13 C 211/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 42 046,65 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 42 046,65 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 604,40 Kč za období od 23. 1. 2024 do 16. 6. 2025, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 353,79 Kč za období od 1. 11. 2024 do 16. 6. 2025, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 42 046,65 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 046,65 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala žalované částky spolu s příslušenstvím (úroky, zákonné úroky z prodlení) z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, , registrační číslo , hodnota, , odštěpný závod: , právnická osoba, , IČO:, IČO, ). Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 42 046,65 Kč na jistině dluhu, částky 7 604,40 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 12,75 % ročně počítaného z jistiny úvěru od 23. 1. 2024 do 16. 6. 2025, částky ve výši 3 353,79 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne 1. 11. 2024 do 16. 6. 2025 a dále smluvního úroku 12,75 % ročně z částky 42 046,65 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení 12,75 % ročně z částky 42 046,65 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se k uplatněnému nároku žalobkyně nevyjádřila, přestože byla řádně obeslána.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti:

4. Žalovaná dne , datum, podala žádost o revolvingový úvěr. Žalovaná v žádosti uvedla údaje o své osobě a zaměstnání včetně příjmů a výdajů, kdy prohlásil, že uvedené údaje jsou úplné a pravdivé, a že žádné relevantní informace nezamlčel. Žádosti žalované předchůdkyně žalobkyně vyhověla a akceptovala, o této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne , datum, . Na základě akceptace žádosti došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Úvěrový rámec činil 50 000 Kč (žádost/smlouva o revolvingovém úvěru + sdělení , právnická osoba, z , datum, ). V žádosti žalovaná uvedla příjem ve výši 19 000 Kč. , Anonymizováno, počítala s celkovými příjmy 40 000 Kč. Výdaje žalovaná uvedla ve výši 7 500 Kč, které , Anonymizováno, ověřila dle ekonomického modelu. Splátkové zatížení u žalované bylo ve výši 7 500 Kč (protokol o prověření úvěruschopnosti, č. l. 24). Na revolvingový úvěr byla čerpána částka 170 240,70 Kč, přičemž byla uhrazena částka 185 686 Kč (výpisy z účtu k úvěru č. , hodnota, ). Z důvodu prodlení při úhradě splátek byl úvěr zesplatněn (poslední výzva k úhradě z , datum, , ze dne , datum, + doklad). K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo s účinností ke dni , datum, , což bylo žalované oznámeno (notářský zápis z , datum, , příloha č. , hodnota, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, + poštovní podací arch z , datum, , č. l. 25). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dluhu (předžalobní výzva z 20. 6. 2025 vč. podacího archu).

5. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany předchůdkyně žalobkyně prověřována na základě informací poskytnutých žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru. O potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran ověření úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání dne , datum, a ještě před jednáním usnesením ze dne , datum, . Žalobkyně na uvedené usnesení reagovala, kde obecně popsala popis hodnocení úvěruschopnosti, nicméně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované konkrétně neuvedla nic, ani nedoplnila žádné důkazní návrhy. Na jednání soudu žalobkyně konkrétní skutečnosti nebo důkazy rovněž nedoplnila. Dle soudu tedy žalobkyně ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalované neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

6. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se i nyní za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalované) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované)- dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

7. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

8. Žalobkyně i přes poskytnuté poučení dle § 118a odst. 1 a 3 neprokázala, že její předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované.

9. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud žalobkyně neprokázala, že její předchůdkyně dostatečně zjišťovala a prověřovala příjmy a výdaje žalované, tak je zřejmé, že jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností.

10. Pokud tedy byla následně mezi předchůdkyní žalobkyně jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaná neplatnost namítala.

11. V řízení bylo prokázáno, že na revolvingový úvěr byla čerpána částka 170 240,70 Kč, přičemž byla uhrazena částka 185 686 Kč. Na plnění, které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované (úvěr ve výši 170 240,70 Kč), je proto třeba hledět jako na bezdůvodné obohacení (§ 2991 o. z.). Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. V daném případě byl poskytnut úvěr 170 240,70 Kč a zaplaceno bylo postupně 185 686 Kč. Žalovaná tedy vrátila celou částku, ohledně níž mělo dojít k bezdůvodnému obohacení.

12. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobkyni požadované úroky, úroky z prodlení, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl.

13. Soud proto žalobu výrokem I. zamítl v celém rozsahu, jelikož její podání nebylo důvodné.

14. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšný účastník má právo na náhradu nákladů řízení vůči tomu, kdo neuspěl. Žalovaná byla ve věci úspěšná, protože žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta, nicméně pro její pasivitu v řízení jí žádné náklady nevznikly, a proto jí soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.