13 C 220/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 120 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 120 400 Kč spolu s a. úrokem z úvěru kapitalizovaným od 17. 3. 2005 do 21. 8. 2025 ve výši 369 688,81 Kč, b. úrokem z úvěru ve výši 14,9 % ročně z částky 120 000 Kč od 22. 8. 2025 do zaplacení, c. zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným od 20. 5. 2005 do 21. 8. 2025 ve výši 203 627,62 Kč, d. ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 120 400 Kč od 22. 8. 2025 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 28 011,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 120 400 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazené pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi žalovanou jako úvěrovanou a právnická osoba., jako úvěrující. Svůj žalobní návrh odůvodnila tím, že žalovaná na základě uvedené smlouvy dne datum čerpala úvěr ve výši 120 000 Kč, který se zavázala splácet společně s úrokem ve výši 14,90 % ročně, a to ve formě 71 měsíčních splátek po 2 554 Kč. Žalovaná se však dostala s hrazením úvěru do prodlení a celkově na něj uhradila pouze 377,75 Kč. Tuto částku právnická osoba., započetla na částečnou úhradu úroku z úvěru, takže jistina úvěru zůstala zcela neuhrazena. právnická osoba., vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení všech zbývajících úvěrových pohledávek, žalovaná však žádnou další platbu neprovedla. Pohledávku z uvedené úvěrové smlouvy postoupila právnická osoba., na žalobkyni. Tím se žalobkyně stala aktivně legitimovanou k podání žaloby.

2. Žalovaná byla usnesením ze dne 15. 12. 2025, č. j. 13 C 220/2025-21, vyzvána, aby se vyjádřila k žalobě a sdělila, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Ačkoliv jí byla výzva dne datum doručena, žalovaná se k věci nijak nevyjádřila.

3. Soud se nejprve zabýval tím, zda projednání a rozhodnutí věci nebrání skutečnost, že byl v téže věci dne datum vydán rozhodčí nález sp. zn. spisová značka, který byl následně uplatněn jako exekuční titul v exekučním řízení (prokázáno rozhodčím nálezem, usnesením o nařízení exekuce, hromadným souhlasem se zastavením exekuce a usnesením o zastavení exekuce). Dospěl však k závěru, že uvedená skutečnost nepředstavuje překážku věci pravomocně rozhodnuté. Ačkoliv byl ve věci vydán rozhodčí nález, nemá žádné právní účinky, neboť rozhodce neměl k jeho vydání pravomoc. Rozhodčí doložka sjednaná v čl. VI odst. 14 Obecných podmínek právnická osoba., totiž neobsahovala ani přímé určení rozhodce ad hoc, ani konkrétní způsob jeho určení, a je proto absolutně neplatná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu přitom nejde o překážku věci rozhodnuté, pokud o téže věci rozhodl rozhodčím nálezem rozhodce bez pravomoci. Tento závěr byl přijat např. v usnesení sp. zn. 23 Cdo 4460/2014, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 77/2016. Stejný přístup zastává i Ústavní soud (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 199/13 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 1380/15). Ostatně také k zastavení exekučního řízení v posuzované věci došlo právě z důvodu, že exekuční titul není materiálně a formálně vykonatelný, jak plyne z odůvodnění usnesení o zastavení exekuce.

4. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť lze ve věci rozhodnout jen na základě účastníky předložených důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 115a o. s. ř.) Žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaná na výzvu soudu, která jí byla doručena dne datum, nereagovala. S odkazem na znění ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. má proto soud za to, že žalovaná s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasila.

5. Z předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze smlouvy o úvěru č. hodnota soud zjistil, že dne datum uzavřela žalovaná s právnická osoba. tuto smlouvu, na jejímž základě se právnická osoba., zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 120 000 Kč. Strany smlouvy si sjednaly, že úvěr může být jednorázově čerpán do datum (čl. II), V čl. III. úvěrové smlouvy se žalovaná zavázala úvěr splácet v 71 měsíčních splátkách ve výši 2 554 Kč, které kromě splátky jistiny zahrnovaly úrok ve výši 14,90 % ročně (čl. IV). Splatnost jednotlivých splátek byla ujednána na 20. den příslušného měsíce. Nedílnou součástí smlouvy se na základě výslovného ujednání stran staly též Obecné podmínky právnická osoba., pro úvěry občanům (dále jen „obchodní podmínky“) a Přehled poplatků spojených s poskytnutým úvěrem (čl. VIII). Jak vyplynulo z Potvrzení o výši pracovního příjmu, právnická osoba., před uzavřením úvěrové smlouvy ověřovala příjem žalované ze zaměstnání, a to telefonickým dotazem u zaměstnavatele žalované, který potvrdil, že výše měsíčního příjmu žalované činí 18 442 Kč čistého měsíčně.

6. Z čl. VI. bodu 3 písm. e) a f) ve spojení s čl. VI. bodem 2. písm. a) obchodních podmínek vyplynulo, že v případě prodlení s úhradou splátek mohla právnická osoba., požadovat po žalované okamžité splacení úvěru včetně jeho příslušenství.

7. Žalovaná úvěr ve výši 120 000 Kč bezhotovostně čerpala dne datum, což vyplynulo z historického výpisu z úvěrového účtu, jakož i z kopie interního účetního dokladu, v němž žalovaná s čerpáním úvěru vyjádřila souhlas. Z historického výpisu úvěrového účtu je taktéž zřejmé, že žalovaná provedla na úvěr toliko dvě částečné platby v souhrnné výši 377,75 Kč (poslední z nich proběhla dne datum).

8. Dne datum zaslala právnická osoba., žalované výzvu k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky, což žalobkyně prokázala nejen touto výzvou, ale též příslušnou dodejkou.

9. Dne datum pak uzavřela právnická osoba. s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě na žalobkyni postoupila mj. pohledávku žalované z úvěrové smlouvy č. hodnota (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek vč. přílohy). Toto postoupení dne datum oznámila právnická osoba. žalované (prokázáno oznámením).

10. Protože žalovaná dlužnou částku neuhradila, zaslala jí dne datum žalobkyně předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem věci (prokázáno předžalobní výzvou).

11. Podřazením skutkových zjištění pod níže uvedené právní normy soud dopěl k závěru, že žaloba je důvodná, a to v celém rozsahu. V projednávané věci byla mezi právnická osoba., a žalovanou dne datum uzavřena smlouva o úvěru, která se – s ohledem na okamžik jejího uzavření (srov. přechodná ustanovení, konkrétně pak § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.) – řídila příslušnými ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“), zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Jelikož byla smlouva uzavřena za účinnosti právní úpravy nevyžadující zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 aktuálně účinného zákona č. 257/2016 Sb., soud se otázkou zkoumání úvěruschopnosti blíže nezabýval.

12. Soud došel k závěru, že smlouva o úvěru byla uzavřena v souladu s § 497 a násl. obchodního zákoníku, a neobsahovala žádná nestandardní či nepřiměřená ustanovení. Sjednaná úroková sazba odpovídala běžné úrokové míře v obdobných případech (dle statistiky úrokových sazeb Anonymizováno, kterou soud v souladu s § 120 odst. 2 o. s. ř. provedl z úřední povinnosti, činila výše úroků pro spotřebitelské úvěry v březnu 2005 v průměru 13,07 %), a proto soud neshledal důvody neplatnosti úvěrové smlouvy či některého z jejích ustanovení (§ 39 občanského zákoníku a contrario).

13. Z listinných důkazů bylo prokázáno, že právnická osoba., v souladu se smluvními ujednáními poskytla žalované částku v celkové výši 120 000 Kč, avšak žalovaná porušila svou základní povinnost, když se splátkami úvěru dostala do prodlení ve smyslu § 365 obchodního zákoníku. právnická osoba., zcela v souladu s čl. VI. bodu 3 písm. e) a f) ve spojení s čl. VI. bodem 2. písm. a) obchodních podmínek vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu poté, co se žalovaná do prodlení dostala. Jelikož žalovaná uhradila právnická osoba., pouze 377,75 Kč, které byly v souladu se smluvním ujednáním stran započteny na úrok z úvěru, byla tak povinna právnická osoba., zaplatit celou jistinu ve výši 120 000 Kč, příslušenství a příslušný poplatek za zaslání upomínky ve výši 400 Kč. Pohledávka za žalovanou pak platně přešla na žalobkyni, když na základě písemné smlouvy ze dne datum došlo k jejímu postoupení (a právnická osoba., tuto skutečnost žalované písemně oznámila).

14. Jde-li o konkrétní příslušenství, soud žalobkyni přiznal: a. Úrok z úvěru Úrok z úvěru je dle § 497 obchodního zákoníku pojmovým znakem smlouvy o úvěru. Jelikož soud – jak již rozvedl výše – neshledal sjednanou výši úroku (14,90 % ročně) neplatnou, přiznal žalobkyni úrok z úvěru právě v této výši, a to od okamžiku poskytnutí úvěru (datum) do zaplacení. V souladu s žalobním návrhem pak část tohoto úroku (po zohlednění platby ve výši 377,75 Kč) za období od datum do datum kapitalizoval, a uložil tak žalované povinnost k úhradě kapitalizované částky ve výši 369 688,81 Kč. Dále soud uložil žalované povinnost k úhradě úroku z úvěru ve výši 14,90 % ročně od datum do zaplacení. b. Zákonný úrok z prodlení Podle § 369 odst. 1 věta první obchodního zákoníku je dlužník, který je v prodlení se splněním peněžitého závazku, povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Protože si strany smlouvy výši úroku z prodlení nesjednaly, stanovil soud jejich výši v souladu s § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. (srov. přechodná ustanovení nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Část těchto úroků od prvního dne prodlení (tedy od 20. 5. 2005, kdy žalovaná neprovedla ani částečnou úhradu třetí splátky) do 21. 8. 2025 soud opět k návrhu žalobkyně kapitalizoval, a uložil tak žalované povinnost k úhradě takto kapitalizované částky ve výši 203 627,62 Kč. Zbylé úroky z prodlení od 22. 8. 2025 do zaplacení uložil soud žalované platit v nekapitalizované výši, tedy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

15. Výrok o nákladech řízení soud opřel o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, tedy přiznal náhradu nákladů řízení v celé výši. Vycházel mj. z toho, že dne 18. 8. 2025 odeslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem věci ve smyslu § 142a o. s. ř., a na náhradu nákladů řízení jí tedy vznikl nárok. S ohledem na právní zastoupení žalobkyně ze strany advokáta vypočetl soud náhradu nákladů řízení v souladu s příslušnými ustanoveními vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996., Sb., advokátního tarifu. Vycházel přitom ze skutečnosti, že právní zástupce žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu [převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, písemné podání ve věci samé – žaloba].

16. Náklady řízení v celkové výši 28 011,70 Kč představují: a) uhrazený soudní poplatek ve výši 4 816 Kč [položka 2, odst. 1 písm. c) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb.]; b) odměna advokáta ve výši 3 x 5 940 Kč [§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu]; c) náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 450 Kč [§ 13 odst. 4 advokátního tarifu]; d) DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 4 025,70 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.)

17. Lhůtu k plnění stanovil soud ve vztahu k oběma výrokům jako třídenní, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci cestou soudního výkonu rozhodnutí či exekuce (§ 251 o. s. ř.)