13 C 260/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta . sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 46 587,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 150 Kč s úrokem ve výši 20,79 % ročně z této částky od 1. 5. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 12. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 44 437,34 Kč s úrokem ve výši 20,79 % ročně z této částky od 1. 5. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 46 587,34 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi žalovanou a společností , právnická osoba, Žalovaná obdržela dne , datum, částku 80 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s příslušenstvím v 24 měsíčních splátkách po 7 143 Kč. Příslušenství představoval úrok vyčíslený na částku 69 468 Kč, poplatek za zpracování úvěru v částce 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 17 368 Kč, pojistné ve výši 3 096 Kč. Celková dlužná částka činila částka 171 432 Kč. Právní předchůdce žalobkyně předmětnou pohledávku postoupil žalobkyni a ta je předmětem tohoto řízení. Žalobkyně se kromě nesplacené jistiny úvěru v částce 46 587,34 Kč domáhala též obchodního úroku a zákonného úroku z prodlení od 1. 12. 2022 (od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky) do jejího zaplacení (přičemž tyto úroky částečně kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky).

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, přestože byla řádně obeslána na adresu trvalého pobytu.

3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.):

4. Dne , datum, uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, , smlouvu o úvěru ve výši 80 000 Kč, když tuto částku měla splácet v měsíčních splátkách po 7 143 Kč společně s úroky a poplatky v souhrnné výši 88 336 Kč. Prověření úvěruschopnosti žalované lze dle předložené zákaznické karty považovat za dostatečné. Částka byla žalované předána v hotovosti v den uzavření smlouvy (smlouva o úvěru). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni dne , datum, (smlouva o postoupení pohledávek, seznam pohledávek, oznámení žalované ze dne 29. 1. 2024, podací lístek ze 20. 2. 2024). Žalovaná byla k zaplacení svého dluhu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 22. 5. 2024 (výzva, podací lístek z 22. 5. 2024). Z umoření dluhu je patrné, že žalovaná celkem uhradila částku 101 850 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 1. 11. 2022 (tabulka umoření dluhu).

5. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně.

6. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, platně uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) ve výši 80 000 Kč. Ujednání o „poplatcích“ v souhrnné výši 88 336 Kč, tj. 110 % jistiny, je zcela nepřiměřené, věřiteli nevznikly žádné neobvyklé náklady, soud proto rozhodl tuto výši odměny úvěrujícího nepřipustit pro rozpor s dobrými mravy. Soud se ztotožňuje s ustálenou judikaturou v názoru, že sjednání odměny úvěrujícího ve výši 110 % jistiny za rok je zcela nemravné. Soud však musel podle ustanovení § 577 občanského zákoníku modifikovat neplatně sjednanou odměnu na výši, v níž by obstála požadavku dobrých mravů a současně odpovídala rovnosti stran tak, že úvěrující zcela jistě neměl v úmyslu uzavírat tyto smlouvy bezplatně. Ujednání o odměně ve výši zcela zjevně nepřiměřené částce poskytnuté původním věřitelem podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to v části, v níž tato částka přesahuje 30 % jistiny za dobu trvání úvěrového vztahu. Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (typicky jako „poplatek za poskytnutí úvěru“, „obchodní úrok“, poplatek za jiné služby – stanovený ovšem fixní částkou bez ohledu na fakticitu plateb, případně jakékoli jiné označení), ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky (zde úrok a poplatky), dokonce ani to, které své náklady se tímto snaží pokrýt, jedná-li se o zcela standardní náklady úvěrujících (administrativa, zaměstnanci, vedení účtů, vymáhání). Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012 vydaný ve skutkově i právně obdobné věci).

7. Jelikož žalovaná obdržela na základě jinak platné úvěrové smlouvy částku 80 000 Kč, je povinna ji vrátit po postoupení pohledávky žalobkyni spolu s „poplatky“ ve výši 30 % jistiny, tj. 24 000 Kč. Zaplatila-li žalovaná celkem 101 850 Kč, po započtení na celou výši platných poplatků zbývá na jistině uhradit částku 2 150 Kč, proto soud žalobě co do částky 2 150 Kč s příslušenstvím vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 150 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaná se dostala do prodlení s placením svého dluhu. Lhůtu k plnění soud určil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Pokud jde o příslušenství, žalovaná se zavázala po splatnosti dále platit úrok 20,79 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši (§ 2395 a § 1970 občanského zákoníku). Soud jí proto uložil i povinnost zaplatit žalobkyni příslušenství z přiznané částky od těch dní, od nichž žalobkyně příslušenství (byť částečně kapitalizované) žádala.

8. Žaloba však musela být zamítnuta v části 44 437,34 Kč s odpovídajícím příslušenstvím, neboť v této míře byl nárok žalobkyně pro rozpor sjednaných poplatků s dobrými mravy neopodstatněný.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla sice ve věci úspěšnější, nicméně pro její pasivitu v řízení jí žádné náklady nevznikly, a proto jí soud právo náhradu nákladů řízení nepřiznal.