119 C 46/2022
č. j. 119 C 46/2022-170
V PLATNOSTICitované zákony (10)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 80 § 142
- o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, 229/1991 Sb. — § 9
- o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, 92/1991 Sb. — § 3
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11 § 9 § 13
- o státním podniku, 77/1997 Sb. — § 16
- zákoník práce, 262/2006 Sb. — § 158
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 6
Plný text
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Zuzanou Skripovou jako samosoudkyní ve věci žalobce:a) Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému:
1. Jméno zainteresované společnosti 1/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 1/0 sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o určení vlastnického práva k nemovitým věcem I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že vlastníkem nemovitých věcí:- pozemku par. č. 2201/2, zastavěná plocha a nádvoří,- pozemku par. č. 2201/3, zastavěná plocha a nádvoří,- pozemku par. č. 2201/8, zastavěná plocha a nádvoří,vedených na listu vlastnictví č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , je Česká republika s příslušností hospodaření pro žalobce, se zamítá.II. Žalobce je povinen uhradit žalovanému na nákladech řízení ve výši 36.277 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Podanou žalobou se žalobce domáhal určení, že vlastníkem nemovitých věcí pozemku par. č. 2201/2, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku par. č. 2201/3, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku par. č. 2201/8, zastavěná plocha a nádvoří, vedených na listu vlastnictví č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen předmětné pozemky), je Česká republika s příslušností hospodaření pro žalobce, tedy , právnická osoba, , v , Anonymizováno, byla převedena na Fond národního majetku a následně vložena do nově založené akciové společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s. Tato nově založená akciová společnost následně předmětné nemovité věci prodala společnosti , právnická osoba, ., která dále shora uvedené pozemky prodala žalovanému. V období od 9.11.1998 do 3.11.2020 se žalobce nacházel v konkurzu, konkurz byl ukončen po splnění rozvrhového usnesení. Veškeré přihlášené pohledávky byly uspokojeny v plné výši. Správce konkurzní podstaty sepsal do konkurzní podstaty žalobce rovněž shora označené předmětné pozemky. Jejich zapsání odůvodnil tím, že nemovitosti byly neoprávněně privatizovány s poukazem na ust. § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, zákon o velké privatizaci, neboť pozemky neměly být součástí privatizovaného projektu, neboť k nim byl uplatněn restituční nárok , tituly před jménem, , jméno FO, dne 26.10.1992. Mezi konkurzním správcem žalobce a žalovaným byl veden spor o vyloučení předmětných nemovitostí z konkurzní podstaty, který bohužel nebyl nikdy pravomocně skončen, jelikož po skončení konkurzu bylo toto řízení zastaveno s tím, že spory vyvolané konkurzem nemohou přetrvat ukončení konkurzního řízení. Žalobce má za to, že předmětné nemovitosti jsou stále ve vlastnictví České republiky, přičemž státnímu podniku náleží příslušnost hospodaření k těmto nemovitým věcem. Naléhavý právní zájem žalobce na určení vlastnického práva k předmětným pozemkům spatřuje žalobce v možnosti uvedení do souladu zápisu v katastru nemovitostí s faktickým stavem, neboť na společnost žalovaného byly předmětné pozemky převedeny na základě absolutně neplatného právního úkonu. Žalobce, resp. Česká republika nepřestala být nikdy vlastníkem sporných pozemků. Ve svém doplnění ze dne 18.4.2023 žalobce dále uvedl, že vynětí předmětných pozemků z majetku žalobce v průběhu velké privatizace bylo absolutně neplatným právním úkonem dle ust. § 3 zákona č. 92/1991 Sb., tak dle ust. § 5 zákona č. 221/1991 Sb. Dle názoru žalobce jediným oprávněným subjektem k hospodaření, a tudíž k úkonům ohledně majetku České republiky je žalobce jako státní podnik, který má právní subjektivitu a je oprávněn činit právní úkony týkající se majetku České republiky, ke kterému má příslušnost hospodaření. Hospodaření k nemovitostem ve vlastnictví České republiky privatizací nezaniklo, protože privatizace k dotčeným pozemkům nebyla platně provedena.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobce zcela neuznává. Vznesl hlavní čtyři námitky, které představují čtyři důvody pro zamítnutí žaloby. 1) se jedná o námitku, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby, neboť v procesu privatizace pozbyl právo hospodaření s předmětnými pozemky. 2) namítá, že podaná žaloba je v rozporu s ust. § 6 odst. 2 občanského zákoníku, neboť v případě vyhovění této žalobě by Česká republika těžila ze svého protiprávního činu, vyvolaného protiprávnímu stavu. 3) namítá, že žalovaný předmětné pozemky získal na základě kupní smlouvy uzavřené s řádným vlastníkem předmětných pozemků společností , právnická osoba, ., přičemž společnost , právnická osoba, . získala své vlastnictví sice pravděpodobně od nevlastníka, ovšem na základě dobré víry v zápis v katastru nemovitostí. 4) namítá, i kdyby nebylo prokázáno řádné vlastnictví předmětných pozemků ze strany společnosti , právnická osoba, . z předchozího bodu, žalovaný nabyl řádně vlastnictví předmětných pozemků, neboť je koupil v dobré víře v zápis do katastru nemovitostí, že předmětné pozemky kupuje od řádného vlastníka. Soud se nejdříve zabýval otázkou aktivní legitimace žalobce k podání žaloby a existencí jeho naléhavého právního zájmu.
3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění.
4. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně oddíl A XXIX, vložka 135 soud zjistil, že , právnická osoba, v likvidaci vznikly dne 29.12.1988, likvidátorem žalobce je , tituly před jménem, , jméno FO, . Z rozhodnutí o privatizaci ze dne 21.10.1993 soud zjistil, že tímto Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR rozhodlo o privatizaci, přičemž Fondu národního majetku zasílá v příloze rozhodnutí k realizaci rozhodnutí o privatizaci státního podniku , právnická osoba, a současně předává privatizační projekt vedený v evidenci pod číslem , hodnota, , který byl rozhodnutím vybrán k realizaci. Z notářského zápisu NZ , Anonymizováno, /, Anonymizováno, sepsaného dne 9.12.1993 soud zjistil, že rozhodnutím Fondu národního majetku byla založena akciová společnost s obchodním jménem Jihomoravské dřevařské závody, a.s. na základě privatizačního projektu č. , hodnota, . Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 29.11.2004, k.ú. , adresa, , list vlastnictví č. , hodnota, soud zjistil, že pro vlastníka Jihomoravské dřevařské závody a.s. byly zapsány nemovitosti, a to pozemek p.č. 2201/2, zastavěná plocha a nádvoří, p.č. 2201/3 zastavěná plocha a nádvoří, 2201/8 zastavěná plocha a nádvoří. Z výpisu z evidenčního listu č. , hodnota, se podává, že ke dni 28.7.1992 byly Jihomoravské dřevařské závody, s.p. (žalobce) zapsány jako vlastníci parcely č. , hodnota, . Dle rozhodnutí Magistrátu města Brna, Pozemkového úřadu ze dne 20.12.2001 bylo rozhodnuto o tom, že pan , tituly před jménem, , jméno FO, není vlastníkem pozemků, které byly předmětem rozhodnutí. Dále se z odůvodnění podává, že pan , tituly před jménem, , jméno FO, dne 26.10.1992 uplatnil nárok na vydání zemědělského majetku podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. Dle sdělení Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, ze dne 15.5.2023 pan , jméno FO, uplatnil v roce 1992 svůj restituční nárok jako oprávněná osoba. Nad rámec shora uvedeného soud z provedených důkazů nevzal za prokázané žádné skutkové zjištění rozhodné pro posouzení a rozhodnutí ve věci.
5. Soud neprovedl další listinné důkazy navržené jak žalobcem, tak žalovaným, a to především listiny založené do spisu č.l..: 12, 13, 16, 21, 26, 29, 35, 40, 41, 100, 101, 102, 117, 122, 123, 132, 134, 141 a další důkazy ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. , spisová značka, , neboť jejich provedení není procesně ekonomické, je v rozporu se zásadou hospodárného vedení řízení.
6. Soud se nejdříve zabýval aktivní legitimací žalobce k podání žaloby v podobě tak, jak je formulován žalobní návrh. Po provedeném dokazování bylo zjištěno, že žalobce vznikl jako státní podnik v roce 1988, jedná se o právnickou osobu, státní podnik, který má vlastní právní subjektivitu a je oprávněný činit právní úkony. V souladu se závěry obsaženými v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. , spisová značka, (R 53/2005), dle kterých státní podnik je podle ust. § 16 odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění zákona č. 202/2002 Sb., s účinností od 1.7.2002 oprávněn žalovat o určení, že stát je vlastníkem majetku, k němuž tento státní podnik vykovává právo hospodaření. Novela zákona č. 202/2002 Sb. zahrnuje pro oblast civilního procesu tu změnu, že dává na místo státu někomu jinému způsobilost samostatně jednat před soudem ve věci týkající se majetku státu. Tehdy jedná tato osoba jako účastník. Novela se týká i zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, kdy ust. § 16 odst. 2 tohoto zákona, podnik vykonává při hospodaření s majetkem státu práva vlastníka podle zvláštních právních předpisů, vlastním jménem jedná v právních vztazích týkajících se majetku státu a účastní se řízení před soudy a jinými orgány ve věcech týkajících se majetku státu, včetně řízení o určení, zda tu vlastnické nebo jiné obdobné právo státu je či není. V projednávané věci žalobce netvrdil, zda předmětné pozemky byly a pokud ano, jakým úkonem a kdy svěřeny žalobci k hospodaření, nebo zda zůstalo zachováno vlastnické právo České republiky. Případně zda žalobce získal pozemky do svého vlastnictví, pokud ano, kdy a jakým jednáním. Pokud je vlastníkem žalobce, není možno, aby žaloval na určení, že vlastníkem je Česká republika, tedy odlišná právnická osoba, pokud by vlastníkem byla Česká republika, pak je nutno doplnit, zda a na základě čeho je žalobce oprávněn k užívání či hospodaření a zda nemá uplatňovat tyto nároky vlastním jménem včetně podoby žalobního návrhu. Žalobce nedostatečně tvrdil, zda se domáhá určení, že o sám jako právnická osoba je vlastníkem předmětných pozemků, či zda tvrdí a hodlá prokázat, že jejich vlastníkem je Česká republika a žalobci byly tyto pozemky pouze svěřeny k hospodaření.
7. Shora uvedené vede k závěru, že není dán naléhavý právní zájem žalobce na určení vlastnického práva České republiky, neboť tento je odůvodněn skutečností, že zápis v katastru nemovitostí je v rozporu s faktickým stavem, když na společnost žalovaného byly sporné pozemky převedeny na základě absolutně neplatného právního úkonu. Pokud tedy není jasné, zda se žalobce domáhá určení, že vlastníkem je právnická osoba žalobce či zda se domáhá určení, že vlastníkem je Česká republika, je tvrzení o naléhavém právním zájmu formulované tak, že zápis v katastru nemovitostí není v souladu s „faktickým stavem“ je nutno považovat za neurčité. Z takto formulovaného naléhavého právního zájmu není totiž patrné a bez dalšího nelze dovodit, jaký faktický stav je žalobcem tvrzen. Jestliže ke dni vydání rozhodnutí o určovací žalobě ve smyslu ust. § 80 o.s.ř. nemá žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem, je to vždy důvodem k zamítnutí určovací žaloby (s tím, že žalobci nic nebrání v tom, aby žalobu znovu prodal v době, kdy naléhavý právní zájem na takovém určení získá, změní-li se poměry, za nichž soud určovací žalobu zamítl), jak uvedl Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 17.7.2014 sp. zn. , spisová značka, . Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšnému žalovanému přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 36.277 Kč. Tato částka sestává ze 6 úkonů právní služby po 3.100 Kč, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb.,; 6 režijních paušálů po 300 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu ze dne 23.2.2023, ze dne 30.8.2023, účast při jednání soudu dne 30.1.2023, dne 3.4.2023, dne 11.9.2023) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.; z náhrady cestovních výdajů za cestu , adresa, a zpět osobním automobilem , Anonymizováno, -, Anonymizováno, dne 30.1.2023, která při 274 ujetých kilometrech, průměrné spotřebě pro kombinovaný provoz dle TP (7,7; 6,2; 6,7) a dle ustanovení § 158 odst. 4 zákoníku práce, ceně pohonných hmot (44,1 Kč) a sazbě základní náhrady (5,2 Kč) dle vyhlášky č. 85/2023 Sb. činí částku 2.254,52 Kč; z náhrady cestovních výdajů za cestu , adresa, a zpět osobním automobilem , Anonymizováno, -, Anonymizováno, dne 3.4.2023, která při 274 ujetých kilometrech, průměrné spotřebě pro kombinovaný provoz dle TP (7,7; 6,2; 6,7) a dle ustanovení § 158 odst. 4 zákoníku práce, ceně pohonných hmot (44,1 Kč) a sazbě základní náhrady (5,2 Kč) dle vyhlášky č. 85/2023 Sb. činí částku 2.254,52 Kč; z náhrady cestovních výdajů za cestu , adresa, a zpět osobním automobilem , Anonymizováno, -, Anonymizováno, dne 11.9.2023, která při 274 ujetých kilometrech, průměrné spotřebě pro kombinovaný provoz dle TP (7,7; 6,2; 6,7) a dle ustanovení § 158 odst. 4 zákoníku práce, ceně pohonných hmot (34,4 Kč) a sazbě základní náhrady (5,2 Kč) dle vyhlášky č. 191/2023 Sb. činí částku 2.072,02 Kč; celkem cestovné ve výši 6.581,06; z náhrad za promeškaný čas dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) ve výši 3.000,- Kč (účast u jednání soudu dne 30.1.2023, dne 3.4.2023 a dne 11.9.2023); DPH ve výši 6.296,02Kč.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.