadále po žalovaném pouze vypořádání vnosu od okamžiku, kdy došlo k odluce, tedy od června roku 2014 do rozvodu manželství v měsíci červenci roku 2018. Jedná se tedy o 4 roky, kdy měsíční splátka byla 17.000 Kč, celkem tedy 408.000 Kč. Při jednání soudu dne 7.6.2023 zástupkyně žalobkyně změnila skutková tvrzení v tom smyslu, že žalovanou částku ve výši 1.785.000 Kč nyní žalobkyně požaduje z titulu nároku žalobkyně, který vznikl vůči žalovanému tím, že žalovaný obdržel od svého zaměstnavatele , Anonymizováno, v roce 2013 odstupné, jehož přesnou výši žalobkyně nezná. Žalobkyně změnu rozhodných skutkových tvrzení odůvodnila mimo jiné tím, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mimořádnou splátku na hypotéku žalobce učinil až po rozvodu manželství, což žalobkyni nebylo známo. Uvedené prostředky tedy požaduje nově z titulu odstupného, které žalovaný získal. Následně podáním ze dne 27.6.2023 zástupkyně žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 906.684,50 Kč z původně žalované částky 1.785.000 Kč. Žalobkyně se původní žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému vyplatit jí na vypořádání zaniklého dosud nevypořádaného společného jmění manželů částku 1.785.000 Kč, vzala nyní zpět částku 906.684,50 Kč, domáhá se tedy uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 878.315,50 Kč, z toho představuje částka 473.391 Kč odstupné od zaměstnavatele žalovaného a částka 404.924,50 Kč vnos do majetku žalovaného na jeho výlučný závazek (hypotéka) za trvání odluky účastníků.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že s ní zcela nesouhlasí. Nárok žalobkyně neuznává, poukazuje na skutečnost, že byla žaloba podána těsně před koncem tříleté lhůty a žalovanému nebyla doručena předžalobní výzva. Žalovaný se tak ocitl v situaci, kdy své nároky může uplatnit pouze pozdním podáním, což mu znemožní uplatnění jeho práv před soudem. Žalovaný dále uvedl, že v době od září roku 2011 do června 2014 se v jeho bytě, na kterém vázne hypotéka nacházela rodinná domácnost, kterou vedl s žalovanou, proto je třeba vzít v úvahu, že by bylo nutno vynakládat finanční prostředky místo na hypotéku ve výši 17.000 Kč na nájemné, které by v této lokalitě v dané době představovalo částku 30.000 Kč měsíčně. Žalovaný dále vznesl vzájemný návrh vůči žalobkyni, kdy se domáhá uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalovanému částku 6.00.000 Kč, tato představuje zhodnocení bytu žalobkyně v , jméno FO, investicemi. Žalovaný dále uvedl, že jí na bydlení přispíval částkou 20.000 Kč měsíčně, a to až do července roku 2015, proto v tomto období oba manželé spotřebovávali prostředky ze společného jmění manželů každý ve svůj prospěch. Žalovaný dále uvádí přehled jednotlivých položek, které představují investice do bytu žalobkyně, či které byly ze společného jmění manželů pořízeny. Žalovaný dále v podání ze dne 21.11.2022 uvedl, že žalobkyně bez jeho souhlasu vyvedla ze společného jmění manželů automobil značky , Anonymizováno, RZ , SPZ, . Kupní smlouva byla zavřena na její jméno, žalovaný však splácel úvěr, celkem uhradil na splátkách 210.000 Kč od listopadu 2014 do prosince 2015. Co se týče vzneseného nároku žalobkyně na odstupné, žalovaný uvádí, že toto získal v roce 2013 a rozvod nastal až v červenci 2018. Tato částka byla pravděpodobně za dobu manželství spotřebována. Mimořádná splátka, kterou žalovaná tvrdí, že žalovaný učinil na svou hypotéku, ta byla žalovaným uhrazena až dne 25.7.2019, tedy po zániku společného jmění manželů. Při jednání soudu dne 20.11.2023 žalovaný uvedl, že zařazení položky osobního automobilu Golf, pokud by byl podán, považuje za nemravnou. Zástupkyně žalobkyně uvádí, že vypořádání této položky se nedomáhají.

3. Mezi účastníky nejsou sporné následující rozhodné skutečnosti ve smyslu ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. Jedná se o rozhodnou skutečnost, že v předmětném bytě žalovaného se od září roku 2011 do června 2014 nacházela rodinná domácnost žalobce a žalované. Déle skutečnost, že žalovaný vyplatil svůj výlučný závazek, hypoteční úvěr č. , hodnota, vedený u , Anonymizováno, s. dne 25.7.2019.

4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění. Ze sdělení , Anonymizováno, , a.s. ze dne 24.3.2023 soud zjistil, že žalovaný je veden jako klient této banky. Tato banka mu poskytla hypoúvěr č. , hodnota, , smlouva byla uzavřena dne 31.3.2008, tento úvěr je dnes již splacený. Z přiložené historie plateb za více než 10 let soud zjistil výši splátek za jednotlivé období, když v období červenec 2014 až listopad 2014 byla výše měsíční splátky byla 17.009 Kč. V období prosinec 2014 až červenec 2016 byla výše měsíční splátky 16.883 Kč. V období srpen 2016 až červenec 2018 byla výše měsíční splátky 16.131 Kč. Celkem tedy za období od července 2014 do července 2018 žalovaný uhradil na svůj hypoteční úvěr částku 809.849 Kč. Z přehledu se dále podává, že mimořádná splátka byla uhrazena dne 25.7.2019. Ze sdělení , Anonymizováno, , a.s. ze dne 24.3.2023 soud zjistil, že žalovanému bylo vyplaceno odstupné ve výši 6 násobku průměrné měsíční mzdy, ve výši 964.782 Kč hrubé mzdy. Důvodem byla výpověď z nadbytečnosti dle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce, pracovní poměr skončil dne 31.8.2012. Z výpisu z Katastru nemovitostí pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, se podává, že žalovaná je vlastnicí bytové jednotky č. 198/13 v budově , adresa, , č.p. 198 zapsáno na LV , Anonymizováno, , vlastnictví nabyla smlouvou o převodu vlastnictví jednotky dne 20.4.2009, právní účinky vkladu práva ke dni 11.5.2009. Z rozsudku Městského soudu v , jméno FO, ze dne 31.7.2018 č.j. , spisová značka, se podává, že manželství účastníků bylo rozvedeno, rozsudek nabyl právní moci dne 7.8.2018.

5. Účastnickým výslechem žalobkyně soud zjistil, že účastníci měli v době trvání manželství rodinnou domácnost na , adresa, v bytě žalovaného. Žalobkyně se do bytu nastěhovala v září 2011. Žalobkyni bylo známo, že byt je pořízen na hypotéku. Žalovaný byl v té době zaměstnancem ČSA. Žalobkyně se z bytu odstěhovala v červnu 2014. K rozvodu došlo až po ukončení sporu o dítě v roce 2018. Výpověď účastnice byla konzistentní, v souladu s ostatním obsahem provedených listinných důkazů.

6. Účastnickým výslechem žalovaného soud zjistil, že poté, kdy se v roce 2011 s žalobkyní vzali, měli rodinnou domácnost primárně v , Anonymizováno, ulici v , jméno FO, , nicméně po celou dobu byla žalobkyně fixována na , adresa, . Hlavní adresa ale byla v , jméno FO, . Žalovaný uvedl, že byt v , jméno FO, si pořídil v roce 2009 sám, měl na něj hypotéku, kterou splácel. Žalobkyně se z bytu odstěhovala v červnu roku 2014, kdy žalovanému oznámila, že v , jméno FO, už žít nechce a odstěhovala se do , jméno FO, . Žalovaný zůstal v Praze. Výslech žalovaného byl v rozsahu rozhodných zjištěných skutečností konzistentní a rovněž v souladu s obsahem provedených listinných důkazů.

7. Z ostatních provedených důkazů nad rámec shora uvedeného soudu nevzal za prokázané žádné skutkové zjištění rozhodné pro posouzení a rozhodnutí ve věci.

8. Soud neprovedl důkaz vyžádáním výše výdělku žalovaného u zaměstnavatele , Anonymizováno, , a.s. a , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , neboť skutečnosti, které by případně byly zjištěny obstaráním takového důkazu nejsou rozhodné pro posouzení předmětu řízení.

9. Soud neprovedl důkaz zadáním a vypracováním znaleckého posudku za účelem zjištění hodnoty investic v bytě žalobkyně, neboť zajištění takového důkazu neslouží k zajištění důkazu, který by sloužil k prokázání rozhodných skutečností pro posouzení předmětu řízení. Provedení obou důkazů se soudu jeví jako procesně neekonomické a nehospodárné.

10. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (ust. § 132 o.s.ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci.

11. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31.7.2018, č.j. , spisová značka, , tento rozsudek nabyl právní moci dne 7.8.2018. Žalobkyně podala návrh na vypořádání zaniklého společného jmění manželů dne 5.8.2021. Žalovaná uplatnila vůči žalovanému nárok na zaplacení částky 1.785.000 Kč z titulu z prostředků investovaných ze společného jmění manželů na splácení výlučného závazku (hypoúvěru) žalovaného váznoucím na bytě ve vlastnictví žalovaného. Vzájemný návrh žalovaného na vypořádání investic do bytu ve vlastnictví žalobkyně ve výši 600.000 Kč byl podán soudu dne 1.12.2021. Žalobkyně změnila rozhodné skutečnosti při jednání soudu dne 7.6.2023, kdy tvrdila, že částku ve výši 1.785.000 Kč již nepožaduje v celé výši z titulu vypořádání vnosu ze společného jmění manželů na vlastnictví žalovaného, ale z titulu vypořádání odstupného, které žalovaný obdržel za dobu trvání manželství. Mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o vypořádání celého či části zaniklého společného jmění manželů.

12. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci a po jeho právním posouzení soud dospěl k následujícím právním závěrům. Účastníci uzavřeli manželství dne 4.6.2011. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Městského soudu v Brně dne 31.7.2018, č.j. , spisová značka, . Tento rozsudek nabyl právní moci dne 7.8.2018. Společné jmění manželů zaniklo dne , datum, .

13. Dle ustanovení § 741 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník) nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma, jejich podíly jsou stejné.

14. Dle ust. § 742 odst. 1 písm. b) nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak, nebo neuplatní-li se ust. § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek.

15. Tříletá lhůta k vypořádání je lhůtou hmotně právní. V průběhu této lhůty musí být žaloba o vypořádání společného jmění účastníků doručena k soudu, nestačí předání k doručení. Účinky uplynutí lhůty nastávají koncem příslušeného dne. Uplynutí lhůty zakládá třetí způsob vypořádání společného jmění účastníků v případě, kdy nedojde k vypořádání dohodu ani v zákonné tříleté lhůtě a není podán návrh na vypořádání soudem. Účinky domněnky nejsou závislé na vůli nebo dovolání se některého z bývalých manželů, nastupují ex lege. Nastoupení účinku domněnky neovlivňuje ani omyl ohledně lhůty pro vypořádání. Vyloučení domněnky při absenci dohody o vypořádání je podmíněno podáním žaloby o vypořádání společného jmění manželů. K těm součástem společného jmění manželů, které jsou předmětem žaloby, nemůže domněnka nastoupit. U ostatních věcí tvořící součást společného jmění manželů nastoupit může, neboť způsoby vypořádání společného jmění manželů lze kombinovat. Nástup domněnky má mimo jiné za následek, že zanikají nároky na vypořádání tzv. vnosů k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR , spisová značka, .

16. Tříletá lhůta od zániku společného jmění účastníků uplynula dne 7.8.2021. V této lhůtě podala žalobkyně žalobu na vypořádání zaniklého společného jmění účastníků. Předmětem řízení učinila nárok na vypořádání vnosu ze společného jmění manželů na majetek žalovaného, a konkrétně splátky hypotéky žalovaného, která vázla na bytě ve vlastnictví žalovaného. Domáhala se z titulu tohoto vnosu zaplacení částky 1.785.000 Kč.

17. V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Žalovaný částečným zpětvzetím žaloby souhlasil. Soud proto žalobu ohledně zaplacení částky ve výši 906.684,50 Kč zastavil (výrok I.).

18. Při jednání soudu dne 7.6.2023 žalovaná změnila skutková tvrzení a vznesla nový nárok, kterým se domáhá vypořádání odstupného, které žalovaný za trvání manželství obdržel od zaměstnavatele v roce 2013. Přesnou výši částky žalobkyně neznala. Vzájemnou žalobou ze dne 1.12.2021 žalovaný vznesl nárok na vypořádání zaniklého společného jmění manželů ve výši 600.000 Kč z titulu investic provedených ze společného jmění manželů do bytu ve vlastnictví žalobkyně. Oba tyto nároky, a to jak vzájemná žaloba žalovaného, tak rozšíření žaloby podané žalobkyní, byly učiněny po uplynutí tříleté lhůty ve smyslu ust. § 741 občanského zákoníku. Jak změna, rozšíření žaloby ze strany žalobkyně, tak vzájemný návrh žalovaného byly podány po tříleté zákonné lhůtě a po nástupu právní domněnky, která platí pro movité, nemovité věci i ostatní věci hmotné, případně vzájemné vnosy. S ohledem na skutečnost, že soud může vypořádat jen ten majetek či hodnoty tvořící společné jmění manželů, které účastníci řízení navrhli k vypořádání soudním rozhodnutím do tří let od zániku společného jmění manželů, soud návrhy podané po této lhůtě zamítl, a to jak návrh uplatněný žalobkyní na vypořádání podílu na odstupném žalovaného ve výroku II. tohoto rozsudku, tak vzájemný návrh žalovaného na vypořádání investic do ze společného jmění manželů do majetku žalobkyně, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

19. Předmětem vypořádání zaniklého společného jmění manželů zůstal tedy nárok žalobkyně na vypořádání vnosu za dobu po ukončení rodinné domácnosti v bytě žalovaného, tedy od měsíce července 2014 do rozvodu manželství, tedy do měsíce července roku 2018. Provedeným dokazováním soud zjistil, že z prostředků náležejících do společného jmění manželů byl na výlučný závazek žalovaného hypoteční úvěr č. , hodnota, zaplaceno v období měsíce července 2014 až listopadu 2014 celkem 85.045 Kč (5 splátek po 17.009 Kč); v období od prosince 2014 do července 2016 celkem 337.667 Kč (20 měsíčních splátek po 16.883 Kč); v období od srpna 2016 do července 2018 bylo zaplaceno celkem 387.144 Kč (24 měsíčních splátek po 16.131 Kč). Celkem tedy bylo na výlučný závazek žalovaného ze společného jmění manželů zaplaceno 809.849 Kč. Soud může vypořádat pouze ty hodnoty a investice (vnosy) tvořící součást zákonného majetkového společenství manželů, tedy společného jmění manželů, které účastníci učiní předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku majetkového společenství (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyni vznikl nárok na vypořádání jejího podílu ve výši ½ (z celku ve výši 809.849 Kč) a soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 404.924 Kč, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení za žalobu je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Úspěch žalovaného je v tomto případě představován částkou 906.684,50 Kč, ohledně které bylo řízení zastaveno a částkou 473.391 Kč ohledně které byla žaloba zamítnuta. Naopak úspěch žalobkyně je představován částkou 404.924,50 Kč, neboť ohledně této částky bylo žalobě vyhověno. Žalovaný byl proto úspěšný v 77,31% předmětu řízení, žalobkyně byla úspěšná v 22,68% předmětu řízení a po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobkyně, má žalovaný vůči žalobkyni právo na 54,63% (77,91% minus 22,68% = 54,63%) účelně vynaložených nákladů.

21. Náklady vynaložené žalovaným v daném případě sestávají ze z odměny za 9 úkonů právní služby po 11.900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ze dne 31.3.2022, ze dne 14.10.2023, ze dne 21.11.2023, účast u jednání soudu dne 19.10.2022, účast u jednání soudu dne 7.6.2023, účast u jednání soudu dne 18.9.2023, účast u jednání soudu dne 20.11.2023, účast u jednání soudu dne 27.11.2023) v souladu s ustanoveními § 7 a § 8 odst. 6, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif); z 9 náhrad hotových výdajů po 300,- Kč dle ustanovení § 11 a § 13 odst. 1 advokátního tarifu; a z částky 23.058 Kč představující DPH ve výši 21% z odměny a z náhrad. Celkově tak žalovaný vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 132.858 Kč. Vzhledem k poměru úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobkyně, má žalovaný vůči žalobkyni právo na náhradu 54,63% účelně vynaložených nákladů, tj. na částku 72.580,32 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozsudku.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení za vzájemný návrh žalovaného vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšné žalobkyni přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 106.722 Kč. Tato částka se sestává z 9 úkonů právní služby po 9.500 Kč týkajících se vzájemného návrhu žalovaného (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ze dne 16.11.2022, ze dne 22.9.2023, účast u jednání soudu dne 19.10.2022, účast u jednání soudu dne 7.6.2023, účast u jednání soudu dne 18.9.2023, účast u jednání soudu dne 20.11.2023, účast u jednání soudu dne 27.11.2023) podle § 8 odst. 6, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif); z 9 náhrad hotových výdajů po 300,- Kč dle ustanovení § 11 a § 13 odst. 1 advokátního tarifu; a z částky 18.522 Kč představující DPH ve výši 21% z odměny a z náhrad. Celkově tak žalobkyně vynaložila v souvislosti s projednávaným vzájemným návrhem žalovaného náklady řízení ve výši 106.722 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku VI. tohoto rozsudku