119 C 282/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Skripovou ve věci žalobce:a) Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:

1. Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 31 674 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 015 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 12 280 Kč spolu s 12,75% zákonným úrokem z prodlení z částky 28 295 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení a částky 2 500 Kč, se zamítá.III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 3 379 Kč, se zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce domáhal zaplacení částky 31 674 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ve výši 20 000 Kč uzavřené dne , datum, mezi účastníky. Žalovaná částka sestávala z celé jistiny ve výši 20 000 Kč, celého navýšení poskytnutého dne , datum, ve výši 1 600 Kč a poplatku za poskytnutí ve výši 6 695 Kč, nákladů upomínání ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty za prodlení ve výši 3 379 Kč. Žalovaný zaplatil toliko 5 585 Kč, tato platba byla započtena na smluvní pokutu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. U jednání, k němuž se účastníci nedostavili, soud provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav.

4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí do , datum, . Podpis žalovaného na této smlouvě je nahrazen čtyřciferným kódem. Součástí smluvních ujednání měla být i smluvní pokuta pro případ prodlení a sazebník poplatků za upomínky.

5. Dodatkem ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, účastníci sjednali dne , datum, navýšení úvěru o 1 600 Kč, celkem tak měl poplatek za poskytnutí činit 6 695 Kč.

6. Částku 20 000 Kč žalobce zaslal žalovanému na účet dne , datum, a částku 1 600 Kč dne , datum, (výpisy z účtu).

7. Dotazem na , právnická osoba, ., soud zjistil, že žalovaný byl v rozhodné době majitelem účtu, na nějž byly prostředky poskytnuty.

8. Upomínkami ze dne 7. 7. 2024, 14. 7. 2024, 21. 7. 2024, 30. 7. 2024 a 14. 7. 2024 žalobce žalovaného vyzýval k zaplacení jeho dluhu, doklady o odeslání těchto upomínek žalovanému předloženy nebyly.

9. Před podáním žaloby žalobce žalovaného vyzýval k zaplacení jeho dluhu dne 22. 5. 2025 (výzva, podací lístek).

10. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k těmto závěrům.

11. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

12. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13).

13. Ověřování úvěruschopnosti v tomto případě považuje soud za zcela nedostatečné. Žalobce uváděl v žalobě jen zcela obecná tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného ověřil, která navíc neprokázal. Nedostavením se k jednání se žalobce připravil o možnost být poučen o nutnosti doplnit tato tvrzení a označit k jejich prokázání důkazy.

14. Nebylo proto prokázáno, že by žalobce splnil svou povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného. Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku), je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Obiter dictum soud uvádí, že ani ověření totožnosti osoby uzavírající smlouvu nemá za prokázané, i zde se žalobce svou neúčastí u jednání připravil o možnost učinit příslušné důkazní návrhy.

15. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění odpadl (úvěrová smlouva je neplatná), je třeba na plnění, které žalobce prokazatelně poskytl žalovanému ve výši 21 600 Kč, hledět nikoli jako na plnění žalobce ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný již zaplatil částku 5 585 Kč, činí bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak pouze částku přiznanou částku 16 015 Kč. Soud proto výrokem I. žalobě co do části jistiny vyhověl.

16. Vzhledem k tomu, že úprava § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, vycházel soud co do lhůty k plnění z toho, že žalovaný není povinen vrátit ihned, ale až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Mezi účastníky nebyla lhůta k plnění dlužné jistiny ujednána. Soud měl za přiměřenou lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona).

17. Výrokem II. a III. soud zamítl žalobu co do zbývající jistiny, smluvních pokut a příslušenství (nákladů vymáhání, úroků z prodlení), na které žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru neměl nárok. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je totiž postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích.

18. Výrokem IV. rozhodl soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady nevznikly.