13 C 178/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Pitrunem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; proti žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa o zaplacení 1.920 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1.920 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 1.920 Kč od [datum] do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 1.920 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] byl proveden odtah vozidla [anonymizováno], [registrační značka] z ulice [obec] v [obec], neboť tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci. Ke dni odtahu byla provozovatelem vozidla žalovaná. Žalobci vznikly náklady spojené s odtahem v celkové výši 1.920 Kč, které se skládají z částky 1.487,60 Kč za úhradu za odtah a částky 99,17 Kč představující úhradu za uložení vozidla a DPH 21 %. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení žalované částky, ovšem svůj dluh neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, ani přes výzvu soudu, nevyjádřila.

3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) se žalovaná nevyjádřila a žalobce vyslovil s takovým postupem souhlas již v návrhu. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a z předložených listin dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

4. Soud zjistil z výpisu usnesení schůze Rady města Brna ze dne [datum], že [jméno] města Brna schválila jednorázový manipulační poplatek za dokončený odtah vozidla ve výši 1.800 Kč (včetně DPH) a poplatek za skladování vozidla ve výši 120 Kč za den (včetně DPH). Z dodatku č. 13 k mandátní smlouvě č. 1/2000 ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce pověřil správou místních komunikací [právnická osoba], včetně provádění odtahů vozidel a za tuto činnost se zavázal mandatáři hradit odměnu. Protokolem o odtažení vozidla [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] byl proveden odtah vozidla [anonymizováno], [registrační značka] z ulice [obec] v [obec], jelikož vozidlo tvořilo překážku v provozu, a že téhož vozidlo bylo vráceno žalované dne [datum] s výzvou k úhradě částky 1.920 Kč za náklady odtahu, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Z karty vozidla bylo zjištěno, že provozovatelem vozidla byla v rozhodné době žalovaná. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla žalovaná opětovně vyzván k úhradě dlužné částky a dále byla upozorněna, že v případě nezaplacení může dojít k soudnímu vymáhání dluhu.

5. Zjištěné skutkové okolnosti pak soud podřadil pod následující právní normy.

6. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je vlastníkem místních komunikací obec, na jejímž území se komunikace nachází. Dle odstavce 3 téhož ustanovení může vlastník převést výkon správy komunikace převést na třetí osobu.

7. Na základě ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích je provozovatel vozidla povinen zajistit, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.

8. Podle ustanovení § 45 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích ten, kdo způsobuje překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit. Neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklady vlastník pozemní komunikace. Podle odstavce 4 téhož ustanovení, je-li překážkou provozu na pozemních komunikacích vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie. Vozidlo se odstraní na náklady jeho provozovatele.

9. Dle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

10. Podle § 1970 zákon č. 89/2012 Sb., o. z. ocitne-li se dlužník v prodlení s plněním má věřitel právo požadovat po dlužníku zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

11. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Na místní komunikaci v ulici [obec], [obec], bylo na pokyn strážníka Městské policie [obec] odtaženo vozidlo žalované, protože tvořilo překážku v provozu. Pokyn k odtahu byl dán v souladu s dikcí § 45 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., osobou oprávněnou a odtah vozidla byl proveden správcem místní komunikace na základě mandátní smlouvy v souladu s ustanovením § 9 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. Správce místní komunikace vydal o odtahu vozidla protokol, který obsahuje požadavek na zaplacení žalované částky, a který žalovaná podepsala. Provozovatele vozidla zde stíhá objektivní povinnost k náhradě škody dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., která je rovna vzniklým nákladům na odtah vozidla a jeho následném uložení (např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 150/03 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 813/2007). Náklady za odtah vozidla jsou pak určeny mandátní smlouvou mezi správcem a rozhodnutím Rady města Brna. Správce komunikace posléze žalovanou k zaplacení částky vyzval předžalobní výzvou, ovšem marně. Žalovaná byla po dobu řízení pasivní, nárok žalobce nijak nerozporovala, nezpochybnila, a ani neprokázala, že by se své povinnosti zbavila jiným způsobem. Proto soud žalobě vyhověl v celém rozsahu, včetně požadavku na přiznání zákonného úroku z prodlení.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a s judikaturou Ústavního soudu tak, že žalobci nepřiznal odměnu za zastupování advokátem, ale pouze paušální náhradu hotových výdajů jako nezastoupenému účastníkovi dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015. Soud své rozhodnutí opíral o nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2396/09, jenž odpovídá i nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09. U žalobce jako statutárního města lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení k tomu, aby mohl a byl schopen v dostatečné míře hájit svá práva a zájmy, navíc v takto bagatelních a skutkově jednoduchých věcech bez toho, aby musel využívat služeb advokátů. Odměnu advokáta tak nelze považovat za účelně vynaložený náklad k hájení práv žalobce. V projednávané věci byl žalobce plně úspěšný a učinil celkem dva úkony dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., za které soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů, a to zaslání předžalobní upomínky ze dne [datum] a za podání žalobního návrhu, tedy 2x 100 Kč, celkem 200 Kč. Dále žalobci náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.