13 C 106/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 43 411,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 673 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 738,05 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 790,93 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 748,26 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 526,14 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 27 426,14 Kč od 9. 4. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 739,80 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 504,56 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 884,91 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 14 % ročně z částky 9 684,91 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 43 411,05 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO: , IČO, ), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Dlužná částka z tohoto úvěru je tvořena dlužnou jistinou ve výši 27 426,14 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 748,26 Kč, smluvní pokutou a poplatky ve výši 2 100 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 790,93 Kč, dlužnými úroky ve výši 14,75 % ročně z částky 27 426,14 Kč od 9. 4. 2024 do zaplacení, a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 526,14 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení. Dále se žalobkyně této částky domáhala z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO: , IČO, ), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Dlužná částka z tohoto úvěru je tvořena dlužnou jistinou ve výši 9 684,91 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 504,56 Kč, poplatky ve výši 4 200 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 739,80 Kč, dlužnými úroky ve výši 14 % ročně 9 684,91 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 884,91 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán.

3. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Ty se zavázal žalovaný vrátit spolu s úrokem ve výši 14,75 % prostřednictvím 72 měsíčních splátek ve výši 836,88 Kč (smlouva o úvěru ze dne , datum, ). V rámci prověření úvěruschopnosti bylo o žalovaném zjištěno, že je svobodný, žije v obecním bytě, je invalidní důchodce. Žalovaný uvedl, že má čistý příjem ve výši , částka, (ověřeno z potvrzení o výši příjmu , částka, + invalidního důchodu ve výši , částka, , tj. celkem 18 500 Kč), výdaje ve výši interní splátky ve výši 300 Kč, externí splátky 2 350 Kč, ostatní výdaje 0 Kč (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, č. l. 58-59 vč. dalších dokladů, č. l. 60-62).

5. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jím sdělený účet (14 900 Kč) a na účty dle konsolidace (5 000 Kč + 10 100 Kč). Na tento úvěr žalovaný celkem uhradil částku 10 027 Kč (výpis z úvěrového účtu, č. l. 24-29 + platební historie, č. l. 79). Právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu neplacení splátek úvěr zesplatnila (oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne , datum, ).

6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Ten se zavázal žalovaný vrátit dohodnutým způsobem splátek (2 % z vyčerpaného úvěrového rámce) spolu s úrokem ve výši 12 % (smlouva o úvěru, o vydání a užívání karty č. , hodnota, ze dne , datum, + žádost o revolvingový úvěr a vydání a užívání karty, č. l. 80). V rámci prověření úvěruschopnosti bylo o žalovaném zjištěno, že je svobodný, žije v obecním bytě, je invalidní důchodce. Žalovaný uvedl, že má čistý příjem ve výši , částka, (ověřeno z potvrzení o výši příjmu , částka, + invalidního důchodu ve výši , částka, ), výdaje ve výši externí splátky 794 Kč, ostatní výdaje 0 Kč, náklady na bydlení žalovaný v žádosti uvedl 4 000 Kč měsíčně (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, č. l. 81-82 vč. potvrzení o výši příjmu, č. l. 87-88 + žádost o revolvingový úvěr a vydání a užívání karty, č. l. 80).

7. Úvěr žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty (10 000 Kč). Na tento úvěr žalovaný celkem uhradil částku 9 300 Kč (výpisy ke kreditní kartě, č. l. 15-23 + platební historie, č. l. 89-91). Právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu neplacení splátek úvěr zesplatnila (oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne , datum, ).

8. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávky za žalovaným postoupila dne , datum, na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dne , datum, (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, vč. přílohy 1, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, vč. podacího lístku).

9. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě ze dne 19. 11. 2024 (předžalobní výzva vč. podacího lístku).

10. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěry byla ze strany žalobkyně prověřována na základě informací poskytnutých žalovaným, zejména co se týče výdajové stránky. O potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran ověření úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně poučena ještě před jednáním usnesením ze dne , datum, . Žalobkyně na uvedené usnesení reagovala podáním ze dne , datum, , kde popsala popis hodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Ohledně výdajové stránky žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z žádosti o úvěr, z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení a výše měsíčních splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž využila sdělení žalovaného, že kromě výdajů na splátky úvěru činí jeho další výdaje 0 Kč. Toto jeho sdělení právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala. Konkrétní běžné výdaje žalovaného (ošacení, strava, doprava) nebyly zjištěny ani ověřeny. Na jednání soudu žalobkyně konkrétní skutečnosti nebo důkazy rovněž nedoplnila s tím, že sdělila, že nad rámec jejího podání ze dne , datum, nemá, co by doplnila. Dle soudu tedy žalobkyně ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

11. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se i nyní za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalované) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované)- dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

12. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

13. Žalobkyně i přes výzvu soudu neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to zejména ohledně jeho výdajové stránky. Dle soudu proces zkoumání výdajů prostřednictvím údajů životního minima je nedostatečný, jelikož nezkoumá reálné výdaje posuzované osoby.

14. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně dostatečně zjišťovala a prověřovala výdaje žalovaného, tak je zřejmé, že jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností.

15. Pokud tedy byly následně mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřeny úvěrové smlouvy jsou tyto smlouvy neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrové smlouvy jsou neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal.

16. V řízení bylo prokázáno, že na úvěry byla čerpána částka 40 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil 19 327 Kč.

17. Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 20 673 Kč. Na straně žalovaného došlo ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení ve výši 20 673 Kč, což je částka, kterou musí žalovaný žalobkyni jako ochuzené vydat. Zároveň soud stanovil přiměřenou lhůtu k zaplacení bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 ZSÚ, které je speciálním ustanovením vůči úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, to 30 dnů od právní moci rozsudku. Tímto je též stanovena splatnost částky bezdůvodného obohacení a případné prodlení žalovaného tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty k zaplacení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Proto soud výrokem I. podané žalobě částečně vyhověl.

18. Z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byly úvěrové smlouvy absolutně neplatné, a proto soud nepřiznal žalobkyni požadované poplatky, úroky, úroky z prodlení, smluvní pokuty, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrové smlouvy – odpadl. Ve zbytku žaloby týkající se úroků, poplatků, smluvní pokuty a souvisejících úroků z prodlení soud žalobu výrokem II. zamítl.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem III. v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl sice pro provedené kapitalizaci celkového nároku žalobkyně ve věci poměrně úspěšnější, nicméně pro jeho pasivitu v celém řízení mu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.