13 C 165/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci žalobkyně: právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení titul sídlem adresa proti žalovanému: celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 48 987,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 072,57 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 915,35 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 791,03 Kč od 26. 5. 2021 do 29. 10. 2021, s úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky 47 042,92 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 347,67 Kč od 31. 5. 2021 do 28. 4. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 48 987,92 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 272 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 5. 2022 se právní předchůdkyně žalobkyně domáhala zaplacení částky 48 987,92 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně příslušenství prostřednictvím 72 pravidelných měsíčních anuitních splátek po 987,80 Kč. Kromě zaplacení jistiny se žalovaný zavázal rovněž k zaplacení smluvního úroku ve výši 8,90 %. Dluh k uvedené smlouvě činí celkem částku 48 987,20 Kč (doplatek jistiny ve výši 47 042,92 Kč, poplatky ve výši 1 945 Kč) s příslušenstvím. V průběhu řízení došlo ke vstupu společnosti právnická osoba na místo dosavadní žalobkyně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán.

3. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Dne datum žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu nazvanou„ Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno půjčka“, dle níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout částku 50 000 Kč, kterou měl žalovaný spolu se smluvními úroky splácet v pravidelných měsíčních anuitních splátkách, a to v 72 splátkách po 987,80 Kč a závěrečné splátce ve výši 1 337,19 Kč. K osobě žalovaného bylo ze strany poskytovatele úvěru zjištěno, že je zaměstnaný v pracovním poměru jako anonymizována dvě slova s čistým měsíčním příjmem 15 881 Kč, je anonymizováno a bydlí v pronajatém bytě, přičemž náklady na bydlení ani jiné pravidelné výdaje žalovaného nebyly ze strany poskytovatele úvěru ověřeny (úvěrová smlouva ze dne datum + výpis z běžného účtu žalovaného + žádost o úvěr + potvrzení o výši příjmu + materiály k procesu posouzení úvěruschopnosti). Shora uvedená částka byla žalovanému poskytnuta na úvěrový účet č. bankovní účet dne datum (výpis z úvěrového účtu ze dne datum). V důsledku porušování smluvních povinností byl žalovaný přípisem ze dne 31. 10. 2021 informován o zesplatnění úvěru ke dni 29. 10. 2021, přičemž žalovaný do zesplatnění uhradil částku 5 927,43 Kč (oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 31. 10. 2021 + soupis podaných zásilek + výpisy z úvěrového účtu).

5. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou (předžalobní upomínka ze dne 28. 4. 2022 + poštovní podací arch).

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně společnosti právnická osoba na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek + příloha č. 1).

7. Z výpisu žalobkyně z obchodního rejstříku, sazebníku poplatků a všeobecných produktových podmínek právní předchůdkyně žalobkyně soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.

8. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěry byla ze strany žalobkyně prověřována na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, potvrzení o výši příjmu a na základě výpisu z běžného účtu žalovaného. O potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran ověření úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání dne datum. Na jednání soudu žalobkyně konkrétní skutečnosti nebo důkazy nedoplnila, ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného odkázala na listiny předložené právní předchůdkyní žalobkyně. Dle soudu tedy žalobkyně ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

9. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se i nyní za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalované) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

10. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

11. Žalobkyně i přes poskytnuté poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když před poskytnutím úvěru žalovanému nebyly zkoumány jeho pravidelné výdaje.

12. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud žalobkyně neprokázala, že dostatečně zjišťovala a prověřovala výdaje žalovaného, tak je zřejmé, že jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností.

13. Pokud tedy byla následně mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaným byla uhrazena částka 5 927,43 Kč. Žalovaným uhrazené splátky však nebyly hrazeny pouze na jistinu, ale rovněž na úroky. Právě proto byla právní předchůdkyní žalobkyně nesplacená jistina (včetně poplatků) vyčíslena částkou 48 987,92 Kč.

15. Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 44 072,57 Kč. Na straně žalovaného došlo ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení ve výši 44 072,57 Kč, což je částka, kterou musí žalovaný žalobkyni jako ochuzené vydat. Zároveň soud stanovil přiměřenou lhůtu k zaplacení bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 ZSÚ, které je speciálním ustanovením vůči úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, to 30 dnů od právní moci rozsudku. Tímto je též stanovena splatnost částky bezdůvodného obohacení a případné prodlení žalovaného tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty k zaplacení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Proto soud výrokem I. podané žalobě částečně vyhověl.

16. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované absolutně neplatná, nepřiznal soud žalobkyni požadované poplatky, úroky a úroky z prodlení, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl.. Ve zbytku žaloby týkající se úroků, poplatků a souvisejících úroků z prodlení soud žalobu výrokem II. zamítl.

17. Procesně částečně úspěšné žalobkyni soud na základě zásady odečítání neúspěchu od úspěchu (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) přiznal právo na náhradu 80 % nákladů řízení. Soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 960 Kč a náklady právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 300 Kč, třemi paušálními částkami náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky po 100 Kč, odměnou podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby (účast na jednání dne datum) ve výši 3 100 Kč, jednou paušální částkou náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a částkou 966 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad. Pokud se jedná o podání ze dne 8. 11. 2023, soud žalobkyni náhradu nákladů za tento úkon nepřiznal, neboť tímto podáním byly doplněny tvrzení, jež měly být obsaženy již v žalobě.

18. Žalobkyni dále náleží náhrada cestovních výdajů zástupce na jednání a zpět v celkové výši 192 Kč (dne datum jízdné obec – obec a zpět vozidlem anonymizována dvě slova, celkem 70 km, při průměrné spotřebě 6,9 l/ 100 km, při ceně pohonných hmot 38,20 Kč (§ 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb.) a sazně základní náhrady 5,60 Kč za 1 km jízdy (§ 1 písm. b) vyhlášky č.467/2022 Sb.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala přiznání cestovních náhrad pouze ve výši 192 Kč, přiznal ji soud tuto částku. Podle § 14 odst. 1 písm. a) uvedené vyhlášky má dále advokát nárok na náhradu za promeškaný čas v souvislosti s cestou na jednání a zpět, v posuzovaném případě za dvě započaté půlhodiny promeškaného času (cesta osobním automobilem z obec do obec v trvání 30 minut a zpět) ve výši 200 Kč (100 Kč za každou započatou půlhodinu). Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala přiznání náhrady za ztrátu času pouze ve výši 67 Kč, přiznal ji soud tuto částku. Soud proto přiznal žalobkyni v souvislosti s účastí na jednání soudu dne datum částku 313,40 Kč (cestovné + náhrada za ztrátu času + 21% DPH).

19. Na základě výše uvedeného proto soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 272 Kč (80 % z 7 839,40 Kč), k jejíž úhradě zavázal žalovaného v třídenní pariční lhůtě (§ 160 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o. s. ř.).