119 C 63/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Zuzanou Skripovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; a) osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; 1. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 2.458 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.458 Kč spolu s 9% zákonným úrokem z prodlení od 28.11.2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč k rukám advokáta žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku. Podanou žalobou se žalobce domáhá po žalovaném uložení povinnosti zaplatit žalobci částku 2.458 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nezaplacených úhrad za služby třetích stran při poskytování veřejně dostupných služeb komunikací a nezaplacených úhrad za koncové zařízení, které se žalovaný zavázal zaplatit v pravidelných splátkách. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobcem a žalovaným byly uzavřeny účastnické smlouvy, a to smlouva [číslo] [číslo] jejíž nedílnou byla kupní smlouva a všeobecné obchodní podmínky žalobce. Předmětem smluv byl ze strany žalobce závazek poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací. Žalovaný se zavázal platit za tyto služby žalobci ceny dle vyúčtování ve lhůtě splatnosti uvedené v jednotlivých vyúčtováních. Současně žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu kupní, jejímž předmětem bylo koncové zařízení, kterou se žalobce zavázal uhradit formou splátek, které hradil rovněž v rámci jednotlivých měsíčních vyúčtování. Žalovaný své povinnosti neplnil řádně a včas, přestal za poskytnuté služby třetích stran platit úhradu, rovněž přestal hradit jednotlivé splátky za koncové zařízení, tím porušil své smluvní povinnosti. Žalovaný konkrétně neuhradil vyúčtování [číslo] ze dne 13.11.2018 splatné dne 27.11.2018 ve výši 2.200 Kč, vyúčtování [číslo] ze dne 6.7.2018 splatné dne 20.7.2018 ve výši 158 Kč, vyúčtování [číslo] ze dne 6.8.2018 splatné dne 20.8.2018 ve výši 100 Kč. Žalobce využil svého práva a předepsané splátky žalobce zesplatnil a zbývající neuhrazené splátky za koncové zařízení zesplatnil. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží žalobci částku 2.458 Kč, která představuje cenu za poskytnuté služby třetích stran ve výši 150 Kč a součet zbývajících splátek za koncové zařízení ve výši 2.300 Kč. Přes výzvu žalobce ze dne 7.1.2020 žalovaný dosud žalobci neuhradil ničeho. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, která měla náležitosti stanovené ust. § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikací (dále jen ZEK) a je tedy platná. Na základě této smlouvy byl žalobce povinen poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a žalovaný za tyto služby platit (ust. § 64 odst. 1 ZEK). Žalovaný tuto povinnost nesplnil, resp. bylo na něm, aby prokázal opak, což neučinil. Účastníci zároveň uzavřeli v projednávané věci kupní smlouvu dle ust. § 2076 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník). Předmětem této smlouvy byl prodej movité věci žalovanému, za nichž se zavázal zaplatit žalobci kupní cenu. Splatnost byla stanovena ve splátkách a strany si sjednaly ztrátu této výhody pro případ neplacení včas. K takové skutečnosti došlo, následně žalobce využil svého práva a vyúčtoval žalovanému zbylou dlužnou částku. Tím, že žalovaný neuhradil dluh čas, dostal se do prodlení dle ust. § 1968 občanského zákoníku a žalobci vznikl nárok na příslušenství představované úrokem z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný v řízení nezpochybnil tvrzení žalobce, nezpochybnil pravost ani pravdivost listinných důkazů žalobcem předložených. Soud žalobci v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost dluh uhradit ve lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Dle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V souladu s citovaným ustanovením použil soud zkrácené formy odůvodnění rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšnému žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 1.489 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, 3 úkonů právní služby po 200 Kč, podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o podání zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněné opakovaně týmž žalobcem, peněžité plnění, které je předmětem řízení nepřevyšující 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení, 3 režijních paušálů po 100 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, výzva k plnění) ve smyslu ustanovení § 14 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 189 Kč.