13 C 152/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Pitrunem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; (název žalobce), IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa o zaplacení 1.500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.500 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 1.500 Kč od 27. 7. 2019 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou ze dne 27. 8. 2020 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 1.500 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 10. 5. 2019 byl proveden odtah vozidla Opel, [registrační značka] z ulice [ulice] v [obec], neboť tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci, na které mělo být provedeno blokové čištění. Ke dni odtahu byl provozovatelem vozidla žalovaný. Žalobci vznikly náklady spojené s odtahem v celkové výši 1.500 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení žalované částky, ovšem svůj dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) se žalovaný nevyjádřil a žalobce vyslovil s takovým postupem souhlas již v návrhu. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a z předložených listin dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

4. Soud zjistil z pověření správce místních komunikací, že žalobce pověřil správou místních komunikací [právnická osoba], včetně provádění odtahů vozidel a za tuto činnost se zavázal příkazníkovi hradit odměnu dle příkazní smlouvy. Protokolem o odtažení vozidla [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] byl proveden odtah vozidla Opel, [registrační značka] z ulice [ulice] v [obec], jelikož vozidlo tvořilo překážku pro blokové čištění. Z karty vozidla bylo zjištěno, že provozovatelem vozidla byl v rozhodné době žalovaný. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 7. 2019 a přiložené doručenky bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky a dále byl upozorněn, že v případě nezaplacení může dojít k soudnímu vymáhání dluhu. Z předložené fotodokumentace soud zjistil, že ulice byla opatřena dopravním značením zákaz stání pro den 10. 5. 2019, že předmětné vozidlo se na ul. [ulice] nacházelo a byl u něj proveden úkon spočívající v jeho dočasném přemístění ze zákazu státní.

5. Zjištěné skutkové okolnosti pak soud podřadil pod následující právní normy.

6. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je vlastníkem místních komunikací obec, na jejímž území se komunikace nachází. Dle odstavce 3 téhož ustanovení může vlastník převést výkon správy komunikace převést na třetí osobu.

7. Na základě ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích je provozovatel vozidla povinen zajistit, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.

8. Ustanovení § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. stanoví, že řidič je povinen řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace.

9. Podle ustanovení § 45 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích ten, kdo způsobuje překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit. Neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklady vlastník pozemní komunikace. Podle odstavce 4 téhož ustanovení, je-li překážkou provozu na pozemních komunikacích vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie. Vozidlo se odstraní na náklady jeho provozovatele.

10. Dle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

11. Podle § 1970 zákon č. 89/2012 Sb., o. z. ocitne-li se dlužník v prodlení s plněním má věřitel právo požadovat po dlužníku zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Na místní komunikaci v ulici [ulice], [obec], bylo na pokyn oprávněné osoby odtaženo vozidlo Opel, [registrační značka], neoprávněně stojící na místě, kde v předmětnou dobu platil zákaz stání. Provozovatelem vozidla byl v rozhodné době žalovaný. Pokyn k odtahu byl dán v souladu s dikcí § 45 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., osobou oprávněnou a odtah vozidla byl proveden správcem místní komunikace na základě pověření žalobcem. Správce místní komunikace vydal o odtahu vozidla protokol, který obsahuje požadavek na zaplacení žalované částky a žalovaného vyzval k úhradě této částky. Provozovatele vozidla zde stíhá objektivní povinnost k náhradě škody dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., která je rovna vzniklým nákladům na odtah vozidla (např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 150/03 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dn 24. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 813/2007). Žalovaný byl po dobu řízení pasivní, nárok žalobce nijak nerozporoval, nezpochybnil, a ani neprokázal, že by se své povinnosti zbavil jiným způsobem. Proto soud žalobě vyhověl v celém rozsahu. Žalovaný se dostal do prodlení se splněním své povinnosti, a proto žalobci náleží i zákonný úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a s judikaturou Ústavního soudu tak, že žalobci nepřiznal odměnu za zastupování advokátem, ale pouze paušální náhradu hotových výdajů jako nezastoupenému účastníkovi dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015. Soud své rozhodnutí opíral o nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2396/09, jenž odpovídá i nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09. U žalobce jako statutárního města lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení k tomu, aby mohl a byl schopen v dostatečné míře hájit svá práva a zájmy, navíc v takto bagatelních a skutkově jednoduchých věcech bez toho, aby musel využívat služeb advokátů. Odměnu advokáta tak nelze považovat za účelně vynaložený náklad k hájení práv žalobce. V projednávané věci byl žalobce plně úspěšný a učinil celkem dva úkony dle ustanovení § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za které soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů, a to zaslání předžalobní upomínky ze dne 12. 11. 2019 a za podání žalobního návrhu, tedy 2 x 100 Kč, celkem 200 Kč. Dále žalobci náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.