13 C 113/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Pitrunem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 55 244,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 55 244,99 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 540,27 Kč za období od datum do datum, úrokem ve výši 13,5 % ročně z částky 48 341 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 817,44 Kč za období od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 48 341 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů soudního řízení ve výši 15 423 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne datum ve znění doplnění žaloby ze dne datum a datum domáhala zaplacení částky 55 244,99 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila dne datum. Úvěruschopnost žalobkyně byla prověřena v souladu s požadavky zákona č. 145/2010 Sb. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované v nebankovní registrech i interních databázích. Žalovaná zároveň podala čestné prohlášení o svých výdajích a příjmech. RPSN úvěru činila 14,38 % (úroková sazba byla sjednána ve výši 13,50 %) a žalovaná měla úvěr vrátit ve splátkách ve výši 1 232 Kč měsíčně, jež měla hradit od datum. Žalovaná se dostala do prodlení s hrazením splátky splatné dne datum. Jelikož žalovaná nehradila ani na výzvy žalobkyně, zesplatnila žalobkyně celý úvěr ke dni datum. Na základě ze smlouvy o úvěru požadovala nesplacenou jistinu úvěru ve výši 48 341,77 Kč, neuhrazené poplatky ve výši 6 390 Kč, sjednaný obchodní úrok a zákonný úrok z prodlení. Dále pak žalobkyně požadovala částku 513,22 Kč, a to na základě nepovoleného debetu žalované na bankovním účtu, jež byl veden na základě smlouvy o bankovních službách ze dne datum. Debet vznikl na základě úhrad na exekuční řízení žalované. Žalobkyně kvůli tomuto nepovolenému přečerpání odstoupila od smlouvy o bankovních službách a bankovní účet žalované byl zrušen ke dni datum. K tomuto dni činil nepovolený debet částku 513,22 Kč.

2. Žalovaná byla vyzvána, aby se k žalobě vyjádřila a dále, aby soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení soudního jednání dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). V předmětném usnesení pak byla žalovaná poučena, že pokud se k výzvě soudu nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v návrhu na zahájení řízení.

3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a dospěl k následujícím závěrům.

4. Žalobkyně a žalovaná spolu dne datum uzavřely smlouvu o bankovních službách, jejímž předmětem bylo vedení běžného účtu a vydání debetní karty (Smlouva o bankovních službách ze dne datum). Na bankovním účtu žalované vznikl datum záporný zůstatek (výpis z účtu žalované za období od datum – datum). Žalobkyně následně od smlouvy o bankovních služeb odstoupila a požadovala po žalované zaplacení záporného zůstatku (odstoupení od smlouvy, oznámení o zrušení účtu, upomínka). Žalobkyně poskytla žalované, na základě její žádosti ze dne datum úvěr ve výši 60 000 Kč, který byl žalované vyplacen dne datum. Žalovaná se úvěr zavázala vrátit v 72 měsíčních splátkách (1. splátka ve výši 562,50 Kč, 2. – 71. splátka ve výši 1 232 Kč a 72. splátka ve výši 1 181,43 Kč). Úroková sazba byla ve výši 13,50 % ročně a RPSN ve výši 14,38 %. Žalovaná čestně prohlásila, že její měsíční příjmy jsou 150 000 Kč měsíčně po zdanění. Výdaje vyčíslila na částku na 63 000 Kč měsíčně. Žalovaná neměla žádný negativní záznam v systému NRKI, příjmení, ani v rámci obchodní skupiny žalobkyně. Dále bylo v rámci smlouvy o úvěru sjednáno pojištění žalované, za které se zavázala hradit 60 Kč měsíčně (žádost žalované o poskytnutí úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru, návrh na rozhodnutí o poskytnutí osobní úvěr, interní účetní doklad o zaplacení). Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru a úvěr byl následně žalobkyní zesplatněn ke dni datum (upomínky žalobkyně, oznámení o zesplatnění s výzvou k úhradě).

5. S ohledem na datum vniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“).

6. Podle § 2395 a násl. o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle ustanovení § 124v zákona č. 284/2009 Sb. může poskytovatel platebního účtu odstoupit od smlouvy o základním platebním účtu pouze tehdy, jestliže majitel základního platebního účtu poruší podstatným způsobem smlouvu o základním platebním účtu.

8. Dle ustanovení § 2004 odst. 3 o. z. zavazuje-li smlouva dlužníka k nepřetržité či opakované činnosti nebo k postupnému dílčímu plnění, může věřitel od smlouvy odstoupit jen s účinky do budoucna. To neplatí, nemají-li již přijatá dílčí plnění sama o sobě pro věřitele význam.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Dle ustanovení § 9 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda ve smlouvě o úvěru byla dostatečně posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Tuto otázku byl povinen soud zkoumat z úřední povinnosti. Uváděla-li žalobkyně, že v případě neplatnosti smlouvy by šlo o neplatnost relativní, je jeho názor nesprávný. Dikce § 9 ZSÚ jednoznačně stanovuje neplatnost absolutní, přičemž na tomto závěru se nic nemění ani po přijetí nového zákona, neboť Ústavní soud došel ve svém nálezu ze dne datum sp. zn. III. US 4129/18 k závěru, že neprověření úvěruschopnosti ze strany úvěrujícího je zásahem do základních práv úvěrovaného. Stejně tak není případný ani odkaz žalobkyně na rozsudek Soudního dvora EU C -449/13. Směrnice 2008 /48/ totiž stanoví pouze základní požadavky na členské státy, ty však mohou vlastní úpravou ochranu spotřebitele zvýšit, pokud tím neporušují jiné právní normy. Soud tedy posuzoval, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti a došel k závěru, že ano. Příjmy žalované výrazně přesahovaly její výdaje a žádné z registrů, ve kterých žalobkyně úvěruschopnost prověřovala, nevykazovaly negativní záznamy. Smlouva pak splňuje i jiné náležitosti. Úroky i roční procentní sazba nákladů nejsou nepřiměřené. Soud tedy smlouvu o úvěru shledal platnou.

12. Soud pak shledal všechny nároky uplatňované žalobkyní ze smlouvy o úvěru jako opodstatněné. Žalovaná smlouvu uzavřela a úvěr prokazatelně čerpala. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením, a proto byl žalobkyní úvěr zesplatněn. Nárok na nesplacenou jistinu, úvěrové poplatky i obchodní úrok vyplývá z uzavřené úvěrové smlouvy a sazebníku žalobkyně, který byl součástí smlouvy. Zákonný úrok z prodlení pak žalobkyni náleží na základě § 1970 o. z. Žalovaná nárok nijak nezpochybnila, ani neuvedla, že by svoji povinnost k úhradě dluhu splnila, nebo se jí zbavila jiným způsobem. Soud tedy nároky ze smlouvy o úvěru žalobkyni přiznal.

13. Ohledně nároku žalobkyně na zaplacení 513,22 Kč z důvodu nepovoleného debetu soud rozhodl tak, že nárok zcela přiznal. V řízení bylo přesvědčivě zjištěno, že účastníci smlouvu o bankovních službách uzavřeli a že žalované vznikl dluh v uplatňované částce v rozporu se smlouvou. Žalobkyně od smlouvy platně odstoupila a vyzvala žalovanou k úhradě. Žalovaná ani tento nárok nijak nezpochybnila, ani neuvedla, že by svoji povinnost k úhradě dluhu splnila, nebo se jí zbavila jiným způsobem. Soud ji proto zavázal k úhradě požadované částky.

14. O náhradě řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) tak, že zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů v plné výši. Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 210 Kč a nákladů právního zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“) ve výši 10 920 Kč Náklady právního zastoupení tvoří odměna právního zástupce za provedené úkony právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t., konkrétně za převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 3 340 Kč za úkon a dále náhrada hotových výdajů ke každému provedenému úkonu dle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč za úkon. Dále žalobkyni náleží i náhrada DPH, jelikož doložila osvědčení o registraci plátce, ve výši 2 293,20 Kč Celkem soud přiznal žalobkyni náhradu ve výši 15 423,20 Kč.

15. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

16. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či návrh na exekuci.