119 C 198/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Zuzanou Skripovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; a) celé jméno žalobce , bytem adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. příjmení příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; b) osobní údaje žalovaného organizace resortu ulice a číslo , PSČ obec a číslo o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4.900,50 Kč spolu se 10% úrokem z prodlení od 4.11.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 165.600 Kč spolu se 10% úrokem z prodlení od 4.11.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá požalovaném zaplacení částky 9.801 Kč spolu se 10% úrokem z prodlení od 4.11.2019 do zaplacení se zamítá.

IV. Žaloba, kterou se žalobce domáhá požalovaném zaplacení částky 584.400 Kč spolu se 10% úrokem z prodlení od 4.11.2019 do zaplacení se zamítá.

V. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 30.798 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 119.911 Kč s příslušenstvím, jakožto náhrady nákladů obhajoby a částky ve výši 750.000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění, náhrady nemajetkové újmy s příslušenstvím, to vše z titulu škody způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním. Žalobce požadoval náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu v trestním řízení ve výši 119.911 Kč a náhradu nemajetkové újmy, přiměřené zadostiučinění ve výši 750.000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že Policie České republiky, Městské ředitelství policie [obec], I. oddělení hospodářské kriminality usnesením ze dne 9.12.2015, [číslo jednací] zahájilo trestní stíhání žalobce dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen trestní řád) proti žalobci pro údajné spáchání trestného činu krácení daně, poplatků a podobné povinné platby dle ust. § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen trestní zákon), kterého se žalobce měl dopustit tím, že v úmyslu zkrátit daň z příjmů právnické osoby [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobce] (nyní [právnická osoba]) a po předchozí domluvě jako jednatel [právnická osoba] dne 26.3.2006 uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], které v případě pronájmu reklamních ploch a dalších služeb nebyly realizovány [právnická osoba] [anonymizováno]. Za tyto služby byly následně vystaveny faktury [právnická osoba] s.r.o., označené v usnesení žalobce, a tyto žalobce zahrnul do účetní evidence a podal dne [číslo] 2017 za [právnická osoba] s.r.o. daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2006 do 31.12.2006 u Finančního úřadu [obec] [anonymizováno], ve kterém uplatnil doklady a jednal tak, přestože věděl, že žádné služby provedené nebyly, když faktury byly vystaveny za účelem snížení daňového základu a takto úmyslně krátil daň z příjmů právnické osoby za shora označené zdaňovací období o částku 504.000 Kč. Proti žalobci bylo dále zahájeno trestní stíhání pro údajné spáchání zločinu krácení daně a poplatku a podobné povinné platby podle ust. § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku formou pokračování v trestném činu, kterého se žalobce měl dopustit tím, že s úmyslem zkrátit daň po předchozí domluvě jako jednatel společnosti [právnická osoba] uzavřel ve dnech 29.12.2009 a 29.12.2010 se společností [právnická osoba] smlouvy o nájmu reklamních ploch, které opět realizovány nebyly a vystavené faktury žalobce opět zahrnul do účetní evidence a podal daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2010 do 31.12.2010 u Finančního úřadu [obec], [anonymizováno], v němž doklady uplatnil a toto učinil přestože věděl, že žádné služby realizovány nebyly a v usnesení označené faktury byly vystaveny pouze za účelem snížení daňového základu, čímž úmyslně zkrátil daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2010 do 31.12.2010 o 636.500 Kč. Další faktury obdobné povahy zahrnul do účetní evidence a za zdaňovací období od 1.1.2011 do 31.12.2011 a snížil tak daňový základ o 513.000 Kč. Celkově tedy úmyslně zkrátil daň z příjmů právnických osob v celkové výši 1.653.500 Kč. Obhájce žalobce podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání dne 15.12.2015 stížnost, kterou dne 28.12.2015 odůvodnil a dne 12.1.2016 dodal ještě doplnění stížnosti. Ve stížnosti argumentoval tím, že [právnická osoba] s.r.o. měla řádně uzavřené smlouvy a veškeré faktury za pronájem reklamních ploch byly řádně uhrazeny. Obhájce vznesl námitky vůči obsahu a závěrům předloženého znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady, kdy tento nemůže z mnoha důvodů sloužit jako důkaz v daném trestním řízení. Dále uvedl, že daňový subjekt uhradil dlužnou daň včetně doměřeného penále. Stížnost obhájce žalobce byla zamítnuta jako nedůvodná usnesením Městského státního zastupitelství ze dne 21.1.2016 č.j. 4 [anonymizována dvě slova] [rok]. Po výslechu žalobce dne 4.2.2016 za účasti obhájce žalobce tento dne 4.4.2016 podal návrh na zastavení trestního stíhání, které Městské státní zastupitelství v [obec] dne 19.4.2016 zamítlo. Dne 20.4.2016 byla podána obžaloba na osobu žalobce pro trestné činy specifikované v usnesení o zahájení trestního stíhání, a to pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 148 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákona a pro zločin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody v délce od 5 – 10 let. Městský soud v Brně věc projednával v řízení vedeném pod sp. [spisová značka], ve které rozhodl rozsudkem ze dne 3.10.2016, č.j. [číslo jednací], kdy žalobce zprostil obžaloby pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné platby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obžalován. Tento rozsudek napadlo Městské státní zastupitelství v [obec] dne 5.10.2016 odvoláním v neprospěch žalobce směřujícím do výroku o vině. Dále dne 3.10.2016 Městský soud v Brně usnesením č.j. [spisová značka] zastavil trestní stíhání žalobce pro trestný čin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 148 odst. 1 trestního zákona, a to dle ust. § 233 odst. 1 trestního řádu. Toto usnesení rovněž Městský státní zástupce v [obec] dne 5.10.2016 napadl stížností v neprospěch žalobce. O odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3.10.2016 rozhodoval Krajský soud v Brně pod sp.zn. [spisová značka], který usnesením ze dne 25.5.2017, č.j. [číslo jednací] rozhodl tak, že napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně. Rovněž o stížnosti Městského státního zastupitelství v [obec] proti usnesení o zastavení trestního stíhání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25.5.2017, č.j. [číslo jednací] tak, že usnesení zrušil a soudu prvního stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Obhájce žalobce následně navrhl doplnění dokazování a Městský soud v Brně opětovně ve věci rozhodl rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 16.8.2017, kdy žalobce uznal vinným ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 148 odst. 1, 3 písm. c) a zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a žalobce odsoudil dle ust. § 240 odst. 2 trestního zákoníku za použití ustanovení § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, přičemž žalobci výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 roků. Tento rozsudek napadlo Městské státní zastupitelství v [obec] odvoláním ze dne 9.7.2017 v neprospěch žalobce, které směřovalo do výroku o trestu. Rovněž žalobce prostřednictvím svého obhájce podal proti shora označenému rozsudku Městského soudu v Brně odvolání dne 16.8.2017 O odvolání státního zástupce a žalobce proti shora označenému rozsudku Městského soudu v Brně rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29.11.2017, č.j. [číslo jednací] tak, že z podnětu odvolání státního zástupce byl žalobci uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb, výše jedné denní sazby byla stanovena na částku 1.000 Kč, tedy celkem 200.000 Kč, odvolání žalobce bylo zamítnuto. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2017 napadl žalobce dne 16.2.2018 dovoláním. Nejvyšší soud usnesením ze dne 28.6.2018, č.j. [číslo jednací] o dovolání rozhodl tak, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2017, č.j. [číslo jednací] rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16.8.2017, č.j. [číslo jednací] zrušil. Dále zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující. Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Městský soud v Brně tedy opětovně vedl řízení proti žalobci jako obžalovanému s tím, že dne 10.10.2018 rozhodl rozsudkem č.j. [číslo jednací], kterým žalobce zprostil obžaloby pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 148 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákona a pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1, 2, písm. c) trestního zákoníku s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán. Tento rozsudek opět státní zástupce napadl odvoláním v neprospěch žalobce. O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25.5.2017, č.j. [číslo jednací] tak, že napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu s tím, že se žalobce zprošťuje obžaloby, neboť v žalobním návrhu popsané skutky nejsou trestnými činy. Tento rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25.5.2017, č.j. 3 To 344/2017-1088 nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 28.11.2018 Trestní řízení proti žalobci bylo vedeno od 9.12.2015 do 28.11.2018, tedy necelé tři roky. V průběhu trestního řízení byla věc třikrát projednávaná u Městského soudu v Brně, dvě rozhodnutí soudu I. stupně byla nejprve zrušena odvolacím soudem, následně nové rozhodnutí soudu I. stupně bylo odvolacím soudem změněno a dále rozhodnutí soudu I. stupně i soudu II. stupně byla zrušena nejvyšším soudem.

2. Žalobce odkazuje na článek 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a ust. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, zejména ust. § 1 odst. 1 a ust. § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 12 odst.

1. Žalobce se domáhá v tomto řízení jednak nákladů, které vynaložil na nutnou obhajobu, které mu vznikly v důsledku trestního stíhání, když nakonec byl zproštěn obžaloby pro skutek, který není trestným činem. Z tohoto titulu se domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 119.911 Kč včetně DPH. Náhradu nákladů řízení vyúčtoval dle advokátního tarifu s tím, že obhájce žalobce poskytl žalobci celkem 36 úkonů právní služby dle ust. § 11 odst. 1 advokátního tarifu a 4 úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 2 advokátního tarifu. Dále se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy. Žalobce argumentuje jednak povahou trestní věci, délkou trestního stíhání a především dopady trestního stíhání do osobní sféry žalobce. Žalobce se vždy, aktivně, řádně a včas bránil předmětnému trestnímu stíhání, vždy plně a včas poskytoval potřebnou součinnost orgánům činným v trestním řízení, aby mohla být celá věc co nejdříve vyřízena a byl minimalizován psychický postih žalobce a jeho okolí. Žalobce byl v době zahájení trestního stíhání veřejně činnou osobou, trestní stíhání bylo široce medializováno a mělo výrazný dopad na profesní i soukromý živost žalobce. Žalobce je přesvědčen o tom, že trestním stíháním bylo zasaženo do jeho osobnostních práv. Kauza žalobce byla široce medializována ve všech hlavních médiích. V médiích byla kromě osoby žalobce opakovaně očerňována také jeho obchodní společnost, [právnická osoba] s.r.o. v souvislosti s touto společností bylo používáno opakovaně slovo podvod a zločin. Žalobce byl dále vystaven hrozbě trestu odnětí svobody v délce až 8 let. I po dosažení zprošťujícího rozhodnutí, stále žalobce při různých příležitostech vnímá, že je zmiňován jako osoba spojená s obviněním z podvodu. Vedení trestního stíhání mělo zásadní vliv na profesní život žalobce, a to jak směrem k obchodním partnerům žalobce a [právnická osoba] s.r.o, nyní [právnická osoba], tak směrem k bankovním institucím, které měnily své chování směrem ke společnosti a omezily možnost jejího rozvoje. Žalobce se pohybuje na trhu jako podnikatel již 25 let a získal si dobré jméno, pěstuje dlouhodobé obchodní vztahy. V důsledku trestního stíhání mnoho obchodních partnerů a zákazníků zvažovalo ukončení spolupráce a někteří tak učinili. Jiní spolupráci raději ani nezahájili. Žalobce a jeho společnost přišla o řadu klientů. V důsledku trestního stíhání žalobce, který musel opustit svou pozici jednatele, na které byl po 23 let, musela být změněna osoba jednatele. Na pozici jednatelky na místo žalobce musela nastoupit jeho partnerka, která v té době byla na mateřské dovolené a pečovala o malé dítě. Rovněž se musela změnit forma podnikání společnosti ze společnosti s ručením omezeným na společnost akciovou, což přineslo další vysoké výdaje. Citelně byla trestním stíháním poznamenána politická kariéra žalobce. Žalobce byl nucen opustit post regionálního předsedy hnutí [jméno], předsedy dozorčí rady společnosti [právnická osoba], post předsedy představenstva [právnická osoba] vodárny a kanalizace, místopředsedy představenstva [právnická osoba] a především radního [anonymizováno]. Rovněž byl žalobce vyloučen z hnutí [jméno]. Vyčísleno ve finanční rovině na odměnách pro uvolněného radního činila ztráta žalobce 70.000 Kč měsíčně, za 34 měsíců trestního stíhání to činí částku 2.380.000 Kč. Žalobce definitivně po této kauze s politickým životem skončil a zanechalo to negativní stopu a šrám na jeho pověsti. V neposlední řadě se trestní stíhání negativně promítlo do žalobcova osobního života. Mělo to zásadní vliv na psychiku žalobce, dále jeho rodiny, především dcery žalobce, která v době trestního stíhání končila základní školu a stala se terčem ataků od svých spolužáků, ale i svého okolí. Celá rodina se stala terčem pomluv. Utrpěly jejich sousedské i přátelské vztahy. Z důvodu průtahů a délky trvání trestního stíhání se u žalobce prohlubovaly pocity frustrace, které vedly k psychickému i fyzickému poškození žalobce. Při stanovení výše přiměřené náhrady nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním se žalobce řídil jinými případy, které již byly soudy rozhodovány a provedl srovnání. Domnívá se, že částka 750.000 Kč, jejíhož zaplacení se domáhá, je zcela přiměřená, odpovídá konkrétním okolnostem případu a nedosahuje významnější odchylky od jiných obdobných věcí.

3. Žalobce dne 3.5.2019 zaslal Ministerstvu spravedlnosti ČR žádost o náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím státního orgánu České republiky. Domáhal se náhrady škody ve výši 119.911 Kč, jakožto náhrady nákladů na obhajobu a částky ve výši 2.000.000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění nemajetkové újmy. Přípisem ze dne 3.5.2019 žalovaný žalobci sdělil, že jeho žádost byla doručena, byla zařazena do rejstříku pod sp. zn. [spisová značka] a byl upozorněn na lhůtu 6 měsíců, kdy by věc měla být vyřízena s tím, že v některých případech se to nemusí zdařit. Podanou žalobou se žalobce namísto částky 2.000.000 Kč domáhá v tomto řízení zaplacení pouze částky 750.000 Kč.

4. Podáním doručeným zdejšímu soudu ze dne 14.4.2020, dne 9.12.2020 doplněném při jednání soudu dne 10.2.2021 vzal žalobce žalobu ohledně zaplacení částky ve výši 105.209,50 Kč spolu s příslušenstvím od 31.10.2019 do zaplacení a ohledně zaplacení 10% zákonného úroku z prodlení z částky 750.000 Kč od 31.10.2019 do 3.11.2019 zpět. Žalovaný se zastavením řízení souhlasil, soud tedy dle ust. § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. žalobu v tomto rozsahu usnesením ze dne 21.4.2021, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 8.5.2021 zastavil.

5. Co se týče jednotlivých úkonů právní služby, jejichž náhrady se žalobce domáhá, přehled právních úkonů je uveden konkrétně na straně 10 a 11 žaloby ze dne 31.10.2019. Jedná se o 36 úkonů právní služby podle ust. § 1 odst. 1 advokátního tarifu a 4 úkonů právní služby podle ust. § 11 odst. 2 advokátního tarifu.

6. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává, a to ani částečně. Žalovaný nečinil sporným, že žalobce uplatnil u Ministerstva spravedlnosti České republiky nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši 119.911 Kč a přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 2.000.000 Kč, který následně v žalobě omezil na částku 750.000 Kč. Předmětná škoda měla žalobci vzniknout v souvislosti s trestním stíháním vedeným u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], které skončilo zproštěním obžaloby. Žalobce vznesl nárok žádostí ze dne 3.5.2019 Ministerstvo spravedlnosti vydalo ve věci stanovisko dne 20.2.2020, č.j. [spisová značka], ve kterém vyhovělo žalobci ve věci nákladů nutné obhajoby co do výše 60.379 Kč a co se týče nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, žalobci bylo poskytnuto zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva a omluvy. Nebylo naopak vyhověno nároku žalobce na poskytnutí peněžitého zadostiučinění, neboť neprokázal vznik závažnosti tvrzené nemajetkové újmy. Žalovaný dále nerozporuje tvrzení žalobce ohledně průběhu trestního stíhání tak, jak tyto skutečnosti žalobce uvedl v žalobě ze dne 31.10.2019. Žalovaný dále uvádí, s ohledem na konstantní judikaturu a s ohledem výsledek trestního řízení, ve věci žalobce došlo k vydání nezákonných rozhodnutí, kterými jsou konkrétně usnesení Městského ředitelství Policie [obec] [číslo jednací] ze dne 9.12.2015, rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16.8.2017, č.j. [číslo jednací], rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2007, č.j. [číslo jednací]. Základ vzniku nároku žalobce z titulu odpovědnosti škody za nemajetkovou újmu je tedy dán, nicméně žalovaný rozporuje výši škody, kterou žalobce navrhuje, a to z důvodu závažnosti a rozsahu tvrzené nemajetkové újmy.

7. Nejprve k nároku žalobce na náhradu nákladů obhajoby. Žalovaná přezkoumala vznesený nárok žalobce, překontrolovala účtované úkony právní služby s obsahem trestního spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 77/2016, provedla přepočet tak, aby náhrada nákladů odpovídala části advokátního tarifu upravujícího mimosoudní odměnu za poskytnuté právní služby. Po takto provedené kontrole žalovaný dospěl k závěru, že žalobci přísluší na náhradě nákladů obhajoby částka 60.379 Kč. V této části tedy žalovaný vznesenému nároku žalobce vyhověl a mimosoudně plnil. V této části je tedy žaloba nedůvodná, neboť co do částku 60.379 Kč došlo již k zániku dluhu splněním. Ve zbývající části žalovaný nárok žalobce považuje za nedůvodný, neboť bylo účtováno v rozporu s advokátním tarifem, případně není nárok dostatečně důkazně podložen. Žalovaný vychází z přehledu jednotlivých právních úkonů tak, jak je uvedl na straně 10 a 11 žaloby. Žalovaný nepřiznal žalobci náhradu za úkony ze dne 11.12.2015 první porada s klientem, dne 28.12.2015 a 12.1.2016 odůvodnění a doplnění stížnosti, porady s klientem ve dnech 31.3.2016, 27.6.2016, 11.8.2016, 29.9.2016, 27.7.2017, 14.8.2017, 25.9.207, 27.11.2017, 5.2.2018, 20.9.2018, 8.10.2018, 26.11.2018, vyjádření žalovaného ze dne 24.6.2016, 4.8.2016 předložení důkazů na výzvu soudu, 15.8.2016 písemná závěrečná řeč obhájce, 3.10.2016 hlavní líčení, 19.4.2017 vyjádření ke stížnosti státního zástupce, 18.7.2017 návrh na doplnění dokazování.

8. K nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy v penězích způsobené trestním stíháním žalovaný uvádí, že ohledně této musí žalobce splnit povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Co se týče kritérií stanovených v judikatuře Nejvyššího soudu ČR, povaha trestní věci souvisí s hrozbou trestního postihu, dále délky trestního stíhání a následků způsobených trestním řízením v osobní sféře žalobce. Žalovaný zmiňuje, že každé trestní stíhání zasahuje do života stíhané osoby s větší či menší intenzitou, nicméně přiznat peněžité zadostiučinění je namístě pouze tehdy, máme-li za zcela nesporné, že tento zásah je možno hodnotit jako skutečně závažný. Žalobce tvrdí, že trestní stíhání mělo dopad na jeho profesní a osobní život, zejména protože bylo široce medializováno. Žalobce je veřejně známou osobou, byla trestním stíháním ohrožena jeho politická i profesní kariéra. Z důvodu trestního stíhání proběhly změny v osobě [právnická osoba] [anonymizováno], toto trestní stíhání se rovněž promítlo do obchodních vztahů této společnosti. Žalovaný namítá, že nebyla nikterak doložena spojitost trestního stíhání s vyloučením z vrcholných funkcí ani dopad na psychiku a zdraví žalobce či jeho rodiny. Nebylo tedy možné náhradu nemajetkové újmy v penězích přiznat, neboť žalobce v tomto rozsahu neunesl důkazní břemeno. Žalovaný tedy pouze uznal za nesporné, že žalobci vznikla nemajetkové újma, kterou by důvodně pociťovala každá trestně stíhaná osoba, a proto žalobci mimosoudně poskytla zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva a poskytla mu omluvu. Ohledně žalobcem zmiňované medializace, žalovaný odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka], kde se uvádí, že k tíži státu nemůže jít medializace jako taková, pokud se na ní stát výše uvedeným způsobem nepodílel. Žalovaný dále namítá, že žalobce nesprávně určil počátek prodlení žalovaného, když stát se může do prodlení s výplatou odškodnění dostat až uplynutím 6 měsíců ode dne podání žádosti, tedy nejdříve den následující po doručení konečného stanoviska. Žádost o odškodnění byla ministerstvu spravedlnosti doručena dne 3.5.2019, 6 měsíční lhůta k jejímu projednání uplynula dne 3.11.2019, o případném prodlení žalovaného lze uvažovat tedy od 4.11.2019.

9. Mezi účastníky nebyly sporné ve smyslu ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. následující rozhodné skutečnosti. Žalobce uplatnil u Ministerstva spravedlnosti ČR nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši 119.911 Kč a přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 2.000.000 Kč, tuto část nároku v žalobě omezil na částku 750.000 Kč. Předmětná škoda a nemajetková újma měly být žalobci způsobeny v souvislosti s trestním stíháním jeho osoby vedeným u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 77/2016, které skončilo zproštěním obžaloby. Tyto nároky vznesl žalobce žádostí ze dne 3.5.2017 Ministerstvo spravedlnosti svým stanoviskem ze dne 20.2.2020 č.j. [spisová značka] žádosti na náhradu nákladů obhajoby mimosoudně vyhovělo co do výše 60.379 Kč. Co se týče nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, žalobci bylo poskytnuto zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva a ve formě písemné omluvy. Doplňujícím stanoviskem k žádosti o náhradu škody a nemajetkové újmy ze dne 22.9.2020 Ministerstvo spravedlnosti ČR přiznalo, po prokázání vykonání porad s klientem v délce přesahující 1 hodinu, žalobci na náhradě škody na nákladech obhajoby v trestním řízení další částku ve výši 40.898 Kč jako náhradu za 13 úkonů právní služby.

10. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav.

11. Ze žádosti o náhradu újmy způsobené zákonným rozhodnutím státního orgánu České republiky podle zákona č. 82/1990 Sb., (dále jen odškodňovací zákon) ze dne 3.5.2019 soud zjistil, že tuto žádost podal žalobce prostřednictvím svého zástupce, a to na Ministerstvo spravedlnosti České republiky, odbor odškodňování. Touto žádostí žalobce vznesl nárok na náhradu újmy. V žádosti shrnul průběh předmětného trestního stíhání a vznesl nárok na náhradu nákladů právního zastoupení a nemajetkové újmy, nárok na náhradu nákladů na obhajobu vyčíslil v částce 119.911 Kč, náhradu nemajetkové újmy, kterou vyčíslil částkou ve výši 2.000.000 Kč.

12. Dle faktury [číslo] ze dne 15.1.2019 splatné dne 25.1.2019 zástupce žalobce vyúčtoval žalovanému částečnou odměnu za obhajobu v trestním řízení spis 483/ 2015 částku ve výši 121.000 Kč. Na faktuře je rukou psaná poznámka uhrazeno dne 17.1.2019.

13. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28.11.2018, č.j. 3 [spisová značka], který nabyl právní moci dne 28.11.2018 soud zjistil, že tímto rozsudkem Krajský soud v Brně na veřejném zasedání napadený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10.10.2018 č.j. [číslo jednací] zrušil v celém rozsahu a rozhodl tak, že obžalovaný, v tomto řízení žalobce se zprošťuje obžaloby pro skutky 1) úmysl krátit daň z příjmů právnické osoby [právnická osoba] za období od 1.1.2006 do 31.12.2006, 2) úmysl krátit daň z příjmu právnické osoby [právnická osoba] za období od 1.1.2010 do 31.12.2010, 3) úmysl krátit daň z příjmu právnické osoby [právnická osoba] za období od 1.1.2011 do 31.12.2011, neboť v žalobním návrhu popsané skutky nejsou trestnými činy.

14. Dle dopisu žalovaného ze dne 3.5.2019 adresovaného zástupci žalobce žalovaný obdržel dne 3.5.2019 žádost žalobce, tato byla zařazena do rejstříku. Žalobce byl seznámen s délkou a průběhem vyřízení žádosti. Dle dopisu žalovaného ze dne 20.2.2020 adresovaného zástupci žalobce, žalovaný vydal své stanovisko k žádosti žalobce, kde ohledně náhrady nákladů právního zastoupení částečně nároku žalobce vyhověl a plnil co do částky 60.379 Kč s tím, že nepřiznal žalobci náhradu za některé úkony právní služby, které vznesl. Co se týče náhrady nemajetkové újmy, v tomto žalovaný poskytl žalobci pouze zadostiučinění v podobě konstatování, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se Ministerstvo spravedlnosti České republiky omluvilo, nedospělo však k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v penězích s tím, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s písemnou omluvou považuje žalovaný za dostatečnou satisfakci, neboť žalobce neprokázal jakékoliv negativní zásahy do osobnostních práv způsobených v příčinné souvislosti s trestním stíháním. Přiznaná částka ve výši 60.379 Kč byla žalobci poukázána složenkou. Z dopisu žalovaného zástupci žalobce ze dne 23.10.2019 soud zjistil, že tímto žalovaný vyzval žalobce, aby ve věci své žádosti ze dne 3.5.2019 doložil některé úkony právní pomoci, jejichž proplacení se domáhá.

15. Dle morálního kodexu reprezentanta politického hnutí [jméno], dle článku 10 reprezentant, proti kterému je podána obžaloba pro úmyslný trestný čin nebo nedbalostní čin spáchaný v souvislosti a ve spojení s výkonem veřejné funkce je povinen neprodleně rezignovat na volený mandát, na svou funkci ve hnutí [jméno], členství ve hnutí. Dle výtisku z internetu článku uveřejněném ČTK dne 13.11.2015 s titulkem [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalobce] rezignuje sám, jeho odchod žádalo [jméno], žalobce jakožto brněnský radní byl vyloučen z řad hnutí [jméno], hnutí ho chtělo odvolat, žalobce však sám rezignoval. Dále je zmiňována krize v koalici s lidovci. Dle článku ze dne 6.11.2015 na serveru [webová adresa] s titulkem hnutí [jméno] vyloučilo brněnského radního [celé jméno žalobce] ze svých řad se uvádí, že hnutí [jméno] vyloučilo brněnského radního [celé jméno žalobce] ze svých řad, a to po pátečním jednání představenstva [jméno] v [obec] to uvedl šéf hnutí [jméno] [příjmení] z důvodu, že žalobce poškozoval hnutí. Dále bylo v článku uvedeno, že hnutí [jméno] vyzvalo žalobce již dříve k rezignaci, on ale odstoupit nechtěl.

16. Z výpisu z Obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně oddíl B vložka [číslo], údaje platné ke dni 26.3.2020 se podává, že dne 18.2.1998 vznikla [právnická osoba] s .. Tato společnost byla zapsána ode dne 21.5.2018, pod [právnická osoba] a.s. Sídlo [právnická osoba] 9/5, [obec] [obec], [IČO]. S účinností od 21.5.2018 byla změněna právní forma společnosti, a to ze společnosti s ručením omezeným na akciovou společnost. Předmětem podnikání společnosti je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1, 3 živnostenského zákona a dále truhlářství a podlahářství. Statutárním orgánem byl od vzniku (dne 18.2.1998) až do 3.3.2018 žalobce. Od 3.3.2018 do změny právní formy dne 21.5.2018 byla jednatelkou [jméno] [příjmení], partnerka žalobce.

17. Dle záznamu o právní poradě ze dne 26.11.2018 v trestní věci vedené proti žalobci proběhla dne 26.11.2018 právní porada, a to od 13.30 hodin do 15.15 hodin. Dle záznamu o právní poradě ze dne 8.10.2018 v trestním řízení vedeném proti žalobci proběhla dne 8.10.2018 právní porada žalobce s jeho obhájcem, a to od 11.30 hodin do 12.45 hodin. Dle záznamu o právní poradě ze dne 20.9.2018 v trestní věci vedené proti žalobci proběhla dne 20.9.2018 právní porada žalobce s jeho obhájcem, a to od 10.00 hodin do 11.30 hodin. Dle záznamu o právní poradě v trestní věci vedené proti žalobci proběhla dne 5.2.2018 právní porada žalobce s obhájcem žalobce, a to od 15.30 hodin do 17.30 hodin. Dle záznamu o právní poradě ze dne 27.11.2017 v trestní věci vedené proti žalobci proběhla dne 27.11.2017 právní porada žalobce s jeho obhájcem, a to od 15.00 hodin do 17.00 hodin. Dle záznamu o právní poradě ze dne 25.9.2017 v trestní věci vedené proti žalobci proběhla dne 25.9.2017 právní porada žalobce s jeho obhájcem, a to od 9.00 do 11.00 hodin. Dle záznamu o právní poradě ze dne 14.8.2017 v trestní věci vedené proti žalobci proběhla dne 14.8.2017 právní porada žalobce s jeho obhájcem, a to od 12.00 hodin do 14.00 hodin. Dle záznamu o právní poradě ze dne 27.7.2017 v trestní věci vedené proti žalobci proběhla dne 27.7.2017 právní porada žalobce s jeho obhájcem, a to od 13.30 hodin do 15.00 hodin. Dle záznamu o právní poradě ze dne 29.9.2016 v trestní věci vedené proti žalobci proběhla dne 29.9.2016 právní porada žalobce s jeho obhájcem, a to od 10.00 hodin do 12.00 hodin. Dle záznamu o právní poradě ze dne 27.6.2016 v trestní věci vedené proti žalobci proběhla dne 27.6.2016 právní porada žalobce s jeho obhájcem, a to od 14.00 hodin do 16:00 hodin. Dle záznamu o právní poradě ze dne 11.8.2016 v trestní věci vedené proti žalobci proběhla dne 11.8.2016 právní porada žalobce s jeho obhájcem, a to od 14.30 hodin do 15:45 hodin. Dle záznamu o právní poradě ze dne 23.5.2016 v trestní věci vedené proti žalobci proběhla dne 23.5.2016 právní porada žalobce s jeho obhájcem, a to od 09.00 hodin do 10.30 hodin. Dle záznamu o právní poradě ze dne 11.12.2015 v trestní věci vedené proti žalobci proběhla dne 11.12.2015 právní porada žalobce s jeho obhájcem, a to od 13.30 hodin do 15.00 hodin. Dle záznamu o právní poradě ze dne 31.3.2016 v trestní věci vedené proti žalobci proběhla dne 31.3.2016 právní porada žalobce s jeho obhájcem, a to od 10.00 hodin do 11.15 hodin.

18. Ze zápisu o dohodě ze dne 9.9.2020 uzavřené Ministerstvem spravedlnosti České republiky a Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, tito uzavřeli dohodu o jednání úřadu v řízeních před soudem namísto Ministerstva spravedlnosti ve sporu o zaplacení částky 869.911 Kč s příslušenstvím, jejímž smyslem je dohoda, že úřad bude v probíhajícím trestním řízení jednat za stát namísto ministerstva.

19. Z doplňujícího stanoviska k žádosti o náhradu škody a nemajetkové újmy ze dne 22.9.2020 soud zjistil, že tímto žalovaný poté, co žalobce doložil uskutečnění porad s obhájcem v délce přesahující 1 hodinu, následně přiznal žalobci na náhradě škody na nákladech obhajoby v trestním řízení další částka ve výši 40.898 Kč představující náhradu za 13 úkonů právní služby v sazbě 2.300 Kč za úkon. Tato dodatečně přiznaná částka ve výši 40.898 Kč byla obratem poukázána poštovní poukázkou na adresu trvalého pobytu žalobce.

20. Z výtisků článků uveřejněných na internetových serverech (na č.l. 97 až 123 spisu) soud zjistil, že na internetových serverech [anonymizována dvě slova], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [anonymizováno] [webová adresa], [anonymizováno] [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [anonymizováno], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], na všech těchto serverech byly zveřejňovány články věnující se trestnímu stíhání žalobce, a to v letech 2015, které se věnovaly vyloučení žalobce, jakožto radního v [obec] z hnutí [jméno]. Spekulovalo se o důvodech vyloučení, a to zda žalobce poškozoval hnutí [jméno], objevovala se obvinění, že krátil daně, byly zveřejňovány informace o žalobcových potížích s policií a údajně v této souvislosti jej strana vyloučila ze svých řad. Objevili se dále informace, že strana jej chtěla vyloučit, ale sám žalobce rezignoval. Tyto informace se rovněž objevily ve spojení s tím, že koalici hrozí rozpad. Byl uveřejněn rovněž článek, v tom smyslu, že žalobce byl zproštěn obžaloby a dále článek, informující o žalobcově podmínce za krácení daně. Zmocněnkyně žalovaného odkazuje zejména na článek ze dne 3.5.2016 zveřejněný na [webová adresa], kde měl žalobce prohlásit, že trestní stíhání vedené proti němu nemohlo vést k jeho vyloučení z hnutí [jméno] a dále na prohlášení primátora [jméno] [příjmení], že k odchodu žalobce z hnutí [jméno] vedly i jiné soukromé důvody.

21. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 5.12.2020 se podává, že tato byla od ledna 2016 do prosince 2019 zaměstnaná ve [právnická osoba] a.s. V tomto období byl zřetelný pokles zájemců o zaměstnání, což vyplývalo nejen z vývoje na portále [webová adresa], ale také z komunikace s paní [příjmení], kdy trestní stíhání žalobce mělo vliv na zájem kandidátů o práci v této firmě. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 10.12.2020 se podává, že tato je zaměstnankyně společnosti [právnická osoba] v období let 2015 – 2019 měla na starosti mimo jiné [právnická osoba] a.s. Zajišťovala pro tuto společnost nábor nových zaměstnanců. Tato společnost měla velmi málo uchazečů o zaměstnání, jelikož se navenek jevila jako nedůvěryhodná, neperspektivní, neboť byl trestně stíhán a odsouzen její jediný jednatel, žalobce. Případní zájemci o zaměstnání se několikrát na [jméno] [příjmení] obraceli a žádali vysvětlení situace.

22. Soud provedl k důkazu listiny ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] a zjistil z nich následující rozhodné skutečnosti.

23. Z doplnění stížnosti ze dne 28.12.2015 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého obhájce doplnil stížnost proti usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství Policie, I. oddělení hospodářské kriminality ze dne 9.12.2015 o zahájení trestního stíhání dle ust. § 160 odst. 1 trestního řádu. Z druhého doplnění stížnosti, které žalobce učinil prostřednictvím svého obhájce dne 12.1.2016 soud zjistil, že tímto žalobce podruhé doplnil stížnost proti usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství Policie, I. oddělení hospodářské kriminality ze dne 9.12.2015 o zahájení trestního stíhání podle ust. § 160 odst. 1 trestního řádu. Z návrhu na zastavení trestního stíhání ze dne 4.4.2016 soud zjistil, že tento návrh podal žalobce prostřednictvím svého obhájce. Tímto podáním navrhl, aby trestní stíhání žalobce bylo dle ust. § 11 odst. 1 písm. f) trestního řádu zastaveno.

24. Z přípisu Městského státního zastupitelství v [obec] ze dne 19.4.2016 soud zjistil, že státní zástupce se vyjádřil k návrhu žalobce na zastavení trestního stíhání s tím, že obdržel tento návrh žalobce, vyjadřuje však stanovisko, že se s návrhem na zastavení trestního stíhání neztotožnil. Z vyjádření žalobce ze dne 24.6.2016 soud zjistil, že tímto podáním se žalobce jako obžalovaný vyjádřil k průběhu hlavního líčení konaného dne 25.5.2016. Z předložení dokladů ze dne 4.8.2016 soud zjistil, že žalobce jako obžalovaný prostřednictvím svého obhájce tímto podáním navrhl a předložil další doklady k provedení důkazu v trestním řízení, a to konkrétně kopie mzdových listů, nájemní smlouvy, potvrzení o vlastnictví akciové společnosti, kupní smlouvu, výpisy z účtu žalobce. Z písemné závěrečné řeči obhájce žalobce ze dne 15.8.2016 soud zjistil, že obhájce žalobce v trestní věci předložil soudu písemnou závěrečnou řeč. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3.10.2016 č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že tímto rozsudkem byl žalobce (jako obžalovaný) zproštěn obžaloby pro zločin krácení daně, poplatků a podobné povinné platby, a to ve všech bodech obžaloby pro tento trestný čin. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.5.2017, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že tímto usnesením bylo rozhodnuto o odvolání státního zástupce a to tak, že napadený rozsudek Městského soudu v Brně se zrušuje a věc se vrací soudu I. stupně. Z návrhu na doplnění dokazování ze dne 18.7.2017 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého obhájce v návaznosti na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.5.2017 a s ohledem na pokyn odvolacího soudu v doplnění dokazování navrhl další důkazu k provedení této věci.

25. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16.8.2017, č.j. [číslo jednací], který ve výroku o vině nabyl právní moci dne 29.11.2017 soud zjistil, že žalobce byl shledán vinným tím, že úmyslně krátil daň z příjmů právnické osoby [právnická osoba], a to za tři rozhodná časová období a tím spáchal trestný čin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby a zločin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Trestní čin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ust. § 148 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku a dále zločin z krácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a byl odsouzen dle ust. § 240 odst. 2 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 4 roků. Z odvolání státního zástupce do rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16.8.2017, č.j. 5 T 77/2016-932 soud zjistil, že tímto odvoláním ze dne 7.9.2017 státní zástupce napadl tento rozsudek, a to v neprospěch obžalovaného. Odvolání směřuje do výroku o trestu a byla rozsudku vytknuta absence na uložení peněžitého trestu.

26. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2017, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci ve výroku o trestu dne 29.11.2017 soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo rozhodnuto o odvolání státního zástupce tak, že žalobci (obžalovanému) byl uložen peněžitý trest v celkové výši 200.000 Kč. Odvolání obžalovaného bylo zamítnuto. Z dovolání žalobce ze dne 16.2.2018 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého obhájce podal tohoto dne dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2017, č.j. 3 To 344/2017-977. Z usnesení Nejvyššího soudu v Brně ze dne 28.6.2018, č.j. 3 Tdo 596/2018-36 soud zjistil, že o dovolání žalobce bylo rozhodnuto tak, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2017 a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16.8.2017 se zrušují. Zrušují se i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující a Městskému soudu v Brně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

27. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10.10.2018, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že žalobce byl dle ust. § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby pro trestní čin z krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ust. § 148 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku a zločin z krácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, a to z úmyslu zkrátit daň z příjmů právnické osoby [právnická osoba] za tři rozhodná časová období, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán.

28. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28.11.2018, který nabyl právní moci dne 28.11.2018, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že Krajský soud v Brně rozhodl o odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v [obec] proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10.10.2018 tak, že napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a rozhodl tak, že obžalovaný (žalobce) se podle ust. § 226 písm. b) trestního řádu zprošťuje obžaloby pro skutky popsané v rozsudku, neboť v žalobním návrhu popsané skutky nejsou trestnými činy.

29. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědkyně je družka žalobce. Dříve u něj byla 10 let zaměstnaná, nyní spolu zhruba 5 let tvoří pár. Svědkyně uvedla, že žalobce byl v minulosti jediným jednatelem firmy. Firma byla zavedená, fungovala velice dobře, prosperovala a svědkyni nejsou známy žádné závažné problémy, kterým by firma čelila. Ve firmě byla zaměstnána od roku 2011, a to na pozici obchodní asistentky, tedy v administrativě. Firma se zabývá dodávkami nábytku do škol, do kanceláří apod. Žalobce byl v minulosti již jedenkrát ženatý. Z tohoto manželství má dceru, která v době trestního stíhání žalobce dokončovala základní školu. Svědkyně s žalobcem začala žít zhruba před 5 lety, tedy v roce 2015, kdy začalo trestní stíhání žalobce. Byla tedy po celou dobu trestního stíhání žalobci nablízko, zůstala i po navázání vztahu s žalobcem ve firmě pracovat. Svědkyně uvádí, trestní stíhání žalobce mělo pro [právnická osoba] [anonymizováno], následně [právnická osoba] zásadní význam. Vzhledem k trestnímu stíhání žalobce již nadále nemohl být jednatelem, jednatelkou se musela stát svědkyně. Byl to pro ni problém, znamenalo to pro ni stres, byla na mateřské dovolené. V té době se svědkyni a žalobci narodil syn. Do celé věci byla zatažená, musela funkci vykonávat. Tato pozice pro ni byla ještě náročnější tím, že nebyla ve firmě každodenně. Neměla znalosti o firmě v takovém rozsahu a v takové hloubce jako žalobce. Musela se rychle všechno naučit a byla vystavena značnému stresu, aby funkci jednatelky mohla vykonávat. Pro svědkyni bylo těžké jednat s dlouhodobými partnery společnosti, kteří byli tradičně zvyklí jednat s žalobcem. Tato situace v nich rozhodně nevzbuzovala důvěru. Musela čelit otázkám, proč se celá situace stala, jak to bude nadále probíhat. Trestní stíhání žalobce mělo tedy velké důsledky a vzbudilo velkou nejistotu na straně dlouhodobých partnerů i případných nových klientů společnosti. Pro svědkyni jako partnerku žalobce to bylo komplikované navíc v osobní rovině, protože tuto funkci nechtěla zastávat, nechtěla nést odpovědnost za firmu, zároveň ale nechtěla, aby firma musela skončit. Situaci vnímali nejen klienti a obchodní partneři navenek, ale také zaměstnanci společnosti. Všichni byli vystaveni mediálnímu tlaku, který byl v tu dobu opravdu velký. Firma ztratila důvěryhodnost a bylo pro ni obtížné získat zakázky. Zcela samostatnou kapitolu tvořilo jednání s bankami. Společnost měla svou banku [příjmení] [příjmení], ale ta ji snížila možnost provozního úvěrování, neboť se společnost stala méně důvěryhodnou. Svědkyně navíc v osobní rovině řešila situaci s žalobcem, který byl vystavený stresu, celou situaci s ním doma řešila. Žalobce se trápil, jaký trest např. trest odnětí svobody by mu mohl být uložen. Před zahájením trestního stíhání byl žalobce činný v politickém životě, byl na vysoké pozici v městské politice, následně musel odejít. Samozřejmě, že se svědkyně i celé rodiny dotkl nedobrý psychický stav žalobce. Navíc nemohla normálně v klidu trávit čas na mateřské dovolené s miminkem a musela se určitým způsobem zapojit do pracovního procesu a řešit věci, které by jinak vůbec neřešila. Svědkyni není známo, že by žalobce vyhledal nějakou odbornou pomoc z důvodu svých psychických problémů. Soud neměl pochybnost o pravdivosti výpovědi svědkyně v tom rozsahu, v němž z její výpovědi učinil shora uvedené skutková zjištění, a to přestože si je soud vědom, že jako partnerka žalobce mohla být ovlivněna svým vztahem k žalobci. Výpověď svědkyně byla konzistentní v souladu s výpověďmi ostatních svědků a účastníka a dále v souladu s obsahem listinných důkazů provedených soudem.

30. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědkyně pracuje pro společnost žalobce [právnická osoba] později [právnická osoba], a to od roku 1998 na pozici účetní, ekonom. Co se týče dopadu trestního stíhání žalobce zahájeného v roce 2015, svědkyně uvádí, že trestní stíhání žalobce bylo spojeno se spoustou práce, která představovala zátěž pro ni i pro firmu. Bylo nutno předložit ke kontrole spoustu dokladů. Tato činnost byla v poměrně velkém rozsahu. Žalobce navíc byl vytížen účastí na všech možných výsleších a soudních řízeních a tím chyběl v práci. Byl psychicky mimo. Svědkyně si byla vědoma toho, že klienti především ti opatrnější byli hodně pod vlivem médií, celé trestní stíhání se hodně medializovalo. Někteří odstupovali z výběrových řízení, kterých se společnost zúčastnila. Svědkyně musela často odpovídat na řadu dotazů, zda bude společnost schopna dodávat a dostát svým finančním závazkům. Hodně problémů také řešila s bankou, docela často měli schůzky. [příjmení] bance každé tři měsíce dokládat výsledky hospodaření, banka chtěla znát jejich přesný ekonomický výhled, jaké mají domluvené zakázky a obchody. Spousta firem po nich zároveň chtěla na dodávky zálohy dopředu, což zase negativně ovlivňovalo cash flow společnosti. Co se týče změny v osobě jednatele, tato nutnost vyvstala před Vánoci roku 2017, kdy byl žalobce pravomocně odsouzen, nemohl nadále být jednatelem společnosti s ručením omezeným. Stalo se to tedy velkým problémem. Společnost měla povinnost každé tři měsíce dokládat trestní bezúhonnost a bezdlužnost orgánům státní správy, takže bylo nutné změnit osobu jednatele. Sháněli jednatele, což nebylo jednoduché, musela potom jako jednatelka tuto pozici přijmout družka žalobce paní [příjmení]. V této souvislosti tato změna nesla sebou spoustu práce a nákladů. Bylo nutné udělat mimořádnou účetní závěrku necelý měsíc po běžném účetním období, nové inventury atd. Co se týče spolupráce s bankami, soud zjistil, že od roku 2011, 2012 poté, co ukončili spolupráci se [jméno] [příjmení], spolupracují s [příjmení] [příjmení], kde čerpají provozní úvěr na běžný provoz a vždy tedy probíhá jednání o výši úvěrového rámce. To je pro společnost nejdůležitější, protože bez toho by nebyli schopni při velkých veřejných zakázkách tyto realizovat. Konkrétně spolupracují s panem [jméno] [příjmení] a paní [příjmení]. Jednání s bankami probíhalo hlavně o tom, aby banka nepřestala tento provozní úvěr společnosti poskytovat a také se řešila otázka ručení za tento úvěr. Dokud byl jednatelem žalobce, byla situace poměrně v klidu. Žalobce podepisoval směnku, ručil směnkou za tento úvěr, problém nastal, když se změnil jednatel a směnku měla podepsat paní [příjmení], která byla pro banku neznámou osobou. Banka začala projevovat větší nedůvěru, zejména po pravomocném odsouzení žalobce a změny v osobně jednatele. Ohledně psychického stavu žalobce svědkyně uvádí, že před trestním stíháním byl žalobce uvolněný. Firmu vedl v rodinné atmosféře na bázích vzájemné důvěry, všichni si vzájemně pomáhali. Po začátku této kauzy ještě spojené s politikou, potom již žalobce nebyl příjemný, byl nervózní, protivný. Veškeré mimopracovní aktivity byly zcela pozastaveny. Co se týče medializace, z toho cítila velké rozhořčení, protože to, co se psalo v novinách, nebyla pravda. Znala žalobce, věděla, že články a informace nejsou pěkné, nejsou férové a nejsou poctivé. Svědkyně rovněž ocenila, že žalobce vždy myslel na zaměstnance firmy, nikdy jim nesáhl na platy, nikdy by je nesnížil. Soud nepochyboval o pravdivosti výpovědi svědkyně v tom rozsahu, v jakém, z její výpovědi učinil shora uvedená skutková zjištění, přestože si je vědom možnosti ovlivnění svědkyně, neboť tato byla a je zaměstnankyní společnosti žalobce. Výpověď svědkyně soud hodnotí jako konzistentní, věrohodnou v souladu s výpověďmi ostatních svědků a účastnickou výpovědí žalobce a v souladu s provedenými listinnými důkazy.

31. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, svědek je zaměstnancem [právnická osoba] V rámci svých pracovních povinností vede agendu společnosti dříve [právnická osoba], nyní [právnická osoba] V této pracovní rovně zná rovněž žalobce a jeho společnost. Svědek pracuje v [anonymizováno] bank od roku 2004 v oblasti firemního bankovnictví od roku 2009. Spolupráci se [právnická osoba] s.r.o. zaznamenal od roku 2012. Dříve byla společnost klientem [jméno] [příjmení], následně [příjmení] [příjmení] předložila společnosti dobrou nabídku a společnost přešla k [právnická osoba] [ulice] spočívá v tom, že banka společnost podporuje provozním financováním, neboť společnost má zakázky, které jsou spojeny s potřebou zafinancovat účast společnosti na zakázkách. [právnická osoba], nyní [právnická osoba] měla vždy dobrou pověst. Společnosti se dařilo kontinuálně růst na trhu a získávat nové zakázky. Podpora banky vypadala tak, že když měla společnost větší zakázku, byl jí případně navýšen provozní úvěr, aby dosáhli na další větší zakázky. Od roku 2016, když se v médiích objevila informace, se kterou se samozřejmě všichni seznámili, že jednatel společnosti byl obviněn z krácení daně, bylo nutno toto vysvětlovat na list managementu banky. Byla narušena důvěra banky, ohroženo půjčování peněz společnosti. Je nutno si uvědomit, že společnost se stala méně důvěryhodnou a bylo ohroženo materiální zajištění financování. Jak si banka riziko vyhodnotí, to konkrétně svědek nemůže říci. Přestože žalobce je pouze jednou z osob ve společnosti, vždy byl vnímán jako určující osobnosti společnost a zosobňoval určitou kontinuitu a důvěryhodnost společnosti. Pokud by jeho postavení bylo ohrožené, bylo by těžší společnost podpořit navýšením provozního financování bez nějakého dalšího zajištění. Rozhodně by klesl rating společnosti, který si každá banka vede. Svědek uvádí, že od žalobce se dozvěděl o tom, že společnost má určité potíže se získáváním zakázek, konkrétně jmenoval zakázku od VÚT. V roce 2018 následně došlo k tomu, že žalobce byl podmíněně odsouzen. Společnost s ručením omezeným se musela změnit na akciovou společnost, což muselo projít určitým schválením a rozhodně to nebylo pozitivně vnímáno, bylo to negativum vůči klientovi, protože při každé takové změně se banka ptá, proč se tak stalo a je nutné to vysvětlovat. Přístup je ale rozhodně individuální. [příjmení] vždy sleduje, co se v dané konkrétní společnosti děje. Závěrem lze říci, že společnost přišla v roce 2016 2018 o snížení úrokových měr, které v době ekonomického růstu banky společnostem poskytovaly. Na toto by jistě dosáhla, pokud by zde nebyla překážka v podobě trestního stíhání žalobce. Soud neměl důvod pochybovat o věrohodnosti svědka a pravdivosti jeho výpovědi v rozsahu, ve kterém z jeho výpovědi učinil shora uvedená skutková zjištění. Svědek dle názoru soudu nebyl ovlivněn svým vztahem k žalobci ani k žalovanému. Jeho výpověď byla konzistentní v souladu s výpověďmi ostatních svědků a obsahem listinných důkazů provedených soudem.

32. Účastnickým výslechem žalobce soud zjistil, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, kdy po celou dobu se žalobce cítil být nevinen, celé trestní řízení bere jako velké ponaučení. V té době byl politicky činný, takže jeho trestní stíhání nemělo rozměr pouze směrem do jeho podnikáni ke [právnická osoba] s.r.o., posléze [právnická osoba], ale také politický, veřejný a soukromý. Kauza byla silně medializována. Žalobce si je vědom, že pokud by byl běžným občanem, média by o jeho případ neměla takový zájem. V tomto případě ale jeho trestním stíháním trpělo jeho okolí, nejen jeho rodina, ale i lidé ve firmě. Trestní stíhání trvalo dlouho několik let. Táhlo se to, pro žalobce to bylo spojeno s vysvětlováním na všechny možné strany, což bylo poměrně vyčerpávající. Žalobce pozoroval změny v chování na straně jeho přátel, kolegů, v rodině ale i známých. Největší dopad to mělo na jeho dceru z prvního manželství. V té době byla v 8. třídě, měla velký strach, že žalobce půjde do vězení a v důsledku toho byla vystavena psychickému stresu a strádání. Dcera byla vystavena atakům ve škole, děti umějí být zlé, dodnes si celé toto období poměrně dobře pamatuje. Žalobce si je rovněž vědom toho, že to mělo vliv na jeho osobní chování, žalobce nespal, byl podrážděný, nervózní, nemohl se soustředit na svůj osobní život. Nebyl schopen plného nasazení v práci. Jeho podnikání je kreativní, mají vytvářet prostory. Pro jeho práci je důležité mít trochu čistou hlavu a klid. Zároveň zde byl politický podtext, tedy veřejný, celé věc byla silně medializována. Kromě rodiny to také vnímali žalobcovi zaměstnanci, a to velmi citlivě, protože mnohokrát novináři stáli před firmou, natáčeli zaměstnance, kteří s tím neměli nic společného, jak chodí do práce a z práce, což pro ně bylo samozřejmě nepříjemné. Dále se to odráželo i v reálných problémech, kdy firma měla materiální problémy, proběhla řada jednání s bankami, aby jim byl zachován provozní úvěr, tak aby nebyl narušen či ohrožen obchodní chod společnosti. Bylo nutné vysvětlovat klientům, shánět nové klienty tak, aby tito nepřerušili, neukončili, nebo aby naopak vůbec navázali spolupráci se společností. Jednoznačně to rozvoji společnosti ublížilo a také směrem dovnitř, tedy v náboru nových zaměstnanců, lidé ve firmě nechtěli pracovat, protože nevěřili, že se jedná o stabilní firmu. Žalobce byl jednatelem společnosti od jejího založení, až do doby po svém pravomocném odsouzení do roku 2018, když už nemohl být jednatelem společnosti, byla to pro banku, spoustu zaměstnanců i partnerů, dodavatelů známka jisté nedůvěry, když došlo naráz ke změně v osobě jednatele společnosti. Společnost si za 20 let vybudovala velmi slušný kredit na trhu, který touto změnou ze dne na den ztratila. Články, které se vyskytovali v médiích, především na [webová adresa] byly velmi proaktivní a ve prospěch hnutí [jméno], nejednalo se o objektivní novinařinu, žalobce byl očerňován, byl známý v brněnském politickém prostředí i díky sportu. Žalobce si je vědom toho, že tímto trestním stíháním a medializací ztratil vlastně celou svoji fyzickou investici do hnutí, nejen finanční, kdy investoval do hnutí peníze v rámci kampaně, ale také jeho psychickou, podporu myšlenky a práci, kterou pro hnutí udělal, tedy i investice časová a osobní. Co se týče psychických problémů, přestože trpěl stresem, frustrací apod. nikdy odbornou pomoc nevyhledal. Někdy hledal pomoc spíše u lahve vína, ale odbornou pomoc lékaře či psychologa nevyhledával, snažil se s celou věcí vypořádat sám doma. Žalobce uvádí, že si je vědom toho, že svým vstupem na politickou scénu přijde o část svého soukromí, nicméně vzhledem k tomu, že on žádný trestný čin nespáchal, tak nepočítal vůbec s tím, že by měl být trestně stíhán, že by měl být vystaven takovým situacím, ke kterým došlo. Žalobce byl pouze regionální politik, nikdy neměl větší ambice, nikdy nebyl primátorem ani ministrem. Chtěl tady v brněnské politice pracovat, bavila ho kampaň, marketingová část věci, kreativní část práce. Žalobce nikdy nepočítal s tím, že by měl být nějakou mediální hvězdou a do doby svého trestního stíhání ani mediálně příliš známý nebyl. Žalobce vložil do hnutí jednak přímo peníze do marketingu, do kampaně a dále investoval svůj čas, svou práci, kterou vykonával zadarmo. Bylo mu jasné, že zpátky nemůže očekávat opravdu nic, protože je zde i nejistota, že nebude vůbec zvolen, že nebude ani v koalici, atd. Počítal tedy s touto podobou neúspěchu, nicméně v říjnu 2014 byl zvolen, a byl i svými kolegy zvolen a delegován do funkce. Funkce byla placená a v této funkci již musel pracovat. Politiku vnímá práci jako jakoukoli jinou. Žalobce se dále krátce vyjádřil o tom, že v hnutí [jméno] i v době, kdy se bývalý primátor vyjádřil o tom, že mu není známo trestní stíhání žalobce, bylo mu známo, že minimálně 3 lidé vedení hnutí [jméno], věděli o jeho výsleších na hospodářské kriminálce v [obec], takže nelze tvrdit, že nevěděli o jeho trestním stíhání. V době, kdy odvolávali žalobce, již o kauze jednoznačně věděli, což se žalobce dozvěděl i z jiných kruhů. Žalobce si neumí přestavit jiný důvod, pro který by měl být z funkce odvolán. I v médiích zaznělo, že trestní stíhání žalobce bylo důvodem jeho odvolání a budoucnost, která následovala, mu v tomto dávala jednoznačně za pravdu. K rodinnému životu žalobce uvádí, jeho první manželka, se kterou má naštěstí korektní vztahy, celou věc poměrně dobře vyřešila. Drobné výčitky z její strany, především ve vztahu k jejich dceři, samozřejmě zazněly, neboť viděla své dítě doma ve stavu, kdy plakala, neboť se bála o svého tátu. Většinou však s žalobcem konstruktivně jednala. Ke změně péče z důvodu trestního stíhání žalobce naštěstí nedošlo. Žalobce se domnívá, že se svou dcerou z prvního manželství má naštěstí tak dobrý vztah, že jeho trestní stíhání tento vztah nějak neohrozilo. Žalobce v době trestního stíhání založil novou rodinu s [jméno] [příjmení], jeho současnou přítelkyní a narodil se jim syn. Jeho družka pracovala pro [právnická osoba] s.r.o., nyní [právnická osoba] v administrativě, následně musela zastoupit žalobce na pozici jednatele, což pro ni bylo velmi náročné a stresující. Dítě se [jméno] [příjmení] narodilo v roce 2016, následně musela zastat roli jednatelky [právnická osoba] s.r.o., byla to pro ni velmi negativní věc, dělat to nechtěla. Žili spolu poměrně krátce, nebylo to pro ni jednoduché. Společnost ale znala, nicméně ne na tolik do hloubky a podrobně jako žalobce. Musela se vždy na jednotlivé schůzky připravovat, musela odejít do práce od malého dítěte. Nebyla připravena převzít takovou zodpovědnost za společnost, nicméně žalobce neměl nikoho, koho by touto funkcí pověřil. Do věci se musela zapojit matka žalobcovi partnerky, aby hlídala jejich malé dítě, protože žalobce a žalobcova partnerka museli chodit do firmy, kde musela prostudovat spoustu papírů, které měla podepsat a řešit. Bylo to pro ni velmi obtížné a komplikované.

33. Ostatními provedenými důkazy se soud v odůvodnění v rámci dokazování nezabýval, neboť tyto nepřinesli žádné skutečnosti pro spolehlivé zjištění skutkového stavu.

34. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (ust. § 132 o.s..ř) učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci.

35. Usnesením Policie ČR Městského ředitelství Policie [obec], I. oddělení hospodářské kriminality ze dne 9.12.2015 [číslo jednací] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro trestné činy, a to zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 148 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákona, dále pro trestný čin z krácení daně, poplatků a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, kdy měl ve 3 zdaňovacích obdobích, a to od 1.1.2006 do 31.12.2006, od 1.1.2010 do 31.12.2010 a do 1.1.2011 do 31.12.2011 úmyslně krátit daň z příjmu právnických osob u Finančního úřadu [obec] IV v celkové výši 1.653.500 Kč. Žalobce prostřednictvím svého obhájce podal proti shora označeného usnesení dne 15.12.2015 stížnost, kterou ve dnech 28.12.2015 a 12.1.2016 doplnil. Stížnost žalobce [příjmení] státní zastupitelství v [obec] usnesením ze dne 21.1.2016, [číslo jednací] zamítlo. Poté, co se žalobce dne 4.2.2016 zúčastnil výslechu, navrhl prostřednictvím svého obhájce dne 4.4.2016 zastavení trestního stíhání. Tento návrh byl Městským státním zastupitelstvím v [obec] dne 19.4.2016 zamítnut. Dne 20.4.2016 byla podána proti žalobci obžaloba. O věci rozhodl Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 3.10.2016, č.j. [číslo jednací] tak, že žalobce byl zproštěn obžaloby pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán. Shora označený rozsudek napadl státní zástupce dne 5.10.2016 odvoláním v neprospěch žalobce směřujímdo výroku o vině. Dále Městský soud v Brně dne 3.10.2016 vydal usnesení, ve kterém rozhodl o druhém z trestných činů, pro který byl žalobce obžalován, a to trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 148 odst. 1 trestního zákona tak, že zastavil trestní stíhání. Rovněž toto usnesení státní zastupitelství napadlo dne 5.10.2016 stížností v neprospěch žalobce směřující do výroku o zastavení trestního stíhání. Žalobce prostřednictvím svého obhájce se k oběma odvoláním vyjádřil dne 19.4.2017 O odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně rozhodl Krajský soud v Brně, usnesením ze dne 25.5.2017, č.j. [číslo jednací] tak, že napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu věc vrátil soudu I. stupně. O stížnosti státního zástupce do usnesení Městského soudu v Brně rozhodoval rovněž Krajský soud v Brně pod sp. zn. [spisová značka], a to usnesením ze dne 25.5.2017, č.j. [číslo jednací] tak, že napadené usnesení zrušil a soudu I. stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Dne 18.7.2017 žalobce písemně navrhl doplnění dokazování. Městský soud v Brně opětovně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 16.8.2017, č.j. [číslo jednací] tak, že žalobce uznal vinným ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 148 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákona a zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákona a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků s tím, že výkon tretu žalobci podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Proti tomuto shora označenému rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 8. 2017 podal odvolání státní zástupce Městského státního zastupitelství v [obec] dne 9.7.2017 v neprospěch žalobce směřující do výroku o trestu, zároveň rozsudek napadl žalobce odvoláním, které doplnil dne 2.10.2017 O obou odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29.11.2017, č.j. [číslo jednací] tak, že změnil uložený trest žalobci na trest peněžitý v celkové výši 200.000 Kč. Odvolání žalobce bylo zamítnuto. Shora označený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2017 napadl žalobce prostřednictvím svého obhájce dne 16.2.2018 dovoláním. O dovolání rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 28.6.2018, č.j. 3 Tdo 596/2018-38 tak, že shora označený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2017 a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16.8.2017 zrušil, dále zrušil všechna další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladů. Dále bylo Městskému soudu v Brně přikázáno věc znovu projednat a rozhodnout. Následně Městský soud v Brně pokračoval v řízení, dne 10.10.2018 ve věci rozhodl rozsudkem č.j. 5 T 77/2016-1058, kterým žalobce zprostil obžaloby pro oba dva trestné činy, za které byl obžalován, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obžalovaný stíhán. Tento rozsudek opět napadlo Městské státní zastupitelství v [obec] odvoláním v neprospěch žalobce. O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25.5.2018, č.j. 3 To 344/2017-1088 tak, že rozsudek zrušil v celém rozsahu a žalobce zprostil obžaloby v celém rozsahu, neboť v žalobním návrhu popsané skutky nejsou trestnými činy. Tento rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25.5.2017 nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 28.11.2018.

36. Žalobce byl stíhán pro trestný čin, jehož horní hranice převyšuje 5 let a nepřevyšuje 10 let. Řízení trvalo od 9.12.2015 do 28.11.2018 tedy necelé tři roky V průběhu řízení zástupce žalobce v rámci obhajoby učinil 36 úkonů právní služby dle ust. § 11 odst. 1 advokátního tarifu a 4 úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 2 advokátního tarifu. Dne 3.5.2019 zaslal žalobce žalovanému žádost o náhradu újmy způsobné nezákonným rozhodnutím státního orgánu České republiky dle zákona č. 82/1998 Sb. Domáhal se náhrady škody ve výši 119.911 Kč představující náhradu nákladů na obhajobu a dále přiměřeného zadostiučinění ve výši 2.000.000 Kč. Žalovaný písemně žalobci dne 3.5.2019 sdělil, že jeho žádost obdržel, zařadil ji do rejstříku a bude dále informován o jejím vyřízení. Podanou žalobou se však žalobce domáhá přiznání nemajetkové újmy ve výši 750.000 Kč. Ze stanoviska žalovaného ze dne 20.2.2020 se podává, že tímto žalovaný přiznal žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů na obhajobu ve výši 60.379 Kč. V tomto rozsahu tedy žalobci plnil mimosoudně a dále z doplňujícího stanoviska žalovaného ze dne 22.9.2020 se podává, že po prokázání vykonání jednotlivých úkonů na výzvu žalovaného, žalovaný žalobci dodatečně přiznal náhradu nákladů obhajoby ve výši 40.898 Kč. V této části rovněž žalovaný plnil žalobci mimosoudně. K nároku na přiměřené zadostiučinění žalovaný mimosoudně poskytl žalobci zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva a písemné omluvu s odůvodněním, že žalobce neprokázal konkrétní a negativní dopady do svých osobnostních práv. Žalovaný tuto formu zadostiučinění považuje za dostačující.

37. Podle ust. § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

38. Podle ust. § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestím.

39. Dle ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly již poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle odst. 2 tamtéž náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, nebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Dle odst. 3 tamtéž náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení, zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosoudní odměně.

40. Dle ust. § 31a odst 1 zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 tamtéž zadostiučinění se poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 tamtéž v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle ust. § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo ust. § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti v řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

41. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. V řízení bylo prokázáno, že vůči k žalobci bylo zahájeno trestní stíhání. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v případě žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesením policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 9.12.2015 [číslo jednací], přičemž trestní stíhání žalobce skončilo zprošťujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10.10.2018, č.j. [číslo jednací], neboť v žalobním návrhu popsané skutky nejsou trestnými činy. Tento rozsudek nabyl právním moci dne 28.11.2018. Na základě žádosti žalobce ze dne 3.5.2019 žalovaný přiznal žalobci náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby, a to ve stanovisku ze dne 20.2.2020 ve výši 60.379 Kč a stanoviskem ze dne 30.9.2020 po doplnění listinných dokladů náhradu nákladů obhajoby v trestním řízení ve výši 40.898 Kč. Náhradu za přiměřené zadostiučinění v penězích žalovaný žalobci nepřiznal, neboť ze strany žalobce nebyly prokázány žádné konkrétní negativní důsledky trestního stíhání, které by se odrazily ve zdravotním stavu nebo rodinných vtazích. Ministerstvo poskytlo žalobci morální zadostiučinění omluvu a konstatování vydání nezákonného rozhodnutí. Předmětem řízení v této věci bylo přezkoumání postupu žalovaného při přiznání náhrady škody žalobci žalovaným, zda poskytnuté zadostiučinění je přiměřené či nikoliv. Soud se zabýval nárokem na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby ve smyslu ust. § 31 zákona č. 82/1998 Sb., (dále jen zákon), a nárok na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu ust. § 31a odst. 1 zákona.

42. Co se týče nároku na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby po částečném zpětvzetí se žalobce domáhal zaplacení částky 14.701,50 Kč včetně DPH za 6 úkonů právní pomoci. Jednalo se konkrétně o odůvodnění stížnosti ze dne 28.11.2015, za kterou zástupce žalobce účtoval dle ust. § 11 odst. 2 písm. d) odměnu dle ust. § 7 advokátního tarifu ve výši 1.150 Kč a paušál dle ust. § 13 advokátního tarifu 300 Kč; doplnění stížnosti ze dne 12.1.2016 za které zástupce žalobce účtoval dle ust. § 11 odst. 2 písm. d) odměnu dle ust. § 7 advokátního tarifu ve výši 1.150 Kč a paušál dle ust. § 13 advokátního tarifu 300 Kč; vyjádření žalovaného ze dne 24.6.2016, za které zástupce žalobce účtoval dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) odměnu dle ust. § 7 advokátního tarifu ve výši 2.300 Kč a paušál dle ust. § 13 advokátního tarifu 300 Kč; předložení důkazu na výzvu soudu ze dne 4.8.2016 za které účtoval zástupce žalobce dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) odměnu dle ust. § 7 advokátního tarifu ve výši 2.300 Kč a paušál dle ust. § 13 advokátního tarifu 300 Kč; písemnou závěrečnou řeč obhájce ze dne 15.8.2016, za kterou zástupce žalobce účtoval dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) odměnu dle ust. § 7 advokátního tarifu ve výši 2.300 Kč a paušál dle ust. § 13 advokátního tarifu 300 Kč; návrh na doplnění dokazování ze dne 18.7.2017, za který zástupce žalobce účtoval dle ust. § 11 odst. 2 písm. d) odměnu dle ust. § 7 advokátního tarifu ve výši 1.150 Kč a paušál dle ust. § 13 advokátního tarifu 300 Kč. Soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení za úkony právní pomoci, a to dne 28.12.2015 odůvodnění stížnosti, proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Je sice skutečností, že důvody pro podání stížnosti proti shora označenému usnesení měly být uvedeny již ve stížnosti samotné, nicméně s ohledem na rozsah a povahu věci soud přiznal žalobci náhradu nákladů za odůvodnění stížnosti. Na druhou stranu a contrario soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za doplnění odůvodnění stížnosti ze dne 12.1.2016, neboť tyto skutečnosti již měly být uvedeny ať už ve stížnosti samotné anebo v odůvodnění stížnosti ze dne 28.12.2015. Soud dále přiznal žalobci náhradu nákladů právní pomoci za vyjádření obžalovaného ze dne 24.6.2016. Tuto písemnost soud vyhodnotil jako vyjádření účastníka ve věci samé. Naopak soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů právního zastoupení za předložení důkazu na výzvu soudu ze dne 4.8.2016, neboť toto není samostatným úkonem právní pomoci dle advokátního tarifu s odkazem na usnesení Vrchního soudu ČR v [obec] sp.zn. [spisová značka]. Dále soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů právní obhajoby za vyhotovení písemné závěrečné řeči obhájce žalobce ze dne 15.8.2016, neboť v tomto případě se rovněž nejedná o samostatný právní úkon dle advokátního tarifu (rovněž viz usnesení Vrchního soudu sp.zn. [spisová značka]), stejně tak soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů právního zastoupení za návrh na doplnění dokazování ze dne 18.1.2017, neboť návrh na doplnění dokazování není úkonem dle advokátního tarifu, rovněž soud odkazuje na odůvodnění obsažené v usnesení Vrchního soudu ČR v [obec] sp.zn. [spisová značka]. Soud tedy celkově přiznal žalobci náhradu za 2 úkony právní pomoci, odměna za jeden ve výši dle ust. § 7 advokátního tarifu 1.500 Kč a paušál ve výši 300 Kč, odměna za druhý ve výši 2.300 Kč a paušálem ve výši 300 Kč spolu s DPH, celkem ve výši 4.900 Kč (výrok I.) a zamítl žalobci náhradu nákladů právního zastoupení v celkové výši 9.801 Kč včetně DPH (výrok III.).

43. Při posouzení nároku na náhradu nemajetkové újmy soud vyšel z kritérií stanovených v ustanovení § 31a zákona a dále rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] a především rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]. Přihlédl k závažnosti vzniklé újmy, k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Jako relevantní kritéria posuzoval zejména povahu trestní věci, celkovou délku trestního řízení, celkovou délku omezení osobní svobody a následky v osobní sféře poškozeného. Stát odpovídá za škodu způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, kdy soud má vycházet analogicky z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Nezákonné rozhodnutí je pak takové rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Soud neposuzuje správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání, rozhodující je výsledek trestního stíhání. S ohledem na závěry obsažené v rozhodnutí Velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 2805/2011 obviněnému náleží vůči státu nárok na náhradu škody způsobené trestním stíháním, i když nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ledaže by tu v konkrétním případě byly dány důvody vhodné zvláštního zřetele pro přiznání náhrady škody. Soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě byly splněny podmínky pro přiznání náhrady škody způsobené trestním stíháním žalobce, mimo jiné ve formě přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu. V řízení žalobce prokázal, že ve vztahu k němu bylo zahájeno trestní stíhání, toto trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Žalobce podal stížnost proti zahájení trestního stíhání a následně se aktivně účastnil probíhajícího trestního stíhání, kdy tvrdil okolnosti v jeho prospěch, podával návrhy na doplnění dokazování. Trestní řízení probíhalo necelé tři roky (35 měsíců a 17 dní). Následně byl žalobce zproštěn obžaloby s odůvodněním, že v návrhu popsané skutky nejsou trestnými činy. Soud v posuzované věci neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady škody. Pro určení výše přiznané nemajetkové újmy soud vyšel jednak se shora označených rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, ust. § 31a zákona). Pro posouzení výše přiznané materiální újmy soud přihlédl k celkové délce trestního řízení, případnému omezení osobní svobody, k povaze trestní věci a k následkům, které zasáhly do osobní sféry žalobce.

44. Žalobce byl trestně stíhán po dobu 35 měsíců a 17 dní. Tato skutečnost je podstatná především pro zjištění, po jak dlouhou dobu trval zásah do soukromí a osobního života poškozeného a po jak dlouhou dobu byl vystaven negativním důsledkům trestního stíhání. Trestní věc žalobce byla projednávána 3x Městským soudem v Brně, 2x Krajským soudem v Brně a 1x rozhodoval Nejvyšší soud ČR. S ohledem na počet instancí, které o věci a o opravných prostředcích proti rozhodnutí soudů nižších stupňů rozhodovaly, neshledává soud délku trestního stíhání jako nepřiměřenou, rovněž tak s ohledem na rozsah a charakter projednávané věci. Soud dále, s ohledem na názor vyjádřený ve stanovisku [stanovisko NS], kde Nejvyšší soud ČR zohlednil rovněž skutečnost, že jakékoli řízení vždy nějakou dobu trvá, bylo by nesprávné i počáteční dobu řízení, kterou je možno považovat ještě za přiměřenou odškodňovat ve stejné výši jako dobu jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou Nejvyšší soud pokládá za rozumné první dva roky řízení, tedy 24 měsíců hodnotit částkou o polovinu nižší než období tuto dobu přesahující. K povaze trestní věci, ze které byl žalobce obviněn, soud uvádí, že se zabýval jednak závažností trestného činu, který byl žalobci kladen za vinu, neboť tato skutečnost zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený konkrétní trestní řízení proti němu vedené vnímá. Povaha trestní věci souvisí úzce i s hrozbou trestního postihu, tedy druhem a výší trestu navazujícího případného společenského odsouzení, které se dále projevuje v charakteru a intenzitě veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě. V projednávané věci byl žalobce stíhán pro 2 trestné činy, a to pro spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 148 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákona a dále pro údajné spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle ust. § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Žalobce byl ohrožen vysokým trestem odnětí svobody v délce až 8 let, což je skutečnost, kterou soud při svém rozhodování zohlednil. Další okolností významnou pro rozhodnutí soudu je skutečnost, že žalobci hrozilo a byl v průběhu trestního řízení pravomocně odsouzen k peněžitému trestu v celkové výši 200.000 Kč. Žalobce byl obžalován z daňových deliktů ve spojení se svou podnikatelskou aktivitou ve [právnická osoba] s.r.o., nyní [právnická osoba] Lze přepokládat, že obecné společenské odsouzení bylo značné. Zejména na místní úrovni a v rámci okruhu jeho obchodních partnerů, zaměstnanců společnosti, ale také v rámci politického hnutí a místní politické komunity, jíž byl členem. Tato skutečnost přímo znamenala postih a negativní dopad na společnost žalobce [právnická osoba] nyní [právnická osoba] Tato skutečnost jí způsobovala přímé komplikace v podnikání. V době probíhajícího trestního stíhání byl žalobce veřejně činnou osobou. Jeho trestní stíhání bylo široce medializováno, což mělo výrazný dopad na jeho profesní i soukromý život. Žalobce působil jako radní a šéf [příjmení] [jméno] v [obec]. Byl obviněn, že„ své nábytkářské [právnická osoba] nechal vystavovat fiktivní faktury od společnosti s [anonymizována dvě slova]“. Žalobce byl v médiích opakovaně osočován, v této souvislosti bylo používáno slovo podvod a zločin. Svědeckými výpověďmi bylo zjištěno, že díky trestnímu stíhání žalobce nebyl [právnická osoba] s.r.o. nyní [právnická osoba] zvýšen provozní úvěr, naopak společnost musela bojovat o své postavení u banky. Její dobrý kredit byl narušen. Medializace trestního stíhání žalobce vedla k nejistotě v kruzích obchodních partnerů, komplikaci či znemožnění [právnická osoba] s.r.o. účastnit se veřejných zakázek. Společnost měla problém získat a udržet si kvalitní zaměstnance. Bylo nenapravitelně poškozeno dobré jméno společnosti. Někteří dlouholetí spolupracovníci se společností ukončili spolupráci. [právnická osoba] byla na trhu již 25 let. Po dobu 23 let byl žalobce vždy jediným jednatelem, po svém pravomocném odsouzení dne 29.11.2017 v důsledku této skutečnosti musel žalobce přestat vykonávat funkci jednatele a na toto místo musela nastoupit jeho současná partnerka, která v tu dobu byla na mateřské dovolené s malým dítětem. Dále muselo dojít ke změně obchodní formy ze společnosti s ručením omezeným a akciovou společnost, to vše stálo společnost nemalé finanční prostředky a znamenalo to další znejistění klientů a obchodních partnerů. [příjmení] dojít ke změně právní formy podnikání společnosti ze společnosti s ručením omezeným na akciovou společnost, což bylo spojeno s vysokými výdaji. V oblasti jeho politické kariéry žalobce byl nucen opustit post předsedy [příjmení] [jméno], řadu postů spojených se svou politickou kariérou jako předsedy dozorčí rady společnosti [právnická osoba], předseda představenstva společnosti [právnická osoba], místopředseda představenstva společnosti [právnická osoba] a radní Magistrátu města Brna. V neposlední řadě žalobce byl vyloučen z [příjmení] [jméno]. Žalobce působil jako uvolněný radní, za což mu plynula odměna ve výši 70.000 Kč měsíčně, za 34 měsíců trestního stíhání toto činí částku 2.380.000 Kč. V osobní rovině žalobce zmiňuje především dopad na jeho dceru z prvního manželství, která v dané době končila základní školu, připravovala na další studia a stala se terčem ataků spolužáků nejen ve škole, ale i ve svém okolí. Negativně vnímala skutečnost, že je terčem pomluv, ostatní se od ní straní, utrpěly její sousedské i přátelské vztahy. Byla ve škole konfrontována se skutečností, že její otec, jakožto veřejně známá osoba je trestně stíhán. Jak vyplynulo ze svědeckých i účastnických výpovědí není v tuto chvíli možné, aby se žalobce vrátil do svého veřejného a politického života. Současná partnerka žalobce musela zastat post jednatelky společnosti s ručením omezeným, přestože v dané době byla na mateřské dovolené s malým dítětem. Toto všechno soud hodnotil v rámci kritéria následků způsobených trestním stíháním v osobní sféře žalobce. Veškeré tyto skutečnosti jsou individuálními následky trestního stíhání, které postihly žalobce v osobní sféře a které jsou nepopiratelně ovlivněny a spjaty se skutečnostmi zmíněnými shora. Těmito negativními dopady do osobní sféry žalobce je míněno především dehonestace, narušení integrity žalobce, jeho morální pošpinění, narušení případně předčasné ukončení jeho politické kariéry, dále v nemalé míře také zásahy do jeho podnikatelského a rodinného života a jejich ovlivnění negativními dopady trestního stíhání. Tyto negativní dopady nese nejen žalobce osobně, ale také jeho blízcí a rodinní příslušníci. Žalobce měl po dlouhou dobu pověst úspěšného podnikatele, 23 let byl jediným jednatelem [právnická osoba] a.s., byl uvolněným radním Magistrátu města Brna. Okamžikem zahájení trestního řízení byl tento obraz žalobce významně narušen. Kariéra žalobce v místní politice byla předčasně ukončena. Žalobce byl veřejně dehonestován, následky trestního stíhání pro něj byly ponižující a zdrcující. Tyto skutečnosti vyplynuly z účastnické výpovědi žalobce, svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], družky žalobce. Negativní dopad trestního stíhání na pověst a osud společnosti žalobce [právnická osoba] s.r.o., nyní [právnická osoba] a vyplynuly především ze svědecké výpovědi účetní této [právnická osoba] [příjmení] a pracovníka [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Všechny tyto skutečnosti soud zhodnotil při rozhodování o přiměřené výši nemajetkové újmy žalobce. Soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] v souladu se závěry obsaženými v tomto rozhodnutí zvážil rozsah a míru dopadu jednotlivých kritérií na osobu žalobce, následně soud dospěl k závěru, že spravedlivým a přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, kterou žalobce utrpěl, je částka v celkové výši 165.600 Kč. Částka ve výši 165.600 Kč odpovídá částce 230 Kč za každý den trestního stíhání za dobu překračující prvních 24 měsíců. Za dobu prvních 24 měsíců soud přiznal žalobci náhradu nemajetkové újmy v poloviční výši, tedy ve výši 115 Kč denně. Za prvních 24 měsíců je to tedy částka 3.450 Kč za každý měsíc, za 24 měsíců tedy 82.800 Kč. Celková délka trestního řízení byla 35 měsíců a 17 dní. Soud tuto délku zaokrouhlil nahoru na 36 měsíců. Doba nad 24 měsíců činila tedy 12 měsíců trvání trestního řízení, při částce 6.900 Kč měsíčně, soud za 12 měsíců přiznal žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 82.800 Kč, celkem tedy 165.600 Kč. Výši této částky považuje soud za adekvátní rovněž s ohledem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn [spisová značka] a stanovisko Cpjn 206/2010, kdy tento dospěl k závěru, že adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 Kč až 1.500 Kč za každý den trvání vazby. Žalovaný nebyl nikdy vazebně stíhán, částka, která připadá žalobci za jeden den po celou dobu trestního stíhání je 230 Kč (prvních 24 měsíců 115 Kč za každý den trestního stíhání). Tuto částku považuje soud za přiměřenou rovněž s ohledem na skutečnost, že v případě vazebního stíhání je dopad do života stíhané osoby mnohonásobně vyšší, než v případě žalobce soud přiznal žalobci náhradu za přiměřené zadostiučinění především s ohledem na délku trestního řízení. Několik trestních instancí, před kterými byla věc žalobce projednávána. Výši trestu, která žalobci hrozila. Skutečnost, že žalobce byl v mezidobí pravomocně odsouzen k poměrně vysokému peněžitému trestu a z dopadů trestního stíhání do osobní sféry poškozené osoby, kde soud především vidí dopad do rodinné sféry žalobce, kdy tento měl se současnou partnerkou malé dítě. Tato musela odejít z mateřské dovolené a zhostit se postu jednatele společnosti [právnická osoba], neboť žalobce po pravomocném odsouzení v listopadu roku 2011 musel z této funkce odejít, a dále dopady na nezletilou dceru žalobce z prvního manželství, která byla vystavena atakům ve škole a ze strany svých kamarádů. Žalobce dále utrpěl výraznou újmu v oblasti svého podnikání, a to v souvislosti se [právnická osoba] s.r.o. nyní [právnická osoba], kterou budoval více než 25 let, 23 let byl jediným jednatelem. V důsledku trestního stíhání společnost ztratila svůj kredit, svoje dobré jméno, byla ohrožena její spolupráce s letitými dosavadními partnery. Nový obchodní partneři projevovali nedůvěru, odmítali s ní spolupracovat, společnost ztratila svůj kredit u banky, musela obhajovat schopnost splácet své závazky a neustále dokládat své cash flow a platební schopnosti. Všechny tyto skutečnosti vznikly v důsledku trestního stíhání žalobce. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení částky ve výši 750.000 Kč (původně ve své žádosti částky 2.000.000 Kč) jako náhradu za nemajetkovou újmu, považuje soud tuto částku za zcela neodpovídající. Dle tvrzení žalobce byl vystaven tlaku okolí veřejnosti především díky působení médií, které se probíhající kauzou v notné míře zabývali. V důsledku medializace kauzy tato dopadala nejen na osobu žalobce, ale celé jeho rodiny, jeho nezletilé dcery, přítelkyně, atd. K tomu soud uvádí, že medializace probíhajícího trestního stíhání je důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, nelze tedy přičítat k tíži žalovaného, že média o případu informovala (k tmu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Žalobce byl veřejně činná osoba a byl uvolněným radním [stát. instituce] a dále byl předsedou [příjmení] [jméno] a známý v regionální politice. Vstup žalobce do regionální politiky byl jeho osobním rozhodnutím, jak plyne i z jeho účastnické výpovědi, si byl vědom, že tímto se na něj upíná větší míra pozornosti než na jiné soukromé osoby. Žalobce se dobrovolně rozhodl přistoupit na morální kodex reprezentanta politického [příjmení] [jméno] 2011, kde v článku 10 je stanovena povinnost reprezentanta, proti němuž je podána obžaloba pro úmyslný trestný čin, nebo nedbalostní trestný čin spáchaný v souvislosti a ve spojení s výkonem veřejné funkce, neprodleně rezignovat na volený mandát, na svou funkci ve hnutí a na členství v hnutí. Tento morální kodex reprezentanta [příjmení] [jméno] nerespektuje presumpci neviny, žalobce si tedy byl vědom, že i v případě pouhého obvinění, bude nucen opustit posty v tomto polickém hnutí.

45. Soud své závěry porovnal s dalšími rozhodnutími týkajícími se výši přiznané nemajetkové újmy ve věcech, které byly pokud možno obdobné, co se týče charakteru trestního stíhání a osoby žalobce, a to především rozhodnutími Městského soudu v Brně vedeného pod sp. zn. [spisová značka], když v ní žalobce je osoba stíhaná, rovněž známa v souvislosti s výkonem své politické funkce a dále ve věci [spisová značka], dále rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně sp. zn: [spisová značka] a Městského soudu v Praze sp. zn.: [spisová značka] a dospěl k závěru, že výše přiznané náhrady je přiměřená.

46. Co se týče povahy trestní věci, pod tímto kritériem soud posuzuje především závažnost trestného činu kladeného osobě poškozeného za vinu, neboť tato skutečnost zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozená osoba konkrétní trestní řízení proti ní vedené vnímá. Toto kritérium úzce souvisí s hrozbou trestního postihu, tedy druhem a výší trestu s tím spojeného společenského odsouzení, které se projevuje v povaze veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě. Významnou skutečností je to, že žalobce byl stíhán pro 2 trestné činy, kdy byl ohrožen trestem odnětí svobody v délce až 8 let, což soud hodnotí jako vysoký trest. Zároveň je třeba vzít v úvahu, že kromě trestu odnětí svobody žalobce byl v mezidobí pravomocně odsouzen k peněžitému trestu v celkové výši 200.000 Kč. Lze vyvodit, že obecné společenské odsouzení obžalovaného bylo značné, a především v místě jeho činnosti a ve spojení s jeho podnikatelskou aktivitou bylo povědomí o jeho situaci dosti rozšířené. Tyto skutečnosti rovněž znamenaly, že žalobce byl nejen odvolán z funkce [příjmení] [jméno] a nadále pro něj není možné opětovně se o svou politickou kariéru ucházet. Přestože v případě, kdy by obviněn nebyl, byly by jeho politické šance poměrně silné. Toto vyplynulo z účastnické výpovědi žalobce, svědecké výpovědi [jméno] [příjmení]. Shora uvedené skutečnosti hrají negativní roli v pracovním a politickém životě žalobce. Silně negativní ovlivnění postavení [právnická osoba] a.s. na trhu vůči spolupracujícím podnikajícím subjektům, klientům a rovněž ve vztahu k bance, toto narušení důvěryhodnosti vyplývá ze svědeckých výpovědí [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Shora uvedené skutečnosti hrály negativní roli v pracovním a politickém životě žalobce, jeho politická kariéra byla prakticky ukončena.

47. Co se týče kritéria délky trestního řízení, jedná se o dobu, po jakou trval zásah do osobnostních složek žalobce jako důsledek proti němu vedeného trestního řízení. V případě žalobce trestní stíhání trvalo 35 měsíců a 17 dní. S ohledem na charakter trestního stíhání a počet instancí, před kterými byla věc porovnávána, nepovažuje soud tuto délku za nepřiměřenou.

48. S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl, v rozsahu náhrady nákladů obhajoby vyhověl žalobci co do částky 4.900,50 Kč s příslušenstvím (výrok I) s tím, že částka ve výši 105.290,50 Kč byla již žalobci žalovaným dobrovolně plněna. Ve zbytku soud tento nárok co do částky 9.801 s příslušenstvím zámítl (výrok III.). Ohledně nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu soud vyhověl co do částky 165.600 Kč (výrok II.). Soud naopak nepovažuje za důvodnou částku 584.400 Kč, které se žalobce rovněž domáhal z titulu nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl (výrok IV.).

49. Počátek prodlení žalovaného se datuje po uplynutí 6 měsíční lhůty od podání žádosti žalobce ze dne 3.5.2019, která byla žalovanému doručena 3.5.2019, tedy žalovaný se dostal do prodlení dne 4.11.2019 (dle ust. § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). Od této doby vznikl žalobci nárok na příslušenství představované úrokem z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Délka lhůty byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů.

50. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., tak že žalobci, přestože nebyl v řízení zcela úspěšný, bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 27017/2013) v částce 30.798 Kč, náklady vzniklé žalobci v průběhu řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč, 7 úkonů právní služby po 3.100 Kč, podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., 7 režijních paušálů po 300 Kč (převzetí a příprava věci, 2x písemné podání soudu, výzva k plnění, účast při jednání soudu dne 21.10.2020, dne 10.2.2021, dne 21.4.2021, dne 23.6.2021) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 4.998 Kč.