119 C 2/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr Zuzanou Skripovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; a) právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; 1. celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 4.030 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4.030 Kč spolu s 10% zákonným úrokem z prodlení od 14.8.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Žalobce se podanou žalobou domáhá po žalované uložení povinnosti zaplatit žalobci částku 4.030 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nezaplacených úhrad za pronájem pevného zařízení a smluvní pokuty za nevrácení poskytnutého zařízení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 11.12.2018 uzavřel žalobce s žalovanou účastnickou smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí byl ceník tarifů a služeb a všeobecné obchodní podmínky. Z vyúčtování ze dne 19.2.2019 [číslo] soud zjistil, že touto fakturou žalobce vyúčtoval žalované částku 699,09 Kč, z toho se domáhá úhrady služeb třetích stran ve výši 30 Kč a z vyúčtování smluvní pokuty ze dne 30.7.2019 [číslo] soud zjistil, že tímto vyúčtoval žalobce žalované částku 4.000 Kč za nevrácení sériového zařízení Huawei B525. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že zástupkyně žalobce dopisem ze dne 18.5.2020 vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky, včetně poštovního podacího lístku. Z ceníku pronájmu koncového zařízení soud zjistil, jaká byla výše sjednaných poplatků. Z obchodních podmínek pronájmu koncových zařízení soud zjistil, že žalovaná se zavázala žalobci poskytnuté mobilní zařízení vrátit ve lhůtě 30 dní od skončení smluvního vztahu. V opačném případě se zavázala k zaplacení smluvní pokuty. Na žalovanou částku, tedy 30 Kč za poskytnuté služby třetích stran a 4.000 Kč na smluvní pokutu za nevrácené zapůjčené zařízení žalovaná dosud žalobci ničeho neuhradila. V projednávané věci soud postupoval dle zákona č. 127/20005 Sb., o elektronických komunikacích ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZEK). Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, která měla náležitosti stanovené ust. § 63 ZEK a je tedy platná. Na základě této smlouvy byl povinen provozovatel poskytovat služby elektronických komunikací a žalovaná za tyto služby platit (ust. § 64 odst. 1 ZEK). Žalovaná tuto povinnost nesplnila, resp. bylo na ni, aby prokázala opak, což v řízení neučinila. Zároveň v projednávané věci byla uzavřena smlouva o podnikatelském nájmu movitých věcí ve smyslu ust. § 2316 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník). V tomto závazkovém vztahu vystupoval žalobce jako pronajímatel, žalovaná jako nájemce. Žalovaná porušila své povinnosti, nezaplatila žalobci nájemné, porušila rovněž smluvní povinnost a po skončení nájemního vztahu ve stanovené lhůtě pronajaté zařízení žalobci nevrátila. Žalobci tak vzniklo dle ust. § 2048 nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty za porušení povinnosti vrátit pronajaté zařízení. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobce oprávněně vyúčtoval nezaplacené poskytnuté služby třetích stran a smluvní pokutu. Žalovaná svůj dluh neuhradila řádně a včas, žalobci vznikl nárok na příslušenství představované úkrokem z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku, ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobci v plném rozsahu vyhověl, žalované uložil povinnost dluh uhradit ve lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Dle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V souladu s citovaným ustanovením použil soud zkrácené formy odůvodnění rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšnému žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 1.489 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, 3 úkonů právní služby po 200 Kč, podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o podání zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněné opakovaně týmž žalobcem, peněžité plnění, které je předmětem řízení nepřevyšující 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení, 3 režijních paušálů po 100 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, výzva k plnění) ve smyslu ustanovení § 14 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 189 Kč.