13 C 102/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Pitrunem a přísedícími Annou Kalnou a jméno příjmení ve věci žalobce: IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 3 190 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3.190 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.190 Kč od 1. 7. 2017 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů soudního řízení ve výši 1.600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 30. 6. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 3.190 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Důvodem žaloby bylo, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán jako ruční pracovník VPP. Žalovanému byla poskytnuta dovolená a za tuto dovolenou mu byla i vyplacena náhrada platu. Následně však žalovanému vznikly neomluvené absenci v práci. Za tyto absence mu žalobce krátil dovolenou, kterou již žalovaný čerpal. Tímto žalovanému též odpadlo právo na náhradu platu za takto krácenou dovolenou. Žalovaný však, ani přes výzvy žalobce, neoprávněnou náhradu platu nevrátil. Proto se žalobce svého práva domáhal žalobou.

2. Žalovaný se ani přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřil.

3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) se účastníci nevyjádřili). Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z předložených listin soud učinil následující skutkové závěry. Žalovaný měl jako zaměstnanec žalobce vykonávat práci na pozici ručního pracovníka VPP. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od 1. 7. 2016 do 30. 6. 2017. Pracovní doba činila 40 h týdně. Plat zaměstnance byla stanovena ve výši 11.000 Kč (10.300 Kč jako tarifní část a 700 Kč jako osobní příplatek). Za rok 2017 žalovanému vzniklo právo na čerpání 12,5 dnů dovolené, které též žalovaný vyčerpal. Žalovanému však v červnu roku 2017 vznikla neomluvená absence v práci ve výši 176 hodin (22 pracovních dnů). Za tuto absenci žalobce žalovanému zkrátil dovolenou o 6 dní a za toto krácení požadoval od žalovaného úhradu částky 3.190 Kč, jako neoprávněné náhrady platu. K úhradě této částky byl žalovaný žalobcem písemně vyzván.

5. Skutkové závěry soud následně podřadil pod následující právní normy.

6. Podle ustanovení § 211 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, účinného k 30. 6. 2017 (dále jen„ ZP“) zaměstnanci, který vykonává zaměstnání v pracovním poměru, vzniká za podmínek stanovených v této části právo na a) dovolenou za kalendářní rok nebo na její poměrnou část, b) dovolenou za odpracované dny, c) dodatkovou dovolenou.

7. Podle ustanovení § 223 odst. 1 ZP nepracoval-li zaměstnanec, který splnil podmínku stanovenou v § 212 odst. 1, v kalendářním roce, za který se dovolená poskytuje, pro překážky v práci, které se pro účely dovolené neposuzují jako výkon práce, zaměstnavatel krátí dovolenou za prvých 100 takto zameškaných směn (pracovních dnů) o jednu dvanáctinu a za každých dalších 21 takto zameškaných směn (pracovních dnů) rovněž o jednu dvanáctinu. Dovolenou vyčerpanou podle § 217 odst. 5 před nástupem rodičovské dovolené není možné z důvodu následného čerpání rodičovské dovolené krátit.

8. Dle ustanovení § 223 odst. 2 ZP Krátí-li zaměstnavatel zaměstnanci dovolenou za neomluveně zameškanou směnu (pracovní den), může mu dovolenou krátit o 1 až 3 dny; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se mohou sčítat.

9. Podle ustanovení § 222 odst. 1 ZP zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada platu nebo platu ve výši průměrného výdělku. Zaměstnancům uvedeným v § 213 odst. 4 může být tato náhrada platu nebo platu poskytnuta ve výši průměrného výdělku odpovídajícího průměrné délce směny.

10. Dle ustanovení § 222 odst. 4 ZP zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu platu nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo. Ustanovení odstavce 1 věty druhé platí i zde.

11. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. Na základě výše uvedeného dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení. Žalovaný pro žalobce vykonával, jako zaměstnanec, práci. Za výkon této práce mu vznikl nárok na plat a dále právo čerpat dovolenou. Žalovaný, se souhlasem zaměstnavatele, čerpal dovolenou, na kterou by měl nárok v případě dodržení svých závazků. Mezi povinnosti žalovaného patřilo zejména řádně vykonávat přidělenou práci dle pokynů žalobce. To však žalovaný nesplnil, když se bez řádné omluvy, nedostavil na místo výkonu práce. Takto žalovanému vznikla neomluvená absence v počtu 176 hodin (22 směn). Za tuto neomluvenou absenci vzniklo žalobci právo, aby žalovanému zkrátil dovolenou dle ustanovení § 223 odst. 1 a 2 ZP. O rozsahu zkrácení v zákonem stanoveném rámci rozhoduje zaměstnavatel. Žalobce tak zkrátil žalovanému dovolenou o 6 dní, tedy v rozsahu zákonem povoleném. Neboť žalovaný již těchto 6 dní dovolené čerpal a obdržel za ně náhradu platu, náleží žalobci právo na vrácení vyplacené náhrady platu dle § 222 odst. 4 ZP. Tímto žalobci vůči žalovanému vznikla pohledávka ve výši 3.190 Kč, kterou se žalobou domáhal. Žalovaný nijak neprokázal, ani netvrdil, že by nárok nebyl žalován po právu. Žalovaný ani netvrdil, že po svoji povinnost vůči žalobci splnil, nebo se jí zbavil jiným způsobem. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná a přiznal žalobci právo na zaplacení celé částky, a to včetně úroků z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb.

13. Soud žalobci, jako plně úspěšnému účastníkovi, přiznal právo na náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v kombinaci s vyhl. č. 254/2015 Sb. Žalobci tedy náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč a paušální náhrada za dva úkony učiněné v předmětné věci (předžalobní výzva a žaloba) ve výši 300 Kč za úkon (dle ustanovení § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.), celkem tedy částka 1.600 Kč.

14. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).