119 C 237/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Zuzanou Skripovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; a) právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; 1. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 95.008,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 94.008,79 Kč spolu -) s 7,9% úrokem ročně z částky 94.008,79 Kč od 22.6.2020 do zaplacení, -) s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 94.008,79 Kč od 22.6.2020 do zaplacení, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.399,45 Kč, -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6.264,13 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 1.000 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 1.000 Kč od 22.6.2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na nákladech řízení částku 22.822 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 95.008,79 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že dne 26.11.2018 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo], na základě které poskytl žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 100.000 Kč, který žalovaný čerpal převodem na účet dne 28.11.2018 a zavázal se jej zaplatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 2.014 Kč splatných vždy do 5. dne v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky pro /anonymizováno/. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, ocitl se v prodlení. Poslední splátku zaplatil dne 5.3.2019, do prodlení se dostal dne 5.4.2019, dne 13.5.2019 uhradil naposledy částku 2.014 Kč. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 94.008,79 Kč, kapitalizovaného běžného úroku ve výši 8.399,45 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6.264,13 Kč a poplatku ve výši 1.000 Kč. Přes předžabní výzvu ze dne 14.7.2020, kterou zaslal zástupce žalobce žalovanému, žalovaný dosud žalobci ničeho neuhradil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že dne 1.11.2018 žalovaný požádal žalobce o poskytnutí úvěru, uvedl, že je důchodce. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 26.11.2018 soud zjistil, že touto smlouvou poskytl žalobce žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 100.000 Kč. Sjednaný způsob poskytnutí úvěru byl bezhotovostním převodem na číslo účtu uvedeného ve smlouvě žalovaným dne 28.11.2018. Žalovaný se zavázal dle článku 1.5. smlouvy zaplatit žalobci úrokovou sazbu 7,90% ročně s tím, že celková částka, kterou žalovaný zaplatí činí 120.745,75 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit ve 60 měsíčních splátkách vždy do 5. dne v měsíci. ve výši 2, 014 Kč. První splátka je splatná dne 5.12.2018, poslední 5.11.2023 ve výši 1.919,75 Kč. Z předsmluvních informací [anonymizováno] ke spotřebitelskému úvěru soud zjistil, že žalovaný byl informován o době trvání spotřebitelského úvěru, výši splátek, výši poskytnutého úvěru a celkové částce, kterou bude třeba splatit. A dále byl informován o výši poplatku za upomínku a byl v těchto informacích informován o výši poplatku za upomínku 300 Kč, poplatku za výzvu 500 Kč. Z výpisu z účtu vedeného na jméno žalovaného za období od 28.11.2018 do 30.11.2018 soud zjistil, že dne 28.11.2018 na účet přibyla částka ve výši 100.000 Kč. Z oznámení o zesplatnění úvěru včetně doručenky soud zjistil, že dopisem ze dne 7.9.2019 žalobce informoval žalovaného o zesplatnění úvěru ke dni 6.9.2019. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 23.4.2019 a opakované výzvy k zaplacení dluhu ze dne 13.5.2019 a první upomínky včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě jeho dluhu. Z předžalobní výzvy k okamžitému zaplacení dluhu ze dne 8.7.2020 včetně doručenky soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Žalovaný byl vyzván dále poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 13.6.2019 včetně doručenky. Nad rámec shora uvedeného soud z provedených důkazů nevzal za prokázané žádné skutkové zjištění rozhodné pro posouzení a rozhodnutí ve věci. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (ust. § 132 o.s.ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce jako právnická osoba mající v předmětu činnosti mimo jiné poskytování bezúčelových úvěrů jako věřitel uzavřel s žalovaným dne 26.11.2018 smlouvu o úvěru [číslo], jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 100.000 Kč. Tento úvěr dne 28.11.2018 žalovaný čerpal převodem na svůj účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 2.014 Kč, splatných vždy do 5. dne v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro [anonymizováno] a sazebník. Poslední splátku uhradil žalovaný dne 5.3.2019, dále částku 2.014 Kč dne 13.5.2019. Přes opakované výzvy žalovaného a zástupce žalovaného žalovaný dále neuhradil žalobci ničeho. Žalobce kromě poskytnuté jistiny se domáhá zaplacení sjednaného úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení, a to jak kapitalizovaného, tak běžícího. Žalovaný se dále domáhá zaplacení částky 1.000 Kč z titulu poplatků za odeslání upomínky a předžalobní výzvy. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná mimo nároku na zaplacení poplatku ve výši 1.000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník). V tomto závazkovém vztahu vystupoval žalobce jako věřitel a žalovaný jako Dlužník. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky včetně dohodnutých úroků. Žalovaný svoji povinnost v celém rozsahu nesplnil, proto žalobci vzniklo právo po žalovaném požadovat vrácení dlužné částky včetně dohodnutých úroků. Tato dlužná částka je představována částkou 94.008,79 Kč. Nárok na zaplacení sjednaného úroku z úvěru vychází z ust. § 1802 občanského zákoníku. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný ocitl v prodlení s peněžitým plněním dle ust. § 1968 občanského zákoníku, vzniklo žalobci právo na příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení ve výši dle ust. § 1970 občanského zákoníku a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/20132 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Soud dospěl k závěru, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ust. § 1810 občanského zákoníku. Žalobce při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti, žalovaný při uzavírání a plnění smlouvy nejednal v rámci své obchodní nebo podnikatelské činnosti. Žalobce tedy v tomto závazkovém vztahu vystupoval jako dodavatel a žalovaný jako spotřebitel. Ujednání o poplatcích bylo obsaženo v předsmluvních informacích [anonymizováno] ke spotřebitelskému úvěru. Dle tvrzení žalobce bylo toto právo žalobce vtěleno v obchodních podmínkách. Žalobce však nedotvrdil kde přesně, případně, kde přesně ve smlouvě byl tento závazek žalovaného sjednán. Soud dospěl k závěru, že v tomto směru pak lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 11.2013 sp. zn. 1 US 351/11. Ústavní soud zde dospěl k závěru, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající poplatky či smluvní pokuty zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelských smluv samotných (listiny, na nichž spotřebitel připojuje svůj podpis). Opačný postup je pak v rozporu se zásadou poctivosti. V praxi se totiž zásada projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I v spotřebitelských smlouvách je možné všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy popisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné a složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná, o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (ust. § 6 ve spojení s ust. § 3030 občanského zákoníku). Shora uvedený právní názor Ústavního soudu soud považuje za aplikovatelný na posuzovanou věc. S ohledem na posuzovanou věc a proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhá zaplacení poplatku ve výši 1.000 Kč s příslušenstvím, zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. Neúspěch žalobce byl nepatrný, proto mu přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 22.822 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.801 Kč, 3 úkonů právní služby po 4.940 Kč podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů po 300 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, výzva k plnění) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 3.301 Kč. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za písemné podání ve věci samé ze dne 11.12.2020, neboť tyto skutečnosti měly být obsaženy již v žalobním návrhu.