119 C 301/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Zuzanou Skripovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; a) právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa, obec část obce proti žalovanému: ; 1. celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 16 425 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.000 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení od 8.2.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 2.925 Kč spolu s 8,25 % zákonným úrokem z prodlení z částky 11.925 Kč od 9.11.2020 do 7.2.2022; spolu s 15% zákonným úrokem z prodlení z částky 2.925 Kč od 8.2.2022 do zaplacení a částky 2.500 Kč se zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 4.500 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 16.425 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že dne 9.10.2020 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce na základě, které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč. Prostředky byly žalovanému zaslány na jeho bankovní účet č. bankovní účet dne 9.10.2020. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci zapůjčenou částku, dále uhradit poplatek ve výši 2.925 Kč. Jistina i poplatek byly splatné dne 8.11.2020. Žalovaný nesplnil svoji povinnost řádně a včas, ve lhůtě neuhradil žalobci ničeho. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalobce se domáhá úhrady pohledávky tvořené jistinou a poplatkem v celkové výši 11.925 Kč, dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty dle článku 2.3. smlouvy ve výši 0,10% denně z dlužné částky ve výši 9.000 Kč ode dne 9.11.2020 do 1.6.2022 ve výši 4.500 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 9.10.2020 soud zjistil, že žalobce jako věřitel a žalovaný jako klient uzavřeli smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem byly peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč, které žalovaný požadoval vyplatit na účet uvedený v článku I. 1.2 smlouvy. Zavázal se za poskytnutí zápůjčky zaplatit žalobci poplatek ve výši 2.925 Kč do 8.11.2020 Smlouvou byly sjednány další podmínky smlouvy a zároveň výše nákladů žalobce. Žalovaný byl vyzván k plnění upomínkami ze dne 15.11.2020 a 22.11.2020, dále opakovanými výzvami, což soud zjistil z opakované výzvy k úhradě ze dne 29.11.2020, dne 8.12.2020, 23.12.2020. Zástupce žalobce před podáním žaloby zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dne 31.1.2022, což bylo doloženo podacím lístkem ze dne 1.2.2022. Z potvrzení o platbě vydaném právnická osoba dne 21.2.2022 se podává, že žalobce vyplatil žalovanému částku 9.000 Kč dne 9.10.2020. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobce soud zjistil bližší informace o poskytované půjče. Ze sdělení právnická osoba ze dne 6.1.2023 se podává, že majitelem účtu č. bankovní účet byl ke dni 9.10.2020 žalovaný. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že dne 9.10.2020 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce (dále jen smlouva) ve smyslu ust. § 2930 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému dne 9.10.2020 peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalovaného úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, jsou Smlouvy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Absolutní neplatnost právního jednání působí přímo ze zákona, a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat následky předvídané smluvními stranami. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.925 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a smluvní pokuty ve výši 4.500 Kč nevzniklo a nelze je tedy žalobci přiznat. V případě, že žalovaný na základě této neplatné smlouvy převzal předmět plnění (dne 9.10.2020 čerpal peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč) je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci, jakožto bezdůvodné obohacení (ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud bylo v tomto směru prokázáno, resp. žalovaný netvrdil opak ani jej neprokázal, žalovaný žalobci neuhradil ničeho, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou (tj. 9.000 Kč) a částkou vrácenou (tj. 0 Kč). S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku 9.000 Kč. Protože žalovaný nesplnil svoji povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ust. § 1970 povinen zaplatit dlužnou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení. S ohledem na skutečnost, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 5464/2016 ze dne 24.10.2018). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis zástupce žalobce ze dne 31.1.2022, která byla dne 1.2.2022 předána k poštovní přepravě a žalovanému došla v souladu se zákonnou domněnkou dojití (ust. § 573 občanského zákoníku) třetí pracovní den, tj. 4.2.2022 a za dobu bez zbytečného odkladu lze tedy považovat dne 7.2.2022. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak teprve dne 7.2.2022 a za den prodlení lze považovat den 8.2.2022, kdy se nárok na vydání bezdůvodného obohacení stal splatným. Ve zbývajícím rozsahu tedy ohledně zaplacení částky 2.925 Kč, částky 2.500 Kč a částky 4.500 Kč a zbývajícího příslušenství soud ve výroku II. a III. tohoto rozsudku zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. V tomto řízení byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.