119 C 260/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Zuzanou Skripovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; a) osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; 2. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec žalovanému: ; 3. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa , obec žalovanému: ; 5. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec o náhradu škody

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném 2 zaplacení částky ve výši 900.034 Kč, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném 3 zaplacení částky ve výši 877.122 Kč, se zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném 5 zaplacení částky ve výši 445.275 Kč, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen uhradit žalovanému 2 na náhradě nákladů řízení částku 74.052 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného 2.

V. Žalobce je povinen uhradit žalovanému 3 na náhradě nákladů řízení částku 73.326 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného 3.

VI. Žalobce je povinen uhradit žalovanému 5 na náhradě nákladů řízení částku 63.373 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného 5.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaných 1) až 5) zaplacení částky ve výši 2.864.560 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná 1) a žalovaný 2) jako jednatel společnosti [právnická osoba] požádali o příspěvek na úhradu nákladů účasti zaměstnanců v projektu Vzdělávejte se. Čerpali finanční prostředky na tuto akci, čímž způsobili žalobci škodu v celkové výši 900.034 Kč. Dále žalovaná 1) a žalovaný 3) jako osoba jednající na základě plné moci za [právnická osoba] s.r.o. požádali o žalobce o žádost na úhradu nákladů na účasti zaměstnanců v projektu Vzdělávejte se, čímž způsobili žalobci škodu ve výši 877.122 Kč. Žalovaná 1) a žalovaný 5) jako jednatel společnosti [] [právnická osoba] požádali o příspěvek na úhradu nákladů účasti zaměstnanců v projektu Vzdělávejte se, čímž způsobili žalobci škodu ve výši 445.275 Kč. Jednání žalovaných bylo trestně kvalifikováno jako zločin dotačního podvodu podle ust. § 212 odst. 1, odst. 5 písm. c.) trestního zákoníku. Jednání žalovaného 5) bylo kvalifikována jako přečin dotačního podvodu dle ust. § 212 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku jako přečin poškození finančních zájmů Evropské unie podle ust. § 260 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Žalovaní svým jednáním způsobili žalobci škodu, za kterou odpovídají. Žalobce se tedy domáhá náhrady škody, kterou žalovaní způsobili tím, že se dopustili dotačního podvodu, přičemž soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt. Výše škody odpovídá neoprávněně vyplaceným dotacím.

2. Usnesením ze dne 2.2.2021, č.j. 119 C 260/2020-223, které nabylo právní moci dne 31.5.2021 bylo řízení ve vztahu žalované 1) a žalovanému 4) zastaveno.

3. Žalovaný 2) se k žalobě vyjádřil dne 20.7.2021 tak, že nárok žalobce zcela neuznává, namítá nedostatek pasivní a aktivní legitimace žalobce, namítá promlčení nároku žalobce. Nesouhlasí s právní kvalifikací žalobce, domnívá se, že se jedná o občanskoprávní vztah, kde subjektivní promlčecí lhůta činí 2 roky s tím, že dle listiny ze dne 25.9.2013, kterou žalobce zaslal Policii České republiky vyplývá, že žalobce již v tuto dobu věděl, že mu škoda vznikla, v jaké výši a kdo ji způsobil. Jedná se tedy o začátek subjektivní promlčecí doby žalobce a nikoli až zahájení trestního řízení dne 4.8.2014. Žalobce uplatnil svůj nárok v trestním řízení až dne 8.5.2015. Dále odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č.j. [číslo jednací] ze dne 22.4.2021 s tím, že v této věci se žalobce řádně nepřipojil jako osoba poškozená v trestním řízení.

4. Žalovaný 3) se ve věci vyjádřil podáním ze dne 12.7.2021. Nárok žalobce zcela neuznal, namítá promlčení nároku žalobce v subjektivní promlčecí lhůtě. Žalobce svůj nárok z titulu náhrady škody uplatnil až touto žalobou. Odkazuje na totožný názor, který vyslovil Krajský soud, který rozhodoval o odvolání žalobce proti zastavení řízení vůči žalovanému 1) a 4). K uplatnění nároku žalobce v trestním řízení mělo dojít v době mezi 1.4.2015 a 8.5.2015, nicméně se nejednalo o řádné uplatnění nároku. Soud je vázán trestním rozsudkem ohledně toho, zda byl a kým spáchán trestný čin, otázku odpovědnosti za škodu si posuzuje sám. Dopisem ze dne 27.4.2017 žalobce zaslal na Krajský soud vyčíslený nárok na náhradu škody, nicméně žalobce tímto dopisem svůj nárok řádně neuplatil, učinil tak až po zahájení dokazování v trestním řízení. Žalobce nebyl schopen svůj nárok uplatnit řádně a včas. Jedná se o hrubé porušení povinností na straně žalobce, který se neúčastnil hlavního líčení, které ve věci proběhlo a nemohl včas vznést nárok poškozeného v trestím řízení. Zároveň [právnická osoba] s.r.o. v roce 2019 požádala žalobce o sdělení čísla účtu pro vrácení prostředků. Žalobce na tuto žádost žalovaného 3) nijak nereagoval. Dále uvádí, že žalovaný 3) byl v rozhodné době pouze zaměstnancem [právnická osoba] s.r.o., nebyl podnikatelem, nyní je žalován jako fyzická osoba nepodnikající.

5. Žalovaný 5) se k žalobě vyjádřil dne 21.6.2021. Nárok žalobce v celém rozsahu neuznal, připojil s k ostatním žalovaným k námitce promlčení. Doplnil, že námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Věc je nutno posuzovat dle předpisů platných v rozhodné době. Navíc žalovaný 5) je žalován jako fyzická osoba ve vztahu, ve kterém žalobci vznikla škoda, nijak nevystupoval.

6. Mezi účastníky byla nesporná a soud vzal za svá (ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.) tato skutková tvrzení účastníků: dotace byly vyplaceny společnosti [právnická osoba], tedy žalovanému 2) nejpozději dne 24.2.2011, [právnická osoba] s.r.o., tedy žalovanému 3 nejpozději dne 17.2.2011, společnosti [] [právnická osoba], tedy žalovanému 5) nejpozději dne 21.2.2011. Žalobci bylo doručeno usnesení o zahájení trestního řízení dne 4.8.2014. První hlavní líčení v trestní věci vedené Krajským soudem v Brně ve věci pod sp. zn. [spisová značka] bylo dne 22.3.2017. Žalobce se tohoto jednání nezúčastnil.

7. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění.

8. Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 13.12.2013 [číslo jednací], sp. zn. St zastupitelství [spisová značka] soud zjistil, že tímto usnesením bylo zahájeno mimo jiné pod body 5, 6 a 8 trestní řízení proti žalovaným 2), 3), 5) pro trestný čin dotačního podvodu dle ust. § 212 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s trestným činem poškození finančních zájmů Evropské unie dle ust. § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Z poučení poškozené právnické osoby v trestním řízení ze dne 1.4.2015 soud zjistil, že Policie České republiky, Krajské ředitelství Jihomoravského kraje poučil žalobce o jeho právech jakožto osoby poškozené v trestím řízení, mimo jiné o způsobu a lhůtách uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení.

9. Z dopisu žalobce adresovaného Krajskému soudu v Brně ze dne 27.4.2017 soud zjistil, že žalobce se tímto dopisem připojil k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, navrhl, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil žalovaným povinnost nahradit Úřadu práce způsobenou škodu. Škodu vyčíslil tak, že žalovaný 2) způsobil škodu ve výši 900.034 Kč, žalovaný 3) způsobil škodu ve výši 877.122 Kč a žalovaný 5) způsobil škodu ve výši 445.275 Kč. Z odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22.3.2018, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že žalobce se tímto odvolal do rozsudku, konkrétně do výroku o nároku na náhradu škody v adhezním řízení, neboť se domnívá, že Krajskému soudu v Brně žádná zákonná překážka nebránila v tom, aby rozhodl dle ust. § 228 odst. 1 trestního řádu.

10. Z dopisu žalobce adresovaného Policii České republiky, Krajskému ředitelství Policie Jihomoravského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality 1. oddělení ze dne 25.9.2013 soud zjistil, že žalobci byla známa skutečnost, že mu byla způsobena škoda, kdo tuto škodu způsobil a v jaké výši, tedy mimo jiné společnosti [právnická osoba] žalovaný 2), [právnická osoba] s.r.o., žalovaný 3) a společnost W- [právnická osoba] žalovaný 5) s tím, že u společnosti [právnická osoba] se jedná o škodu 900.034 Kč, [právnická osoba] s.r.o 887.122 Kč a společnost [] [právnická osoba] 445.275 Kč.

11. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22.3.2018, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že mimo jiné žalovaný 2), 3), 5) byli shledáni vinni ze spáchání dotačního podvodu dle ust. § 212 odst. 1, odst. 5 písm.. c) trestního zákoníku a zločinu poškození a finančních zájmů Evropské unie podle ust. § 260 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku a byl jim za to uložen trest. V odstavci 3 na straně 78 rozsudku se Krajský soud v Brně vyjádřil o nároku žalobce na náhradu škody v adhézním řízení tak, že žalobce se sice řádně a včas připojil se svým nárokem, soud nemá pochybnosti o základu jeho nároku, tedy o podvodném vyčerpání dotačních prostředků, přiznání nároku na náhradu škody však zabránila skutečnost, že žalobce se k trestnímu řízení připojil zcela paušálně. Nijak se nepokusil o přesné vymezení, jakou částku, od kterého z obžalovaných případně, zda společně nebo solidárně vázaných požaduje. Není jasné, o jaké částce v případě konkrétního obžalovaného by soud měl rozhodovat, či zda požaduje plnění od některých z nich společně a nerozdílně apod. Soud tedy nemohl rozhodnout o nároku na náhradu škody.

12. Z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21.5.2019, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že Vrchní soud se v odstavci 140 vyjádřil k přezkoumání odvolání žalobce do výroku o náhradě škody, dospěl k závěru, že nalézací soud nepochybil, když odkázal žalobce s nárokem podle ust. § 229 odst. 1 trestního řádu na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolací soud zjistil, že žalobce se svým nárokem na náhradu škody připojil včas, odvolací soud nemá pochybnosti o základu jeho nároku, nicméně přiznání zabránilo, že žalobce se připojil k trestnímu řízení zcela paušálně. Svůj nárok vyčíslil jednou částkou ve výši 2.864.560 Kč, vůbec se nepokusil o přesné vymezení, zaplacení jaké částky se domáhá, po kterém z obžalovaných, zda společně či solidárně zavázaných. Dle názoru odvolacího soudu se nejednalo o připojení řádné ve smyslu ust. § 43 odst. 3 trestního řádu, a proto nemohl nalézací soud rozhodnout o nároku na náhradu škody žalobce.

13. Nad rámec shora uvedené soud z provedených důkazů nevzal za prokázané žádné skutkové zjištění rozhodné pro posouzení a rozhodnutí ve věci. Soud neprovedl další důkazní návrhy, neboť tyto neshledal jako hospodárné z hlediska ekonomie vedení řízení.

14. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (ust. § 132 o.s.ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci.

15. Žalovaní 1), 3) a 5) se dopustili trestného činu dotačního podvodu ve smyslu ust. § 212 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku a zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle ust. § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Zároveň žalobci svým jednáním způsobili škodu, a to žalovaný 2) ve výši 900.034 Kč, žalovaný 3) ve výši 887.122 Kč, žalovaný 5) ve výši 445.275 Kč. Ve věci proběhlo trestní stíhání, žalovaných 2), 3), 5) zahájené dne 13.12.2013. Žalobci se dostalo poučení osoby vystupující v trestním řízení jako osoba poškozená dne 1.4.2015. Žalobce se včas připojil k trestnímu řízení jako osoba poškozená, nicméně učinil tak pouze paušálně, domáhá se náhrady škody stanovené jednou částkou 2.864.560 Kč, a to po všech žalovaných. Nevymezil, zda se domáhá plnění vůči všem, či pouze některým žalovaným a v jaké výši, zda se domáhá plnění společně či solidárně. Žalobci nebyl v adhezním řízení přiznán nárok na náhradu škody a byl odkázán se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Soud dále dospěl k závěru, že žalobce věděl o skutečnosti, že mu byla způsobena škoda, kdo tuto škodu způsobil a v jaké výši již přede dnem 25.9.2013. Žalobce se nezúčastnil prvního hlavního líčení, které soud ve věci nařídil.

16. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník posuzoval daný závazkový vztah podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) ve znění do 31.12.2013, neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1.1.2014. To platí též pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

17. Dle ust. § 106 odst. 1 zákona č. 40/1964 občanského zákoníku právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

18. Dle ust. § 112 věta prvá občanského zákoníku uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží.

19. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalovaní 2), 3), 5) trestným činem způsobili žalobci škodu. Žalobce se dozvěděl o tom, že mu byla způsobena škoda, kdo ji způsobil a v jaké výši již před dnem 25.9.2013. Tímto okamžikem mu nejpozději počala běžet subjektivní promlčecí lhůta pro uplatnění jeho nároku na náhradu škody. Ve lhůtě dvou let, tedy do 25.9.2015 se žalobce řádně nepřipojil se svým nárok na náhradu škody v trestným řízení. Dle názoru obsaženého v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 5168/2015 ze dne 25.5.2016 projev vůle, jímž má být zahájeno adhezní řízení, musí být formulován tak, aby z něj nepochybně vyplývalo, jakého nároku se poškozený domáhá, v jaké výši, vůči komu a z jakého důvodu. Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody uplatňuje, přitom pro uplatnění výše škody stačí alespoň uvedení minimální částky, v jaké má být škoda způsobená trestním činem nahrazena, případně stačí uvedení takových údajů, z nichž je výše nároku na náhradu škody zřejmá i bez bližšího vyčíslení škody, např. uvedením bodového ohodnocení bolestného či ztížení společenského uplatnění. Žalobce v řízení neprokázal, že by se řádně připojil k trestnímu řízení. Z odstavce 140 rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21.5.2019 se podává, že žalobce se k adheznímu řízení řádně nepřipojil. Žalobce se zároveň nezúčastnil prvního hlavního líčení, které soud ve věci nařídil, a tedy nemohl před zahájením dokazování svůj nárok jako poškozený řádně uplatnit.

20. Žalobce neprokázal, že by se jiným způsobem obrátil na žalované 2), 3), 5) se svým nárokem na náhradu škody. Soud tedy dospěl k závěru, že došlo k promlčení nároku žalobce v důsledku pasivity a promeškání lhůty k řádnému uplatnění tohoto nároku žalobce vůči žalovanému 2), 3), 5). Dle názoru obsaženého v rozhodnutí R29/1983 dovolá-li se dlužník odůvodněné námitky promlčení, soud žalobu zamítne, aniž by zkoumal, zda uplatněné právo věřitele existuje či nikoliv. Vychází přitom z toho, že pokud je uplatněné právo – pohledávka skutečně promlčeno, byla by stejně žaloba zamítnuta (prevalence principu procesní úspornosti – ekonomie). Tyto případy mohou být praktické zejména při uplatnění práva na náhradu škody, kde se soud po vznesení námitky promlčení již nemusí zabývat ani základem odpovědnosti za škodu, ani výší škody. Žalovaní vznesli námitku promlčení nároku žalobce, žalobce namítl rozpor námitky promlčení žalovaných s dobrými mravy. Soud nepřisvědčil žalobci stran jeho námitky rozporu s dobrými mravy. Soud dospěl k závěru, že žalobce je instituce dostatečně kompetentní a vybavena mimo jiné i personálně k tomu, aby řádně a včas hájila své zájmy a uplatňovala své nároky. Marné uplynutí lhůty a řádné neuplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení či jinak, je důsledkem liknavosti přístupu žalobce k této věci. Žalovaní 2), 3), 5) nijak nezapříčinili, že žalobce nechal marně uplynut subjektivní promlčecí lhůtu. Nelze jim za tuto skutečnost klást k tíži. S ohledem na shora uvedené tedy soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a žalobu vůči žalovanému 2) zamítl, tak, jak je uvedeno ve výroku II. a žalobu vůči žalovanému 3) zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku III. a žalobu vůči žalovanému 5) zamítl.

21. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) soud přiznal dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. úspěšnému žalovanému 2) částku ve výši 74.052 Kč. Tato částka sestává 5 úkonů právní služby po 11.940 Kč podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., 5 režijních paušálů po 300 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu ze dne 20.7.2021, 25.4.2022, účast na jednání dne 20.4.2022, 20.6.2022) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 12.852 Kč.

22. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) soud přiznal dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. úspěšnému žalovanému 3) částku ve výši 73.326 Kč. Tato částka sestává 5 úkonů právní služby po 11.820 Kč podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., 5 režijních paušálů po 300 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu ze dne 12.7.2021, 12.6.2022, účast na jednání dne 20.4.2022, 20.6.2022) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 12.726 Kč.

23. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 5) soud přiznal dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. úspěšnému žalovanému 5) částku ve výši 63.373 Kč. Tato částka sestává 4 úkonů právní služby po 10.100 Kč podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., 4 režijních paušálů po 300 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu ze dne 25.5.2022, účast na jednání dne 20.4.2022, 20.6.2022) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovné ve výši 10.774 Kč, a to za výdaje za dvě cesty Chomutov – Brno a zpět ve dnech 20.4.2022 a 20.6.2022 osobním automobilem Ford Mondeo při celkem ujetých 1220 km, průměrné spotřebě pro kombinovaný provoz dle TP (10,2) a dle ust. § 158 odst. 4 zákoníku práce ceně pohonných hmot 40,50 Kč, sazbě základní odměny 4,7 (dle vyhlášky č. 116/2022 činí celkem částku 10.774 Kč, DPH ve výši 10.999 Kč, celkem tedy 63.373 Kč.